Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 97 Číslo 7 Duben 2013 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: K významnému výročí profesora Aloyse Klara Zakončení projektu Spokojený a naplněný život bez zraku Soutěž ve čtení a psaní Braillova písma Světluška rozděluje Stopy 4 – Apríl! Hřejivá zásilka Zima nás neodradila Ocenění kamerové lupy Chcete poslouchat zvukový popis televizních pořadů? Mluvící televize Pozvání na počítačový tábor Motýli se vracejí Mladinká harmonikářka Aukce v knihovně Děčínská kotva Turnaj Qardo na obzoru Nabídka rekreace Černobílé problémy Sychra přeborníkem Prahy Pozvánka na Memoriál Miroslava Vosoby # K významnému výročí profesora Aloyse Klara Slepecké školství v Čechách má dlouhou a bohatou historii. Jeho zakladatelem byl uznávaný filolog, pedagog a celou svou duší filantrop, český Němec prof. Aloys Klar (v psané podobě uváděn též jako Alois Klár, pozn. red.), jehož 250. výročí si v letošním roce připomínáme. Aloys Klar se narodil 25. dubna 1763 v Úštěku u Litoměřic jako syn vážené měšťanské rodiny. Otec Josef Klar byl primátorem Úštěka a obchodníkem s chmelem. Oženil se s Apolonií Bártlovou, dcerou úštěckého soudce v roce 1753. Oba byli čeští Němci. Celkem měli pět dětí, z nich přežili tři: Johan Boží (1756), Josef (1758) a náš jubilant Aloys (1763). Situace rodiny se brzy po jeho narození zhoršila. Zemřel mu otec a při letní bouřce z 22. na 23. srpna 1765 vypukl ve městě velký požár a rodina přišla o všechno. Dům na náměstí se s pomocí příbuzných podařilo obnovit, ale rodina žila velmi chudě. Malý Aloys vstupuje do života s nepřízněmi osudu. Sirotek, chudoba a v dospívání, následkem úrazu, i tělesné postižení. Na základě těchto okolností začíná Klarova empatie a filantropie. Příznivě ho ovlivňuje výchova, touha pomáhat a víra, v jejichž intencích prožil celý svůj život. Aloys navštěvoval se svými bratry městskou školu. Tam se brzy projevil jako velmi nadaný, rychle chápající hoch s výbornou pamětí. Úštěcký kaplan, který ho učil latinsky, v něm viděl vhodnou postavu na „sluhu božího“. Matka svolila a syn šel na studia do jezuitského gymnázia v Litoměřicích. Zde absolvoval Klar obě vyšší, tzv. humanitní třídy. Vyhraňovaly se jeho typické vlastnosti – bystrost, soudnost, výborná paměť a neobyčejná pečlivost a píle. Na procházkách ho bylo vidět jenom s knihou. Sám se naučil francouzsky, později italsky i anglicky, za což sklízel obdiv svého okolí. Byl premiantem, rád však každému pomohl. Měli ho rádi učitelé i spolužáci. V listopadu 1779 (v šestnácti a půl roce svého věku) byl už na Karlově univerzitě, kde se stejným zápalem a pílí absolvoval filozofická studia. I zde si získal uznání svých učitelů a spolužáků. Už jako devatenáctiletý dosáhl hodnosti doktora filozofie a magistra svobodných umění Karlovy univerzity. Rozhodl se stát knězem. Vstoupil do arcibiskupského semináře v Praze, kde byl ředitelem Josef František Hurdálek. Osvícenský a vlastenecký kněz, původem z Náchoda, později litoměřický biskup, který byl právě pro své vlastenecké a pokrokové názory Vatikánem i Vídní z Litoměřic odvolán. Mezi oběma muži vzniklo přátelství trvající po celý život. Klarova bezmezná svědomitost a důkladnost vedla k tomu, že studoval i po nocích, a tak se stalo, že po třech letech musel Aloys studia na základě zdravotního stavu následkem úrazu v dospívání a pro úplnou vyčerpanost opustit. Vrátil se k matce do Úštěku, zotavil se, ale ne natolik, aby mohl theologická studia dokončit. Rozhodl se tedy pro učitelství, neboť mu to jeho dosavadní studia umožňovala. Dne 12. července 1786 byl přijat jako učitel gramatiky na litoměřické gymnázium, snad i proto, že mu dal skvělé doporučení Frnatišek Hurdálek. Na litoměřickém gymnáziu s dlouholetou tradicí působil Klar dvacet let. Učil zde společně s významným jazykozpytcem Josefem Jungmannem, který položil základy novému vývoji češtiny. Už za rok se stal profesorem humanitních předmětů. Byl výborným učitelem, velmi oblíbeným mezi žáky. Dovedl je nadchnout a získat pro přednášenou látku. Byl s nimi neustále ve styku. Chodili k němu do bytu, na procházky a on se zase zúčastňoval jejich her a zábav. Brzy se stal známou osobností a vysloužil si vážené přízvisko „otec Klar“. Svými představenými i veřejností byl velmi uznáván a ctěn – Litoměřice ho jmenovaly roku 1801 čestným občanem, Hornolužická společnost nauk svým čestným členem. V Litoměřicích se také 9. září 1800 oženil s Rosinou Schöenovou (jiný pramen uvádí Rosinou Vratislavovou z Mitrovic), dcerou obchodníka z Rumburku. Svatba se konala ve farním kostele v Žitenicích a obřad vedl jeden z jeho největších přátel, žitenický meteorolog, farář František Kreibich. Klarovým se narodilo pět dětí, z nichž se jen prvorozený Pavel Alois dožil dospělého věku. V roce 1803 manželé Klarovi adoptovali nalezené děvčátko, které pokřtili Rosina a příjmení zvolili úmyslně Aloys Klar Traugott(ová) – „Bohem svěřená“. Počátkem 19. století konzervativní kruhy nelibě nesly Klarovy pokrokové aktivity, a tak byl zbaven třídního učitelství a stal se jen učitelem latiny. Rozhodl se Litoměřice opustit, a proto zažádal o místo profesora na univerzitě v Praze. Jeho přání se splnilo a v roce 1806 mu byla dekretem přidělena katedra řecké filologie a klasické literatury Karlo-Ferdinandovy univerzity. Praha znamenala nejplodnější období jeho života. Brzy byl znám jako výborný učitel, neboť ve svých předmětech zavedl nové formy vyučování. Ve svém bytě a později v sále Klementina organizoval přednášky svých žáků na zajímavá témata jen proto, aby je naučil řečnictví a argumentaci. Populární byly závěrečné ročníkové přednášky jeho žáků, které se konaly vždy za účasti zástupců úřadů i občanstva. Na jeho výuku žáci vděčně vzpomínali. Protože byl Klar ve své podstatě velmi jemný člověk, plný ohleduplnosti k druhým, hleděl vždy zmírňovat jakékoliv utrpení. Brzy byl znám jako ochotný podporovatel různých dobročinných spolků a podpůrných organizací. Klar byl patrně první, kdo povzbuzoval mladého Karla Hynka Máchu v jeho básnické činnosti a patrně ho i hmotně podporoval. Mácha si přízně velmi vážil a Klarovi věnoval báseň. V roce 1830 založil Klar nadaci na podporu nemajetných umělců. Také štědře dotoval spolek pro podporu nemajetných studentů filozofie. Všechen příjem ze svých publikovaných prací a textů pro vysokoškolské studium věnoval těmto účelům. Zpracoval Jiří Reichel Dokončení v příštím čísle # Zakončení projektu Tiskovou konferencí v budově SONS ČR v Praze byl v březnu zakončen dvouletý pilotní projekt s názvem Specializace pedagogických pracovníků na výuku prostorové orientace zrakově postižených. Projekt byl z 85 % financován z Evropského sociálního fondu a z 15 % ze státního rozpočtu v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. V praxi to znamenalo, že studium bylo pro účastníky zdarma. Odborným garantem vzdělávací akce byla Fakulta tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Projekt zahrnoval dva běhy výukového kurzu, každý z nich se skládal ze sedmi čtyřdenních setkání. Zúčastnilo se ho 63 frekventantů, z nichž 59 uspělo při závěrečných zkouškách. Podle mínění většiny absolventů kurzu byly získané informace přínosné i pro účastníky s mnohaletou praxí v oboru. Jiní absolventi se vyjádřili, že nyní budou schopní se vcítit do potřeb zrakově postiženého žáka, kterého budou mít ve třídě. Absolventi kurzu by také měli být schopní kromě výuky prostorové orientace poradit při úpravách prostředí či poučit personál a rodinné příslušníky o specifickém přístupu ke zrakově handicapovanému žákovi. V rámci projektu byla vydána dvousetstránková metodická příručka. Obsahuje mj. elektromyografickou analýzu držení a ovládání slepecké hole. Příručku, jejíž součástí je instruktážní film, má k dispozici SONS ČR a bude umístěna i na stránkách MŠMT. Propagátor inovativních metod ovládání slepecké hole dr. Pavel Belšan představil účastníkům tiskové konference hůl s příčkou. „Alternativní způsob uchopení hole přispívá k zdokonalování držení těla,“ předvedl názorně. „Ke své holi mám vztah jako k pomocníkovi a podle toho se k ní chovám a šetřím ji. Jsem dvacet let nevidomý a za tu dobu používám teprve v pořadí druhou hůl,“ dodal dr. Belšan. Účastníky zaujaly také modely křižovatek detailně vybavených všemi prvky, přechodů, podchodů či schodišť, na nichž se mohou nevidomí názorně učit orientaci v různých situacích, do nichž se dostávají při chůzi po městě nebo v neznámých budovách. Během projektu vznikly také audiosimulační programy zaměřené na zdokonalování sluchových vjemů a jejich praktické využívání při audiolokaci. „S výstupy projektu, modely i metodickou příručkou se rádi seznámíme,“ podotkl na konferenci dr. Josef Cerha, ředitel Tyfloservisu, o. p. s. „Můžeme odpovědně konstatovat, že se podařilo vyhovět všem mimopražským pedagogickým pracovníkům. Zrakově postižení žáci, potřebující výuku v prostorové orientaci, mají nyní zajištěno, že jim naši absolventi – pedagogičtí pracovníci v celé ČR – mohou tuto výuku kvalifikovaně poskytnout,“ zhodnotil hlavní přínos projektu jeho koordinátor a metodik Mgr. Igor Slouka. red. # Spokojený a naplněný život bez zraku Tyfloservis, o. p. s., Praha nabízí individuální konzultace, které napomohou spokojenému a naplněnému životu bez zraku, případně v podmínkách slabozrakosti. Kde: - v prostorách Tyfloservisu, o. p. s., Krakovská 21, Praha 1 - v nezbytných případech též v domácnosti klienta nebo na jiných dohodnutých místech Kdy: - podle vzájemné dohody, od pondělí do pátku, v čase mezi 8:00 až 14:00 hod. - délka jednoho setkání zpravidla 1,5 hodiny Cena: - bezplatně (náklady budou hrazeny z dotace Ministerstva zdravotnictví ČR) Podmínky účasti: - souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely vedení dokumentace o poskytovaných službách Kontakt: Mgr. Iveta Langrová tel.: 221 462 368 608 572 331 e-mail: langrova@tyfloservis.cz # Soutěž ve čtení a psaní Braillova písma Redakce časopisu pro zrakově postižené Zora ve spolupráci s krajskými koordinačními radami SONS, krajskými Tyflocentry a Výrobním družstvem nevidomých Spektra Praha vyhlašuje opět soutěž ve čtení a psaní v následujících disciplínách: a) ve čtení Braillova písma, b) v psaní na Pichtově psacím stroji, c) v psaní na tabulce, d) v psaní na počítačové klávesnici a e) ve čtení a psaní na Easylinku. Jednotlivé soutěže jsou postupové. V dubnu až v květnu proběhnou krajská kola, z nichž vítězové z jednotlivých disciplín budou postupovat do podzimního celostátního finále, které bude doplněno do 20 účastníků v každé disciplíně podle dosažených výsledků. Finále se uskuteční v neděli 6. října v Městské knihovně v Praze. Poznámka: První kolo soutěže ve čtení a psaní elektronicky zobrazovaného bodového písma (Easylink) proběhne zvlášť pro Moravu v rámci krajské soutěže v Olomouci a pro Čechy v rámci krajského kola v Praze. Finále proběhne dohromady s ostatními disciplínami. Soutěžící se může zúčastnit libovolného počtu vypsaných disciplín v rámci jednoho kraje. Soutěž ve čtení Soutěžící ve čtení Braillova písma jsou rozděleni do dvou skupin: a) zrakově postižení, kteří prošli výukou Braillova písma již na I. stupni ZŠ b) později osleplí Každá skupina soutěží zvlášť, čte se neznámý text po dobu dvou minut. Při hodnocení se od dosaženého počtu přečtených slov odečítají nesprávně přečtená slova. Texty na čtení budou jednotné, zajistí je redakce Zory. Soutěže v psaní Soutěžící si může přinést svůj Pichtův psací stroj, případně tabulku, klávesnici či Easylink. Po dobu dvou minut se píše neznámý text podle individuálního diktátu (v celostátním finále je v psaní na počítačové klávesnici stanoven časový limit na 3 minuty). Při hodnocení se od dosaženého počtu napsaných znaků odečítají chybně napsané znaky. Zaujala vás možnost poměřit své schopnosti s ostatními? Víte o někom, kdo by se chtěl zúčastnit? Neváhejte, předávejte tuto informaci dále a hlavně – přihlaste se. Nepropásněte šanci zasoutěžit si, setkat se s novými lidmi i starými přáteli a v neposlední řadě získat uznání a zajímavou cenu. Dosud jsou známé termíny soutěží v těchto krajích: Ústecký kraj: sobota 6. dubna v Ústí nad Labem, koordinátor Ing. Vladimír Krajíček, mobil: 732 256 217, e-mail: krajicek@braillnet.cz Zlínský kraj: sobota 13. dubna ve Zlíně, koordinátorka Marta Zemanová, mobil: 774 138 120, e-mail: zlin-odbocka@sons.cz Jihomoravský kraj: sobota 27. dubna v Brně, koordinátorka Marie Hauserová, mobil: 725 397 502, e-mail: hauserj@braillnet.cz Karlovarský kraj: středa 1. května v Chebu, koordinátor Emil Miklóš, mobil: 605 479 887, e-mail: cheb.tyflocentrum@seznam.cz Královohradecký kraj: sobota 4. května v Hradci Králové, koordinátorka Irena Korečková, mobil: 731 030 555, e-mail: hradec.kralove@tyflocentrum.cz Jihočeský kraj: úterý 14. května v Českých Budějovicích, koordinátor Ing. Jan Steringa, tel. 386 460 660, e-mail: tyflokabinet.cb@seznam.cz Termíny a místa konání soutěže v dalších krajích ještě nejsou stanoveny. Zájemcům v redakci (mobil 777 722 775, e-mail: zora@sons.cz.) rádi poskytneme kontakty na koordinátory v příslušném kraji. Jiří Reichel # Světluška rozděluje Nadační fond Českého rozhlasu Světluška rozdělil do března z loňského ročníku sbírky nevidomým 11,6 miliónu korun. „Mám velkou radost, že máme stále víc pravidelných dárců, díky nim jsme mohli na pomoc nevidomým letos rozdělit víc peněz než loni,“ uvedla ředitelka fondu Martina Kaderková. Loni Světluška podpořila více než 6 milióny korun neziskové organizace pracující pro zrakově postižené. Dalších 5,2 milionů rozdělila mezi 183 nevidomých dětí a dospělých. Například Lucinka z Krnova může díky Světlušce rozvíjet zbytky zraku s pomocí speciálních hraček, pan Sebastián z Opavy může pracovat na mluvícím počítači, který využije i v zaměstnání, Elišce z Prahy bude motivací k pohybu vodicí pes. Jakubovi, Magdaleně, Ondřejovi a dalším studentům pomůže ve škole pedagogický asistent. Světluška přispívá nevidomým školákům na přepis učebnic do Braillova písma, speciální pomůcky a asistenta, který je podmínkou pro přijetí těžce zrakově postiženého dítěte do běžné školy. Jedním z nich je i nevidomý Otík z Vratimova. Aby chlapec mohl školu navštěvovat i nadále a pracovat se spolužáky na stejných úkolech, jsou pro něj nezbytností učebnice a pracovní sešity v Braillově písmu. „Děkuji Světlušce, že nám již podruhé posvítila na cestu," děkuje maminka Otíka. Světluška z posledního ročníku sbírky podpořila školní a osobní asistenci v celkové výši 537 190 Kč a 64 586 Kč věnovala na přepis učebnic a přípravu školních pomůcek. Světluška směřuje svou pomoc také mezi nadané zrakově postižené studenty, umělce, sportovce, přispívá na projekty, které rozvíjí talent a tvořivé schopnosti lidí se zrakovým postižením, sportovní aktivity, hudební nástroje. Např. Annu K. z Železné Rudy podporuje ve sportu a studiu, Simoně N. přispěla na zobcovou flétnu, aby se mohla naplno věnovat své budoucí hudební kariéře. Dalších 25 těžce zrakově postižených studentů středních a vysokých škol podpořila studijním stipendiem v celkové částce 742 100 Kč. „Děkuji, Světluško, že nám handicapovaným poskytuješ podporu, bez které bychom si nemohli plnit naše sny a cíle," napsala Anička. Světluška pomáhá těžce zrakově handicapovaným i v dospělosti. Nejčastěji jim přispívá na speciální pomůcky, jako jsou mluvící počítače, mobilní telefony a optické lupy. Celkem na to loni vynaložila 748 338 korun. „Světluško, rád bych ti poděkoval za příspěvek, který jsi mi poslala na mobilní telefon s hlasovým výstupem. Pomáhá mi zkontaktovat se s rodinou a lékaři," podělil se o radost nevidomý Petr V. Čtenářům připomínáme, že sbírka je otevřená všem těžce zrakově postiženým lidem v České republice. Žádosti jednotlivců jsou přijímány a projednávány po celý rok. Formulář žádosti o příspěvek najdete na stránkách www.svetluska.centrum.cz. red. # Stopy 4 – Apríl! Znáte to – ten protivný pocit – jaro za dveřmi, ale váš kluk taky. A už to nevypadá, že se kdy vrátí zpátky. Jaro je naštěstí spolehlivější, i když taky dost rozmarné. Moje předjarní osamělost a nostalgie mě ve finále přivedly na jednu zajímavou akci. Našla jsem si na internetu nějakou společnost, která pořádá zážitkové víkendy. Byla tam fajn parta, přišla jsem na jiné myšlenky. Program byl náročný, lyže, sněžnice, běžky, orientace jen s GPS. Ale na konci dne teplo, vysmátí lidičkové, kytara a zasloužený spánek. Na to hlavní ale zapomínám. Všichni jsme měli přezdívku. On si nechal říkat Greg. Nebyl ničím neobyčejný, ani zvlášť hezký, jen se na mne tak hezky díval. A taky jsme si hezky povídali, když jsme se se „Studentkou“ vraceli spolu do Prahy. Tenkrát mi bylo líto, že cesta trvala jen hodinu. Na pražském Florenci jsme si vyměnili kontakt a rozešli se každý po svém. Za pár dní přišel e-mail, docela roztomilý. Naděje mi znovu rozkvetla s prvními sněženkami. Že by se přicházející jaro dalo ještě zachránit pro lásku jako trám? Tak jsme si s Gregem celý březen pilně dopisovali a chatovali, občas delší pokec po skypu. Žádné telefonování, žádný facebook, žádné fotky. Bylo to tak trochu tajemné. Pak přišlo pozvání! Třikrát hurá! Jsou nabídky, které se neodmítají. Tahle vypadala následovně: „Pojedeš na výlet? Řekni Ano, a přijeď busem z Prahy do Bechyně. Sraz na nádraží u info tabule v 10.30. Program bude podle tvých přání a možností. Nezapomeň, v sobotu prvního dubna! Greg.“ Chtěla jsem znát podrobnosti, ale neozýval se ani na skype, ani mailem. V sobotu prvního dubna jsem si přivstala a odjela autobusem do Bechyně. V autobuse jsem Grega neviděla, ale vytrénovaná ze zážitkového víkendu jsem tušila, že nic není jednoduché, zároveň ale nic není nepřekonatelné. Greg nebyl v 10.30 ani v Bechyni. Potloukala jsem se kolem info tabule na nádraží, ale marně. Mimo mne a nějakou ženskou, asi tak v mém věku, tam nikdo nebyl. Ta ženská, tedy Vendula, mne následně oslovila: „Nezlob se, prosím tě. Já hrozně špatně vidím. Vlastní blbostí jsem se dostala do situace, kdy nevím, co vlastně tady dělám. Jediné, co potřebuji, je najít záchod a pak se nějak dostat do Prahy. Není tu žádný terminál, jen tahle cedule, z které nic nepřečtu.“ Civěla jsem na Vendulu, jako kdyby spadla z Měsíce: „Do jaké situace jsi se dostala? Co se ti přihodilo? No, mimochodem, do Prahy nám to jede nejdřív ve dvě. Už jsem se koukala.“ Šly jsme s Vendulou na kávu s vynikající zmrzlinou do cukrárny U Panské. Prohlédly jsme si sochy umělecké školy v klášterní zahradě, já jí pak popsala vyhlídku na Lužnici z ochozu zámeckého parku. Ještě párek v rohlíku a honem na nádraží. Autobus jsme zmeškaly o pár minut, ale nevadilo nám to. Smály jsme se jak dvě bláznivé spolužačky a znovu se vrátily do centra, na rozhlednu, k řece, k jezu a k nádhernému mostu. Na nábřeží, tam, kde v roce 2002 voda vzala skoro všechno, jsme si v obnovené hospůdce daly skvělý oběd. Pak ještě nákup zaručeně bechyňské keramiky a historickým vláčkem do Tábora a odtud do Prahy. Suma sumárum nám to vyšlo na dvanáct hodin povídání, vyprávění, sdílení, vzpomínání i legrace. Vendula má průkazku s průvodcem, a tak jsem se do Prahy svezla zadarmo. O tom, že připlatím polovinu, nechtěla moje nová kamarádka ani slyšet. Chcete vědět, v čem je pointa tohoto příběhu? Greg, zřejmě miláček žen a zážitkových akcí, se rozhodl, že se dvou ze svých favoritek elegantně zbaví tak, že je odešle do neznámé pustiny, například do Bechyně, a zde je ponechá svému osudu. Ať holky dělají, co umí, ale ať mu už jednou provždy dají pokoj. Vendula se s Gregem seznámila na internetové seznamce. I tam měl přezdívku Greg. Řekl jí, že žije v Českých Budějovicích a že si dají první rande na půl cesty a na hezkém místě. V tom nelhal, protože Bechyně je opravdu nádherné místo! Greg je vtipálek, a tak nás do Bechyně poslal dvě, asi abychom se nenudily, až budeme plakat na nádraží pro zhrzenou lásku. Chacha. Tak to mu nevyšlo! Když jsem se z Bechyně vrátila domů, měla jsem v mailu, stejně jako Vendula, od Grega v textovém editačním poli dvacet smajlíků. V předmětu bylo jediné slovo „Apríl“. Vendula si smajlíky musela notně zvětšit nějakým svým slepeckým zvětšovadlem, ale říkala, že by i bez toho pochopila, že jde o apríl, a to o hodně blbej apríl. Zeptala jsem se jí, jestli Greg věděl, že je takhle moc slabozraká. Ona mu to ale nikdy nenapsala, říkala, že chtěla počkat až na osobní setkání. Možná, že kdyby to věděl, že by jí takovou lumpárnu neprovedl, ona by do Bechyně nepřijela a já bych nikdy nezískala tak skvělou kámošku. Od doby našeho aprílového setkání uplynulo už několik let. Obě jsme si našly nové partnery, ale naše přátelství nezaniklo. Naopak. Jsme stále na příjmu, a jednou za měsíc pořádáme holčičí výpravy na zajímavá místa. A co myslíte – kam pravidelně jezdíváme prvního dubna? Delicie Nerková # Hřejivá zásilka  Dobrovolnice z Tyfla Vysočina Jihlava, o. p. s., denního centra sociálních služeb pro nevidomé a slabozraké, vzaly do rukou pletací jehlice a připravily hřejivou zásilku pro jihlavskou nemocnici. Upletly několik desítek drobných čepiček a ponožek pro děti, které musí po narození do inkubátoru. „Každá z nás doma měla nějaké zbytky klubíček, což bylo na pletení těchhle malých věcí tak akorát. Hlavní je, že to ty prcky zahřeje,“ usmívala se jedna z dobrovolnic Jana Novotná. Na dětském oddělení přijaly balíček od zrakově postižených pletařek s velkým vděkem. „Všechny pletené věci vítáme s nadšením. Spotřeba čepiček a ponožek je obrovská, takže z každého takového dárku máme radost,“ prozradila vrchní sestra Simona Hájková. red. # Zima nás neodradila V náhradním termínu 12. března se uskutečnila procházka historickým středem města Brna, určená osobám nevidomým a slabozrakým. Svým členům ji nabídly odbočky SONS Brno-střed a Brno-sever. Zájem projevili i z odbočky SONS Prostějov, a tak se sešlo celkem jedenáct účastníků. Turistické informační centrum nám poskytlo dva průvodce – Marinu Sedlákovou a Arnošta Madera. Tentokrát sníh sice nepadal, zima však byla pořádná. Den jsme zakončili přátelským posezením na obědě v hospůdce a v obchůdku s bylinkami. Marie Tlačbabová předsedkyně rady OO SONS Brno-střed # Ocenění kamerové lupy Na výstavě Opta 2013, která probíhala od 22. do 24. února v Brně, získala Spektra, v. d. n., v soutěži Top Opta v kategorii Speciální optika ocenění za kamerovou lupu Compact 4 HD. Jde o stylovou lupu s vysokým rozlišením v kapesním provedení s obrazovkou 11 cm a s nastavitelným zvětšením 1,7 až 12krát. Lupou lze číst z ruky nebo v odnímatelném stojánku, který se dobře drží a snadno klouže po čtené předloze. Ovládání je velmi jednoduché pomocí tří velkých tlačítek, zaostřování je automatické. K optimálnímu čtení přispívají volitelné kontrastní čtecí režimy a nastavitelné zvětšení. Lupa je napájena dobíjitelnou baterií, která při plném nabití umožňuje v průměru tři hodiny provozu mimo síť. Rozměry: lupa 130 x 82,5 x 27,5 mm; lupa ve stojánku 130 x 94 x 73 mm – hmotnost: lupa 230 g; stojánek 135 g. „Jsme velice rádi, že oceněná kamerová lupa vzbudila velký zájem nejen mezi návštěvníky, ale i mezi odbornou veřejností – tedy optiky a optometristy,“ uvedl spokojený ředitel Spektry Břetislav Verner. Jiří Reichel # Chcete poslouchat zvukový popis televizních pořadů? Jak na to, aby se to povedlo Ze všeho nejvíc bych si teď přál, abych všem, co chtějí poslouchat zvukový popis televizních pořadů, mohl dát jednoduchý návod typu zaprvé, zadruhé, zatřetí a je to. Jenomže v dnešním digitálním věku, kdy už dávno netočíme knoflíkem či kanálovým voličem třicetikilové sovětské černobílé televize, to tak jednoduché není. Přece však mohu dát alespoň pár obecných pokynů, které vám mohou pomoci z nouze nejvyšší. Ze všeho nejdřív platí, že co si dnes přečtete, už zítra platit nemusí: digitální věk se totiž žene vpřed (nebo možná někam úplně jinam) tak zběsile, že jisté je jen to, že je vše nejisté. Dost zbytečných úvodů a jdem na věc. Dnes je jisté, že zvukový popis se šíří prostřednictvím pozemních televizních vysílačů. Jejich signál zachytíte společnou televizní anténou bytového domu, televizní anténou na střeše rodinného domu nebo – za velmi příznivých okolností – i prutovou anténou postavenou třeba někde na balkóně. Kdo používá satelitní příjem, nemusí mít zvukový popis k dispozici. Ti, kdo mají kabelový příjem (např. UPC nebo O2), mají zatím stoprocentně smůlu. Probrali jsme druhy vysílačů, a tak se můžeme vrhnout na konec přijímací: to jsou vaše televizní bedny či spíše placky a settopboxy neboli převodní ladicí skříňky. Jelikož se jedná o docela složité líčení, pomůžu si výkladem sonsáckého odborníka na techniku i zvukový popis Marka Salaby. Jistě mi odpustí, když ho nebudu citovat doslova – chci totiž zachovat laickou povahu dalšího popisu a to zakalení techničtí odborníci – jak je všeobecně známo – zpravidla nedokáží, byť se snaží sebevíc. Problém první – stáří vašeho přijímače. Většina přijímačů vyrobených do roku 2011 a prodávaných na českém trhu funkci zvukového popisu nemá. Pokud máte přijímač novější, zkuste udělat nejdřív to, do čeho se člověku nikdy u spotřební elektroniky nechce: otevřete tištěnou uživatelskou příručku k přijímači a začněte hledat. Jestliže má příručka abecední rejstřík, hledejte zkratku „AD“ nebo složené slovo „audiodescription“. Příručku neskenujte, stejně by se vám graficky rozházela tak, že se v ní s použitím hlasového výstupu počítače vůbec nevyznáte; požádejte spíše někoho vidícího z rodiny nebo kamaráda, aby vám s hledáním v tištěné brožuře pomohl. Někdy se dá uživatelská příručka právě k té vaší televizi najít i na internetu – zpravidla ve formátu .pdf, který odečítače dokáží většinou zvládnout. Příručku na internetu ale hledejte vždy podle přesného názvu vašeho přijímače včetně možných číselných údajů. Dlouhé dokumenty ve formátu .pdf jsou často členěny do uzavřených oddílů a nelze vyhledávat v celém textu najednou. Proto doporučuji převést dokument do formátu .txt a teprve v něm pátrat po slovech „zvukový popis“, „audiopopis“, „audiodescription“ apod. Taky si můžete podrobně přečíst oddíl „nastavení zvuku“, který se však bohužel může jmenovat všelijak jinak. Až se vám podaří nastavení zvukového popisu najít, podle návodu je aktivujte. Ke standardnímu zvuku televize se přidá další takzvaná zvuková stopa, na které se bude odříkávat v mezerách mezi normálním povídáním popis toho, co se zatím děje na obrazovce. Nakonec si vzájemný poměr hlasitostí mezi standardním zvukem a zvukovým popisem náležitě upravte – opět podle návodu. Celé to nastavování, které jsem tu právě stručně popsal, má pro nevidomého dost podstatný háček – tedy problém druhý: zvukový popis svého televizního přijímače si nenastavíte samostatně, protože s vámi televizní menu nemluví. Neházejme však flintu do žita – jak už jsem na začátku říkal, v digitální době se vše překotně mění; a také v případě nemluvících televizních menu blikají na konci temného tunelu nejméně dvě světélka naděje: mluvící přijímače a televizní USB moduly připojované do počítačů. Zvukový popis je u nás žhavá novinka a jako taková jednoduše musí vykazovat dětské nemoci. Ty časem odpadnou a zvukový popis se stane běžnou součástí sledování televizního vysílání nevidomými posluchači nebo – chcete-li – diváky. Dnes je nastavení zvukového popisu tak trochu detektivka, ale dokážete-li se prokousat uživatelskou příručkou k vaší televizi a pomůže-li vám pro začátek vidící osoba, vše dobře dopadne. Přeju vám nespočet hodin dobré zábavy a poučení za přispění zvukového popisu. Rudolf Volejník # Mluvící televize Potěšitelná zpráva přišla 11. února ze sekretariátu Evropské unie nevidomých (EUN) v Paříži. Sděluje, že světlo světa konečně spatřila norma, podle níž mají výrobci televizorů přimět své výrobky, aby nahlas četly zobrazené informace. Tiskové prohlášení EUN otiskujeme v plném znění. Každého, kdo by o tom ráčil pochybovat, ujišťujeme, že dokonce i nevidomí a slabozrací sledují televizi! Činí tak s použitím kombinace zbytku zraku, sluchu a zvukového popisu (pro zvukový popis se zavádí mezinárodní zkratka AD; rozumí se jím odborně vypracované slovní líčení děje, který se na obrazovce odehrává vizuálně v časových prodlevách mezi mluvením herců či jiných aktérů). Už v roce 2007 EUN na konferenci o inkluzi pořádané Evropskou komisí upozorňovala, že „přepnutí“ na digitální televizi bude pro nevidomé znamenat „vypnutí“, pokud se nepřijmou náležitá opatření. Skutečností zůstává, že přemíra informací zobrazovaných na televizních přijímačích díky digitálnímu přenosu dat – ať už o běžících pořadech, nebo o tom, jak si zvolený pořad najít – činila digitální televizi nevidomým mnohem méně přístupnou, než byla její analogová předchůdkyně. Koneckonců když si požadovaný pořad najít ani nemůžete, i sebelepší nabídka prvotřídního zvukového popisu vám není nic platná! Proto začaly před několika lety EUN spolu s Evropským fórem zdravotně postižených vyjednávat s výrobci televizních přijímačů s cílem pokusit se dosáhnout splnění snu o přístupné digitální televizi pro nevidomé a slabozraké. V rámci této iniciativy jsme za předsednictví Evropské komise absolvovali několikaletá náročná jednání s představiteli výrobců sdruženými pod hlavičkou DigitalEurope. Nabádali jsme výrobce televizních přijímačů, aby do nových digitálních televizorů zahrnuli i odečítání zobrazovaných informací umělým hlasem, díky čemuž si i nevidomí užijí výdobytků věku digitální televize. Konečným výsledkem našich jednání byla dohoda o podrobném technickém zadání, jak mají výrobci televizních přijímačů přimět své výrobky, aby „mluvily“. Nyní se rychle přenesme vpřed až do února 2013. Máme pro vás dobrou zprávu. Technické zadání pro „mluvící“ televizní přijímače, na němž jsme se se sdružením DigitalEurope dohodli, nyní schválil a vydal normalizační orgán IEC (International ElectrotechnicalCommission – česky: Mezinárodní elektrotechnická komise), rovněž díky skvěle odvedené práci experta EUN Guido Gybelse v rámci příslušné pracovní skupiny IEC. (Technicky zdatní si mohou normu objednat v elektronickém obchodě IEC pod číslem IEC 62731:2013.) Cynikové možná namítnou, že norma jsou pouhá slova a že naše úsilí stejně nepovede k opravdu přístupným výrobkům v běžných obchodech. My ale máme nač ukázat: mluvící televizní přijímače společnosti Panasonic jsou přece důkazem, že přístupné televizory už k dostání jsou. Podrobnější informace v angličtině najdete na stránkách Královského národního ústavu nevidomých http://www.rnib.org.uk/livingwithsightloss/tvradiofilm/tvradiofilmnews/Pages/talking_television_panasonic.aspx Na základě přijetí uvedené normy EUN doufá a očekává, že se přidají i další výrobci. Gary May referent pro informace EUN # Pozvání na počítačový tábor Středisko Teiresiás zve zájemce na letní mezinárodní počítačový tábor v Telči. Akce s názvem International Campon Communication and Computers 2013 (ICC 2013) je pořádána pro mládež se zrakovým postižením ve věku od 16 do 20 let. Setkání bude probíhat formou praktických seminářů a uskuteční se 15. – 24. července 2013 v prostorách Univerzitního centra Telč Masarykovy univerzity. Jeho cílem je nastínit účastníkům možnosti, které nabízí využití počítače jako nástroje pro získávání informací, studium nebo zábavu. Organizátorem 19. ročníku ICC bude letos již podruhé Teiresiás – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Brno. Středisko přispěje na pokrytí nákladů spojených s účastí. Účastníci zaplatí snížený poplatek ve výši 4000 korun. Více informací o táboře najdete na adrese: www.teiresias.muni.cz/icc. Bližší informace vám rádi poskytnou Jitka Graclíková a Radek Pavlíček, e-mail: icc@teiresias.muni.cz, telefon 549 491 105. Přihlášky je třeba podat do 15. dubna. red. # Motýli se vracejí Pražské divadlo Palace má již několik let na repertoáru romantickou komedii Motýli. Jejím hrdinou je slepý hudebník, který se snaží žít samostatným životem. V březnu uvedlo divadlo tuto hru jak na domovské scéně (Václavské náměstí 43), tak i při několika zájezdových přestaveních, např. v Náchodě či Králíkách. Hra amerického autora Leonarda Gersheho si odbyla jevištní křest na Brodway roku 1969. Krátce nato byla vyhodnocena jako nejlepší americká hra roku. Její filmová verze z roku 1972 získala Oscara a Zlatý globus. K napsání Motýlů inspiroval Gersheho podle jeho vlastních slov rozhlasový pořad. Šlo o zpověď nevidomého mladíka, který vyprávěl o svém životě a pocitech. Dramatika upoutala jeho schopnost vyrovnat se s handicapem. Uvědomil si, jak je těžké překonat většinový postoj společnosti. Málokdo z vidících dokáže zapomenout na bariéry a jednat se zrakově postiženým spontánně, přirozeně a rovnocenně. Hrdina hry, mladý talentovaný hudebník Don Baker (Vojta Kotek), je odmalička slepý. Což divák nejen že pozná až po čtvrthodině děje hry, ale taky pochopí, že člověk s handicapem tohoto druhu jej prožívá daleko méně, než jeho tzv. zdravé okolí. Komorní příběh Dona a začínající herečky Jill (Jana Stryková) se odehrává na počátku léta v New Yorku. Ve snaze vymanit se z přehnané péče své matky (Valérie Zawadská), se Don jednoho dne rozhodne postavit se na vlastní nohy a odstěhuje se do garsonky v bohémské čtvrti. Jeho sousedkou je temperamentní a svérázná Jill, dívka s bohatými životními zkušenostmi. A je to právě ona, kdo pomáhá nesmělému Donovi, aby se podíval na svět i „jejíma očima“. „Velice příjemné a přesvědčivé duo Kotek – Stryková rozehrává minipříběh od vstupního tématu „sakra, slepej, jak se k němu mám chovat?“ až po otázky strachu ze vztahu, osobní volnosti či různých podob mateřské lásky,“ popsal jeden z diváků své dojmy z představení na internetové diskusi. Hra Motýli se na repertoár českých divadel a zájezdních společností vrací opakovaně. Před časem ji uváděla scéna Komorní Fidlovačka, kde titulní dvojici ztvárnili klavírista Ondřej Brousek a Iva Pazderková, matku hrála Milena Steinmasslová. Pod nastudováním pro Divadlo Palace je podepsaný režisér Alexej Pyško. Z klavíristy se sice stal kytarista, Vojta Kotek však díky tomu mohl představení obohatit vlastní hudbou a udivit dobře zvládnutou hrou na hudební nástroj. Jen na účet hrané „slepoty“ se objevily divácké názory, že není příliš přesvědčivá. Po sérii březnových představení se Motýli prozatím do prázdnin v programové nabídce neobjevují. Jsou však na repertoáru Divadla Palace stálicí, takže se s nimi ještě nejspíš při některém z pražských či zájezdových představení setkáme. red. # Mladinká harmonikářka V Březové na Sokolovsku se v březnu již poosmé sešli harmonikáři z celé vlasti. Na pódiu sklidila velký aplaus zejména nejmladší účastnice, Nikol Bukóciová z Lokte. Jedenáctiletá dívenka je od narození nevidomá. „Když Nikolka harmoniku poprvé uslyšela, hned se do ní zamilovala,“ vzpomíná maminka Věra. Předtím hrála její dcerka na klavír. Jakmile pak poprvé popadla vypůjčenou harmoniku, mohla rovnou zahrát písničku. „Je to naše sluníčko a nezmar. Má absolutní hudební sluch. Jakmile se dostane k harmonice nebo ke klavíru, jenom by hrála,“ usmívá se Jiří Homolka, který školačku učí v sokolovské 'zušce'.      O absolutním hudebním sluchu by doma u Bukóciů mohli dlouho vyprávět. Jakmile totiž vrznou dveře nebo zaskřípe židle, Nikol hned všem hlásí, v jaké tónině to je. „Je zajímavé, jak vše umí hudebně rozlišit,“ podivuje se maminka. „Příbory u nás doma nečastěji padají v géčku, židle vrzají v éčku,“ přisazuje si Nikolka. Ke klavíru, harmonice a zpěvu by si Nikol Bukóciová v budoucnu ráda přibrala ještě housle. Když přišla řeč na tajné přání, tak se nechala slyšet, že by si chtěla na harmoniku zahrát s Jarkem Nohavicou. A plány do budoucna má jedenáctiletá školačka také spojené s hudbou. Ráda by se, podobně jako její starší sestra, dostala na pražskou konzervatoř a později učila ve škole hudbu. red. # Aukce v knihovně Při únorové benefiční aukci v Krajské vědecké knihovně v Liberci se prodalo všech 59 nabízených knih. Celkový výtěžek akce činil 26650 korun. Liberecká knihovna za něj nakoupí do svého fondu audioknihy pro nevidomé a slabozraké. Své oblíbené tituly do dražby věnovali známí cestovatelé, fotografové, spisovatelé, herci či hudebníci. Mezi dárci byli například Petr Čtvrtníček, Igor Chmela, Chantal Poullaine, Aneta Langerová, Radůza, Olga Sommerová či Jan Vodňanský. Role licitátora se s vervou zhostil herec Jaroslav Dušek. Hodnota knih ve vyvolávacích cenách byla deset tisíc korun. Aukce dopadla nad očekávání. Pořadatelé by prý byli spokojení, kdyby se prodali všechny knihy za počáteční ceny. Výsledek aukce je mnohem vyšší. „Byl jsem zvědavý, jak se bude dražit tak velké množství knih. Bál jsem se, že to bude dlouhé a nevěděl jsem, zda to lidé vydrží. Jsem nadšený z reakce Libereckých a jsem rád, že přišli a dražili. Bylo to prima,“ pochvaloval si licitátor Jaroslav Dušek. Netradiční dražbu vysoce ocenil i liberecký knihkupec Martin Fryč: „Aukce byla úžasný zážitek. Spojila jedinečné herectví a osobnost Jaroslava Duška s nádhernou charitou. Nevidomí audioknížky potřebují a budou mít radost.“ Nejdražším titulem aukce se stala Touha po absolutnu od Viliama Poltikoviče. Prodala se za 1350 Kč. „Tento autor mě moc oslovuje svým zájmem o přírodu. Lítá do Peru a zabývá se věcmi, které mě zajímají,“ řekl Hynek Budka, který nejdražší titul získal do své knihovničky. red. # Děčínská kotva Město Děčín bude v květnu hostit již 42. ročník mistrovství floristů České republiky, které nese název Děčínská kotva. Každý ročník se váže k určitému motivu. Letošní mistrovství je koncipováno jako Pocta Otto Wichterlemu. Od narození našeho světově proslulého vynálezce měkkých kontaktních čoček letos uplyne již sto let (narodil se 27. října 1913). Právě proto bude květnová Děčínská kotva tématicky motivována myšlenkou na život se zrakovým handicapem. Program bude uzpůsobený nevidomým a slabozrakým návštěvníkům a záštitu nad akcí převzal také prezident SONS Václav Polášek. Letošní děčínské mistrovství floristů dostalo podtitul Floristika čtyřmi smysly. Je zaměřeno na vnímání krásy květin nejrůznějšími způsoby. Do popředí vystupují všechny důležité smysly, jimiž se mohou lidé těšit z půvabu rostlinných kreací. Důležité není jen vnímání prostřednictvím zraku, ale i čichové, hmatové, a v některých případech dokonce i chuťové podněty. Mistrovství ve floristice se koná v reprezentativních prostorách jižního křídla Děčínského zámku. Bude zahájeno ve středu 15. května soutěží floristů v seniorských i juniorských kategoriích. Soutěžící budou mít za úkol vázat kytice v duchu tří zadání. Jedním z nich je pro letošní rok specifické téma – Kytice pro zrakově postiženou osobu. Vyhlášení vítězů v této disciplíně je na programu od 16 hodin. Ve čtvrtek 16. května bude Děčínská kotva pokračovat slavnostním galavečerem, který vyvrcholí koncertem zpěvačky Petry Janů. Od pátku 17. do neděle 19. května bude v prostorách zámku instalována výstava floristiky, určená pro širokou veřejnost. Na pátek 17. května je tu připraven speciální zážitkový den pro nevidomé a slabozraké návštěvníky. Hlavní pořadatel akce, Svaz květinářů a floristů ČR, zajistí autobus, který přiveze do Děčínského zámku zájemce z Ústí nad Labem. Na výstavě si zrakově postižení návštěvníci od průvodce vyslechnou zajímavé informace o floristice. Budou mít možnost se důkladně seznámit s vystavenými exponáty, předurčenými k prozkoumávání hmatem a čichem a opatřenými popisky v bodovém písmu. Vystavené kytice bude komentovat profesionální florista. Na závěr bude připravena speciální kolekce květin pro rozpoznávací hru. Nejlepší znalec, který identifikuje jednotlivé druhy květin, obdrží odměnu. Zrakově postižení účastníci si pak mohou na místě uvázat vlastní kytici. Po obědě budou mít možnost se na prohlídku expozice s průvodcem ještě vrátit. red. # Turnaj Qardo na obzoru Rádi bychom vás pozvali na 5. celonárodní turnaj ve společenské hře Qardo. Jistě jste již o ní slyšeli, nebo ji už nějaký čas úspěšně hrajete. Proto neváhejte a přijďte si otestovat svoje hráčské štěstí. Hrát a vyhrát zajímavé ceny může každý, kdo přijede 18. května 2013 nejpozději v 9:30 hodin do Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina v Praze 6 Ruzyni. Máte-li zájem se soutěže zúčastnit, registrujte se, prosím, na e-mailu: ludmila.absolonová@seznam.cz. Případné dotazy vám zodpovíme na telefonním čísle 723 665 522. Pokud máte zájem o ubytování ve středisku ze soboty na neděli a o stravování (oběd a večeře v sobotu), kontaktujte, prosím, Naděždu Modráčkovou na telefonu 235 325 353 nebo na e-mailu: modrackova@dedina.cz. Uzávěrka přihlášek a žádostí o ubytování a stravování bude ve čtvrtek 9. května 2013. V případě velkého zájmu nebude možno ubytování zajistit pražským účastníkům. Těšíme se na setkání s vámi a přejeme všem mnoho štěstí nejen ve hře. Václav Fanta Pozn. red.: Hru Qardo si můžete zakoupit v tyfloprodejnách, a to v Praze v Krakovské 21, nebo v Olomouci, I. P. Pavlova 69. # Nabídka rekreace Oblastní odbočka SONS Brno-střed zve na rekreaci do Českého Švýcarska: Chřibská, penzion Relax. Penzion se nachází u nádraží, proto je dobrým výchozím bodem k výletům. Termín: sobota 31. srpna – pátek 6. září 2013 Cena: 2760 Kč, děti do 4 let zdarma, děti do 12 let 2340 Kč Ubytování: 2–4lůžkové pokoje s příslušenstvím, možnost přistýlky Stravování: plná penze, snídaně formou švédských stolů Informace podá Nataša Přerovská, mobil 737 570 203. red. # Černobílé problémy Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 4: Vladislav Buňka (Kutná Hora) Bílý: Ke7, Dg1, Vg8, Vh4, Sc5, Se4, Jb2, Jh3, Pc3, h2 (10) Černý: Ke5, Dc6, Ve3, Sa7, Sg2, Jd2, Pd6, d7, e6, f5 (10) Mat 2. tahem (C+) 121 Šachové umění 12/1999 Jeden z našich nejlepších současných úlohářů Vladislav Buňka z Kutné Hory (*1937) se koncem minulého roku dožil krásných 75 let. Je autorem více než 1000 skladeb všeho druhu a prvotinu mu zveřejnilo Svobodné slovo už v roce 1956. Roku 1997 vydal výběr 100 svých samomatů v brožuře Sám proti sobě. Profil jeho tvorby je uveden v publikaci 444 pomocníků vydané roku 2003. Je specialistou především na pomocné maty, ovšem cizí mu nejsou ani jiné žánry skladby, které koncipuje s mistrovskou dovedností. Uvedenou dvojtažku jsem vybral ze 4. Alba českých skladeb. Je to doslova skvost se záměnou matů. Z několika připravených her jsou nejzajímavější tyto čtyři: 1.-Dc8 [a] 2.Sxd6# [A], 1.-Vd3 [b] 2.Jxd3# [B], 1.-Jc4 [c] 2.J(x)c4# [C], 1.-Sh1 [d] 2.Dg7# [D]. Uvedené maty [A,B,C,D] se pak objeví i v řešení, ovšem po jiných tazích než [a,b,c,d]. Ale najít úvodník, to je už úkol pro vás. Řešení úlohy číslo 2 z února 2013: Řešení sté partie (v tomto roce s číslem 2) vyplývalo již z textu. Čtenáři jistě sami přišli na to, že černý nemůže po jakékoliv obraně zabránit matu ve dvou tazích. Hrozí 17.Dxf7 mat a černý má pouze dvě možnosti obrany: jezdcem 17.-Jf6 nebo pěšcem 17-f6, na které jde dvoutahový mat 18.Jed6 + cxd6, 19.Jxd6 s využitím vazby pěšce e7. S. J. Další body za správné řešení v celoroční soutěži získali: Ondrej Čanecký z Doks, Miloš Černý z Brna, Jan Horák z Děčína, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, František Skoumal z Bludova, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové. red. # Sychra přeborníkem Prahy V neděli 17. března se uskutečnil 37. ročník přeboru Prahy v kuželkách zrakově postižených. Pořadatelem byla Slavia Praha a soutěže jednotlivců na 120 hodů do plných se zúčastnilo 17 hráčů a hráček z obou pražských klubů. Přeborníkem Prahy v kuželkách zrakově postižených na rok 2013 se stal Luboš Sychra ze Slavie Praha výkonem 684 poražených kuželek. Druhé místo vybojovala Jaromíra Nývltová ze Zory Praha, když dosáhla 681 bod. Třetí místo obsadila Marie Sadílková ze Slavie Praha se 666 body. Na nepopulárním čtvrtém místě skončil Josef Gruncl ze Slavie (664 body) před Jiřím Matějným ze Zory (643 body) a Jiřím Reichlem ze Slavie (637 bodů). J. R. # Pozvání na Memoriál Miroslava Vosoby Turistický oddíl Zora Praha ve spolupráci s oblastní odbočkou SONS Praha střed si vás dovolují pozvat na 31. ročník Memoriálu Miroslava Vosoby, který se uskuteční v sobotu 11. května 2013. Jsou připraveny tři nenáročné turistické trasy: 1. trasa (4 km): Radlík – Libeř Do výchozího místa Radlík se dostanete autobusem č. 332 ze zastávky Budějovická. 2. trasa (12 km): Kamenný Přívoz – kolem Turínské hájovny – směr Chotouň – Libeř 3. trasa (12 km): Kamenný Přívoz – kolem Sázavy – Jílové u Prahy – Libeř Sraz účastníků na trasy 2 a 3 (z Kamenného Přívozu) je v 8 hodin mezi výtahy na Hlavním nádraží. Dotazy zodpoví předsedkyně turistického oddílu Ing. Miloslava Čelková, tel. 728 584 961, e-mail: m.celkova@centrum.cz. red.