ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 97 Číslo 3 Únor 2013 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Smutná zpráva Ze zasedání Republikové rady SONS ČR Pro lepší šanci na trhu práce Ocenění pro maséra Oblastní shromáždění v Chomutově Úspěchy pardubické nemocnice Lví očko pomáhá Poradna univerzity Pardubice Milá pozornost Věcný dar pro školku Postřehy z Kosova Replika Auto pro plzeňské středisko Tyfloservisu Dárek pro Palatu BIG Launcher – přístupnější telefon s Androidem Sólo pro Sola Obrazy jako reliéfy Digibooks má už více než 60 000 publikací pro nevidomé Výstava v Národním muzeu Svatý Valentýn Černobílé problémy Inzerce # Smutná zpráva V úterý 25. prosince po těžké nemoci zemřela ve věku 72 let dlouholetá redaktorka našeho časopisu Danuše Kudlová. Poslední rozloučení s milou a milovanou kolegyní se uskutečnilo ve čtvrtek 3. ledna v malé obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích. Sedím u počítače, hlavou se mi překotně honí vzpomínky, všechna napsaná slova se mi však zdají laciná, formální… Znali jsme se od roku 1969, kdy Dana nastoupila do redakce. Problematika zrakově postižených jí byla blízká – měla zrakově postiženého manžela Radima, který byl v 60. až 80. letech vedoucím Pianoservisu, kde pracovali nevidomí a slabozrací ladiči klavírů. Také měli dost přátel mezi našinci. Nejvíce rad, zkušeností a poznatků získávala od PhDr. Zdeňka Šarbacha, šéfredaktora Zory v letech 1953 až 1971, Marie Kaplanové, vedoucí Hudebního oddělení Knihovny a tiskárny pro nevidomé, a Jiřího Stehna, později prvního prezidenta České unie nevidomých a slabozrakých. Daně bylo svěřeno vedení zvukového magazínu Ozvěny, který vycházel měsíčně v rozsahu tří hodin na magnetofonových páscích, později na kazetách. Měla také na starosti závěrečné práce při kompletaci Zory, tištěné ve zvětšeném typu písma. Dále to byly autorské články, zvukové reportáže, fotografie a tisíce zkorigovaných stran textů. Dana byla skromná, obětavá a nesmírně pracovitá. Uzávěrkové termíny pro odevzdávání jednotlivých periodik do výroby byly pro ni zákonem. Spolupráce s Danou byla velmi příjemná, vážil jsem si její zodpovědnosti a spolehlivosti. Ráda četla, sbírala knižní miniatury, chodila do divadel i na koncerty. Byla velmi dobrou řidičkou. Oplývala specifickým humorem a nepokazila žádnou zábavu. Po úmrtí manžela měla velké starosti s bytem, kde byla vysoká činže. Před dvěma lety se jí podařilo získat byt v domě s pečovatelskou službou v její rodné Uhříněvsi. Velkou radost a potěšení měla ze čtyřleté vnučky Nelinky. Když se tedy zdálo, že už konečně bude mít klid a pohodu, zradilo zdraví. Smutným hlasem mi Dana v květnu sdělila, abych hledal náhradu, že ze zdravotních důvodů končí. Zůstali jsme i nadále v telefonickém kontaktu, i Zoru četla. Ještě 11. prosince jsme jí s kolegyní Pavlou přáli ke svátku. Jedenadvacátého prosince jsme už její typické „slyším“ neslyšeli. Čest její světlé památce! Jiří Reichel # Ze zasedání Republikové rady SONS ČR V pátek 7. prosince 2012 se v klubovně SONS v Praze uskutečnilo druhé řádné zasedání Republikové rady Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky v jejím šestém funkčním období. Na začátku zasedání prezident SONS Mgr. Václav Polášek přivítal novou členku RR Alžbětu Švábkovou, čerstvou předsedkyni Krajské koordinační rady Plzeňského kraje, a popřál jí mnoho úspěchů v nové funkci. Republiková rada schválila 15 hlasy pro s 1 zdržením zápis ze svého prvního řádného zasedání, konaného 7. září 2012. Do příštího zasedání pracovní skupina pro transformaci připraví první nástin směřování SONS z hlediska nových právních předpisů. Ve zprávách prezidenta a viceprezidenta byly podány informace: - o zřízení konference VEVE, která byla založena na základě usnesení VIII. celostátního shromáždění pro zlepšení informovanosti mezi vedením a veřejností. V současné době je v ní přihlášeno 120 účastníků; - na základě předložené podrobné analytické zprávy prezidenta Mgr. Václava Poláška a designovaného člena správní rady PhDr. Rudolfa Volejníka rozhodla půjčku TC Ústí nad Labem neposkytnout. SONS bude všemi dostupnými prostředky usilovat o zachování služeb pro zrakově postižené v ústeckém regionu. RR vyzývá správní radu a statutární orgán, aby neprodleně konaly v souladu s příslušnými právními předpisy. Hlasování: pro 16 hlasů, zdržení 1 hlas, proti 0 hlasů; - v České republice Ministerstvo práce a sociálních věcí zřizuje pracovní skupinu pro vytvoření monitorovacího mechanismu dle zprávy o plnění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotními postiženími. SONS byla do skupiny přizvána jakožto nejreprezentativnější organizace zastupující zájmy zrakově postižených; - kladně byly hodnoceny podzimní akce – Den otevřených dveří, Poděkování poskytovatelům sociálních služeb, Slavnostní koncert ve Španělském sále Pražského hradu a sbírka Bílá pastelka (o všech těchto akcích jsme již čtenáře informovali). Václav Polášek podrobně informoval o vzniklé tíživé situaci ve Středisku výcviku vodicích psů a o přijatých krocích ke stabilizaci. Od začátku roku 2012 v důsledku realizované sociální reformy (několikaměsíční prodlevy u schválených příspěvků na pořízení vodicího psa) středisko nepokrývá své náklady a dostalo se do skluzu cca 1,5 milionu Kč. Od června minulého roku, kdy prezident pracovníkům snížil pohyblivé složky mezd, posléze učinil tři vstřícné kroky ke stabilizaci střediska: s účinností od 1. listopadu byla základní mzda všem stávajícím pracovníkům zvýšena o 25 až 30 procent, všem, kdo si přáli ve středisku zůstat, byla v listopadu prodloužena pracovní smlouva do června 2014 a v březnu 2013 uspořádá SONS direc-mailovou kampaň učelově vázanou na středisko s očekávaným výtěžkem cca 1 až 1,5 milionu Kč. K 31. prosinci 2012 následovala rezignace současné ředitelky střediska Ing. Hany Jasenovcové na svou funkci a po dohodě se SONS k tomuto datu pracovní poměr ukončila. Vedením střediska byla od 1. ledna pověřena Marie Hájková a prozatimním šéfem cvičitelů se stal Daniel Tůma. Předsedkyně Klubu držitelů vodicích psů a členka RR Ilona Vobrová předložila několik obav a znepokojení do budoucnosti střediska. Vedení SONS se položenými otázkami bude vážně zabývat a snažit se, aby problémy spolu se zaměstnanci eliminovalo. V dalším bodu jednání prezident vysvětlil důvody, proč by bylo pro SONS před transformací jednodušší převést tyfloprodejny do společnosti s ručením omezeným Taktila, jež je stoprocentně vlastněna SONS. Usnesení o převodu bylo schváleno 9 hlasy pro, 3 hlasy proti a se 3 zdrženími. Vzhledem k tomu, že v závěru jednání nebyla již rada usnášeníschopná, záležitost výslovnosti a psaní jména Louise Brailla byla posléze přesunuta na korespondenční hlasování, v němž získalo usnesení navržené PhDr. Rudolfem Volejníkem podporu 14 ze 16 hlasů. Předmětné usnesení bylo publikováno v lednové Zoře. Jiří Reichel # Pro lepší šanci na trhu práce K 14. prosinci 2012 byl ukončen projekt SONS Využití moderních technologií při integraci osob se zrakovým postižením na trh práce. V rámci tohoto projektu úspěšně proběhly všechny plánované vzdělávací a rekvalifikační kurzy. Celkem 137 účastníků zakončilo kurzy takzvaných „měkkých dovedností“ (kurz sociálních dovedností, kurz hledání zaměstnání a kurz posilování kompetencí k výkonu zaměstnání). Dalších 17 osob absolvovalo rekvalifikační kurz Operátor digitálního přepisovacího systému. V červenci 2012 ukončili všichni absolventi rekvalifikačních kurzů tříměsíční praxi na pracovištích SIA SONS. Poté získali certifikát, který jim umožní doložit pracovní praxi budoucímu zaměstnavateli. V současné době probíhají jednání se soudem pro Prahu 1, kde by se čerství absolventi kurzů mohli uplatnit. Mgr. Alice Martinková manažerka projektu Tento projekt je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR. # Ocenění pro maséra Před Vánoci se ve slavnostním sále karlovarského hotelu Pupp odehrálo dekorování tří vítězů, kteří byli oceněni v anketě Osobnost Karlovarského kraje za rok 2012. Mezi trojicí nejlepších byl nevidomý masér Pavel Hložek ze Sokolova. V osmém ročníku tradiční ankety Karlovarského kraje nominovala veřejnost celkem 32 kandidátů ve třech kategoriích. Titul krajské osobnosti loňského roku 2012 za mimořádný přínos kraji získal operní zpěvák a pořadatel pěveckých soutěží Alois Ježek. Ve druhé kategorii zahrnující kulturu a služby veřejnosti komise vybrala pedagožku Janu Tomsovou. Zrakově postižený masér Pavel Hložek (43) se stal osobností kraje v kategorii podnikání. Osobnosti do všech tří kategorií nejprve nominovali čtenáři novin, které vycházejí v Karlovarském kraji, a uživatelé internetu. „Nevím, kdo mě navrhl, nepátral jsem po tom. Nejspíš nějaký klient,“ řekl nám Pavel Hložek s úsměvem. „Jednoho dne mi prostě zavolala tisková mluvčí Karlovarského kraje, že jsem byl nominovaný. Chtěl jsem odmítnout, ale bylo mi vysvětleno, že by to bylo nezdvořilé. A tak jsem se po naléhání zúčastnil večera, kam byli za každou kategorii pozvaní tři lidé. K mému velkému překvapení jsem v kategorii podnikání zvítězil,“ popisuje skromně podnikatel, co předcházelo jeho cestě do hotelu Pupp. Sokolovský masér se této činnosti věnuje v posledních šesti letech. Předtím měl vlastní účetní firmu, ale po třicítce kvůli postupující ztrátě zraku s původní profesí skončil. „Chvíli jsem hledal a zkoušel, kde bych se mohl uplatnit. Pak jsem absolvoval rekvalifikační kurz ve středisku Dědina,“ vzpomíná Pavel Hložek. Dnes k němu do provozovny v Sokolově jezdí spokojení klienti z celého Karlovarského kraje. „Zpočátku jsem jezdil já za nimi, postupně se počet klientů rozrůstal a teď pracuji šest dní v týdnu, někdy i dvanáct hodin denně,“ svěřuje se oceněný masér. Svým klientům nabízí masérské, regenerační a rekondiční služby. Ve své provozovně provádí nejrůznější druhy masáží, od zdravotních a relaxačních až po zeštíhlující. red. # Oblastní shromáždění v Chomutově Ve čtvrtek 13. prosince se v Chomutově konalo oblastní shromáždění odbočky SONS. Jednání, které se zabývalo ohlédnutím za uplynulým rokem 2012 a aktuálními otázkami činnosti odbočky, se zúčastnilo celkem 33 členů. Přivítali mezi sebou 4 milé hosty. Byli to náměstek primátora města Chomutova Ing. Jan Řehák, koordinátor oblastních odboček SONS ČR Praha Jan Pakoš, ředitel TyfloCentra Karlovy Vary Pavel Rogaczewski a vedoucí pracovníků v sociálních službách z karlovarského TyfloCentra Martina Brožová. Součástí oblastního shromáždění byla i neformální mikulášská nadílka. V masce Mikuláše obdaroval členy chomutovské odbočky Jan Havlíček. red. # Úspěchy pardubické nemocnice Na sklonku loňského roku se lékařům očního oddělení Pardubické krajské nemocnice podařila mimořádná operace. Nahradili při ní pacientce čočku a implantovali měkkou duhovku. Výjimečné je, že pacientka začala na postižené oko vidět po dlouhých 70 letech. Dnes sedmaosmdesátiletá paní Zdena utrpěla v sedmnácti úraz. Při práci v pardubické Tesle jí vlétla do oka špona a rozsekla jí panenku. Zvykla si, že vidí jen na jedno oko. Jenže to s přibývajícími lety přestávalo fungovat, kvůli šedému zákalu. Primář pardubického očního oddělení Jan Novák ji přesvědčil, aby si nechala operovat obě oči. „Pan docent jí nabídl, že to zkusí, a povedlo se. Je spokojená,“ shrnuje syn paní Zdeny matčin příběh. V Pardubicích mají za sebou už devět podobných kombinovaných operací, při nichž pacientům na jednom oku nahradili zkalenou čočku a na druhém implantovali umělou duhovku. Primář upozorňuje, že dobrý výsledek závisí také na stavu sítnice. „Odoperujeme šedý zákal, dáme tam umělou duhovku a pacient prohlédne, pokud je sítnice v pořádku. U některých pacientů jsou sítnicové komplikace po úraze nebo třeba po záchvatu glaukomu, kdy ochrne zornička, a výsledek nemůže být tak dobrý,“ vysvětluje doktor Jan Novák. Při nahrazování duhovky používají v Pardubicích měkké membrány, které jsou u nás ojedinělé. Ty umožňují snazší a šetrnější zákrok. Cenné je, že pardubičtí lékaři je pomáhali ve spolupráci se soukromými firmami vyvíjet. „Standardně operaci s touto měkkou membránou provádějí asi tři pracoviště v Evropě,“ uvedl tiskový mluvčí nemocnice Dušan Korel. Oční oddělení v pardubické nemocnici už dokáže udělat vše, co dnešní medicína v oboru nabízí. „Provádíme komplexní operativu zadního segmentu včetně odstranění očních tumorů, což dělají dvě nebo tři pracoviště v republice. Děláme jakoukoliv operativu v oblasti sklivce, můžeme odstranit zákaly ve sklivci, jsme schopni aplikovat v přijatelných finančních relacích léky do sklivce,“ vypočítává primář Novák. Hlavní náplní práce oddělení je nicméně operace šedého zákalu. Ročně jich v pardubické nemocnici zvládnou přes 1600. U tohoto zákroku se stává, že lékaři vrátí zrak takřka slepým lidem. Podle pana primáře se však často stává, že si starší lidé s šedým zákalem na horšící zrak zvyknou a naučí se doma orientovat i poslepu. Přitom by jim medicína mohla pomoci! „Ojediněle k nám přicházejí pacienti naprosto slepí, kteří se u nás na oddělení nejsou schopni vůbec orientovat, nevidí, kde jsou dveře. Doma se orientují s malinkými zbytky zraku, vědí, kde mají dveře nebo okno, a tápou. Ale k lékaři nejdou: „Ještě je to dobrý,“ říkají. Po operaci u nás je to pak pro ně doslova zázrak,“ vybízí primář Jan Novák seniory, aby se nesmířili se stavem, který lékaři dovedou napravit. red. # Lví očko pomáhá Výtěžek z podzimního koncertu Plzeňské filharmonie, který loni k Světovému dni zraku již posedmé v Měšťanské besedě v Plzni pořádal dámský Lions club Plzeň Bohemia, putoval na projekt s názvem Lví očko. „V Plzni projekt běží třetím rokem. Jde o plošné měření zraku dětem předškolního věku, které pomáhá v zárodku odhalit případné oční vady,“ popsala naší redakci JUDr. Emilie Štěpánková, pastprezidentka tohoto lionského klubu. O aktivitách lionských klubů (LC) se u nás zatím málo ví. Jde o základní jednotky mezinárodního hnutí, organizovaného v nepolitickém humanitárním společenství Lions Clubs International, jehož cílem je pomoc lidem s poruchami zraku. Hnutí a jeho organizace vznikly v roce 1917 ve Spojených státech. Podpora LC je výjimečná tím, že nečerpá ze sbírek a darů, ale např. z výtěžku koncertů, soutěží, plesů a dalších aktivit pořádaných jednotlivými kluby pro veřejnost. V České a Slovenské republice je v současnosti 44 klubů s cca 950 členy. V průběhu podzimního plzeňského koncertu obdrželi od LC Plzeň Bohemia tři mladí zrakově postižení lidé peněžní příspěvky pro každého v hodnotě 10 tisíc korun na podporu jejich studia. Výtěžek koncertu, který činil 30 tisíc korun, pak putoval na provozní zajištění projektu Lví očko. „U nás v České a Slovenské republice se několik lionských klubů ujalo měření zraku předškolních dětí. První kameru v hodnotě cca 300 tisíc korun, potřebnou k zobrazení očí, jsme získali před sedmi lety z Ameriky. Tato kamera je k dispozici klubům, které zatím nemají dostatek finančních prostředků na zakoupení kamery vlastní. Řada klubů však již měří svými vlastními kamerami. Náš dámský LC Plzeň Bohemia získal díky Plzeňskému kraji rovněž vlastní kameru a o měření je velký zájem, teď už se u nás doslova dveře netrhnou, máme co dělat, abychom vše stihli,“ popisuje JUDr. Štěpánková práci dámského klubu LC Bohemia Plzeň na projektu Lví očko, jehož smyslem je zachytit případné oční vady malých dětí. „Peníze konkrétně použijeme na provozní náklady, tedy například na nákup náplní do tiskáren, papírů, pohonných hmot, další příspěvek na provozní náklady klub rovněž obdržel od Plzeňského kraje“ vypočítává Emilie Štěpánková. „Jinak samozřejmě měření provádíme zadarmo ve svém volném čase díky obětavosti našich Lionek, což je plně v souladu s naším etickým kodexem,“ doplňuje pastprezidentka plzeňského klubu. Unikátní projekt má kromě Plzně tradici i v Českých Budějovicích, Táboře, Rokycanech, Brně, Rychnově nad Kněžnou, Olomouci, Nitře, Zvolenu, Košicích a dalších městech v obou republikách. V praxi probíhá měření plzeňských Lionek obvykle tak, že dámy z LC přijdou za dětmi s kamerou (refraktometrem Plusoptix) přímo do školky. Měření provádějí zdarma (jinak stojí tento výkon 150–200 korun, které nehradí pojišťovna). Děti k němu samozřejmě musí mít souhlas rodičů. Alarmující je, že přístroj odhalí až u 17 procent dětí skrytou oční vadu. S vytištěným zobrazením z kamery by pak měli rodiče spěchat k očnímu lékaři, který předepíše dítěti brýle nebo jinou korekci. Protože lidské oko se vyvíjí do sedmi let, dá se v tomto věku většina (až 90 procent) vad poměrně snadno odstranit nebo výrazně redukovat. red. # Poradna Univerzity Pardubice Pardubická univerzita patří mezi slibně se rozvíjející vysoké školy, připravující studenty mnoha perspektivních oborů. V loňském roce otevřela akademickou poradnu, ve které nacházejí pomoc a speciální péči posluchači s handicapem. Mezi nimi jsou v současné chvíli i tři zrakově postižení studenti. Nevidomým a slabozrakým posluchačům pomáhá se studiem speciální pedagog, poradce a asistent zajišťující protechnický inženýring Bc. Michal Krch. „Samozřejmě díky tomu, že jsem sám nevidomý, tak mohu nabídnout i vlastní zkušenost, co se týče specifik studia u studentů, kteří mají nějaký zrakový handicap,“ objasňuje Michal Krch. „Jeden nevidomý studuje humanitní obor, dva slabozrací jsou posluchači Dopravní fakulty Jana Pernera. Možná se takové profesní uplatnění může zdát překvapivé, ale oboru jako je dopravní management a logistika je dnes možné se plně věnovat i se zrakovým handicapem,“ upřesňuje asistent Krch. Akademická poradna (zkráceně APUPA) poskytuje studentům pomoc ve dvou základních směrech. Prvním je technická podpora, která spočívá zejména v úpravě studijních materiálů. Patří sem nácvik ovládání počítačů, které studijní texty převedou do zvukové podoby. Zrakově postižený má tak sám možnost pracovat na počítači poměrně běžným způsobem. Poradna počítá i se zapůjčováním kompenzačních pomůcek. Druhým typem pomoci, který poradna nabízí, je sociální a psychologické poradenství od fundovaných odborníků, mezi nimiž jsou psychologové, speciální pedagogové, osobnostní a vztahový terapeut i kariérní poradce. „Našim specifikem je, že se snažíme i o udržení tělesné kondice našich studentů. Některé konzultace se například odehrávají i v průběhu masáží, kterým se také věnuji v rámci své profese,“ prozradil nám Michal Krch. Další aktivitou, směřující ke sbližování světa vidících a zrakově postižených, je postupné instruování pedagogického sboru o tom, jak mají k nevidomým a slabozrakým studentům přistupovat. „Snažíme se na kolegy zapůsobit v tom smyslu, aby byli k těmto studentům „svolnější“ a poskytli jim třeba ke studiu i takové podklady, které ostatním posluchačům k dispozici nedávají,“ dává Michal Krch nahlédnout do pedagogického zákulisí. Nová akademická poradna APUPA sídlí v budově pardubické univerzitní auly na adrese Studentská 19. Základní informace lze získat na internetových stránkách www.upce.cz/studium/handicap/poradna-apupa.html a na telefonním čísle 466 036 714. Kontakt na Bc. Michala Krcha, s nímž mohou zrakově postižení zájemci o studium případně svůj záměr konzultovat, je: e.mail: MichalKrch@upce.cz, tel. 775 971 395. Taťána Králová # Milá pozornost Mělničtí gymnazisté obdarovali o Vánocích rodinu z Radouně, ve které žijí tři zrakově postižení školáci. Desetiletý David, osmiletý Dominik a šestiletý Jakub navštěvují Základní školu v Mělnickém Vtelně. „Kluci jsou zrakově postižení, v současné době vidí tak na sedmdesát procent,“ svěřila se jejich maminka Daniela Žitníková. Ačkoli pro ně není učení s běžně dostupnými kompenzačními pomůckami snadné, všichni tři školáci se snaží stačit svým spolužákům. Doma mají kluci kromě rodičů ještě čtyřletou sestřičku. „Je to dědičná nemoc, nedá se léčit. A s přibývajícím věkem se zhoršuje,“ popisuje maminka Žitníková, která je sama také zrakově handicapovaná. „Jinak byste to na nich ale ani nepoznali, jsou úplně normální jako kterékoli jiné děti,“ dodává. Jak se o třech klucích dozvěděli mělničtí oktaváni? Letošní maturanti se nejprve rozhodli vybrat rodinu, která potřebuje podat pomocnou ruku. „Kluky nám doporučila paní doktorka Janíková ze Speciálně pedagogického centra pro zrakově postižené v Praze,“ přiblížila třídní profesorka Zdeňka Sekulová. „K Žitníkovým jsme se dostali přes naši studentku druhého ročníku Nicolu Fryčovou, také zrakově postiženou. Je to moc šikovná dívka, dokonce plavala na paralympiádě v Londýně,“ dodala paní profesorka, jež byla celou akcí nadšená. „Ty děti jsou úžasné, zabaví se tím a ještě pomohou dobré věci,“ pochválila své studenty, kteří byli hlavními iniciátory a organizátory. Oktaváni vymysleli projekt, který dával šanci vydělat peníze. Poslední den před vánočními prázdninami uspořádali volejbalový turnaj. Hráči ze všech tříd víceletého gymnázia dodali namísto startovného doma napečené vánoční cukroví, sladké pečivo, chlebíčky nebo třeba čaj. Tyto výrobky pak maturanti v průběhu celého dne prodávali za symbolickou desetikorunu ostatním studentům a zaměstnancům školy. Po skončení turnaje napočítali v kasičce dvanáct tisíc devět set korun. Celá částka putovala přímo k rukám postižených chlapců a jejich maminky. „Za peníze, které jsme dostali, jim pořídíme další pomůcky do školy, aby jim to trochu ulehčilo práci,“ vysvětlila Daniela Žitníková. Částí peněz přispěje také na červnovou školu v přírodě, kterou prožijí všichni tři kluci spolu s ostatními spolužáky v Českém ráji. „Musím všem z gymnázia moc a moc poděkovat, nikdy v životě pro nás nikdo nic takového neudělal,“ přiznala maminka chlapců dojatě. red. # Věcný dar pro školku Mateřská škola pro zrakově postižené děti v Havířově se sídlem v Mozartově ulici je jediným zařízením svého druhu v tomto severomoravském městě a okolí. Její pracovníci dosahují velkých úspěchů zejména při nápravě poruch binokulárního vidění a při včasné a přesné korekci refrakčních vad. Na výsledcích jejich práce se do značné míry podílí i sestra ortoptička, která se dětem věnuje na odloučeném pracovišti v Nemocnici s poliklinikou Havířov. Před Vánoci obdržela oční školka vítaný věcný dar od města Havířova. „Velice si vážíme toho, že si představitelé města důležitost našeho zařízení uvědomují a přesto, že Statutární město Havířov není naším zřizovatelem, nám svou náklonnost pravidelně před Vánoci vyjadřují návštěvou a významnými věcnými dary,“ sdělila redakci Zory ředitelka školy Mgr. Šárka Chobotová. „Díky magistrátu dostaly naše děti nové pomůcky a hračky. Je to například lego, puzzle a jiné stavebnice, které nenásilnou formou pomáhají při reedukaci. Dále nám do školky přibyly společenské hry a pomůcky, rozvíjející myšlení, pozornost, motorické schopnosti, smyslové vnímání, řeč, komunikační a sociální dovednosti dětí,“ upřesnila paní ředitelka, jaký má dárek z rozpočtu města pro děti v oční školce význam. red. # Postřehy z Kosova Pro většinu z nás je republika Kosovo zemí, kterou známe pouze z televizního zpravodajství. Víme, že tato balkánská země vznikla po rozpadu Jugoslávie a její vznik poznamenal válečný konflikt, jehož pozůstatky jsou na ní patrné dodnes. Vyzbrojeni podobnými znalostmi jsme byli i my, když jsme do Kosova odjížděli na pozvání tamního svazu nevidomých. Naším cílem byla základní a střední škola pro zrakově postižené v městě Peja. Naši skupinu – tři učitele Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené – doplnili dva albánští tlumočníci, kteří už mnoho let žijí v České republice. Do Kosova jsme přiletěli v noci, takže nebylo vidět prakticky nic. O to víc jsme byli překvapeni druhý den ráno. Hory vysoké téměř 2000 m jsme měli přímo před okny. Podzim je zbarvil do žluta a oranžova. Město Peja totiž leží prakticky v ústí slavného kaňonu Rugova. Jeho krása a divokost uchvátila i tvůrce slavného filmu podle románu Karla Maye Žut. Přímo na břehu řeky, která kaňonem protéká, leží také slavný pravoslavný klášter s hrobem svatého Sávy, zakladatele srbské pravoslavné církve. Škola, na které jsme 14 dní působili, má 60 žáků od 6 do 20 let. Vzdělávání zrakově postižených v Kosovu nemá dlouhou tradici a škola teprve získává materiální vybavení a hlubší zkušenosti v práci s nevidomými. V Kosovu totiž neexistuje systém rané péče, který by byl srovnatelný se systémem v České republice. Ze strany učitelů ale existuje velká snaha získat co nejvíce informací a metodických postupů od kolegů z jiných zemí. Po celou dobu jsme se setkávali se vstřícností, otevřeností a ochotou spolupracovat. A čím nás Kosovo oslovilo nejvíc? Příkladnou pohostinností. Ani jediný večer jsme nebyli sami, kolegové nás prováděli po městě, zvali do rodin, setkávali jsme se v restauraci. Naše působení bylo velmi pečlivě sledováno ministerstvem školství Kosova, svazem nevidomých i kosovskými sdělovacími prostředky. Natočili jsme pořad pro rozhlas a měli jsme rozhovor pro televizi. Náš odjezd do Kosova provázela nejistota a jisté obavy, náš návrat už pouze jistota, že rádi pojedeme do Kosova znovu. Markéta Kozinová Jan Budín # Replika   V reakci na usnesení Republikové rady (RR) Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) prezentované doktorem Rudolfem Volejníkem bych rád dodal následující: 1) Pozastavuji se nad tím, že dr. Volejník označuje Braille (Braje) překvapivě za „vynálezce“ písma. Louis Braille je totiž tvůrcem jednoho z několika desítek systémů taktilního (hmatového) písma pro nevidomé čtenáře, která vznikl v 19. století. 2) Doktor Petr Peňáz, jako známý klasický filolog, nepřipouští v žádném případě vynechávat v příjmení (nikoliv „jménu“, jak píše dr. Volejník) koncové písmeno „e“, jelikož je neoddělitelnou součástí druhé slabiky Brailleova (brajova) příjmení. 3) Brailleovým (Brajovým) písmem lze nazvat pouze jeho původní francouzský systém z roku 1825. Všechny následné adaptace na jiné jazyky, včetně češtiny (1876, Václav Malý), jsou písma brailleská (brajská), s malým písmenem „b“, a nikoliv velkým, jak píše dr. Volejník (při jazykové korektuře pro lednovou Zoru jsme ve všech podobách slova „brailleský“ opravili „B“ na „b“, pozn. red.). Není to můj výmysl. Stále vycházíme z textu dr. Peňáze. 4) Jsem spokojený, že dva z hlasujících členů RR SONS měli své důvody pro nesouhlas s usnesením. Považuji to za úspěch. Děkuji jim, že tento progresivní systém tím upřednostnili.   5) Doktor Volejník připomíná, že „už přes sto let se u nás říká ´Brajl´, ´Brajlovo písmo´“. Nelze to pokládat za seriózní argument. Ono se toho říká! (V roce 1876 provedl první adaptaci Brailleova písma na český jazyk Václav Malý – pozn. J. S.). Dále se dr. Volejník dopouští chyby, když připisuje dr. Peňázovi skloňování Brailleova příjmení jako „Brailla“. Příbuzné by potom bylo „krála“ a podobně! Tak to dr. Peňáz neuvádí. Správně je „Braille“, totiž „Braje“. Ohrazuji se proti tomu, že mne dr. Volejník nepřímo označuje za autora návrhu. Tím je ovšem dr. Petr Peňáz, známý filolog. Já jsem jen jeho pojetí přijal a v poslední své rozsáhlé publikaci uplatnil.     6) Pokud se jedná o výslovnost Brailleova příjmení „Braj“, je správná. Například příjmení vynikajícího německého tyflopeda Zeuna (Johann August Zeune, 1778–1853) také čteme jako Němci (Cojne). Proč bychom neměli Brailleovo příjmení číst jako Francouzi? 7) Doktor Volejník se dopouští pravopisné chyby, když píše slovo Brailleské (brajské) s velkým počátečním písmenem „B“ (Brailleovo, ale brailleské) (viz poz. red. u bodu 3). Dále dr. Volejník soudí, že kdybychom měli Brailleovo příjmení (píše jméno) číst „pofrancouzsky“, museli bychom prý vyslovovat i francouzské „r“. To je až naivní. Například německá slova vyslovujeme jako Němci a nevadí, že říkáme „k“ a nikoliv „kch“. 8) Dále dr. Volejník připisuje dr. Peňázovi, že užívá tvaru „Braillea“. Tak, to četl nepozorně. Správně „Braille“ (Braje), totiž bez dvou písmen „e“. 9) Dovolte ještě poslední poznámku. Kdybychom byli konzervativní, ještě dnes bychom psali například dvojhlásku „ou“ jako písmeno „ó“ (vyhláška Ministerstva školství roku 1920), písmeno „w“ jako „ř“ s předsazeným bodem 5, „ch“ jako body 1, 2, 4, 5, 6. Nerozlišovali bychom ani velká a malá písmena (jako dříve), nebyl by pořádek v interpunkci, nebyly by brailleské znaky pro počítačovou techniku (například @) a jiné). Paradoxem je, že právě i dr. Volejník se v roce 1995 aktivně zúčastnil na poslední rekodifikaci českého brailleského písma. A jaké potíže nám to působilo! Byl to mimořádně důležitý progresivní čin. Dovolte, abych si při této příležitosti vzpomněl na naši návštěvu v moskevském Slepeckému muzeu. Přítel Vladimír Ircha nám vyčetl, že jsme pro něj vytiskli sice krásný ruský text, ale jako tečku ze větou dali bod tři, to mu vadilo. Také brumlal nad znaky pro velká písmena. A vzpomeňte, co se dělo s našimi čtenáři při zavádění tehdy nového českého systému brailleského písma z roku 1995. Tož posuďte sami. Josef Smýkal # Auto pro plzeňské středisko Tyfloservisu Plzeňští pracovníci Tyfloservisu nyní jezdí za klienty novým vozem. Vítanou posilu v podobě červeného automobilu SEAT Ibiza získalo krajské ambulantní středisko Tyfloservisu, o. p. s., na konci roku 2012. Nový vůz nahradil starého dosluhujícího předchůdce, který si vyžadoval časté, nákladné opravy a pracovníky Tyfloservisu občas potrápil svou nespolehlivostí. Finance na nové auto obdržel Tyfloservis od Nadace VINCI v České republice, která přispěla nejenom finančně, ale také radou ohledně výběru vhodného vozu. Ještě před tím, než se nové auto zapojilo do plného provozu, se uskutečnil jeho slavnostní křest a předání klíčků z rukou zástupců nadace. „Kmotrami“ nového auta se staly paní hraběnka Mathilda Nostitzová a docentka Lea Květoňová, předsedkyně správní rady Tyfloservisu. Obě mu popřály mnoho šťastných kilometrů. Kromě sprchy šampaňského byl plzeňský SEAT přivítán také společným zatroubením dalších 12 automobilů Tyfloservisu, které slouží v ostatních krajských střediscích. Nyní již můžete nové auto potkávat na silnicích Plzeňského kraje. Pracovníci Tyfloservisu je používají k dojíždění za klienty, kteří mají vážné problémy se svým zrakem. Klienti se tak mohou učit potřebným dovednostem ve svých domovech, na pracovištích, nebo třeba po cestě ke svému lékaři, tedy ve skutečných, reálných podmínkách svého každodenního života. Petra Šanderová # Dárek pro Palatu Palata – Domov pro zrakově postižené dostala v prosinci vítaný vánoční dárek. Od společnosti Factoring České spořitelny obdržela téměř půl milionu korun. Dceřiná společnost České spořitelny a dlouholetá jednička na českém factoringovém trhu se rozhodla Palatu podpořit při příležitosti 15. výročí svého vzniku v prosinci 1997. Darovaný obnos umožní domovu nákup elektrického sprchového křesla, sprchovacího vozíku, léčebného laseru a několika elektricky polohovatelných lůžek pro klienty. Palata byla otevřena v roce 1893 a peníze na zakoupení nemovitosti, zařízení ústavu i financování provozu poskytla tehdejší Spořitelna Česká, předchůdkyně dnešní České spořitelny. Tato více než stoletá tradice v současné době úspěšně pokračuje. Právě Palata je dnes jedním z hlavních partnerů Nadace České spořitelny. Factoring České spořitelny pomohl Palatě v minulosti již několikrát. „Při příležitosti 10. výročí naší společnosti se naše společnost finančně podílela na vybudování bylinkové zahrady a bezpečné plochy pro nácvik orientace v prostoru. V průběhu let jsme také domovu darovali nepotřebnou vyřazenou techniku a kancelářský nábytek,“ říká Radmila Jakubová, předsedkyně představenstva a generální ředitelka Factoringu České spořitelny a dále dodává: „Naši zaměstnanci navíc v zařízení sami aktivně pomáhají v rámci dobrovolnických Dní pro charitu,“ dodává Radmila Jakubová. „Velmi si vážíme dlouhodobé spolupráce Factoringu České spořitelny s naším domovem. Využívání nakoupených pomůcek zvýší komfort poskytované služby našim klientům. Pořízení také vnímám jako ocenění a podporu zaměstnanců domova v jejich každodenní náročné práci,“ řekl Jiří Procházka, ředitel Palaty. red. # BIG Launcher – přístupnější telefon s Androidem Máte obavu z používání dotykového mobilního telefonu? Přijde vám jeho ovládání složité, ztrácíte se ve spoustě ikon a v nejrůznějších nastaveních? Požadujete od telefonu jen základní funkce (volání a psaní SMSek)? Právě vám může pomoci BIG Launcher. Co to je? BIG Launcher je rychlá a jednoduchá výchozí obrazovka pro Android, která může usnadnit používání Androidu seniorům, uživatelům s horším zrakem či komukoliv, kdo potřebuje rychlé a přehledné rozhraní s několika ikonami. BIG Launcher nahrazuje běžné uživatelské prostředí libovolného telefonu s Androidem a uživatelům nabízí: • jednoduché prostředí s velkými texty a barevnými ikonami • editor SMS s velkým písmem a uzpůsobeným prostředím • rychlé spouštění jakékoliv aplikace • velké ukazatele baterie a signálu, přímé volání oblíbených kontaktů a tlačítko SOS • výběr ze tří různých barevných témata a tří velikostí písma • přizpůsobitelnost – pokročilí uživatelé si mohou vytvořit nekonečné množství obrazovek se zástupci aplikací nebo kontaktů A co BIG Launcher není? Není to odečítač obrazovky. Umí ale spolupracovat s tím, který je součástí Androidu. Není to ani softwarová lupa a nezvětšuje tedy všechno, co se na obrazovce mobilního telefonu objeví. Například aplikace se spouští ve svém standardním rozhraní, BIG Launcher nezvětšuje klávesnici atp. I přes tato omezení vám ale může používání mobilního telefonu výrazně usnadnit. Abyste nekupovali zajíce v pytli, je možné si BIG Launcher vyzkoušet. Program existuje i v bezplatné verzi, kterou si můžete stáhnout do svého telefonu a zkusit, zda vám bude vyhovovat. Nejbližší příležitost, při níž se budete moci s programem detailněji seznámit, je konference INSPO, která proběhne v sobotu 16. března v Praze. Více informací najdete na www.helpnet.cz/inspo. Radek Pavlíček # Sólo pro Sola Když jsem obdržel pozvání na benefiční koncert Země vzdálená, který pořádalo neziskové sdružení Světlo pro svět ve čtvrtek 20. prosince v pražském Divadle Hybernia na podporu nevidomých a provozu oční kliniky v Burkině Faso, zamýšlel jsem dát název koncertu i do názvu připravovaného článku. Když však hlavní protagonista koncertu nevidomý zpěvák a kytarista Solo Dja Tabako svým sytým hlasem vtrhl na jeviště a v plném nasazení vydržel celé dvě hodiny, jednoznačně jsem se rozhodl pro změnu. Nejdříve si Solo Dja Tabako zazpíval se sborem zrakově postižených Konzervatoře Jana Deyla, pak následoval blok z jeho hudební tvorby a na závěr první části pozval na pódium ředitele Světla pro svět Filipa Zoubka, aby ho doprovodil na kytaru. Atmosféra ve zcela zaplněném hledišti byla skvělá. Solo, přezdívaný „africký Elvis Presley“, spontánně zapojoval obecenstvo do rytmických písniček. Nechybělo ani vytleskávání do rytmu. Po přestávce si s nejznámějším nevidomým zpěvákem Afriky s chutí za doprovodu Okamžitého filmového orchestru pod taktovkou Varhana Orchestroviče Bauera zazpívali muzikálové hity Bára Basiková, Kamil Střihavka a Michal Pavlíček, autor písně Země vzdálená. Bouřlivým potleskem bylo přijato oznámení ředitele organizace Světlo pro svět Mgr. Filipa Zoubka, že výtěžek charitativního koncertu dosáhl částky 171 000 korun. Jiří Reichel # Obrazy jako reliéfy Nový pohled na tvorbu jednoho z největších českých umělců 20. století Jana Zrzavého nabízí Galerie výtvarného umění v Ostravě. Rozsáhlý výběr z jeho celoživotního díla představuje pod názvem Božská hra. Organizátoři pamatovali i na zrakově postižené. Převedli pro ně několik obrazů do reliéfní podoby, takže je budou moci vnímat hmatem. Připravili k zapůjčení Malého průvodce výstavou, který obsahuje výběr umělcových obrazů v podobě reprodukce a reliéfu, doplněné popisem v bodovém písmu. Průvodce v nákladu tří výtisků vyšel v rámci projektu Svět podle nás 2012. Jeho hlavní ideou jsou Neobyčejná setkání s uměním Jana Zrzavého pro lidi se zdravotním znevýhodněním. Jeho východiskem se stal katalog kurátora výstavy Karla Srpa s texty Lenky Bydžovské, Vojtěcha Lahody, Zuzany Novotné a Karla Srpa. Autorem grafické úpravy a předtiskové přípravy je Oldřich Pelikán. Průvodce vychází z koncepce výstavy, rozdělené na osm částí. Svorníkem expozice jsou dva samostatné oddíly Tváří. Malíř často maloval autoportréty, nechybějí ani portréty lidí Zrzavému blízkých. Další okruh kurátoři pojmenovali Melancholie. Dominantním dílem je tu slavný obraz z roku 1907 Údolí smutku. Část nazvaná Podobenství si všímá biblických motivů. Další oddíl je oslavou rozkoše. Symbolem osudové ženy byla pro Zrzavého egyptská královna Kleopatra, jejíž obraz má ostravská výstava ve znaku. Výrazná krajinářská linie Zrzavého tvorby je zastoupena malbami rodné Českomoravské vysočiny, surového prostředí ostravských hald nebo milované Bretaně. Vystaveny jsou i nevšední ilustrace k Máchovu Máji, Erbenově Kytici a k textům Julia Zeyera. Expozice neopomíjí ani fascinaci umělcovým velkým renesančním vzorem – Leonardem da Vinci. Na podrobnosti jsme o Malém průvodci výstavou pro zrakově postižené se zeptali tvůrkyně tohoto výjimečného dílka – autorky koncepce a textu Marcely Pelikánové. Jak vznikl nápad vytvořit průvodce výstavou pro nevidomé a slabozraké? Nápad vznikl na základě našich předchozích zkušeností s lidmi se zrakovým znevýhodněním. Potřebovali jsme mít něco, co zrakově postiženému návštěvníkovi pomůže pochopit výklad lektora při komentované prohlídce výstavami. Jsem trošku „nejistá“, když mám o našem prvním, opravdu zatím malém průvodci výstavou mluvit. Ještě jej totiž čekají drobné úpravy. První komentovanou prohlídku pro zrakově postižené zájemce s průvodcem chystáme koncem února. Jakou mají obrazy v průvodci podobu? Každá kapitola našeho průvodce představuje jednu tematickou část výstavy.Vybrali jsme vždy jeden z obrazů každé tematické části výstavy, kterým jsme se blíže zabývali a převedli jsme jej do hmatového reliéfu. Reliéf doplňuje text s popisem obrazu. Popis přibližuje obrazy i svět umělce. Vše je v jedné vazbě pro nevidomého i vidomého návštěvníka. O kolik se jedná obrazů a jaké to jsou? Jedná se o osm obrazů Jana Zrzavého: Vlastní podobizna II (1909), Zátiší s konvalinkami (1913), Archanděl Gabriel (1952), Kleopatra II (1919), Svatý Jan Křtitel (podle Leonarda) (1923), Král (1970), Utonulá – ilustrace ke knize Julia Zeyera Dům u tonoucí hvězdy (1957), Camaret (1926) a Řecko – zátiší s geometrickými tělesy (1943). Jakou technikou reliéfy vznikaly? Za laskavé spolupráce s Tyfloservisem Ostrava, Ivou Stárkovou a Editou Jankovou, jsme využili možnosti tisku reliéfních obrazů na fuseru. Technika tisku je velmi efektní. Musím však přiznat, že reliéfy nevyšly podle našich představ, a tak ještě pracujeme na jejich opravách, společně s paní Helenou, od narození nevidomou mladou ženou. Je to pro nás velmi cenná zkušenost – pro grafika, mne, i paní Helenu. Do konce února bychom již měli mít konečnou, pro nevidomého člověka čitelnou verzi. Na co byl při převodu obrazů do reliéfu kladen důraz? Grafik pracoval s plochami obrazu, aby bylo to, co je uvedeno v popisu obrazu, pro nevidomého čitelné. Například ale přiložené fotografii, na níž je reliéf obrazu Archanděla Gabriela, grafik prozatím obraz dostatečně neupravil. Plocha hlavy je v této fázi pro nevidomého bez popisu v textu a pomoci vidících obtížně pochopitelná. Kde si může nevidomý návštěvník průvodce zapůjčit? Průvodce bude k dispozici u pokladny naší galerie. Výstava v ostravském Domě umění potrvá do 10. března 2013. Taťána Králová # Digibooks má už více než 60 000 publikací pro nevidomé S velkým potěšením oznamuji, že do digitální knihovny pro nevidomé Digibooks (www.digibooks.sk), kterou spravuje občanské sdružení Infoblind se sídlem v Bratislavě, byla dne 18. ledna 2013 úspěšně přidaná a zpřístupněná v pořadí už 60 000. publikace. Jednalo se o regionální noviny Michalovčan č. 14 z roku 2010. Digitální knihovna pro nevidomé Digibooks už od roku 2004 představuje významnou iniciativu v oblasti přístupnosti pro občany s těžkým zrakovým postižením. Je otevřená pro občany jak ze Slovenské, tak České republiky. Každoroční mimořádně úspěšné výsledky (za rok 2010 bylo zařazeno celkem 12 166, za rok 2011 celkem 7 056 a za rok 2012 celkem 8 535 publikací) jsou důkazem poctivé každodenní intenzivní práce, obětavosti, ochoty dobrovolně pomoci, a tím přispět k rozšiřování příležitostí pro občany s těžkým zrakovým postižením. Je to projev důvěry, ochoty a výsledek poctivé práce všech lidí, kteří se na tomto úspěchu podíleli. Zvlášť je třeba poděkovat všem dárcům a dobrodincům za každou pomoc, kterou poskytli pro realizaci skvělé věci, oceňované stovkami spokojených čtenářů. Vladimír Záhoranský # Výstava v Národním muzeu V nové budově pražského Národního muzea na adrese Vinohradská 1 byla těsně před Vánoci zahájena výstava, která zahrnuje speciální úsek pro slabozraké a nevidomé návštěvníky. Expozice s názvem Ve stínu Olympu je pozváním k porovnání dvou rozdílných kultur, rozvíjejících se na dvou místech evropského kontinentu ve stejné době, v 6. až 4. století před naším letopočtem. Zatímco ve Středomoří v té době naplno prosperovalo Starověké Řecko, na našem území sídlili Keltové. Výstava prostřednictvím dobových nálezů ukazuje, v jakých obydlích lidé v té době žili, v čem vařili, co si oblékali. Ale to není vše! V učenicích dějepisu se o různých civilizacích obvykle píše odděleně. Ve skutečnosti o sobě tehdejší Evropané i na značnou vzdálenost dobře věděli. Výstava potvrzuje, že mezi střední Evropou a územím na jihovýchodě probíhaly čilé obchodní kontakty. Samostatnou haptickou stezku na výstavě vyznačují vystupující lišty na koberci. Návštěvníci mohou postupovat podél pultu, na kterém jsou vyložené kopie keramických mís, amfor, sošek, šperků, užitných předmětů a jiných zajímavostí provázejících život starých Řeků a Keltů. Těchto exponátů se lze samozřejmě dotýkat a přečíst si k nim popisky v bodovém písmu. Výstava, jež je součástí projektu Archeologie na dosah, potrvá do 3. března. red. # Svatý Valentýn Svátek zamilovaných, který má v anglosaském kalendáři místo u 14. února, se poměrně rychle zabydlel i v českých a moravských luzích a hájích. Alespoň soudě podle vtíravé reklamní kampaně s červenými srdíčky, s níž každý rok neomylně vyrukují naši obchodníci. Při troše nadhledu však lze i na „importovaný“ svátek nahlédnout z lepší stránky. Pro někoho je to možná vítaná příležitost naladit se na slavnostnější notu, obdarovat partnera či partnerku a prožít ve dvou hezký den. A nikomu nezaškodí nahlédnut do dávné historie a připomenout si, kdo že to svatý Valentýn vlastně byl. Tím spíš, že podle jedné z legend dokázal vracet lidem zrak. Valentýn žil ve třetím století našeho letopočtu ve městě Terni, které bylo součástí Římské říše. Byl to nejspíš katolický kněz, který roku 269 (pravděpodobně) zemřel mučednickou smrtí. Vypráví se o něm několik legend. Zdá se, že se v nich mísí události ze života dvou dobrodinců. Podle legendy, která stála u zrodu dodatečného prohlášení Valentýna za patrona zamilovaných, se tento kněz opovážil oddávat snoubence podle křesťanských pravidel. Za to upadl v nemilost císaře Claudia II. a zaplatil životem. Další legenda se nejspíš týká jiného Valentýna, který uměl uzdravovat nemocné. Vypráví o zázraku, jenž stihl pozdější světec vykonat těsně před smrtí. Když jej císař nechal uvrhnout do vězení, Valentýn se tam modlil za svého soudce Asteria. Soudce k němu přišel a rozhodl se, že dá vězni šanci, aby prokázal své zázračné schopnosti. Řekl mu: „Je-li tvůj Bůh opravdu jediný pravý, jak říkáš, ať skrze tebe ukáže svou moc a mé slepé dceři vrátí zrak.“ Valentin přiložil svou dlaň na oči nevidomé a modlil se, až dívka prohlédla. Podle této verze pak zaútočili lidé, kteří se nehlásili ke křesťanství, na soudcův dům, Valentýna lynčovali a nakonec sťali mečem. Tělo svatého Valentýna bylo podle jedné legendy pohřbeno v Římě v katakombách, nad nimiž byla o století později vystavěna bazilika. Jiná pověst praví, že se jeho hrob nachází v 80 kilometrů vzdáleném městě Terni. Část Valentýnových ostatků se dostala již ve středověku do mnoha evropských zemí, zejména severně od Alp. U nás máme v chrámu sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě světcovu kost z lopatky. Každoročně na svátek Valentýna bývá relikvie vystavována. red. # Černobílé problémy Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Milí čtenáři, když jsem díky pochopení Jirky Reichela před šesti lety tuto rubriku začínal, kladl jsem si dvě otázky – „Jakou formou vám úlohy předkládat?“ a „Jak dlouho vydržím?“. Dnes je už zřejmé, že jsem zvolil formu spíše lidovou, mám za to, že nám jde především o dobrou zábavu, a nikoliv o přísně odborné bádání nad šachovnicí, i když někdy takovou „vědeckou“ úlohu uvádím. K té druhé otázce dodávám, že čas neúprosně letí a dnešní rubrika je už jubilejní – stá! Její náplň proto není obvyklá. Neuvádím klasickou úlohu, nýbrž skutečný příběh, u něhož se určitě s chutí zasmějete. Do další stovky si jen přeji, abych ten počáteční elán neztratil a aby vám šachová hra působila potěšení i nadále. Partie č. 2 (v tomto roce), č. 100 od počátku šachové rubriky: Buchmann – Winawer Bílý: Ke1, Df4, Ve3, Vf3, Sc1, Sh3, Jc4, Je4, Pa4, b2, c2, d4, e2, f2, g3, h4 – Ke8, Dd8, Va8 (16) Černý: Vh8, Sc8, Sf8, Jb8, Jg8, Pa7, b7, c7, d7, e7, f7, g7, h7 (16) Varšava 1900? Kosa narazila na kámen, aneb Nepodceňujte problémisty! Slavný polský velmistr Šimon Winawer (1838-1919) se někdy na přelomu 19. a 20. století bavíval v jedné varšavské kavárně tím, že dovoloval soupeřům, aby po dobu pěti minut hráli bílými kameny jakékoliv tahy podle pravidel, přičemž on, Winawer, černými neučinil ani jeden tah. Pak teprve začal hrát a pravidelně vítězil, ale nebylo divu, však to byl také jeden z nejsilnějších velmistrů své doby. Samozřejmě, že ono svolení hrát cokoliv muselo mít jisté omezení, a tím bylo pravidlo, že bílé figury nesmějí překročit 4. řadu šachovnice. Winawer se takto rád sázel a jeho soupeři na sázky ochotně přistupovali, protože nevěřili, že takovému handicapu může Winawer vzdorovat. Ale ten se jen usmíval, útoky tu hladce, tu s určitými potížemi odrážel a vydělané krejcárky ukrýval do svých hlubokých kapes, nebo alespoň platil svou denní útratu. Jednoho dne přihlížel takovým exhibicím známý problémista Gustav Buchmann. Přihlížel, mlčel, uvažoval a přemýšlel. A pak najednou požádal velmistra, zda by si nechtěl zahrát i s ním. Winawer samozřejmě chtěl, protože čím více bylo zájemců, tím více bylo i grošíků. A tak Buchmann usedl a začal stavět pozici svých snů. Vytáhl krajními pěšci 1.a4 2.h4 a už to vyvolalo na Winawerově tváři široký úsměv. Pak se pustil do hry věžemi 3.Va3 4.Vh3, rychle postoupil pěšcem 5.d4 a nato vyvinul oba jezdce a dámu 6.Jd2 7.Jc4 8.Jf3 9.Jfd2 10.Je4 11.Dd2 12.Df4. Poté přesunul věže na centrální sloupce 13.Vae3 14.Vhf3 a na závěr ještě obsadil střelcem jednu z úhlopříček 15.g3 16.Sh3. (viz diagram) Trvalo mu to necelou minutu. Pak se Buchmann jen mírně uklonil, řekl svému slavnému soupeři, že dalších tahů mu netřeba a že je teď řada už na panu Winawerovi. Tomu však z tváře dávno zmizel pobavený úsměv. Na čele se mu prohloubily vrásky a jeho oči s narůstajícím neklidem sledovaly hbité Buchmannovy prsty, které stavěly na šachovnici figurky docela jinak než jak tomu byl Winawer zvyklý u ostatních soupeřů. Nehybně, jakoby bez života, seděl velmistr nad konečnou pozicí a houf kibiců čekal, kdy konečně začne zahánět opovážlivé bílé figury na ústup. Avšak Winawer seděl bez pohnutí dvě minuty, tři, pět... A pak, k velkému úžasu přihlížejících, povstal, nervózně zajel rukou do kapsy, odpočítal na stůl sjednanou sázku, narazil si klobouk hluboko do čela a opustil kavárnu. A již nikdy podobnou sázku neuzavřel. Cože se to tenkrát přihodilo? Inu, nic zvláštního. To jenom Buchmann postavil na šachovnici pozici, ve které, věřte-nevěřte, nemůže černý zabránit nejpozději dvojtahovému matu! Řešení úlohy číslo 12 (Bělousov) z prosince 2012: Okamžité braní 1.cxd7? vyvracela překvapivá obrana 1.-Sd8!, v řešení bylo proto nutné tuto hrozbu vytvořit: 1.Da8! [2.cxd7#]. Pak už měl černý jen čtyři obrany tímtéž pěšcem 1.-dxe6 2.c7#, 1.-dxc6 2.Dxc6#, 1.-d6 2.Da4#, 1.-d5 2.Vde3#. Pěkně zpracované téma Pickaninny! S. J. Další body za správné řešení v celoroční soutěži získali: Ondrej Čanecký z Doks, Miloš Černý z Brna, Jan Horák z Děčína, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, František Skoumal z Bludova, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové. Do celoroční soutěže se v roce 2012 zapojilo celkem devět čtenářů. Sedm z nich vyřešilo všech 12 úloh – Ondrej Čanecký, Miloš Černý, Jan Horák , Josef Lachman, František Skoumal, Irena Šourková a Kostas Zisopulos. Úspěšní řešitelé obdrží zlaté medaile se jménem, názvem a rokem soutěže. Stříbrná medaile putuje za Antonínem Maňákem za 11 správných řešení. Bronzovou medaili zasíláme Petr Šímovi za 9 správných řešení. Všem blahopřejeme a přejeme si, ať je to pro ně, ale i pro další milovníky královské hry povzbuzením ve vyhlášeném novém ročníku soutěže. red. # Inzerce Daruji české i slovenské kuchařky v bodovém písmu. Zn.: Daruji.