Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 97 Číslo 1 Leden 2013 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Vážení a milí čtenáři Slavnostní koncert Nevidomí a krize Peníze od Světlušky Unikátní operace v Hradci Brajl versus Braj Stopy 1 – Večer tříkrálový Audio-stop! Indický vynálezce Marián Bango zpívá s The Tap Tap Výsledky soutěže Onkyo Osobnosti naší vlasti Příběh nevidomé ženy Mikulášský maratón # Novoroční pozdrav prezidenta SONS ČR Vážení a milí čtenáři, je tu nový rok, rok 2013 a mně připadla milá povinnost Vás v úvodu tohoto roku pozdravit a udělat malou bilanci roku uplynulého, vlastně jeho druhého pololetí. V uplynulém roce 2012 došlo v naší organizaci k zásadní změně. Na VIII. celorepublikovém shromáždění Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR, které se konalo 26. května v Praze, byl zvolen nový prezident, viceprezident a částečně se také obměnilo složení Republikové rady. Noví lidé ve vedení šli do voleb s tím, že se pokusí zlepšit v naší organizaci komunikaci, především mezi členskou základnou a ústředím, ale také mezi zrakově postiženými nečleny SONS a organizací. V této oblasti jsme, podle mého názoru, již znatelně pokročili – byl přijat pracovník, který koordinuje činnost mezi odbočkami, Krajskými koordinačními radami a ústředím, a také byla zřízena internetová konference VEVE, která umožňuje zrakově postižené veřejnosti pokládat jakékoliv dotazy a očekávat na ně relevantní odpovědi. V roce 2012 – hlavně kvůli hospodářské krizi, která nás obklopuje, ale také vzhledem k vládním škrtům ve státním rozpočtu, a tím i v dotacích, musíme čelit nedostatku finančních prostředků. Naše organizace se snaží zaměstnat co nejvíce zrakově postižených tak efektivně, aby mohla zpětně poskytovat co nejlepší služby celé naší komunitě, a přitom musí neustále čelit komplikacím a překážkám ze strany státu. Obávám se, že takováto situace nás bude provázet i v nastávajícím roce 2013. Milí čtenáři, cílem mého novoročního pozdravu ale není Vás znejistit ani neurotizovat, a tak si již přestanu stěžovat na problémy, neboť rok 2012 nebyl jen rokem špatným. Pozitivně lze hodnotit mimo jiné např. veřejnou sbírku Bílá pastelka, díky jejímuž výtěžku se dostanou finanční prostředky na zlepšení situace nejen do oblastních odboček a o. p. s., ale i na doplnění spoluúčasti projektů, financovaných ze státní dotace. Naše organizace je tu hlavně proto, abychom se snažili společně řešit jakékoliv problémy ku prospěchu nás všech. Smysl našeho snažení je v tom, pomáhat ostatním a nestydět se být empatičtí, protože naslouchat druhým a přidat vlídné slovo je mnohdy víc než pomoc materiální. Milí přátelé, přeji Vám v tomto roce vše nejlepší, mnoho zdraví, štěstí a spokojenosti jak v osobním, tak i v pracovním či celosvazovém životě. Mgr. Václav Polášek prezident SONS ČR # Slavnostní koncert V pondělí 3. prosince pořádala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ve Španělském sále Pražského hradu tradiční Slavnostní koncert. Záštitu nad prestižním projektem převzali prezident republika prof. Václav Klaus a arcibiskup pražský, kardinál Mons. Dominik Duka. V úvodním vystoupení poděkoval prezident SONS Mgr. Václav Polášek příznivcům a sponzorům, kteří přispěli ke konání této významné akce, pořádané při příležitosti Mezinárodního dne osob se zdravotním postižením. Součástí koncertu je již tradičně slavnostní ceremoniál, při němž ministerstvo zdravotnictví uděluje dvě ceny – za práci ve prospěch občanů se zdravotním postižením a za přispění k rozvoji v oblasti zdravotně sociální péče. Výroční cenu ministra zdravotnictví za práci ve prospěch lidí se zdravotním postižením udělil pro rok 2012 Leoš Heger fyzioterapeutce Zdeňce Faltýnkové, a to za mimořádné výsledky v oblasti péče o osoby po poranění míchy. Cenu za rozvoj zdravotně sociální péče převzal z rukou ministra Hegera ředitel charitativní organizace Naděje Ilja Hradecký, který ji získal za zásluhy při péči o osoby bez domova. Na programu slavnostního večera byl koncert klasické hudby, ve kterém jako sólisté vystoupili umělci se zrakovým postižením. V úvodu zazněla Triumfální symfonie E dur op. 6 – Scherzo od Bedřicha Smetany v podání Komorního orchestru Národního divadla pod taktovkou Petra Vronského. Prvním sólistou večera byl zrakově postižený barytonista Miroslav Orság, který za doprovodu orchestru přednesl pět z Biblických písní Antonína Dvořáka (č. 4, 5, 7, 8 a 10). Miroslav Orság se narodil roku 1989 ve Vsetíně. Nyní je posluchačem 6. ročníku Konzervatoře Jana Deyla v Praze. Jako hlavní obor studuje klasický sólový zpěv ve třídě MgA. Daniely Štěpánové-Šimůnkové. Jeho druhým oborem je akordeon, který studuje u MgA. Romana Malého. Získal ocenění z pěveckých soutěží, např. v roce 2007 1. cenu a cenu Beno Blachuta v mezinárodní Písňové soutěži Bohuslava Martinů, v roce 2008 2. cenu na soutěži konzervatoří v Pardubicích, v roce 2010 na stejné soutěži obdržel 1. cenu a zvláštní cenu za interpretaci písně Antonína Dvořáka. V roce 2010 vystoupil spolu se sopranistkou Petrou Musilovou ve Stavovském divadle, kde za doprovodu Pražské komorní filharmonie představili několik Mozartových duet. Výběr z Biblických písní již natočil i pro Český rozhlas. Zpíval také při příležitosti návštěvy britského prince Charlese v Praze. Pravidelně koncertně vystupuje a úzce spolupracuje s ČT. Poté se publiku představila klavíristka Helena Kukharenko, která za doprovodu Komorního orchestru Národního divadla řízeného Petrem Vronským suverénně přednesla skladbu Edvarda Hagerupa Griega Koncert pro klavír a orchestr a moll, op. 16. Helena Kukharenko se narodila v roce 1988 v běloruském Polotsku. V roce 2009 absolvovala obor klavír na Hudební koleji pro nevidomé v Kursku a stala se studentkou Státního speciálního hudebního institutu v Moskvě pod vedením profesorky Yulie Antonové. V roce 2010 hrála Griegův klavírní koncert s filharmonií pod vedením Michaila Tatarnokova na Třetím mezinárodním festivalu pro zdravotně postižené mladé lidi. Ve stejné době získala velkou cenu na čtvrté Mezinárodní hudební soutěži v Kursku. Vynikající interpretka padla do oka SONS v březnu 2011, kdy přesvědčivě zvítězila v Mezinárodní soutěži nevidomých hudebních interpretů v Praze. red. # Nevidomí a krize V sobotu 29. září 2012 se v Athénách konalo zasedání Komise Evropské unie nevidomých pro styk s Evropskou unií na palčivé téma již čtyři roky trvající finanční krize a jejích dopadů na organizace zrakově postižených v EU i mimo ni. Podkladem pro níže uvedený přehled je zápis vyhotovený šéfem zahraničního oddělení německého svazu nevidomých Hansem Kaltwasserem a následné dokumenty dodané některými členskými státy EU o jejich konkrétní situaci (jak se s krizí potýkají, jak jsou dotovány apod.). Domnívám se, že pro nás může být zajímavé i poučné, jak jiní řeší problémy, se kterými musí i SONS každodenně zápasit. Interaktivní zasedání si položilo dvě základní otázky: 1) Jaký dopad má finanční krize na zdravotně postižené? 2) Jaký je její dopad na dotace a přístup na pracovní trh pro zdravotně postižené? Zástupci jednotlivých členských států EU přednesli stručné zprávy o situaci v jejich zemích a některé přidaly i doplňující písemné informace později. Belgie – až do roku 2008 byly organizace zrakově postižených dotovány ze státní loterie. V důsledku úbytku loterijních příjmů se dnes ze státní loterie financují pouze konkrétní projekty. Bylo tudíž nutné propustit část zaměstnanců konfederace nevidomých. Hledají se nové cesty fungování konfederace, zejména čerpání z nadstátních unijních zdrojů. Bulharsko – základním problémem je zmrazení důchodů a sociálních dávek v posledních 4 letech. V důsledku inflace klesla životní úroveň členů organizace zrakově postižených o 20 %. V současné době projednává bulharský parlament rozpočet na rok 2013, který předpokládá zvýšení důchodů a dávek o 10 %. Dotace pro svaz nevidomých se poslední 3 roky nemění a zůstane stejná i v roce 2013. Prozatím nejsou krácena žádná práva jeho členů. Nezaměstnanost zůstává vysoká. Dánsko – hlavními zdroji příjmů zdejšího svazu nevidomých jsou: soukromé dary, sbírky a odkazy. Předchozí konzervativní vláda zavedla škrty v rozpočtu pro zdravotně postižené dokonce i v době, kdy ještě žádná krize nebyla. Přístup ke službám (dotace, kompenzační pomůcky, průvodcovství) je ztížen následujícími státními opatřeními: zadávání zakázek externím subjektům, privatizace a decentralizace, přenášení úloh, povinností a pravomocí na obce. Vznikla též debata, při které se tvrdí, že zákon o zdravotně postižených, který jim dával jistotu dotací, poškodil děti a staré lidi v ambulantní péči. Socialisté ve své volební kampani slibovali, že shora uvedenou situaci napraví. Když se dostali k moci, na svoje sliby zapomněli. Estonsko – zdroje estonské federace nevidomých jsou omezené, nicméně stabilní. Pocházejí z výnosu jejích nemovitosti. V Estonsku je registrováno 3600 nevidomých a slabozrakých. Hlavním zdrojem příjmů zdravotně postižených jsou invalidní důchody, které jsou stále stejně vysoké, přičemž ceny stoupají, takže dochází ke snižování životní úrovně. Existuje plán na zavedení preciznějšího posuzování práceschopnosti zdravotně postižených. Finsko – patří mezi několik málo zemí, které mají „tříáčkový rejting“ (známku), pokud jde o úvěrovou důvěryhodnost. Finská federace nevidomých je dotována z hazardu a zůstává v přiměřeně dobrém finančním postavení. Obecně se očekává nárůst nezaměstnanosti se záporným dopadem na zdravotně postižené. Zatím se neví, zda má vláda v úmyslu zavést rozpočtové škrty v oblasti zdravotně postižených. Federace nevidomých je však odhodlána bojovat za udržení stávajícího stavu. Francie – situace je velmi obtížná: výroba klesá, nezaměstnanost stoupá. Práci nemohou najít zejména zdravotně postižení. Nedávno přišla k moci nová socialistická vláda, s níž federace nevidomých jedná. Vláda přislíbila, že zavede nová opatření a spustí projekty pro všechny typy zdravotního postižení. Chorvatsko (kandidátská země) – zdejší svaz nevidomých má tři hlavní zdroje financování: dotace ze státní loterie, příjem z účasti na projektech a programech, obchodování a turistický ruch. Krize negativně ovlivnila všechny zdroje příjmu. Vážně ohroženy jsou dotace ze státní loterie, svaz jedná s příslušným ministerstvem o jejich uchování. Rovněž se spoléhá na možnost vyšších dotací z fondů EU. Svaz už musel prodat některé své nemovitosti. Irsko – krize už vládne dva roky a zdravotně postižení ji pociťují. Státní škrty představují 10 miliard euro; a další škrty jsou na obzoru. Zakázky pro průmysl se tenčí, nezaměstnanost včetně pracovního uplatnění nevidomých jde od desíti k pěti. Sociální dávky pro zdravotně postižené jsou rovněž snižovány, avšak tyto škrty nejsou dosud díky ochranným opatřením dramatické. Hrozí však potenciální nebezpečí škrtů na slevách v dopravě. Snižují se i příspěvky na nákup kompenzačních pomůcek. Klesly i dotace Národní radě pro nevidomé, což ohrožuje chod programů a služeb. Itálie – situace je alarmující, jak pro zdravotně postižené osoby, tak pro jejich organizace. Italský svaz nevidomých a slabozrakých pocítil pokles dotací již v roce 2010 a dotace klesají i v letech následujících. Drastické omezení až zrušení dotací se týká nahrávání zvukových knih, ústřední knihovny pro nevidomé, ústavu pro výzkum, odbornou přípravu na výkon povolání a rehabilitaci, jakož i provozních nákladů organizace, jejichž úhrada je zaručena zákonem. Krize v Itálii je důsledkem dvaceti let špatného politického a finančního řízení, všudypřítomné korupce a daňových úniků. Výroba klesá, nezaměstnanost stoupá, a na sociální politiku zbývá čím dál méně zdrojů. Předchozí vláda byla nekompetentní a současná vláda není o nic lepší. Invalidní důchody a dávky nebyly sice dosud zrušeny, ale nad jejich pokračováním visí stále vážné riziko. Nezaměstnanost nevidomých je nepřijatelně vysoká – tradiční zaměstnaní mizejí a nová nejsou podporována. Členstvo organizací přestává důvěřovat svým předákům a napětí roste. Plnění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotními postiženími je iluzorní. Kypr – krizová (rozuměj: „úsporná“) opatření se právě projednávají. Rovněž se zde odráží situace v Řecku. Nezaměstnanost stoupá, zdravotně postižení už nemohou najít práci ani ve veřejném sektoru, kde byl pro příští tři roky zaveden stop stav vytváření pracovních míst a přijímání nových pracovníků. Soukromé dárcovství rovněž strmě pokleslo. Kyperský svaz nevidomých hledá nové cesty z krize především prostřednictvím partnerství v unijních projektech. Litva – dotace výrobním podnikům zaměstnávajícím zdravotně postižené jsou ohroženy. Svaz nevidomých je státem dotován skromně, ale i tato dotace je ohrožena. Reálné příjmy klesly o 35 %. Maďarsko – situace se podobá Chorvatsku. Zdravotně postižení jsou příjemci invalidní dávky ve výši 70 euro. Krize je stále citelnější, ale programy služeb dosud fungují. Maďarská federace nevidomých je dotována státem, ale dotace provozní náklady nepokrývají. Dotace dobročinnému sektoru zůstávají od roku 2009 stejně vysoké s výjimkou federace nevidomých, která v letošním roce obdržela dotaci nižší o 25 %. V důsledku inflace reálná hodnota dotací klesá. Federace hledá další zdroje z EU, nicméně její sbírková činnost je dosud úspěšná. Německo – situace je tu podobná jako v Rakousku. Existuje obava, že budou zavedena úsporná opatření, ale dosud se tak nestalo. V některých spolkových zemích došlo ke snížení měsíční slepecké renty. Na pracovním trhu se zdravotně postiženým nedaří nacházet zaměstnání. Po nadcházejících parlamentních volbách může přijít nová vláda, která rozpočtové škrty zavede. Nizozemsko – s veřejným dluhem se bojuje zaváděním úsporných opatření. Vláda chce po několika letech dosáhnout vyrovnaného rozpočtu. Decentralizace přináší nové povinnosti a pravomoci místní samosprávě a zároveň snižování dávek osobám se zdravotním postižením. Nezaměstnanost trochu stoupla, začíná se mluvit o chráněných dílnách. Dotace asociaci Viziris, která sdružuje 6 holandských organizací nevidomých, klesla o 70 %, což vedlo k jeho důkladné restrukturalizaci. Soukromá finanční podpora, která hraje také významnou úlohu, rovněž radikálně klesá. Menší dotace dostává i Národní rada osob se zdravotními postiženími. Jako východisko z krize se zvažují partnerství v projektech. Norsko (země evropského hospodářského prostoru) – krize zasáhla jednak služby pro zdravotně postižené, a jednak jejich invalidní důchody. Mluví se veřejně o tom, že příčinou krize mohou být příliš velké dotace na život zdravotně postižených. Je jasné, že se tento argument zneužívá k redukování sociálního zabezpečení. Z toho plyne, že i když tu ještě krize plně nepropukla, mohou se i tak projevovat negativní postoje ke zdravotně postiženým; nezaměstnanost mezi zdravotně postiženými je zde podobně vysoká jako v zemích, kde již krize působí. Závěr: negativní postoje ke zdravotně postiženým a jejich nezaměstnanost přímo s krizí nesouvisí. Polsko – hospodářská situace země je dobrá, lidé dopady krize víceméně nepociťují. U nevidomých je to však jiné, protože stát neposkytuje odpovídající podporu. Invalidní důchody jsou nízké jako dřív, nezaměstnanost zdravotně postižených je vysoká. Existuje fond, do kterého platí pokuty zaměstnavatelé, kteří nezaměstnávají zdravotně postižené; z těchto pokut jsou pak hrazena pracovní místa vytvářená právě pro zdravotně postižené. Je dotován nákup kompenzačních pomůcek jakož i bydlení. Na provoz žádají organizace o dotace z národních či unijních programů. Právní situace je lepší – Polsko ratifikovalo Úmluvu OSN o právech osob se zdravotními postiženími 6. září 2012. Portugalsko – od roku 2011 země dostává dotace prostřednictvím troiky (to je dračí opatření EU, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu uplatňované na nejnotoričtější dlužníky – pozn. aut.). Příspěvky pro invaliditu se nekrátí, protože žádné neexistují. Příspěvek na úpravu pracovišť pro zdravotně postižené byl snížen o 75 %. Služby a dávky, které mají být financování prostřednictvím ministerstva zdravotnictví, jsou pozastaveny. Nábor státních zaměstnanců je od roku 2010 zmrazen. V důsledku drastických škrtů dotací musela portugalská organizace pro nevidomé omezit rehabilitační služby o 66%. Rakousko – s příchodem krize dotace pro zdejší organizace zdravotně postižených nesnížily. Sbírkové příjmy však klesají a zdravotně postižení hledají zaměstnání stále obtížněji. Rumunsko – platy státních zaměstnanců byly sníženy o 50 %. Ceny vzrostly o více než 20 %. Rumunský svaz nevidomých hájí práva svých 80000 nevidomých členů. Dopad škrtů na rozpočet organizace je značný: 60 % projektů se muselo odložit, členské příspěvky klesly o 40 %. Vláda odmítla vyplatit Rumunskému svazu nevidomých letošní dotaci zaručenou zákonem (tato dotace by stejně pokrývala jen 33–35 % provozních nákladů organizace). Členské příspěvky a dary jsou majetkem oblastních a místních organizačních složek svazu. Řecko – zdejší krize byla způsobena nejen tržními silami, ale i špatnou a slabou správou věcí veřejných. Úsporná opatření dopadla železnou pěstí zejména na zdravotně postižené a jejich rodiny. Nevidomí nejsou s to ubránit své příjmy – důchody i dávky pro invaliditu jsou značně snižovány. O pracovních příležitostech pro zdravotně postižené nemá smysl vůbec mluvit. Dotace pro dobročinné organizace jsou rovněž kráceny. V důsledku toho má i Panhelénský svaz nevidomých finanční problémy. Služby zůstávají stabilní. Svaz zahájil restrukturalizaci s cílem provést členstvo zdárně krizí. Svaz i nadále zůstává strážcem práv nevidomých a garantem poskytování služeb. Nová vláda prohlašuje, že další škrty se nebudou týkat zdravotně postižených. Slovensko – doposud nedošlo ke škrtům v dotacích a dávkách. Krize je pociťována v nárůstu plateb za ubytování seniorů v domovech důchodců a na růstu nezaměstnanosti. Palčivým problémem zůstává návrh nového zákona o zaměstnanosti, který počítá s drastickým omezením podpory zaměstnávání zdravotně postižených. Zákon by měl vstoupit v platnost v dubnu 2013, svaz nevidomých se tedy pozitivně ovlivnit jeho konečné znění. Slovinsko – krize zanechává největší stopu na pracovním trhu – nezaměstnanost dosahuje obřích rozměrů, přičemž dopad na zdravotně postižené je vážnější než na zdravé. Škrty invalidních dávek a důchodů jsou natolik závažné, že stačí sotva na přežívání. Jedním ze zdrojů příjmu Slovinského svazu nevidomých je státní loterie. V letech 2011 a 2012 se situace jeví jako dosti dobrá. Ale co přijde v roce 2013 – zvláště pokud jde o zaměstnanost – není příliš růžové. Ve Slovinsku se rodí jen velmi málo dětí se zrakovým postižením. Řešení je v našich rukou, nikoli v našich myslích. Španělsko – situace je velmi špatná. Zůstává otázkou, zda zemi zachrání EU a co se stane s dobročinným sektorem. Španělský svaz nevidomých hledá nové cesty z krize – možná to bude nová loterie. Švédsko – je stále ještě sociálním státem s mnoha dávkami a výhodami pro zrakově postižené. Jelikož nepatří do eurozóny, dopad krize není dosud znatelný. Může se ale prohloubit se snížením daní. Turecko (země usilující o kandidaturu a členství) – zde žádná krize není. Slepí lidí a jejich organizace dostávají dotace od státu. Svaz nevidomých se snaží zvyšovat své příjmy účastí na projektech EU. Zaměstnavatelé jsou povinni zaměstnávat určité procento osob se zdravotními postiženími. Loni stát zaměstnal 2000 zdravotně postižených. Velká Británie – zdravotně postižení jsou v souvislosti s krizí velmi rozhněváni. V televizi jsou líčeni jako ti, co pobírají příliš mnoho dávek, takže se jim pak nechce pracovat. Dluhová krize se řeší prostřednictví škrtů na veřejných výdajích (např. veřejné knihovny, ale hlavně služby pro zdravotně postižené). Zpracoval: Rudolf Volejník, člen komise za ČR # Peníze od Světlušky Nadační fond Českého rozhlasu Světluška uzavřel v prosinci 2012 již 10. ročník sbírky, určené na podporu dětem a dospělým s těžkým zrakovým postižením. V době uzávěrky lednové Zory měla Světluška na kontě 4 734 859 Kč. Sbírka je otevřená všem těžce zrakově postiženým lidem v České republice. O nadační příspěvek může požádat jakýkoli jednotlivec s těžkou ztrátou zraku nebo kterákoli nezisková organizace poskytující těžce zrakově a kombinovaně postiženým lidem odborné služby na území ČR. Světluška jako jedna z mála nadací podporuje i konkrétní nevidomé žadatele (jednotlivce), tedy nejen projekty organizací. Žádosti jednotlivců jsou přijímány a projednávány v průběhu celého roku. Co a koho sbírka Světluška přednostně podporuje? * ranou péči pro nevidomé a kombinovaně postižené děti (stimulace zraku a pohybu) * osobní asistenci pro nevidomé a kombinovaně postižené děti integrované do běžných škol * individuální potřeby rodičů: výroba speciálních školních hmatových pomůcek, přepis učebnic do bodového písma apod. * pořízení speciálních pomůcek jako je PC s hlasovým výstupem a braillským řádkem, čtecí lupy, mluvící zápisníky atp. * pořízení vodicích psů * rekvalifikační programy a chráněné dílny v rámci programu Krok za krokem * nácvik sebeobslužných činností a výuku prostorové orientace a samostatného pohybu s bílou holí * výuku speciálních dovedností, např. čtení a psaní Braillova písma, obsluha PC * těžce zrakově postižené studenty formou studijního stipendia * načítání zvukových knih a komentování filmů atd. * průvodcovské a asistenční služby založené na práci s proškolenými dobrovolníky * těžce zrakově postižené umělce a sportovce v rámci programu Každý něco dokáže * těžce zrakově postižené, kteří se dostali do kritické životní situace v rámci programu Člověk v nouzi * osvětové projekty popularizující problematiku zrakového postižení v rámci programu Cesty ke společnému světu Jaké jsou podmínky pro podání žádosti? * Žadatel má těžké zrakové nebo zrakové kombinované postižení. * Žadatel má trvalý pobyt na území České republiky. * Nezletilý žadatel je zastoupen zákonným zástupcem. * Žádost se předkládá písemně. * Žádost není možné předložit zpětně (po úhradě nákladů na kompenzační pomůcku). Inspirace z minulého ročníku V roce 2011 rozdělila Světluška z 9. ročníku sbírky pro jednotlivé žadatele celkem 2 185 474 korun. Jednadvacet zrakově postižených studentů například získalo na školní či akademický rok studijní stipendium ve výši 25–30 tisíc korun. Desetitisícové částky putovaly k žákům, kteří potřebovali ve škole pedagogického asistenta. Několik mladých muzikantů získalo příspěvek (ve výši od 9 do 50 tisíc) na nákup kvalitního hudebního nástroje – klavíru, příčné flétny, akordeonu či klarinetu. Jeden hudebník získal podporu na vydání autorského cédéčka. Sportujícím žadatelům přispěla Světluška (obvykle částkou 20 tisíc) na vybavení pro tandemovou cyklistiku, veslování a běžecké lyžování. Další jednotlivci získali z nadace peníze na kompenzační pomůcky či kurzy. Formulář žádosti o příspěvek najdete na stránkách www.svetluska.centrum.cz. K vyplněnému formuláři je třeba přiložit dopis s uvedením důvodu žádosti a popisem výchozí situace. red. # Unikátní operace v Hradci Na vyhlášené oční klinice v Hradci Králové si už umějí poradit i se složitými „zákroky budoucnosti“. Zdejší přednosta MUDr. Pavel Rozsíval nyní jako první Středoevropan voperoval do sítnice takzvanou zrcadlovou teleskopickou nitrooční čočku. Zachránil tak zrak ženě, jež trpěla makulární degenerací sítnice. Již před sedmi lety transplantoval doktor Rozsíval jako první český lékař umělou rohovku. Tímto zákrokem vrátil zrak pacientovi, jenž byl na jedno oko slepý a druhým rozeznával pouze světlo. Přednosta má i s odstupem času v živé paměti své pocity. „Ten pacient byl velmi těžce zrakově postižený. Když jel po transplantaci domů, sundal si obvaz a zjistil, že najednou vidí. A že vidí úplně výborně. Jak se ten člověk zalykal štěstím, to jsem předtím ani potom dlouho neviděl,“ vzpomíná doktor Rozsíval. Od té doby platí Pavel Rozsíval za výjimečné oftalmologické eso. O tom svědčí i premiérová operace teleskopické nitrooční čočky. Při diagnóze makulární degenerace nejčastěji dochází k deformacím obrazu, který implantovaná čočka zvětšuje a přenáší na sítnici. „Jak tuto nemoc léčit, víme teprve v posledních dvou letech,“ uvedl Jan Ernest z Ústřední vojenské nemocnice. Unikátní čočku vyvinul izraelský vědec Isaac Lipshitz. Fakultní nemocnice v Hradci Králové s ním už dlouhodobě spolupracuje, a proto právě v ní mohli do oka pacientky voperovat miniaturní teleskop OriLens vyráběný v Kalifornii. Doktor Rozsíval si nový postup zkoušel už v minulých letech, nejprve na modelech při lékařských kongresech v Paříži a Chicagu. „Když člověk, který je v podstatě slepý a odkázaný na pomoc druhých, získá vidění, které mu umožňuje žít a postarat se sám o sebe, je to pro něj velký pokrok a životní úspěch,“ vyznal se po úspěšném zákroku přednosta Rozsíval. Také díky němu patří hradecké oční klinice první místo na žebříčku, který pravidelně sestavuje 40 předních českých lékařů. „Asi to bude tím, že jsme tady vychovali několik přednostů klinik, primářů a dalších vedoucích lékařů. Možná si pamatují, že jsme jim něco dali,“ podotýká doktor Rozsíval skromně. red. # Brajl versus Braj Už hodně přes sto let říkáme všichni „brajl“, psáno „Braille“, a „brajlovo písmo“, psáno „Braillovo písmo“. A přece to možná není správně. Podívejme se tedy trochu zblízka, jak že se to s tím Braillem a Braillovým písmem má: nabádá nás k tomu nestor českomoravského slepeckého hnutí, tyflopedagog, badatel a vpravdě obrozenecký moravský buditel doktor Josef Smýkal. Nejdřív ale drobná odbočka, aby nedošlo k nedorozumění: do fungování jazyka a řeči – tedy do toho, jak se má psát a mluvit – se plete skoro každý, a je to pochopitelné: jazyk používáme přece všichni, a tak se může každý pasovat na naslovovzatého odborníka. A přece tahle logika pokulhává: elektřinu přece používá taky každý, a přesto se nikdo při zdravém rozumu neopováží radit stavitelům Temelína, jak mají elektrárnu zabezpečit. Ve stejném duchu bych si přál, aby se o výslovnost a pravopis „Brailla“ a „Braillova písma“ alespoň chvíli přeli jazykozpytci, nikoli laici. Názor reprezentovaný doktorem Petrem Peňázem z brněnské Masarykovy univerzity nabádá, abychom jméno „Braille“ vyslovovali po francouzsku „Braj“. Dále nemáme z psané podoby různých tvarů jména vypouštět koncové psané „e“, takže píšeme: Braillea, Brailleovi, Brailleovo, Braileský apod. Takto je důsledně nakládáno se slovem „Braille“ ve všech jeho podobách na internetových stránkách střediska Teiresiás. Nyní přejděme k jinému jazykovědnému názoru, kterým se pokusím dokázat, že nabádání dr. Peňáze je českému jazykovému prostředí cizí. Ve svém výkladu budu používat obecně srozumitelné, nikoli odborné jazykovědné názvosloví. 1) Když připustíme, že budeme Braillovo jméno vyslovovat po francouzsku „Braj“, není na tom nic obtížného – všechny hlásky slova „Braj“ v češtině máme. Jenomže ouha! Když po francouzsku, tak po francouzsku. Takže, pánové a dámy, žádné české kmitavé „R“, nýbrž pořádné francouzské chrčivé „R“. No, a to už v češtině máme jen jako cosi výjimečného, méně obvyklého. Zůstaňme tedy u přirozeně českého „Brajl“ stejně jako Němci, kteří také říkají „Brajl“, a Angličané, ti říkají „Breijl“ a Rusové, ti zase „Brajl“ s měkkým „l“ na konci. 2) Teď se blíže podíváme na pravopis slov „Brailleovo“ a „Brailleský“. Nějak nám tam to „e“ vadí, ale třeba je to jen zvyk. Abychom dokázali, zda ono „e“ po „l“ je ve slovech „Brailleovo“ a „Brailleský“ náležité, či ne, uchýlíme se k analogii, tj. najdeme podobné výrazy a uvidíme, jak se v jazyce chovají. a) Nejprve zabrousíme do jazyka zeměpisně nám blízkého – do němčiny. Slovo „Braille“ se skládá ze dvou psaných slabik: „Brail-le“. V němčině máme podobných jmen spoustu: Krau-se, Kun-ze, Pom-pe. Výslovnost francouzského dvouslabičného „Braille“ a německého dvouslabičného „Krau-se“ se však liší: zatímco francouzské „Braille“ vyslovujeme jako jednoslabičné „Brajl“ (koncové psané „e“ zmizí), německá „Krause“, „Kunze“ i „Pompe“ zůstávají dvojslabičná, koncové „e“ se vyslovuje. Proto bychom říkali „Pompeovo písmo“, ale naopak správně „Braillovo písmo“. b) Přesvědčeni stále ještě nejsme, takže se vrhneme na analogie v samotné francouzštině a velmi příbuzné angličtině: z francouzštiny vezmeme jména „Voltaire“ a „Verne“ a z angličtiny jména „Pope“ a „Greene“. U všech čtyř vypadává při výslovnosti koncové „e“, což je zkracuje o slabiku. A já se ptám: viděl někdy někdo tuto větu: „knihy od Voltairea a od Vernea, jakož i od Greenea a Popea“? Všichni píšeme „Voltaira“, „Verna“, „Popa“ a „Greena“. Analogicky platí totéž pro Brailla. Paradoxem jazyka je, že nic neplatí stoprocentně, a tak máme „verneovky“, kde je koncové „E“ zachováno (to je ale způsobeno slabičnou harmonií ve slovanských jazycích, kde panuje historická tendence k otevřeným slabikám); kdyby tedy Louis Braille psal fantastické romány, možná bychom jim říkali „brailleovky“. 3) Můj poslední argument je ryze praktický: představme si, že mluvíme o „odkazu Louise Braillea“ (čti „Luje Braje“). Zkuste si ověřit na svých známých, kolik jich přečte to jméno správně, tedy tak, jak jsem shora uvedl. Vytvořili jsme totiž právě nové pravidlo, které říká, že skupinu písmen „aillea“ čteme ve francouzských i anglických jménech „je“. Ježto čeština se v drtivé většině případů řídí pravidlem „čti, jak píšeš“, asi nám, obyčejným smrtelníkům, ba i přiměřeně odborně kvalifikovaným uživatelům českého jazyka toto pravidlo do krve nepřejde. 4) Závěr: z uvedeného plyne, že bychom jazyk lámat neměli a měli bychom spíše ctít analogie. Ty tíhnou spíše k „Braillovu“ písmu stejně jako k Voltairovu a Greenovu dílu. Jazyk se ale chová naprosto nevyzpytatelně. Logiku moc neuznává, jediným vskutku prubířským kamenem je obecná srozumitelnost. A slova jako „Brailleovo“ nebo „brailleský“, ať už je vyslovujeme jakkoli, jsou obecně srozumitelná, takže převezme-li je od Teiresia nastupující generace uživatelů Braillova písma, stanou se součástí běžné mluvy i písemného vyjadřování a nad námi navrhovanými variantami zvítězí. Dokladem této tendence budiž Internetová jazyková příručka, která uvádí jako jediný správný pravopis „Brailleovo písmo“ a jako jedinou správnou výslovnost „Brajovo písmo“ (zápis z 13. července 2012). A víte-li pak, kdo se na Internetové jazykové příručce autorsky spolupodílí?No přece pracovníci fakulty informatiky Masarykovy univerzity. I když příručka přímo pana doktora Peňáze necituje, lze důvodně předpokládat, že údaje pro výraz „Brailleovo písmo“ poskytlo právě jeho pracoviště. Tak uvidíme, zda přetrvá léty pěstovaný zvyk, nebo zda se prosadí snažení brněnského vědce, organizátora, manažera a dobrodince. Rudolf Volejník # Stopy 1 – Večer tříkrálový V srdci každého z nás je zvláštní komůrka, ve které se schovávají příběhy, naše nebo někoho, koho jsme poznali. Časem se ze vzpomínek vytratí, co není důležité, někdy vzpomínka vybledne nebo se rozpustí v jiných vzpomínkách. Někdy však zůstane stopa příběhu, ve kterém jsme byli hlavními postavami. Stopa má tu kouzelnou moc, že ji můžeme, anebo nemusíme sledovat. Každá stopa odněkud vede a někde končí. Půjdeme za ní? Byl večer svátku Tří králů. Moje město, které je krásné v jakémkoliv období a v jakémkoliv počasí, leželo pod sněhem. Neuměl jsem ještě chodit se slepeckou holí, ale občas jsem se o to pokoušel. Pokusy se odbývaly většinou večer, aby mě vidělo co nejméně lidí. V tu dobu jsem se ještě dost styděl za svou bezmocnost, neohrabanost a závislost na druhých. Cesta, kterou jsem si ten večer zvolil, byla má nejmilejší – od mého domu rovnou ulicí až k náměstí. Pak podloubím kolem dokola a zpět k mé ulici, kterou nemohu minout, protože v každém rohu jsou zapuštěné kamenné renesanční patníky. Hodně nasněžilo, a tak se cesta na náměstí nebývale zkomplikovala. Vodicí linie pro hůl žádné, dokonce ani reklamy před obchody, protože byla neděle a obchody měly zavřeno. Ztěžka jsem se brodil vyšlapanou cestičkou, a nebýt toho, že náměstí přede mnou zářilo jasnými světly, asi bych se trochu bál. Ta světla dobře vidím, a mám je rád, protože jsou měkká a slavnostní, stejně jako byla moje povánoční nálada. Tříkrálový večer v centru starobylého města s naposled rozsvíceným vánočním stromem – umíte si představit větší romantiku? Jakkoliv se mi špatně šlo, snažil jsem se vzpomenout na některé Shakespearovy verše, abych dodal této chvíli náležité úcty. Á, už jsem tady! V rohu posledního domu stulený patník byl sice hodně zahrabaný ve sněhu, ale když něco hledáte a víte, co hledáte, většinou to najdete. Tak i patník. Už chci udělat vlevo v bok a najednou... „Dobrý večer, já jsem Irena Součková. Chcete někam doprovodit?“ Marně přemýšlím, jaká žena mne oslovila, zároveň se mi o nohu otřela psí hlava. „Nevzpomínám si, paní Součková, promiňte. Doprovodit nepotřebuji, vždyť už jsem na náměstí, a tady mi to půjde samo.“ „Já vás znám z pošty,“ pokračuje paní Součková v rozhovoru, aniž ji o to žádám. „Já ještě trochu vidím a vás si pamatuju. Zrovna jsem tam byla, když jste hledal občanku, která vám upadla pod pult. Někdo vám ji podal, a já si všimla, že taky máte bílou hůl a že budeme asi kolegové.“ „Tak to jsme možná i sousedé, promiňte, že vás nezdravím první, vidím jen obrysy a světla,“ odvažuji se k vtipnému zakončení nebo snad pokračování rozhovoru? „Nebydlím tady,“ svěřuje se paní Součková. „Já bydlím v Praze, nedaleko Kozího plácku. Taky historické centrum. Sem jezdívám za rodinou, když nechci být sama,“ naznačuje svou nezávislost paní Irena. „Ráda sem jezdím, je tady nádherně, občas přemýšlím o přestěhování, ale to víte, na Prahu jsem zvyklá. Spousta akcí, kultura, přátelé...“ vypráví moje neznámá průvodkyně, která už není tak moc neznámá. Než jsme obešli náměstí, také jsem se s lecčíms svěřil. Dokonce jsme si vypili kávu a snědli nějaké dobroty v domácí pekárně, která vítá hosty i ve sváteční době. Bylo to moc milé, i když jsem si původně osamělý večer takhle nepředstavoval. „Řeknu vám vtip, chcete?“ A aniž čekala na souhlas, pokračovala: „Víte, co znamená K+M+B na dveřích?“ „No jasně, Kašpar, Melichar a Baltazar, jména tří králů,“ odpovídám sebejistě. „Ale kdepak,“ směje se paní Irena, „znamená to klíče, mobil, brýle.“ Rozesmálo mě to. „To já už mám paní Ireno taková okna, že pro mne to může znamenat cokoliv, například kulicha, motocykl a boty.“ „A helemese, tady se sypou hvězdy přímo někomu z okna!“ jásá paní Irena a velí svému psovi kupředu. Vysvětluje mi, že na okně nad námi je nějaká reklama, ze které padají světelné hvězdy přímo na naše hlavy. „To je nádhera, tady bychom měli zůstat stát až do rána a pořád si něco přát. Víte, já nikdy hvězdy neviděla, takže ani jsem si nemohla nějaké přání myslet, když nějaká padala. Ale tady se mi to bohatě vynahradí,“ říká paní Irena už skoro neslyšně a nastavuje obličej naproti zdroji světla a splněných přání. Dávno už mi nebylo tak dobře a milo jako ten večer s paní Irenou. Další setkání jsme si domluvili za čtrnáct dní, to budou v našem divadle dávat Shakespearovo Zkrocení zlé ženy. Zajímavé je, že v tom kuse, ve shodě s renesančními zvyklostmi, nebude účinkovat jediná žena. Jsem na to moc zvědavý. Představuji si něco jako Travesty Shaw, ale s inteligentními texty. No, uvidíme. Týden před představením přišel e-mail. Paní Irena napsala asi tohle: Ten večer s vámi se mi moc líbil. Nezlobte se ale, že jsem se rozhodla náš vztah dále nerozvíjet. Jste po mém rozvodu třetí muž se zrakovou vadou, který mne zaujal. Já si ale pokaždé, možná moc pozdě, uvědomuji, že není dobré, aby dva téměř nevidomí lidé tvořili pár. Snad, kdybychom byli mladší, přizpůsobivější, méně zklamaní. Odpusťte mi, jestli jsem nesplnila vaše očekávání. Věřím, že se už nepotkáme, vždyť bychom se na dálku ani nepoznali. Není to zlá vůle, ale prostě nechci závazek, na který asi ani jeden z nás nedosáhneme. Tak, a tady to máme. Člověk by se neměl těšit, hlavně, když už má na duši nejednu bouli a modřinu. Dobře. Na Shakespeara půjdu se sestrou. Nicméně, jak o tom tak přemýšlím, také jsem si něco přál, když padaly ty neónové hvězdy. Sluch mi ještě dobře slouží. A Irena Součková, která k nám do města často jezdí, má vodícího psa, a ten krásně cinká, když spolu jdou po náměstí. Delicie Nerková # Audio-stop! Čtení je úžasná věc. Kniha je naše tichá přítelkyně, která nám pokaždé má co říci, z ní čerpáme inspiraci či informaci. Audio-stopem – obdobou zábavného pořadu Videostop, jsme si v Kyjově připomněli Den nevidomých. Chtěli jsme ukázat, že nevidomý člověk dovede celé odpoledne zaujmout a udržet v pozornosti cca 50 návštěvníků. Chtěli jsme, aby si zdravá populace více uvědomila, že pro nevidomého člověka je spousta informací vnímaných zrakem nedostižná. Ale pokud se přizpůsobí potřebám lidem se zrakovým postižením, v tomto případě převod psaných knih do zvukové podoby, stává se audiokniha prostředkem, kde se mohou setkat lidé vidící i nevidomí. Proto jsme 12. listopadu uspořádali v prostorách Městské knihovny zábavně naučný pořad Audio-stop!, který byl o naslouchání, čtení, uchování toho, co nám kniha dala. A povedlo se! Největší zásluhu na tom měl Jaroslav Knejp z Prostějova. Přišel o zrak před několika lety, tato životní okolnost jej dovedla k poslechu audioknih – a odtud už to byl malilinký krůček k vytvoření zábavného pořadu pro nevidomé – audio-stopu. My jsme projekt Jaroslava Knejpa trošku přizpůsobili našemu záměru. Utvořili jsme dvě soutěžní družstva. Každé se skládalo z jednoho soutěžícího se zrakovým postižením, jednoho s tělesným postiženým a čtenáře-seniora. Jaroslav měl připravené zvukové nahrávky různého žánru. Pustil ukázku a úkolem soutěžícího bylo uhodnout buď autora, název, hlavního hrdinu, místo kde se děj odehrává… a tak porůznu. Jakmile soutěžící znal odpověď, přihlásil se pomocí zvonícího nebo chrastícího předmětu, který mu byl přidělen. Jedna otázka měla vždy dvě části a v případě zodpovězení první části získal soutěžící přednostní právo na druhou část otázky. Za každou správnou odpověď soutěžícímu cinkl na talířek zlaťák. V jednom kole bylo 8 otázek, tudíž 32 zlaťáků bylo rozděleno buď mezi soutěžící, nebo diváky. V prvním kole se nejlépe dařilo soutěžícímu z řad tělesně postižených, v druhém kole s přehledem vyhrála naše zrakově postižená – Marcela Švorbová. Ale jak sami soutěžící přiznali, znalosti by byly, ale důležitější byla pohotovost! Do organizace soutěže jsme zapojili i naše dobrovolnice. Jedna v roli asistentky samotného moderátora soutěže, druhá rozdělovala zlaťáky. Největší zodpovědnost byla na přítomné notářce, která bděla nad spravedlivým pořadím odpovědí a mnohdy to jednoduché neměla. Diváci dokázali udržet pozornost jenom při poslechu ukázky, ale pak to mezi nimi hučelo jak v úle a jenom čekali na pokyn moderátora, kdy mohli uplatnit své vědomosti. Příležitost měli sedmkrát. Zazvonil zvonec a soutěžení bylo konec. Každý ze soutěžících byl odměněn diplomem, věcnou cenou a zvukovou nahrávkou povídky. Někteří do poslední chvíle netušili, do čeho jdou. Inu, každá novinka je novinkou. Audiopovídku dostali i úspěšní diváci. Hana Vrtková # Indický vynálezce Mobilní telefon pro nevidomé s Braillovým písmem vyvíjí devětadvacetiletý indický vynálezce Sumit Dagar. Na svůj projekt získal 50 tisíc dolarů od švýcarského výrobce hodinek Rolex. V soutěži inovativních nápadů Rolex Awards for Enterprise uspěl mladý Ind s projektem Braille phone, který by měl usnadnit život nevidomým. Navrhovaný mobil je teprve ve fázi úvah a raných prototypů. Přístroj má displej z droboučkých hrbolků. Ty mají kolísavou výšku (prohlubeň, rovina a výstupek) a dokážou tak vytvářet znaky Braillova písma. To stačí na odlišení textových polí, tlačítek a do nich vepsaných textů. Počítá se i s vibrační odezvou tlačítek. Přístroj má mít rozměry běžného mobilu, tedy asi 11 × 6 × 1 cm, což by stačilo asi na 5 řádků po 13 znacích. V úvaze jsou také pokročilejší aplikace: přehrávač hudby, jednoduché hry, mapy, na fotoaparátu založený překladač tištěného písma do Braillových znaků, zjednodušit bude možné také obrázky. O přístupnost pro zrakově handicapované se zatím snaží pouze mobily se zvukovým výstupem. Mobily s bodovým písmem se dosud nevyrábějí nejspíš proto, že pro podobný projekt prozatím nikdo neobjevil komerční využití. Ale to je jen zdání. Vždyť jen ve vynálezcově domovské Indii žije více než 60 miliónů nevidomých a slabozrakých, což je téměř pětina z celkového počtu (285 milionů) lidí s úplnou nebo částečnou ztrátou zraku na světě. Doufejme tedy, že projekt Braille phone neskončí jen u úvah a 3D modelů. red. # Marián Bango zpívá s The Tap Tap Kapela The Tap Tap koncertovala poslední říjnový víkend v Moskvě. S unikátním souborem muzikantů, který vznikl ze studentů školy Jedličkova ústavu, vystupuje i nevidomý slovenský pěvec Marián Bango. Strhujícím způsobem interpretuje slavnou skladba Andrey Bocelliho Con te Partiró. Tenor Mariána Banga je většině z nás známý ze soutěže ČeskoSlovensko má talent. Nevidomá je i pěvcova manželka, která v sedmnácti přišla o zrak po autonehodě. Ve stejném věku jim před časem zemřela dcera. Bango však dokáže svým zpěvem šířit tu nejlepší energii, stejně jako celá kapela The Tap Tap. Soubor založil v roce 1998 Šimon Ornest. Původně rytmický hudební kroužek Domova mládeže při Jedličkově ústavu má dnes přibližně dvacet stálých členů a řadu hostujících sólistů, mezi něž patří Marián Bango. Kapela jezdí i po světě. Před cestou do Moskvy byli letos v létě v Londýně, kde se dočkali aplausu ve stoje. Výtěžek z koncertů jde na potřeby handicapovaných studentů. red. # Výsledky soutěže Onkyo Soutěž Onkyo v esejích s braillskou tematikou je celosvětovou iniciativou plánovanou a sponzorovanou dvěma japonskými firmami aktivně propagujícími Braillovo písmo, Onkyo Corporation a Braille Mainichi. Evropská unie nevidomých (EBU) řídí evropskou část této soutěže. V rámci pátého ročníku do ní přišlo 48 esejí (dvě od nás) ze čtrnácti zemí, tedy o něco méně než dříve. Jejich kvalita byla však výjimečná, což byl i důvod, proč se porota rozhodla udělit první cenu hned dvěma esejím, shodou okolností oběma ze Španělska. Obě práce jsou nápaditými fantaziemi a autorky za ně dostaly každá po jednom tisíci amerických dolarů. Dynamická a tvůrčí esej od jednašedesátileté Marie Jesús Sánchez Olivy má název Nepravdivé zprávy, a vypráví o velikém rozrušení bodů braillské abecedy, které se bojí, že mohou zemřít a zmizet díky příchodu nových technologií pomáhajících nevidomým. „Slyšel jsem, že brzy zmizíme ze světa umění a kultury, od světlo objasňujícího člověka i jeho porozumění: nevidomí nás už nepotřebují.“ Ve druhém příběhu rozmlouvá Braillovo písmo s nevidomým, slibuje mu být v životě nejlepším přítelem, povzbuzuje jej při učení, podporuje jej v růstu. Ukazuje, jak může změnit jeho život. „Mají celý svět ve svých rukách, na konečcích svých prstů!“ Jde o kreativní a optimistický příběh, kritizovaný porotou jen pro délku svého názvu, který v překladu zní: Role Braillova písma ve zlepšování účasti zrakově postižené osoby v životě politickém, kulturním, sociálním a rodinném. Napsala jej devětačtyřicetiletá Maria Jesús Ca?namares Munoz. Porotě přišly obě eseje velmi nápadité, využívají podle ní originální úhel pohledu k odvyprávění příběhu i předání zprávy. Jsou skvěle napsané a přinášejí jasnou zprávu o významu a roli Braillova písma. Obě práce popisují užití i důležitost Braillova písma a dojmou mnoho čtenářů všech věkových skupin. Vedle hlavní ceny zmíněným esejím byla rozdána ještě další ocenění autorům z Irska, Ruska, Anglie, Finska, Nizozemí a Černé Hory. Zakončeme nabídkou plných textů obou vítězných esejů pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem. Stačí do prohlížeče zadat následující adresu: http://tinyurl.com/b7gu66y Jan Urbánek # Osobnosti naší vlasti Pod tímto názvem vydal Nadační fond Mathilda kalendář na rok 2013. Jeho křest se uskutečnil ve středu 28. listopadu v prostorách ERA svět v Praze. Jde o čtvrté pokračování kalendáře Nadačního fondu Mathilda na podporu chovu a výchovy štěňat vodicích psů a na pomoc nevidomým. Hlavní myšlenkou NF Mathilda, jemuž propůjčila své jméno paní hraběnka Mathilda Nostitzová, je podpora organizací a projektů, které smysluplně pomáhají nevidomým. Spojuje dohromady ty, kteří pomoc potřebují s těmi, kteří pomáhat mohou a chtějí. Velký dík patří panu Jadranu Šetlíkovi, který významné osobnosti nafotil. Pro rok 2013 to jsou: Ája Vrzáňová, Karel Gott, Miroslav Zikmund, Beata Rajská, Jiří Menzel, Markéta Mátlová, Jaroslav Svěcený, Eva Jiřičná, Bohdan Pomahač, Adéla Pollertová, Jan Přeučil a s laskavým souhlasem rodiny i Tomáš Baťa. Výtěžek z prodeje jednoho kalendáře odpovídá nákladům na jeden týden výchovy jednoho štěněte. „Pomoc není otázkou peněz, ale srdce,“ uvedla paní hraběnka Mathilda Nostitzová, patronka nadačního fondu, která již téměř 20 let pomáhá nevidomým. Za tu dobu uspořádala řadu významných společenských akcí, získala mnoho ocenění a přispěla sama i značnou finanční částkou na aktivity, které se týkají pomoci nevidomým a slabozrakým lidem. Jiří Reichel # Příběh nevidomé ženy V pražském divadle Rokoko připravili do dramaturgického plánu na tuto sezonu hru vynikajícího irského dramatika Briana Friela s názvem Molly Sweeney. V psychologickém dramatu o nevidomé ženě pojednává o slepotě skutečné i domnělé a o tom, co lze považovat za opravdové zázraky života. Hrdinka Molly, která přišla jako dítě o zrak, žije ve vlastním světě, který jí ovšem dává dokonalý smysl. Její manžel ji velmi miluje, ale není schopen uvěřit, že život bez očí může být plnohodnotný. Roky zasvětí pátrání po zázračném léku, vyhledá doktora, který by provedl komplikovanou operaci. Touha vrátit ženě zrak se stane pojítkem, který přiměje všechny tři zúčastněné jít až na hranice svých možností. Na konci zůstane divák stát před otázkou, kdo u nich byl skutečně slepý? Netradiční hru s hlubokým ponorem do psychologie postav nastuduje režisér Ondřej Zajíc. Premiéra byla stanovena na 15. červen 2013. red. # Mikulášský maratón Od čtvrtka 29. listopadu až do soboty 1. prosince probíhal 26. ročník Mikulášského turnaje v kuželkách zrakově postižených, jehož pořadatelem je TJ Zora Praha. Hrálo se na 120 hodů do plných a startovalo rekordních 55 hráček a hráčů z 10 oddílů, z toho tři ze Slovenska. V soutěži tříčlenných družstev se představilo 16 týmů. První místo si vybojovalo „áčko“ z pořadatelského oddílu (Nývltová, Aleš a Kilián) výsledkem 2 019 bodů. Druhé místo obsadilo „áčko“ SKK-ZP Rokycany (2 016 bodů) a na třetím místě se umístilo trio z Bratislavy (2 012 bodů). Ještě čtvrtá Slavia Praha „Aů“ docílila dvoutisícovou metu. Jediné Mirce Nývltové se v soutěži jednotlivců podařilo zdolat sedmistovkovou hranici, a to o 17 bodů. Druhá příčka celkového pořadí patří Václavu Trnkovi ze Štartu Levoča za dosažených 693 bodů. Také pohár za třetí místo putuje na Slovensko, a to zásluhou Petera Vrablece z klubu Jastrabi Inter Bratislava za 688 poražených kuželek. Desítku nejlepších ještě doplnili: čtvrtá Marie Sadílková ze Slavie Praha (686 bodů), pátý Dušan Kostka z Bratislavy, šestý Karel Pařil z Lokomotivy Ingstav Brno – oba 685 bodů, sedmý Jan Hrabák z SKK-ZP Rokycany (684 body), osmá Helena Hradilová z Handicapu(?) Zlín (679 bodů), devátý Josef Gruncl ze Slavie Praha (672 body) a desátý Jan Kemeny z SKK-ZP Rokycany (667 bodů). Jiří Reichel