Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 19 říjen 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Dana Kudlová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # O b s a h : Pardubice - město dostihů i vodicích psů Sociálně právní komise SONS ČR informuje Rozhovor s prof. MUDr. Martinem Filipcem, CSc. Studenti získají hybridní knihy Masérské centrum v Havířově Pozvánka na přátelské setkání Půjčky z Fondu účelového jmění SONS Byli jsme opět v Moskvě Krásensko - trochu jiný tábor Vzpomínky na rekreaci Základní přístupy v konstrukci bílé hole Pohlazení Návštěva miniaturparku Art on Lake v Budapešti Psychoterapeut s kytarou Černobílé problémy Běháme pro nevidomé Inzerce # Pardubice - město dostihů i vodicích psů Přípravy na 28. ročník Mistrovství České republiky ve výkonu vodicích psů začaly již v loňském roce. Od podzimu 2010 do jara 2011 proběhly tři kvalifikační soutěže v Pardubicích, Praze a Brně, kterých se zúčastnilo 55 dvojic. Do soutěže se hlásí nevidomí z celé republiky se svými vodicími psy od různých cvičitelů a firem, které se výcvikem těchto psů zabývají. Dvacet nejlepších z kvalifikačních soutěží postoupilo do nejvyšší mistrovské soutěže. Již několik let se mistrovské soutěže konají v různých městech České republiky. Hlavním důvodem je propagace a snaha i touto formou přinášet informace o životě a potřebách nevidomých lidí a také velice dobrá spolupráce s regionálními TyfloCentry. Předchozí ročníky byly v severočeském Chomutově a středočeské Mladé Boleslavi, východočeské Pardubice byly tedy logickým pokračováním tohoto "soutěžního turné". Důležité při rozhodování také bylo, že při loňské kvalifikační soutěži se sešla skupina lidí z pardubického TyfloCentra, kteří dokázali celou akci zorganizovat tak, že se blížila dokonalosti. Zástupci Klubu držitelů vodicích psů a jinonické psí školy dohodli, že se Pardubice stanou místem konání 28. ročníku Mistrovství ČR ve výkonu vodicích psů. Příprava závodu byla pečlivá a probíhala v průběhu celého roku. Pro hladký průběh, hezké ceny a pocit příjemného prostředí je potřeba obstarat mnohé - úřední povolení, oznámení, přemluvit a získat sponzory, dojednat podmínky přímo v místě konání akce a samozřejmě také obeslat závodníky, shromáždit přihlášky - no, je toho opravdu hodně, na co organizátoři nesmí zapomenout. Datum 3. září mělo v kalendáři vyznačeno dvacet kvalifikovaných závodníků. K nim se přidali ještě dva hosté ze Slovenska a tři nejlepší z loňského ročníku. V den "D" se sešli v pardubickém AFI Palace dvou i čtyřnozí borci. Soutěž vždy probíhá po určené trase, která je rozdělena do dvou úseků a je pro soutěžící neznámá. Dvojice člověk a pes se pohybuje v běžném městském provozu a ve veřejně přístupných interiérech. Na každém úseku je doprovází dvojice rozhodčích, od kterých závodník dostává instrukce, jak po trase postupovat. Musí splnit všechny jejich pokyny pro vykonání požadovaných úkonů, například vyhledat dveře, nalézt a označit schody či eskalátory, vyhledat a označit přechod pro chodce. Tato část soutěže je označena jako "frekvence". Po jejím absolvování ještě na závodníky čeká druhá část, a to předvedení cviků poslušnosti a ovladatelnosti psa a podání předmětu, tedy aport. Letošní trasa byla zdánlivě snadná, ale pravda je jiná. Záludnost pardubického závodu byla v tom, že podstatná část probíhala v interiéru nákupního centra AFI Palace. Rušné prostředí, kde na psy působilo mnoho rušivých elementů - spěchající a nakupující lidé, vůně z rychlého občerstvení, přirozené i umělé překážky, hluk a ruch - to vše na naše psíky útočilo ze všech stran. Statečně zvládali vyhýbání se chodcům i překážkám, vyhledávání dobře ukrytých schodů, jízdu po eskalátorech i odolávání všem lahodným vůním pečených kuřátek a jiných dobrot. Venku na ulici je čekalo plnění vyhledávacích a označovacích cviků, přecházení přes frekventovanou křižovatku, a to za rušného městského provozu. Díky týmu pracovníků pardubického TyfloCentra v čele s ředitelkou Danou Stoklasovou se pro závodníky podařilo vytvořit příjemné zázemí a pro veřejnost zajímavou a jistě i poučnou akci. Soutěž má v názvu "ve výkonu vodicích psů", ale možná by se mělo ještě přidat "v chodeckém výkonu rozhodčích", každý rok totiž čeká na rozhodčí opravdu pěkných - nebojím se napsat desítek - kilometrů. Patří jim dík za výkon a neumdlévající pozornost při hodnocení. Role rozhodčích připadla jako tradičně týmu instruktorů ze SVVP Praha-Jinonice (jmenovitě Josefu Mecelovi, Danielu Tůmovi, Evě Bendové, Elišce Tyrolerové a Kateřině Ptáčkové) a také Milanu Dvořákovi ze Školy pro výcvik vodicích psů z Adamova u Brna. Z pardubické soutěže vyšla vítězně domácí závodnice Jana Štrochová s fenou Karen ze Smolinky (SVVP), druhý byl Milan Melichar se psem Pascalem (SVVP) a třetí Michaela Holasová a pes Onyx Night Clark také ze SVVP. Kompletní výsledky 28. ročníku Mistrovství ČR naleznete na webových stránkách Klubu držitelů vodicích psů . Hana Jasenovcová Ilona Vobrová # Sociálně právní komise SONS ČR informuje Přinášíme informace z jednání sociálně právní komise SONS ČR, které se uskutečnilo v úterý 13. září 2011. Novým členem sociálně právní komise SONS ČR se stal Mgr. Luboš Zajíc, pracovník Právního oddělení SONS ČR. Komise se sešla v období, kdy byly návrhy zákonů v rámci sociální reformy schváleny v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR ve 3. čtení. Prezident SONS Josef Stiborský shrnul úsilí SONS o prosazení našich pozměňovacích návrhů: Jak jste byli informováni v červencovém vydání ZORY, sociálně právní komise na schůzce dne 24. května doporučila tematické okruhy, kterých by se měly pozměňovací návrhy týkat. Obdržená paragrafová znění právních úprav byla pak konfrontována s našimi podněty k pozměňovacím návrhům. Výsledný pozměňovací návrh pak prezident Stiborský zaslal oblastním odbočkám SONS a vyzval je, aby oslovily poslance s tímto návrhem. Prezident Stiborský konkrétně jednal s poslancem Gazdíkem, který přislíbil, že podpoří naše stanovisko a postoupí naše návrhy MPSV. Proběhla též jednání s MPSV. Stanovisko ministerstva k našim pozměňovacím návrhům nebylo příznivé. Co se týče příspěvku na náklady spojené s krmivem a veterinární péčí o vodicího psa, je obava z precedentu, je argumentováno již vysokou příspěvkovou podporou zrakově postižených, např. podporou zakoupení drahých pomůcek. Co se týká příspěvku na zakoupení motorového vozidla rodičům zrakově postižených dětí, MPSV nezastává názor, že je tak silná potřeba individuální přepravy zrakově postižených dětí. Dále prezident Stiborský jednal ve věci našich pozměňovacích návrhů s poslanci Stanjurou a poslankyní Kohoutovou. Na pořadu jednání bylo také zasedání sociálního výboru Poslanecké sněmovny, které však bylo odročeno na období těsně před 2. čtením v Poslanecké sněmovně, a to z důvodu, že výbor neobdržel vyjádření k našim pozměňovacím návrhům z MPSV. To pak muselo být ihned urgováno. Zároveň se neutěšeně měnila situace v oblasti stanovení příjemce příspěvku na péči. Na žádost Republikové rady SONS ČR byly oblastní odbočky SONS osloveny s rozesláním dopisu poslancům, aby nepodpořili vyplácení příspěvku na péči přímo poskytovatelům. Do této kampaně se zapojili nejen vrcholní přestavitelé SONS, ale též funkcionáři SONS a nutno ocenit, i jedinci. Všem propagátorům děkujeme. Prezident SONS se domnívá, že se takto vytvořil správný tlak; objevovali jsme se v Poslanecké sněmovně, nyní je o zrakově postižených slyšet. Zmíněný dopis poslancům ohledně změny příjemce příspěvku na péči přikládáme k tomu článku. Prezident SONS rovněž jednal s poslankyní Peake, která se vyjádřila, že koalice nemá na tento požadavek jednotný názor, ale poslankyně přislíbila, že se bude snažit, aby byl podpořen náš požadavek. Výsledně byl pak požadavek uživatele služeb jako příjemce příspěvku na péči celkově podpořen. Co se týká našeho požadavku zvýšení příspěvku na mobilitu o 500 Kč z důvodu nákladů na krmivo pro vodicího psa, tento požadavek vůbec nebyl napříč politickým spektrem podpořen a do projednávání v Poslanecké sněmovně se vůbec nedostal. Náš pozměňovací návrh ohledně nároku na příspěvek na zakoupení motorového vozidla v poslanecké sněmovně načetla poslankyně Chalánková, která pak po určitých komplikacích návrh z projednávání stáhla. Nyní po schválení návrhů zákonů v rámci sociální reformy ve 3. čtení v Poslanecké sněmovně budeme usilovat o prosazování našich pozměňovacích návrhů v rámci projednávání návrhů zákonů sociální reformy v Senátu Parlamentu ČR. Budeme jednat se senátory. Ačkoliv byl zatím podnět získat do právních úprav příspěvek na krmivo pro vodicího psa obecně neprůchodný, SONS nadále podporuje iniciativy spojené s dalším úsilím v této oblasti, zkoumá také další podněty, jak tuto problematiku uchopit a naplnit. Na podzim rovněž budeme sledovat legislativní proces ohledně schvalování výsledné právní úpravy potřebných prováděcích vyhlášek k těmto zákonům v rámci sociální reformy, které se budou týkat výčtu kompenzačních pomůcek, na něž bude možno získat příspěvek, klasifikace zdravotního postižení, náležitostí sociální karty, průkazu pro zdravotně postižené apod. Komise též doporučuje angažovat se v podzimním legislativním procesu v oblasti podpory nároku zrakově postižených občanů na příspěvek na úpravu bytu, okruh zrakově postižených totiž z tohoto nároku vypadl. Sociálně právní komise se též zabývala problematikou ozvučování televizních pořadů. Minulý rok vstoupil v platnost zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání č. 132/2010 Sb., který stanovil určitá procenta ozvučení pořadů pro zrakově postižené. Litera zákona však dosud naplněna nebyla. SONS spolupracovala s Asociací organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, s Asociací televizních organizací, avšak zatím bezvýsledně, neboť provozovatelé televizního vysílání jsou si sice vědomi povinnosti opatřovat vysílání audiopopisy a usilují o její naplnění, ale podle nich tomu brání technické překážky mimo jejich sféru působnosti - na straně koncových uživatelů, distribučních kanálů, horší kvalita obrazu řadového diváka apod. Komise je znepokojena nenaplňováním zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a doporučuje prezidentu SONS jednat s Ministerstvem kultury ČR a Radou České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání s požadavkem naplnění zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Sociálně právní komise se rovněž zabývala potřebou aktualizace "Přehledu základních sociálněprávních a pracovněprávních informací pro nevidomé a slabozraké občany". Též byla seznámena s potřebou předsedů odboček čerpat z tohoto materiálu. Vzhledem k neznámému termínu konečného schválení a uzákonění, a tudíž i neznalosti výsledného znění právních úprav, které mají vstoupit v platnost od 1. ledna 2012, budou přesnější informace o aktualizaci a formách přehledu známy až na příští schůzce sociálně právní komise. Komise též byla informována Mgr. Dudrem o postupu jednání s VZP týkajících se změn v číselníku VZP ohledně kompenzačních pomůcek. VZP zatím do 31. prosince 2011 nebude obecně přijímat žádné podněty pro změny v číselníku VZP. Budou zatím sbírány další podklady k předmětným pomůckám a v příštím roce budou obnovena jednání s VZP. Komise se též zabývala podnětem Společnosti průmyslu papíru a celulózy ohledně nabídky braillských popisků na zboží a dotazem, na jaké zboží by to bylo potřeba. Pro tyto účely osloví SONS zrakově postiženou veřejnost pomocí konferencí a časopisů. Marcela Šmídová Dopis poslancům ohledně změny příjemce příspěvku na péči V Praze dne 5. září 2011 Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, obracím se na Vás jménem Republikové rady Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky (SONS ČR), a to v souvislosti s pozměňovacím návrhem k části druhé sněmovního tisku č. 372. Jedná se o změnu příjemce příspěvku na péči. Ten je v současné době vyplácen vždy přímo uživateli služeb, který dle svých potřeb rozhodne o jeho využití. Dle uvedeného pozměňovacího návrhu by měl být příjemcem poskytovatel služby, což je pro nás, lidi s těžkým zrakovým postižením, zcela nepřijatelné. Předně změna příjemce příspěvku nijak nesnižuje riziko jeho zneužití, tomu lze podstatně účinněji zabránit nastavením jasných pravidel pro jeho přiznání. Vážný problém vidíme v řešení situace, kdy např. nevidomý člověk čerpá služby od více poskytovatelů - např. průvodcovské a předčitatelské, částečně pečovatelskou službu, v určitém objemu i tzv. sousedskou výpomoc a další. Kterému poskytovateli má být v tomto případě příspěvek zaslán? Jakým způsobem bude oprávněná osoba povinna příslušné krajské pobočce úřadu práce dávat příkazy k vyplacení příspěvků poskytovatelům služeb? A bude vůbec možné tyto situace řešit? Je třeba poukázat též na to, že jakýkoli nárůst administrativy vytváří nevidomým poživatelům příspěvku nepřekonatelnou bariéru. V neposlední řadě je třeba zmínit skutečnost, že změna příjemce příspěvku na péči staví nevidomé - a vlastně všechny zdravotně postižené - lidi do pozice, tak říkajíc, občanů druhé kategorie, kterým je odnímána možnost samostatně a svobodně rozhodovat o svých záležitostech a potřebách. Přijetí uvedeného pozměňovacího návrhu je jednoznačně krokem zpět. Proto se na Vás obracíme se žádostí, abyste uvedený pozměňovací návrh nepodpořil(a). Budeme Vám velice vděční, když naše výše uvedené argumenty zohledníte a zasadíte se o zachování současné zákonné úpravy, kdy výhradním příjemcem příspěvku je vždy osoba zdravotně postižená. Děkujeme za Váš čas i případnou ochotu nám pomoci. Za Republikovou radu SONS ČR Josef Stiborský prezident organizace # Rozhovor s prof. MUDr. Martinem Filipcem, CSc. Mít dobrý zrak je jedna z hodnot, které si pacienti velmi cení, a to v takové míře, že jsou v mnoha případech za něj ochotni i zaplatit. Vedle nesporného technologického pokroku je to asi další z důležitých důvodů, proč jsme v poslední době svědky nárůstu počtu soukromých očních pracovišť. Nejen o tom, co moderní oftalmologie pacientům dnes nabízí, Medical Tribune hovořila s prof. MUDr. Martinem Filipcem, CSc., hlavním lékařským ředitelem naší asi nejúspěšnější oční kliniky - Evropské oční kliniky Lexum. Mohl byste úvodem stručně představit vaši kliniku? "Historie Evropské oční kliniky Lexum sahá do roku 1993, kdy jsme začali provádět laserové korekce zraku, a od té doby se naše klinika stala jednou z největších soukromých očních klinik minimálně v Evropě. V současné době se kromě laserových korekcí refrakčních vad zabýváme téměř celým spektrem oftalmologické problematiky. Jsou to převážně operace šedého zákalu, výkony na sítnici, transplantace rohovky či intervence odstraňující strabismus. Jednu třetinu objemu naší činnosti představují korekce zraku, většinou přímo hrazené pacientem, zbylé dvě třetiny jsou ostatní terapeutické výkony hrazené ze zdravotního pojištění. Týká se to samozřejmě standardních operací. Pokud si pacient vybere nadstandardní variantu provedení, platí celý výkon nebo má nově také možnost připojištění. Na klinice bylo provedeno již více než 130 000 očních zákroků a je vybavena nejmodernější dostupnou technikou v oboru. Vedle provádění diagnostiky a terapie očních onemocnění má Evropská oční klinika Lexum akreditaci pro postgraduální studium v oftalmologii a věnuje se také výzkumné činnosti. V rámci několika projektů se např. zabýváme výzkumem kmenových buněk a jejich použití v rekonstrukci povrchu oka v aplikaci na nanovlákna. V současné době máme pět očních klinik v České republice, tři kliniky v Polsku, přičemž čtvrté a páté pracoviště zde plánujeme otevřít do konce tohoto roku a další kliniky bychom chtěli zprovoznit počátkem příštího roku i v některých dalších zemích střední Evropy. V Praze pracujeme ve dvou oddělených budovách, jejichž uspořádání a kapacita již nevyhovuje našim potřebám, a proto se během 18 měsíců chceme přestěhovat do nového areálu Centrum služeb Budějovická v Praze 4." Co tato změna přinese pacientům a jaké výhody budou mít ze stěhování vaši kolegové? "Nové prostory Evropské oční kliniky Lexum významně zvýší komfort nejen spádových pražských pacientů, ale také nemocných přijíždějících z celé České republiky i ze zahraničí. Je třeba si uvědomit, že v Praze v současné době provedeme přibližně 16 000 operací ročně a tomuto počtu již kapacitně neodpovídají zejména ambulantní prostory a čekárny, takže naši pacienti i kolegové jistě ocení komplex moderních ordinací a vyšetřoven, v nichž se samozřejmě setkají také s vysokým komfortem čekáren. Potřebujeme rovněž modernizovat operační sály v souvislosti s nákupem nových technologií. Se sloučením všech aktivit do jednoho areálu se navíc zefektivní celý provoz. V současnosti musíme například některé přístroje dublovat nebo naopak některé nejsou plně využívány, musíme například mít tři recepce. Pro ilustraci jeden praktický případ zefektivnění činnosti - na jedné z budov pražské kliniky používáme i femtosekundový laser pro korekci očních vad, ale v blízké budoucnosti bychom tento laser chtěli využívat i při operacích rohovky nebo při chirurgii šedého zákalu, kdy se laserem provede část výkonu na zavřeném oku a poté je pacient převezen na sál, kde se výkon dokončí. V tu dobu by již mohl být femtosekundový laser využíván pro jiného pacienta. Současná situace zatím takovou praxi neumožňuje. Cena nového femtosekundového laseru se odhaduje na 15 milionů korun a celkové plánované investice budou přesahovat sto milionů korun, a navazují tak na dlouhodobé rozvojové plány společnosti. Jednoznačně se také zvýší dostupnost nových prostor. Centrum služeb Budějovická se nachází u stanice metra Budějovická, v blízkosti dálnice D1. V areálu se dále nachází poliklinika s komplexním spektrem zdravotní péče." Když odhlédneme od "kosmetických" korekčních výkonů, jaké spektrum terapeutických možností nabízí současná oftalmologie pacientům? "Podstatným aspektem moderní oftalmologické péče je, že jsme schopni téměř 99 % všech zákroků provádět ambulantně, ať už se to týká operací šedého zákalu či sítnice nebo transplantací rohovky a korekcí strabismu. Přestože z některých akademických pracovišť stále zaznívají hlasy, že ambulantní přístup není ve všech případech vhodný a lege artis, myslíme si, a příklady ze zahraničí nám dávají za pravdu, že je to správné jak z hlediska medicínského, tak ekonomického, ale hlavně je tento postup lepší pro pacienty. Obvykle se při této příležitosti uvádí, že například diabetici nebo starší pacienti vyžadují větší péči. Většinou je však pro tyto nemocné mnohem lepší, pokud mohou být v domácím prostředí co nejdříve po zákroku. Provádět drtivou většinu výkonů ambulantně nám umožňuje hlavně technologický pokrok, jehož jsme v poslední době svědky. Například ještě před 15 až 20 lety bylo při operaci šedého zákalu nutné provádět řez o rozsahu zhruba 140 stupňů, tedy skoro přes půl oka, abychom mohli vyjmout čočku. Dnes stačí jen přibližně dvoumilimetrový samouzavírací vstup pro zavaděč, kterým se speciálně sbalená akrylátová čočka zavádí do pouzdra původní čočky oka, kde se teprve rozvine do patřičné velikosti a tvaru. Uvedený malý vstupní řez není nutné šít, za několik dní se scelí sám. Tato technologie umožňuje provést operaci natolik bezpečně, že pacient může být bezprostředně po operaci propuštěn domů. Díky bezstehové technice ročně provádíme také až 600 ambulantních vitrektomických operací, tedy zákroků na sklivci a sítnici, a podobně to platí i pro transplantace rohovky." Jakmile člověk slyší slovo transplantace, většinou se mu automaticky vybaví velký operační výkon. I když se v oftalmologii pracuje s poněkud menšími řády, zdá se skoro neuvěřitelné, že v případě rohovky se transplantace provádí ambulantně. "Ještě před 20 lety bych asi také pochyboval o tom, zda je to možné a bezpečné. Ale dnes takové výkony skutečně díky novým technologiím a postupům provádíme zcela běžně a s mimořádně velkou mírou bezpečnosti. Nezbytnou podmínkou je samozřejmě velmi precizní provedení vlastního výkonu a zkušenosti operatéra i zázemí celého odborného týmu." Je nákup moderního laserového přístroje dostatečnou zárukou dobrých výsledků refrakčních operací? "Samotné přístroje a technika k dobrým výsledkům nestačí. Dobré zázemí a týmovou spolupráci specialistů bych chtěl vyzdvihnout zvláště. Patří k nim speciálně vyškolené sestry provádějící velkou část vstupních vyšetření, biomedicínští technici specializovaní na oftalmologické přístroje či tým optometristů, kteří měří velmi detailně všechny zrakové vady. Klasické Snellenovy optotypy reprezentují pouze část vyšetření zraku a zrakové ostrosti, kromě toho dnes vyšetřujeme i mnohem menší tzv. aberace vyšších řádů, které jsou individuální pro každé oko. Tento optický fenomén se do oftalmologie dostal asi před 10 lety díky astronomii a korekcím prováděným na vesmírných dalekohledech. Dnes jsou však tyto drobné vady běžně vyšetřovány a ví se, že odpovídají až za 15 % celkové zrakové vady a korekce těchto vad je důležitá zejména pro kvalitu vidění. Dá se říci, že akcentace aberací vyššího řádu se může projevit při zhoršených podmínkách, např. při vidění za šera. Optometristé vyšetřují i složení slzného filmu, který je důležitý jak pro kvalitu, tak pro kvantitu vidění, a tyto znalosti jsou před refrakčními, ale i dalšími výkony zcela zásadní. Teprve na základě takového komplexního vyšetření může chirurg specializovaný v refrakční chirurgii spolu s pacientem vybrat optimální individualizovanou metodu korekce. Kromě toho máme týmy lékařů specializujících se na určité oblasti oftalmologie, ať už je to kataraktová a vitreoretinální chirurgie, léčba věkem podmíněné makulární degenerace nebo dětská oftalmologie. Dále máme specializovaný tým v Keratokonus centru." Můžete trochu přiblížit, co je to keratokonus? "Jde o jedno z nejčastějších onemocnění rohovky. V populaci najdeme zhruba jednoho pacienta s tímto postižením na 1 500 až 2 000 osob. Je to pomalu se rozvíjející progresivní onemocnění postihující většinou děti a mladé lidi, u nichž se rohovka pomalu vyklenuje a ztenčuje, což je doprovázeno postupným nárůstem refrakční vady, která se dá časem obtížně korigovat, až to nejde vůbec. Donedávna nebylo mnoho možností, jak toto onemocnění léčit. Korigovala se vada, a pokud progrese pokračovala dále a nebylo možné vadu korigovat, prováděla se transplantace rohovky. Dnes umíme pomocí metody zvané corneal cross linking progresi keratokonu zastavit, ale je zcela zásadní, aby se k nám tito nemocní dostali včas a mohli jsme jim ji aplikovat, ještě než nastanou ireversibilní změny. Jestliže se to nestihne, ještě není vše ztraceno. Mladým nemocným s progresí můžeme nabídnout např. kombinaci aplikace corneal cross linkingu a implantace speciálních intrastromálních prstenců - keraring -, čímž dojde k oploštění a následné stabilizaci rohovky. Poté můžeme přistoupit k ev. dalším korekcím. U pacientů s keratokonem, kde tento postup již není možný a je nutná transplantace rohovky, dnes nahrazujeme pouze selektivně její postižené vrstvy. K tomu nám pomáhá femtosekundový laser, jenž působí přesně ve vrstvě, v které potřebujeme. Jestliže je postižený jen povrch rohovky, vyměňujeme pouze povrchovou lamelu. Při postižení stromatu rohovky selektivně vyměníme pouze tuto část, ale snažíme se přitom zanechat Descementovu membránu a endotel, který je nejčastějším imunologickým cílem při rejekci u transplantace rohovky. V případě potřeby umíme ale selektivně transplantovat i tyto dvě vrstvy samostatně." O jakých tloušťkách se v těchto případech bavíme? "V případě laserových korekčních zákroků, kdy měníme zakřivení rohovky, jsou to mikrometry. U transplantace rohovky může mít jedna lamela asi 80 až 150 mikrometrů." Je obdivuhodné, s jakou přesností umíte rutinně pracovat. "Ani mě samotného nepřestává udivovat, o jaký kus se oftalmologie, za dobu, co se jí věnuji, posunula vpřed. Počátkem devadesátých let bychom například u pacienta s krátkozrakostí pouze na jednom oku o laserovém zákroku vůbec neuvažovali a pacient by dostal brýle nebo kontaktní čočky. Dnes jsou jednostranné operace běžné mimo jiné i proto, že jejich bezpečnost je mnohem větší než rizika vyplývající z dlouhodobého nošení kontaktních čoček. Podobně dnes provádíme časně i operaci šedého zákalu, kdykoli to pacientovi vadí." Pracovišť nabízejících laserové oční zákroky v poslední době přibývá. Stačí, když mají k dispozici moderní lasery, nebo je důležitější mít kvalitní zkušené operatéry a odpovídající tým? Jak odlišit pracoviště kvalitní a méně kvalitní? "Kvalitní přístrojové vybavení je jen jednou z podmínek. Představa, že člověka v oftalmologii nahradí moderní "inteligentní" přístroje, je lichá. Zkušenost, vzdělání a určitý druh inteligence operatéra nemůže být strojem nahrazen. Dobrý výsledek je zaručen jen na pracovišti s komplexním přístupem vysoce erudovaného personálu včetně precizní indikace. Existují onemocnění rohovky, která jsou pro laserový výkon kontraindikací, a ta musejí být před výkonem vyloučena. Pokud se bavíme o nabídce refrakčních výkonů na komerční bázi, lze se obecně orientovat například podle ceny. Výrazně nízké ceny napovídají o investiční politice těchto pracovišť směřující výhradně do nákupu přístrojů, na další už pravděpodobně mnoho nezbývá. Výsledek pak nemusí být podle očekávání pacienta. Například v Itálii taková pracoviště na dlouhou dobu zdiskreditovala celý obor laserové oční chirurgie." V úvodu jste zmínil, jak širokou nabídku a na jaké úrovni poskytuje Evropská oční klinika Lexum. Jaké postavení z toho pro ni plyne ve vztahu ke konkurenci? "Mám srovnání s mnoha klinikami u nás i v zahraničí, kam jezdím operovat. Myslím, že jak vybavení, tak odborná kvalifikace našich specialistů i celých týmů řadí naši kliniku ke světové špičce. Svědčí pro to i investice do nového vybavení, které se pohybují v řádu desítek až stovek milionů korun ročně. Dokládají to také výsledky evropské studie, na níž participujeme, hodnotící kvalitu a bezpečnost operace šedého zákalu a počet komplikací. Ty nás také řadí k evropské špičce. Domnívám se, že vedle vysoké odborné úrovně je na výši rovněž i samotná péče o pacienta a že drtivá většina z nich od nás odchází velmi spokojena." Pozitivní hodnocení vašich pacientů je určitě potěšitelné, jak vnímá postavení vaší kliniky odborná veřejnost? "To nemohu říci, ale myslím, že o našich kvalitách vypovídá skutečnost, že se na nás se svými očními problémy obrací řada oftalmologů i kolegů z jiných oborů. Jenom za posledních pět let bylo na Evropské oční klinice Lexum operováno přes 2 000 lékařů a lékařek všech chirurgických i nechirurgických oborů včetně oftalmologie. Když k tomu přidáme rodinné příslušníky, jež k nám operovaní lékaři doporučili, tak tento počet dosahuje od roku 1996 více než 4 200 operovaných pacientů. Převážně se jednalo o laserové refrakční operace, operace šedého zákalu, sítnice a chirurgickou korekci keratokonu." Nemohu se nezeptat, kde vidíte klíč k vašemu úspěchu? Navzdory tomu, že denně slýcháme poplašné zprávy o finanční krizi ve zdravotnictví a riziku zhoršení péče pro pacienty, vaší kliniky jako by se tyto vlivy netýkaly, ale naopak plánujete vysoké investice. "Samozřejmě ani u nás není situace zdaleka tak jednoduchá. Snažíme se poskytovat medicínu na nejvyšší možné úrovni, ale i my pociťujeme jisté finanční limitace. Relativně snazší je situace v refrakční chirurgii, nicméně i v této komerční oblasti jsou rezervy. Pro srovnání - materiál či přístroje nakupujeme za stejných podmínek jako kolegové v zahraničí, ale za výkony, které já provádím v Praze, pacient v Anglii zaplatí třikrát až čtyřikrát tolik. Také z tohoto důvodu nelze v oblasti refrakční chirurgie příliš očekávat snížení cen. Daleko větší problém však je v oblasti péče, která je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Za cenu, již pojišťovna nabízí, je možné poskytovat výkony skutečně jen na velmi dobré, nicméně standardní úrovni. Pro ilustraci cena, kterou u nás hradí pojišťovna za operaci katarakty, je jedna z nejnižších v Evropě. Pokud pacient vyžaduje nadstandardní přístup, musí si výkon celý nebo v blízké době zčásti platit sám. Udržet balanc mezi tím, abychom dál poskytovali kvalitní medicínu a mohli se dál rozvíjet a také jsme se uživili, je neustálý boj." Vzhledem k našemu širokému čtenářskému kmenu bych se závěrem ještě rád zeptal, zda existují nějaké důležité styčné body, které má oftalmologie společné s dalšími velkými obory medicíny? Na které věci by si měli kolegové z jiných oborů dávat pozor v souvislosti s onemocněními oka? "Oborů, s nimiž oftalmologie souvisí, protože onemocnění, jež k nim řadíme, mají oční příznaky, je celá řada. Na prvním místě je to dermatologie. Zejména děti s atopickým onemocněním mohou mít oční projevy v podobě vernální keratokonjuktivitidy, která se projevuje světloplachostí a slzením. U dospělých s atopickým ekzémem je častá atopická keratokonjunktivitida. Obě tato oční onemocnění mohou v nejzávažnějších případech vést až ke slepotě. Tito pacienti by měli vědět, že mnutí očí při svědění může přispívat ke vzniku keratokonu. Proto je třeba doporučovat aplikace antihistaminik, kortikosteroidů a systémové terapie. V nejtěžších případech má často u těchto nemocných velmi dobrou odezvu celková aplikace cyklosporinu A. Těžké oční záněty povrhu oka můžeme pozorovat také u pacientů s rosaceou nebo očním jizvícím pemphigoidem, který se projevuje na sliznicích, a tito pacienti trpí zpravidla jizvící konjunktivitidou, která může končit až slepotou. Vzpomínám si na jednu pacientku přibližně ve věku 80 let, již k nám přivezli na vozíčku. Na jednom oku měla ankyloblefaron, čili vrozený srůst okrajů víček, a na druhém oku měla těžké jizvení - srůsty bulbární a tarsální spojivky - a začínala ztrácet visus. Zjistili jsme, že se léčila na gynekologii pro nespecifikovaný tumor vaginy a na gastroenterologii jí byly opakovaně prováděny dilatace jícnu pro stenózu nejasného původu. My jsme nakonec diagnostikovali, že jak její oční potíže, tak stenózy jícnu i vaginální příznaky jsou u ní důsledkem očního jizvícího pemphigoidu. Také celá řada autoimunitních revmatologických onemocnění a vaskulitid má oční postižení. Patří sem např. revmatoidní artritida, lupus erythematodes, Wegenerova granulomatóza a další. Jejich součástí může být často obraz skleritid či ulcerujících keratitid, které mohou vést k perforaci oka. Uvedená onemocnění pojiva, ale i choroby GIT, jako jsou ulcerózní kolitida či Crohnova choroba, a některá infekční onemocnění - TBC, syfilis, toxoplasmóza - jsou velmi úzce spojeny s možností zánětů duhovky a cévnatky, tedy uveitidy. Pochopitelně často spolupracujeme také s diabetology vzhledem k počtu těchto pacientů, ale ještě intenzivnější vazby máme trochu překvapivě s revmatology, a to i dětskými. Rád bych v této souvislosti připomenul, že pokud je jakékoli podezření u malých dětí, zejména dívek na juvenilní revmatoidní artritidu, musejí být tito pacienti neprodleně vyšetřeni oftalmologem, protože přední uveitida u nich nejen často probíhá asymptomaticky, ale může záhy končit slepotou. Včasná imunospresivní léčba může zrak dítěti zachránit." ton (27. 6. 2011, Medical Tribune) # Studenti získají hybridní knihy Studijní materiály souběžně v textové, zvukové i videopodobě budou mít k dispozici nevidomí a jinak postižení studenti Masarykovy univerzity v Brně. Na přípravu takzvaných hybridních knih získala škola sedmnáct milionů korun z evropských fondů. "S růstem technických možností roste riziko, že dokument nabídnutý učitelem nebo spolužáky k odborné práci nebude student se zrakovým nebo jiným postižením schopen přečíst, protože si s ním neporadí například jeho čtečka obrazovky. Nemá-li tedy narážet na překážky v době, kdy už je na řešení pozdě, musí být elektronické dokumenty průběžně monitorovány a ty nepřístupné převedeny na alternativní formáty," vysvětlil Petr Peňáz, ředitel Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Teiresiás. Vznikne i katalog knihoven pro nevidomé Hybridní kniha spojuje digitalizovaný text pro čtečky, jeho podobu čtenou lidským hlasem a případně verzi ve znakovém jazyce. Evropské peníze umožní středisku Teiresiás vyvíjet i celostátní katalog knihoven se zdroji pro nevidomé. Knihovna či spíše jednotné webové rozhraní propojí katalogy klíčových českých pracovišť vytvářejících dokumenty pro nevidomé. "Bude tak možné vyhledávat materiály v přístupných formátech napříč všemi zúčastněnými českými a v budoucnu jinými evropskými knihovnami," doplnil Peňáz. Teiresiás funguje 11 let. Loni na Masarykově univerzitě v Brně studovalo kolem 250 studentů se sluchovým, zrakovým nebo pohybovým postižením. 29. 8. 2011, Lidové noviny # Masérské centrum v Havířově Již tři roky provozuje v Karviné nezisková organizace TyfloCentrum své služby. Nyní se jeho aktivity přesouvají i do Havířova. Paní Renáta z Karviné je zrakově postižená. Díky TyfloCentru získala práci masérky. Nyní budou mít tuto možnost i handicapovaní lidé z Havířova. V ulici Jana Wericha bude nově otevřeno masérské centrum, až tyto prostory projdou rekonstrukcí. Ředitel Daniel Jelínek řekl: "V rámci projektu podpořeného grantem ve státních neziskových organizacích v programu švýcarsko-české spolupráce prostřednictvím nadace Partnerství byl podpořen projekt masérské centrum Havířov." Cílem projektu je vytvoření ziskového a konkurenceschopného sociálního podniku. "Věříme, že to bude sloužit jako dobrý příklad jak pro širokou veřejnost, tak pro zaměstnavatele v přístupu ke zdravotně postiženým lidem, a v neposlední řadě také předpokládáme i ekonomický přínos," dodal Daniel Jelínek. TyfloCentrum nabídne od října práci šesti masérům a jedno místo bude obsazeno na pozici recepční. Barbora Kelnerová # Pozvánka na přátelské setkání a konferenci "Hudba v životě zrakově postiženého člověka". V rámci finančních prostředků projektu "Cesta k rovnému uplatnění při zrakovém postižení - Hudba ve tmě", vás zveme v období podzimních prázdnin od 26. do 30. října do Prahy na přátelské setkání všech klientů projektu s programem a s konferencí "Hudba v životě člověka se zrakovým postižením". Bližší informace o programu a přihlášky ke stažení najdete v průběhu září na www.hudbavetme.kjd.cz. Těšíme se na setkání s vámi! Mgr. Ema Gallová, Bc., věcný manažer projektu # Půjčky z Fondu účelového jmění SONS Jedinou výhodou, kterou SONS poskytuje pouze svým členům, jsou bezúročné půjčky z Fondu účelového jmění SONS (FÚJ). Po nedávném zvýšení (darem z pozůstalosti) je v tomto fondu cca 950 000 Kč. Žadateli, který je alespoň jeden rok členem SONS může být poskytnuta bezúročná půjčka až do výše 30 000 Kč, s dobou splatnosti až 25 měsíců. Půjčky se řídí novou Směrnicí prezidenta SONS, kterou vydal k 1. červenci 2010. V současné době běží celkem 51 půjček a fond je zcela využit, je rozpůjčen. Noví žadatelé o půjčku jsou uspokojováni postupně v pořadí podle data jejich žádosti teprve tehdy, až se do fondu vrátí dostatečně velká částka pravidelnými splátkami dlužníků. K  5. září letošního roku čeká na vyřízení 15 žadatelů. Většina z nich žádá o půjčku v maximální výši 30 000 Kč. Lze tedy snadno odhadnout, že čekací doba na vyřízení žádosti je v současné době delší než půl roku. Výše zmíněná směrnice prezidenta SONS s přesnými pravidly pro poskytnutí půjčky včetně všech potřebných formulářů, je k dispozici na oblastních radách SONS. Správní rada Fondu účelového jmění se obrací na žadatele s výzvou, aby potřebné formuláře vyplňovali pečlivě a splnili všechny požadavky. Tím se předejde zbytečné následné korespondenci při doplňování chybějících údajů, popřípadě vracení žádostí pro nedodržení podmínek. Viktor Dudr předseda správní rady FÚJ SONS # Byli jsme opět v Moskvě Ve dnech 28. června - 1. července jsem se se svým průvodcem zúčastnila konference "Rehabilitace invalidů muzejním prostředím". Pořádaly ji společně Departement kultury goroda Moskvy - u nás je to magistrát města Moskvy - odbor kultury a nestátní zařízení Instituce profesionální rehabilitace přípravy personálu Všeruské organizace nevidomých - Reakomp. Obě instituce se podílely na našem pozvání. První den jsme procestovali. Ostatní dny jsme se vždy od 9,00 do 18,00 zúčastňovali tzv. kulatého stolu. Dopoledne organizátoři nachystali prohlídku vybraného muzea adaptovaného pro nevidomé a slabozraké i jinak postižené osoby. Odpoledne byla opět prohlídka muzea a poté první den hlavně pracovníci Ruska přednesli referáty z muzeí, která nebylo možné navštívit. 29. června jsme dopoledne navštívili muzeum Starý anglický dvůr. Vchod do muzea byl velmi zajímavý tím, že schody byly nejdřív rovné a plynule přecházely do nerovného, posléze příkrého a točitého schodiště, které vedlo do podzemí. Zajímavé byly také zdi budovy, na něž jsem si mohla sáhnout. Dole průvodkyně muzea rozsvítila a my jsme zjistili, že je zde starý nábytek i nádobí, z něhož Angličané jedli a pili. V dřevěných nebo hliněných nádobách skladovali různé druhy koření i luštěnin, které si při plavbách na lodi připravovali. Dále pro nás byla zorganizována návštěva Státního muzea Burganovo, kde ředitel tohoto zařízení ukázal práce nevidomých a slabozrakých osob. V rámci pracovní terapie modelují nevidomí z keramické hlíny různé sochy. Po dokončení prohlídky jsme se odebrali do výtvarné dílny, kde jsem byla vybídnuta, abych také vymodelovala nějakou sochu. Rozhodla jsem se pro mou vodicí průvodkyni Jessi. S pomocí ředitele tohoto muzea nakonec v plné kráse stála na stole přede mnou. Je vystavena mezi ostatními pracemi nevidomých autorů. Odpoledne jsme navštívili muzeum Dům Ostrovského. Součástí zařízení byl jeho byt, který zabíral plochu jednoho patra. Ve 2. patře byly vystaveny různé obrazy, které malovali vesměs tělesně nebo mentálně postižení. Tam se bohužel nedalo na nic sáhnout, byly zde pouze upravené prostory pro pohyb invalidů. Po prohlídce muzea jsme již zůstali v tamním sále, abychom si vyslechli koncert ruského tenoristy. Organizátoři potom zahájili konferenci. Hlavně zde přednášeli pracovníci moskevských muzeí, která nebyla v programu naší návštěvy a jsou přizpůsobena pro osoby s handicapem. 30. června jsme dopoledne navštívili Muzeum kosmonautiky. Zde jsem měla přidělenou průvodkyni, která mi všechno to, o čem hovořila ředitelka muzea, ukazovala. Zajímavé bylo sáhnout si na rozebranou raketu, obléci si skafandr i s rukavicemi. Podívala jsem se také do kosmické lodi, kde byly umístěny různé předměty, např., stolek, u kterého kosmonaut seděl ve stavu beztíže, tuby s jídlem atd. Po skončení prohlídky jsme měli možnost se pozdravit s kosmonautem, který si jako malý chlapec pamatoval Vladimíra Remka a také se s ním v pozdější době i několikrát setkal. Odpoledne jsme se přemístili do Darwinova muzea. Ředitelka tamního muzea nám opět pověděla několik slov o vzniku a rekonstrukci budovy. Rovněž jsem měla přidělenu průvodkyni. Muzeum je prakticky totožné s naším Zemským muzeem a částečně i Anthroposem s tím rozdílem, že je několikanásobně větší. Prohlédla jsem si různá vycpaná zvířata i ptáky. U mnoha exponátů je pultík s tlačítky, kde po stisknutí se ozve zvukový projev příslušného zvířete. Pracovníci muzea nezapomněli ani na popisky v Braillově písmu, které jsou nalepeny bezprostředně u tlačítek. U některých, kromě zvuků, je také k dispozici vzorek srsti, takže jsem měla jedinečnou příležitost si pohladit srst vlka nebo medvěda. Odpoledne jsme opět v tomto muzeu zůstali a pokračovali v přednášení referátů. Tentokrát se týkaly zahraničních muzeí, kdy jsem přednesla příspěvek o adaptaci galerií, muzeí a ostatních památek přizpůsobených pro těžce zrakově postižené osoby v Česku. Prvního července dopoledne pokračovala konference na moskevském výstavišti v konferenčním sále. Opět zde přednášeli zahraniční účastníci z Ameriky, Anglie a Německa. Zde jsem se setkala s pracovníky muzea pro nevidomé v Moskvě. Jeho pracovnice přednášela o nově vybudovaných bezbariérových úpravách v muzeu. V prostorách výstaviště současně probíhal veletrh kompenzačních a rehabilitačních pomůcek. Byl hlavně zaměřen na tělesně postižené, ale prezentovala se zde i škola pro vodicí psy v Moskvě. Odpoledne jsme navštívili muzeum Caricyno, kde Moskvané tráví volný čas, protože je umístěno v přírodě, ale je k němu spojení metrem. Jedná se o areál anglických parků a různých zámečků, který nechala vybudovat Kateřina II. Areál by se dal přirovnat k Petrodvorcům u Sankt Petěrburgu nebo k Versailles u Paříže. Než jsme přistoupili k prohlídce samotného muzea, předcházela prohlídka nádherných skleníků s kvetoucími muškáty a mandarinkovníky. Ředitelka tohoto muzea mi opět přidělila průvodkyni. Prohlédla jsem si dobové kostýmy, jantar a na závěr nám zahráli studenti konzervatoře Gněsina. Pracovníci muzea nás naučili tančit menuet. Opět jsme zde zůstali, abychom zakončili a zhodnotili konferenci. Kontakt s navštívenými institucemi bude přínosem pro oddělení dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně. Mgr. Eliška Hluší # Krásensko - trochu jiný tábor Je to pět let, kdy brněnskému TyfloCentru odrostly děti se zrakovým postižením, které se účastnily pravidelně letních rehabilitačních táborů. Protože měly dál zájem setkávat se, připravili pro ně pracovníci Radek Pavlíček a Jiřka Falková speciální pobyt s výukou na počítačích, doplněný o volnočasový program. A tak se od roku 2007 scházíme vždy na jeden týden v srpnu v prostorách ekologického střediska Rychta Krásensko poblíž Moravského krasu. Volnočasový a počítačový program je každoročně propojený motivační linií. V minulosti účastníci připravovali vlastní rádiová vysílání a psali reportáže. Letos jsme pobyt motivovali příběhem "Stopařův průvodce po Galaxii" od Douglase Adamse. Dvanáct nevidomých a těžce slabozrakých teenagerů vytvářelo vlastního "Průvodce", mapujícího historii a současnost obce Krásensko, zahrnujícího krátkou sci-fi povídku, originálním pohledem (malého dítěte) glosovaný volnočasový program a také mnoho argumentů, proč by Země neměla být zničena mimozemšťany. "Ponoukli jsme naše dospívající účastníky k zamyšlení a ti svým přístupem i názory velmi mile překvapili. Myslím, že takto srovnané priority, pozitiva a negativa života na planetě Zemi a nesobecká přání do budoucnosti nemají mnohdy ani dospělí lidé," ocenila skupinu mladých lidí se zrakovým postižením sociální pracovnice Jiřina Falková. Jeden z účastníků například argumentoval lidskou kulturou a tradicemi, které by mohly jiné civilizace od pozemšťanů převzít, další se zamýšlel nad druhovou rozmanitostí rostlin a zvířat, jiný opěvoval básnickým způsobem krásu přírody. Sedmnáctiletá Kristýna by si do budoucna přála, aby se lidé zaměřili více na duchovní svět a svoje pocity, než aby se prosazovalo materiálno, i když je pro život potřebné. A také aby nastal pokrok v medicíně, např. vynalezení účinného léku na onemocnění rakovinou nebo postupu, který by dokázal vrátit zrak nevidomým lidem. Zábavnou část programu připravuje skupinka "vidících vodicích" vedoucích z řad speciálních a sociálních pedagogů. Tentokrát to byl například celodenní výlet s prohlídkou jeskyně Balcarka, adrenalinové aktivity ve středisku Baldovec, koncert brněnské folkové kapely Ořešák, beseda o létání v horkovzdušných balonech i s možností se v jednom ukotveném vznést několik metrů nad zem, dramatická lekce na téma "bobřík sexu", zvuková střelba nebo hraní pétanque s ozvučením. "Výuka PC je zaměřena na zlepšení dovedností zrakově postižených účastníků v obsluze náročných kompenzačních pomůcek na bázi výpočetní techniky a propojení získaných znalostí s jejich praktickým využitím. Tuto část zajišťují lektoři z řad zaměstnanců TyfloCentra Brno, o. p. s., kteří patří v České republice ke špičce v této oblasti. Výuka probíhá převážně skupinovou formou, základem jsou přednášky a na ně navazující workshopy, kde si mohou účastníci získané teoretické vědomosti hned vyzkoušet v praxi při práci na zadaném úkolu," popisuje odborný program vedoucí pobytu Radek Pavlíček. Výstupy z minulých ročníků, kterými jsou reportáže a rádiová vysílání vymyšlená, nahraná i sestříhaná účastníky, si můžete poslechnout na: http://www.centrumpronevidome.cz/pobyty-s-vyukou-pc. "Průvodce po Krásensku 2011" byl odeslán intergalaktickou poštou k mimozemšťanům v textovém formátu, obrázkové prezentaci a několika nahraných rozhovorech. Nevidomý účastník Ondřej Kodet však připravuje také webové stránky. Chce se procvičit v programování, o kterém se dozvěděl během letní výuky. Sedmnáctiletá účastnice shrnuje akci slovy: "Považuji to tu za svůj druhý domov, za svou druhou rodinu a myslím, že nejsem jediná, kdo to tak cítí. Tento tábor nám strašně moc dává. Nejen mnoho dobrých kamarádů, ale zároveň tu člověk získá mnoho zkušeností a dozví se různé zajímavé informace, které nám ukazují nové možnosti, jak pracovat s PC. Člověk se zde oprostí od běžných starostí a ještě se zasměje s výbornými přáteli, díky čemuž se každý pozitivně naladí a má pak celý rok na co vzpomínat." A další se přidává: "Krásensko je neobyčejně krásná vesnice. Jsou tady příjemní lidé, úžasná příroda a klidné prostředí, které je pro relaxaci jako stvořené. Důvodem, proč se sem tak ráda vracím, je počítačový pobyt pro zrakově postižené, který je rok od roku lepší. Přednášky a volnočasové aktivity nás obohatí a pobaví natolik, že se nám nikdy nechce odjíždět domů." Tyto ohlasy nejen že přesvědčily mimozemšťany, aby postavili intergalaktický most na místě jiné planety, ale také těší lektory a vedoucí, kteří akci PC Krásensko pod hlavičkou TyfloCentra Brno, o. p. s. připravují. Doufejme, že se příští rok sejdeme všichni ve zdraví a pohodě zase na Rychtě! Za podporu děkujeme Nadaci Leontinka, OŠMT Magistrátu města Brna, Sdružení rodičů a žáků školy Jaroslava Ježka a dalším dárcům z řad firem i jednotlivců. J. F. # Vzpomínky na rekreaci Účastníci rekreace z odbočky SONS Brno - střed budou jistě vzpomínat na pobyt v Albrechticích v Jizerských horách. V době od 3. do 10. září letošního roku se nás do penzionu Švarc sjelo 43 včetně malých dětí. Díky zveřejnění v ZOŘE s námi byli přátelé z Blanska, Dvora Králové nad Labem, Frenštátu, Rožnova pod Radhoštěm, Karviné a z Českých Budějovic. Jizerské hory jsou krajem bývalých sklářů a textiláků. Albrechtice byly založeny roku 1670 a byly pojmenovány po majiteli panství Albrechtu Desfours. Leží v nadmořské výšce přes 600 m n. m. Nádherná krajina, i počasí bylo takové, jaké v horách má být. Občasný déšť, jinak teplo a sluníčko. Déšť nám ale nebránil v každodenních výletech. V Albrechticích jsme si prohlédli kulturní památku - kostel sv. Františka z Pauly, na tamním hřbitově mauzoleum postavené synem podnikatele Johanna Schowanka, zakladatele firmy na výrobu dřevěných perel a hraček. Do této výrobny, která se nachází v Jiřetíně pod Bukovou, jsme zašli na zajímavou exkurzi, do prodejny pro dřevěné korálky a samozřejmě pro malé pozornosti našim vnoučatům. Velmi oblíbeným místem návštěv byla Smržovka. Dominantou tohoto městečka je mimo jiné železniční viadukt, dlouhý 123, 5 m, vysoký 26, 5 m. My jsme ale obléhali prodejnu bižuterie a příslušenství. Bylo proč: měli tu nepřeberné množství skleněné nádhery v podobě náhrdelníků, náramků, přívěsků, prstýnků, náušnic, kamínků, zvířátek, barevných střípků i vánočních ozdob. Milý personál této prodejny nás vítal celý týden už ode dveří. Vybírali jsme z hotových výrobků anebo jsme si nechali vyrobit přímo v prodejně takový šperk, který se líbil jenom nám. Ve Smržovce jsme byli i na vyhlídce zvané Čertova studánka a nesmím zapomenout ani na Pravou Pivrncovu Putyku s autentickými kresbami malíře Urbana. Výletní areál v Pěnčíně byl již trošku dál od našeho penzionu, ale všude jsme dojeli vláčkem a autobusem. Tady jsme si mohli v dílně "babky navlékačky" vyrobit vlastní výrobek z korálků. Součástí areálu je brusírna skleněných perel, expozice starých zemědělských strojů a kozí farma se sýrárnou. Chovají zde i krávy, koně (český chladnokrevník a českomoravský belgik), pávy a perličky, husy, kachny a ovce. Malebná vesnička  Krásná ( z překladu Krásná vyhlídka do kraje) je proslavena rodem Kittelů, hlavně Janem Josefem Antonínem Eleazarem Kittelem. Tento lékař zde v žil v letech 1704 - 1783. Postavil budovu zvanou Burk, zřídil lékárnu, pěstoval byliny, měl léčitelské schopnosti. Říkalo se mu "Faust Jizerských hor". V roce 1779 se u něj zastavil i sám císař Josef II. Budova je v současné době ve špatném stavu, ale přesto uchvacuje tajemnem minulých časů. Vedle muzea je kostel zasvěcený sv. Josefu, postavený na Kittelovy náklady, v parku stojí morový sloup Nejsvětější Trojice a je zde i tajemná studánka. V kostele měli zrovna velký úklid před poutí, přesto nás pustili dovnitř. Pod zdejšími Mariánskými schody, třetími v Evropě, jsou ukryty ostatky svatých (mezi osmým až dvaadvacátým schodem). Vláčkem z Albrechtic jsme dojeli do Josefova dolu a tam jsme se vydali hledat Kamennou komoru a Peklo, Nebe, Ráj. Stoupali jsme proti toku bystřiny Jedlová ke čtrnáctimetrovým vodopádům. Někteří došli "pouze" k Pekelné tůni. Krkolomná cesta, samý balvan, kořeny stromů, avšak úchvatný pohled na nádhernou scenerii obrovských balvanů vpravo a do hlubokého kaňonu vlevo. V dalších dnech se skupinky účastníků vydaly do Liberce, a měly štěstí na krásné počasí. Vyjely kabinovou lanovkou na Ještěd, a Liberec byl jako na dlani, viditelnost do Polska i Německa. Jiná skupinka neodolala a šla si zaplavat do aquaparku. Nebyl by to správný pobyt, bydlet pod Špičákem a neudělat si výšlap na tuto horu. Večery jsme si zpříjemňovali turnajem v házení šipek. I ti, kteří je poznali poprvé se zdokonalili tak, že nás překvapili. Marie Tlačbabová # Základní přístupy v konstrukci bílé hole Patnáctý říjen jako Den bílé hole je také příležitostí připomenout si základní principy a přístupy v konstrukci těchto holí. Ty přitom vždy vychází z jednoduchého faktu, že orientační bílá hůl jako základní prostředek orientace a mobility je vlastně prodlouženou rukou, která prostřednictvím své dolní koncovky sbírá hmatové informace a pokud možno nezkreslené je přes tělo hole a rukojeť předává dál do vlastní ruky. Logicky se tak dá hůl rozdělit na tři základní části, ze kterých se skládá: tělo hole, dolní koncovka a rukojeť. Zastavme se nejprve u těla hole. Mezi základní parametry, podle kterých se hůl posuzuje a na které má právě tělo hole největší vliv, patří především hmotnost a pevnost. Hmotnost rozhoduje o komfortu chůze i rychlosti, s jakou může přijít únava, pevnost pak o spolehlivosti a životnosti hole. Bohužel tyto dvě základní vlastnosti jdou proti sobě a výsledkem je vždy kompromis. Další, pro většinu uživatelů zásadní vlastností, je skladnost hole, eventuálně stavitelnost (schopnost nastavit různé délky). Přitom platí, že nejlepší vlastnosti z hlediska získávání hmatových informací má hůl neskládací. Hole skládací přinášejí vždy vyšší hmotnost, vůle ve spojích, které zkreslují hmatovou informaci, a v neposlední řadě i vyšší cenu. Alternativou k holím skládacím jsou pak hole teleskopické, které sice též znamenají vyšší hmotnost a vyšší cenu, navíc zpravidla i menší skladnost než hole skládací (danou počtem dílů), zároveň ale přinášejí schopnost nastavit délku hole v určitém rozsahu a v případě dobrého zajištění aretačních mechanismů, pomocí kterých se délka nastavuje, také prakticky nulové vůle ve spojích. Další alternativou je hůl kombinovaná, což je hůl skládací doplněná jedním teleskopickým dílem, díky kterému získává schopnost nastavovat délku. (Pokračování příště) Miloš Svárovský # Pohlazení Galerie Jídelna Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě představují od 26. srpna tvorbu nevidomé sochařky Marianny Machalové - Jánošíkové na výstavě s příznačným názvem "Pohlazení". Autorka přišla ve svých dvaadvaceti letech v důsledku nemoci o zrak. Při modelování z hlíny zjistila, že prsty plně vnímá všechny tvary i detaily a v této činnosti se výrazně projevilo její výtvarné nadání. Věnovala se tedy sochařské práci a později vystudovala Arte Terapii na vysoké škole v Bratislavě. Toto vzdělání zúročila při práci s dětmi a nevidomými dospělými. V současné době žije a tvoří ve Valašském Meziříčí. Od roku 1999 pravidelně vystavuje v České republice i v zahraničí. Vernisáž k této zajímavé výstavě se uskutečnila v pátek 26. srpna. Tato citlivá sochařská díla si mohou návštěvníci prohlédnout do 2. října 2011. (24. 8. 2011 Českolipský deník) # Návštěva miniaturparku Mariánské Lázně jsou proslaveny nejen svými léčebnými účinky, ale i svou úpravností a bohatou zelení, lákající návštěvníky a turisty k  procházkám lázeňskými parky, ale i k mnoha zajímavým výletům do širokého okolí. Chebští zrakově postižení turisté se nechali inspirovat touto skutečností a tak 12. srpna vyrazili do Mariánských Lázní také. Naším cílem byl tentokrát miniaturpark "Boheminium", nacházející se v těsné blízkosti hotelu Krakonoš. Už samotný název "Boheminium" je dosti výstižný, neboť se v něm nachází celkem 47 významných modelů historických staveb, kulturních a technických památek, vážících se k českému národu. Všechny tyto miniatury jsou zmenšeny v poměru 1:25. Kromě jiných zde najdete např. hrady Karlštejn, Kokořín či přemyslovský hrad Plzeň, zámky Červená Lhota, Český Krumlov, Bečov nad Teplou nebo Lázně Kynžvart. Své zastoupení zde mají také chrámové stavby jako jsou Zelená hora ve Žďáru nad Sázavou, Železná Ruda nebo kostel Sv. Bartoloměje-Kočí u Pardubic. Nechybí tu ani hora Říp s věhlasnou rotundou, rozhledna Krásno nebo funkční lanovka na Ještěd, historická budova nádraží Dolínek - Odolena Voda i s jezdícími vláčky. Obdivovat zde můžete také Ratibořické údolí se Starým bělidlem, letohrádek Hvězdu, českobudějovickou Černou věž, lednický Minaret, větrný mlýn Kuželov či Ruprecht, ale i některé kamenné stavby protknuté dřevěnými trámy-hrázděnkami. Pozornost návštěvníků si zde jistě zaslouží i mariánskolázeňská kolonáda s Karolininým či Křížovým pramenem, ale také miniatury dopravních prostředků, jakými jsou např. starý kolesový parník, požární člun "Veverka", nebo letadla typu Iljušin, Saro Cloud či Boening 737. U provozovatele tohoto miniaturparku jsme si předem domluvili možnost hmatové prohlídky vystavených modelů a věřte, skutečně bylo nač se "dívat", mnohým z nás se tak rozšířily naše představy, jak tyto stavby ve skutečnosti vypadají. Pokud byste chtěli "Boheminium" navštívit, můžete využít jak MHD, tak i visuté lanovky od Koliby na Krakonoše, v nadmořské výšce 754 m. Určitě nebudete litovat! Emil Miklóš # Art on Lake v Budapešti Art on Lake (umění na jezeře) - krátký, ale výstižný název unikátní výstavy uspořádané v hlavním městském parku v Budapešti a zároveň nejdražší kulturní akce právě skončeného maďarského předsednictví Evropské unie, trvala do 4. září. Maďarští kurátoři v čele s Alexanderem Tolnayem, předním znalcem současného umění, který dlouhodobě působí v Německu, pozvali do Budapešti celkem pětadvacet výtvarníků z šestnácti zemí Evropské unie. Povětšinou konceptuální umělci, všichni do jednoho navíc mezinárodně činní, dostali za úkol přijít s poměrně monumentálním dílem, jež by se patřičně vyjímalo na jezeře budapešťského městského parku. Někteří sršeli nápady a horlivě diskutovali s kurátory nad svými novými projekty. Jiní - tedy umělci více zaměstnaní - naopak šalamounsky sáhli po starších, předchozími výstavními akcemi prověřených dílech, jako Čech Jiří David. Bývalý člen umělecké skupiny "Tvrdohlaví" Jiří David na jezeře představil téměř šestimetrovou "Hůl pro nevidomé", kterou v rámci výstavního projektu Sculpture Grande vytvořil pro Václavské náměstí v Praze již v roce 2007. Slepecká hůl měla být metaforickou připomínkou všech slavných i tragických událostí českých dějin dvacátého století, jež prošly tímto historickým místem. V Budapešti byla vystavena pouze autorská kopie, protože hůl z Václavského náměstí byla krátce po instalaci před čtyřmi lety ukradena. (18. 8. 2011 Literární noviny - kráceno) # Psychoterapeut s kytarou Po dvou letech se do Prahy vrátil charismatický písničkář William Fitzsimmons. V útulném prostředí kavárny Potrvá v pražských Dejvicích představil 30. června svoje zbrusu nové album "Gold In The Shadow". Dnešní doba přeje introvertům. Díky internetu nemusíte vytáhnout paty ze své ložnice, můžete si brkat potichu ve vlastní posteli, a přesto se o vás mohou dozvědět tisíce fanoušků na druhé straně zeměkoule. To je i případ syna nevidomých rodičů z amerického Pittsburghu Williama Fitzsimmonse, který takto stvořil svoje rané nahrávky. Absence zraku jitří ostatní smysly, a tak není divu, že oba rodiče jsou náruživí muzikanti, kteří doma instalovali dokonce i podomácku vyrobené malé varhany. William se tedy s pomocí rodičů naučil hrát na dlouhou řadu nástrojů. Kytara mu ale k srdci přirostla nejvíc. Ještě než se mladý písničkář vrhl plně na hudební dráhu, vystudoval psychoterapii a věnoval se několik let jako lékař těžce duševně nemocným pacientům. Během té doby začal psát znovu písně. A to nejen jako přípravné cvičení pro svou psychiatrickou praxi, ale skládání písniček fungovalo i jako osobní katarze, jak se vypořádat s vlastní dlouholetou psychickou chorobou. William Fitzsimmons si svůj debut "Until When We Are Ghosts" i sám produkoval a kromě všemožných strunných nástrojů na něm uslyšíme i melodiku a piano. Na druhém albu "Goodnight" už přivítal v obýváku několik hostí a o propagaci v Evropě se postaralo vydavatelství Haldern Pop Records. Až pro své třetí album "The Sparrow and The Crow" využil výdobytky nahrávacího studia. Krom internetu pomohli zručnému písničkáři i hudební dramaturgové amerických televizních seriálů, kde jeho skladby mnohokrát zazněly. Přes domácí produkci měly skladby Williama Fitzsimmonse poměrně velký ohlas. Objevila se přirovnání k Sufjanu Stevensovi, Iron & Wine nebo pozdní tvorbě Elliotta Smithe. Zatímco první dvě desky zaujaly především komunitu fanoušků hltající jeho zprávy na MySpace profilu, aranžérsky košatější deska "The Sparrow and The Crow" nevyhýbající se ani smyčcům a jemné elektronice schytala skvělá hodnocení hned po svém vydání u široké novinářské obce. Není divu, že získala mnohá ocenění, mezi nimiž ční první místo internetového obchodu s hudbou iTunes v jejich písničkářském žebříčku roku 2008. Celá Williamova tvorba je plná autobiografických odkazů. První dvě desky byly expozicí jeho neortodoxní výchovy a popisovaly situace okolo rozpadu manželství jeho rodičů. To Fitzsimmons stále ještě držel terapeutickou praxi. Zájem o jeho hudbu ale brzy přesáhnul stíhatelnou mez a abnormální autorova vytíženost spojená s obnovenými psychickými potížemi si brzy vybrala těžkou daň. "The Sparrow and The Crow" už nepopisuje hořké události z dětství, ale vypráví o temných okamžicích okolo jeho vlastního rozvodu po téměř desetiletém manželském soužití. Poprvé se William Fitzsimmons představil v Praze na koncertu před dvěma roky v Chapeau Rouge. Letos navštívil Evropu včetně našeho hlavního města, s novou deskou "Gold In The Shadow". Ta už se tolik nebrodí v depresivním bahnu, ale poprvé má ambice se v tématech rozhlížet okolo sebe. Williams sám svou pozici glosoval takto: "Dosáhl jsem bodu, kdy buď nad svou nemocí zvítězím, nebo se střemhlav propadnu do samotného pekla. Tak či onak jsem zde, abych pokračoval v započaté práci..." Po ztrátách je na řadě křehká naděje. Pavel Zelinka (27. 6. 2011, zpravy.rozhlas.cz) # Č E R N O B Í L É P R O B L É M Y Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 10 Vachlakov J. (Rusko) 6 Uralskij problemist 1/2004 Bílý: Kb8, Dg3, Vd8, Vg5, Sd5, Sf6, Jd2, Pa3, a4, b5, c6 (11) Černý: Kc5, Vh7, Sd3, Sg1, Jc1, Jh3, Pb6, e6, e7, f5 (10) Mat 2. tahem (C+) Dvajtažka Rusa Jurie Vachlakova je obsažná už na pohled. Autor na ni spotřeboval celkem 21 kamenů, kterými dokonale sevřel černého krále tak, že ten nemá jediný tah. Zajímavá je proto idea úvodníku, který je přesně vymezen a završuje celou desítku pěkných svůdností, z nichž vybírám jen dvě: 1.Sb3? Sxb5! nebo 1.Sf3 Se4!. Další možnosti už přenechám vaší trpělivosti a věřím, že na velmi logický 1. tah přijdete už poměrně snadno. Řešení úlohy č. 8 (Goumondy) ze srpna 2011: Po překvapivém úvodníku 1.Kd2! (2.c3 Vxc3 3.bxc3#) se v řešení objevují dva páry variant s braním rozdílnými figurami na polích c2 a f3: 1.-Vxc2 2.Jxc2 Sxc2 3.Vxd5# a 1.-Sxc2 2.Vxd5 Vxd5 3.Jxc2#, resp. 1.-Dxf3 2.Jxf5 3.Jxf3# a 1.-Jxf3 2.Jxf3 Dxf3 3.Jxf5#. Mimořádně pěkné zpracování! S. J. Správné řešení nám v termínu zaslali: Irena Šourková z Děčína, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Miloš Černý z Brna, Ladislav Papp z Popradu, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Kostas Zisopulos ze Dvora Králové, a František Skoumal z Bludova. Z řešitelů byl vylosován František Skoumal. Blahopřejeme! r. # Běháme pro nevidomé S běháním pro Tyfloservis jsme začali na Hervis půlmaratonu 2011, kde si zkusili také instruktoři Tyfloservisu práci trasérů, když ve štafetovém běhu doprovázeli své klienty. Následoval červnový štafetový běh s nevidomými v Olomouci. V sobotu 10. září opět běželo pro Tyfloservis sedm lidí na Mattoni Prague Grand Prix. Tři běžci byli z Liberce. Musíme zmínit nesmírný úspěch Martina Rexy z Liberce, který vybojoval v běhu na 10 km z více než 3 000 běžců skvělé 28. místo. Gratulujeme! Velké poděkování patří také dalšímu zdatnému libereckému běžci Miloslavu Suchánkovi, který společně s Martinem Rexou podpořil v tomto běhu také instruktorku libereckého střediska Tyfloservisu. No, hoši, proti vám jsem ale úplná želvička. Běhání a charita spolu souvisí a je to zatím patrné především na běžeckých akcích ve světě. U nás se tento způsob podpory charity teprve rodí. Běžci si vyberou neziskovou organizaci, která je jim blízká, a mohou ji podpořit s pocitem, že nedělají pouze něco pro sebe, ale i pro druhé. Děkujeme všem lidem, kteří nás kontaktovali pro získání startovního čísla a svým dobrovolným během pro Tyfloservis finančně přispěli na rehabilitaci nevidomých a slabozrakých. Kéž tato krásná běžecká tradice pokračuje - věřte, je to úžasný pocit! Za Tyfloservis Liberec Jitka Fajmonová # I N Z E R C E Prodám stolní kamerovou lupu TOPAZ s LCD monitorem. Prodejní cena 12 990 Kč, pořizovací cena je téměř trojnásobná. Lupa nebyla prakticky vůbec používaná, takže se jedná o zánovní zařízení. Zájemci, kontaktujte mě na tel. 604 855 764, nebo na e-mail: pemat@centrum.cz. Koupím zachovalý a fungující minipicht. Zn.: Volejte 222 162 414.