Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 85. Číslo 23 prosinec 2001 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Mayer Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: (02) 21 46 21 76 Fax: (02) 21 46 21 75 e-mail:zora@braillnet.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- korun českých O b s a h : Pro lepší kvalitu života Krakovská v novém LORMU je již 10 let Malé měsíční zauvažování - ne tak docela na rozloučenou Přínos právního poradenství Právník vám radí Integrace ve Zlíně O mobilních telefonech Mluvící jízdenkové automaty 2001: Nesmírná odysea Počin Klubu Manus E Mi Manchi Exkluzivní publikace Inzerce # Pro lepší kvalitu života Pod záštitou prof.MUDr.Bohumila Fišera, CSc., ministra zdravotnictví ČR, ing.Karla Březiny, ministra a vedoucího Úřadu vlády, doc.MUDr.Karla Bartáka, CSc., místopředsedy sociálního a zdravotního výboru Senátu Parlamentu ČR, ing. Pavla Bradíka, hejtmana Královéhradeckého kraje, ing.Josefa Potočka, náměstka primátora Hradce Králové, prof.ing.Pavla Cyruse, CSc., rektora Univerzity Hradec Králové, prof. PhDr.Vladimíra Wolfa, děkana Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, prof. MUDr.Pavla Rozsívala, PhD., přednosty oční kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové a předsedy České oftalomologické společnosti se uskutečnila v aule Univerzity Hradec Králové ve dnech 21.- 23.září 2001 vědecká konference s mezinárodní účastí "Edukace a rehabilitace zrakově postižených na prahu nového milénia". Pořadatelem této významné akce byla katedra speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a Tyfloservis, o.p.s., s vydatnou podporou kateder speciální pedagogiky Masarykovy univerzity Brno, Palackého univerzity Olomouc a Univerzity Karlovy Praha. Na konferenci se sešli teoretici, vysokoškolští učitelé, odborníci z praxe, představitelé resortů a mluvčí zrakově postižených občanů. Cílem konference bylo zhodnotit vývoj v oblasti tyflopedie a nastínit perspektivy dalšího rozvoje edukace a rehabilitace zrakově postižených v České republice v kontextu s vyspělými evropskými státy. Úvodní referát přednesl vedoucí katedry speciální pedagogiky PF Univerzity Hradec Králové, doc., od 1.října prof., PaedDr.Ján Jesenský, CSc., na téma "Vývoj, stav a perspektivy rozvoje v referenčním poli tyflologie". Vycházel z charakteristiky specifik rozvoje osobnosti a aktivit života zrakově postižených tak, jak je teoreticky rozpracovává tyflologie. Mimo jiné uvedl: "V rovině teoretického systému jsou kvality života zrakově postižených vedle člověka, jeho osobnosti a identity těžiskovou kategorií vědního oboru tyflologie. Tyflologie představuje aplikaci teorie člověka a kvalit jeho života na problematiku zrakově postižených. Předmětem tyflologie jako vědního oboru je studium zrakově postiženého člověka, specifik kvalit jeho života včetně instrumentů a podmínek jejich rozvoje." Dále konstatoval, že "tyflopedie a tyflorehabilitace jsou vedle řady dalších oborů komplementární obory tyflologie. Význam tyflologie je v tom, že na rozdíl od komplementárních oborů, které studují určitou dílčí stránku existence zrakově postiženého člověka, tyflologie studuje zrakově postiženého člověka jako ucelenou jednotku s kohezí podmínek jeho existence. Tyflopedie a tyflorehabilitace víc než jiné obory potřebují pro rozvoj svého systému tyflologické poznatky. Proto rozpracování tyflologie tyflopedii nejenom evokovaly, ale v celé řadě aspektů ji přímo rozpracovaly." Z konstelací tohoto druhu pak vychází dílčí charakateristiky kvalit života, reprezentované problematikou poškození vidění, psychickými zvláštnostmi zrakově postižených, procesy a podmínkami jeho adaptace vyplývajícími z poznatků rehabilitace, edukace, enkulturace, ergotizace a integrace. Zčásti naznačil vývoj, kterým tyto oblasti prošly. Těžiště výkladu spočívalo v charakteristice dosaženého stavu a zčásti se dotkl i strategie dalšího vývoje. Další část jednání pokračovala v sekcích. Příspěvky z oftalmologické sekce se tematicky týkaly tří oblastí. V první byla prezentována nejčastější závažná zraková onemocnění, která významně ovlivňují kvalitu života - jde především o diabetickou retinopatii, věkem podmíněnou makulární degeneraci a glaukom. Vysvětleny byly jak příčiny těchto onemocnění, tak způsob léčení a jejich dopad na psychiku pacientů. Vyzdvižena byla nezbytná spolupráce očních lékařů, rehabilitologů a speciálních pedagogů. Bez této týmové spolupráce by výsledky léčby byly významně nižší. V této souvislosti prof.MUDr.Pavel Rozsíval z FN Hradec Hrálové informoval o ročních zkušenostech s implantabilním nitroočním teleskopem. U tří ze čtyř pacientů s makulární degenerací se zlepšil visus do blízka i do dálky. Nutná byla komplexní edukace používání zraku po operaci (tu zajišťoval s úspěchem tamní Tyfloservis). Druhá oblast byla věnována práci Centra zrakových vad v Praze. Pacienti, kteří přicházejí do tohoto zařízení jsou pečlivě oftalmologicky vyšetřeni, slabozrakým pacientům jsou vyzkoušeny a předepsány speciální optické pomůcky z kompletního sortimentu číselníku zrakově postižených. Opět byla zdůrazněna nutnost týmové spolupráce, neboť v Centru pracuje speciální pedagog, který provádí zácvik pro optimální využití předepsaných pomůcek. Vyzvednuta byla také nutnost centralizace těchto vysoce specializovaných služeb a významný dopad využívání speciálních optických pomůcek pro zlepšení kvality života pacientů. Ve věkovém zastoupení pacientů se jedná o 83% ve věku nad 60 let. Poslední dva příspěvky se věnovaly problematice časné diagnostiky zrakových vad a komplexní péči o těžké a chronické oční pacienty. V současné době se s úspěchem provádí funkční vyšetření zraku malých dětí v neverbálním období a u dětí s více vadami. Tato skutečnost významně přispívá k včasnému odhalení stupně zrakové vady a možnosti optimální stimulace rozvoje zrakových funkcí. V psychologické sekci zaznělo šest příspěvků, v nichž jednotliví autoři seznámili účastníky konference s poměrně širokým okruhem problémů. Diskutovaly se především terminologické záležitosti, přičemž se ukázalo, že přesná - pokud možno jednotná terminologie, má značný nejen teoretický, ale i pragmatický význam. Z jednání sekce dále vyplynulo, že je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost i sociálně patologickým jevům, které se vyskytují v populaci jedinců se zrakovým postižením stejně jako i v ostatní populaci. Jako nejúčinnější se i zde jeví prevence - tedy vypracování a realizace programů sociálních dovedností. Těmito problémy se již psychologové začali zabývat. Dalším, téměř neřešeným problémem je sexuální výchova dětí a mládeže se zrakovým postižením. Je to oblast, které bude nutno v blízké budoucnosti určitě věnovat větší náležitou pozornost. Referát, který tam zazněl, se týkal poradenské činnosti zaměřené na pomoc jedincům se zrakovým postižením. Ukázalo se, že je velmi důležité poskytovat tyto služby i rodičům dětí se zrakovým postižením. Poslední okruh se týkal péče o starší a staré lidi se zrakovým postižením, zaměřené na zlepšování jejich kvality života. Vedoucí sekce prof.Požár ze Slovenska zdůraznil, že staří lidé tvoří nejpočetnější skupinu zrakově postižených. Z přednesených příspěvků lze konstatovat, že psychologové ve své práci přešli od zkoumání jednotlivých psychických problémů, vlastností osobností k takovým problémům, které mají bezprostřední vztah k praxi, ke konkrétním problémům každodenního života jedinců se zrakovým postižením. Také přednesené příspěvky ze sekce tyflopedie je možno tematicky zařadit do tří oblastí. Podle věku jedinců se zrakovým postižením k tematickému okruhu rané péče byly zaměřeny dva referáty. Byl v nich rekapitulován vývoj speciálně pedagogické podpory v raném věku za desetileté období. Představen byl program "Provázení", zaměřený na celou rodinu. Obsahuje tři roviny pohledu: kořeny a nové vlivy, program rodiny dítěte a působení na společnost a standardy rané péče. Ke zjištění spokojenosti rodičů se službami rané péče byl realizován výzkumný projekt EURIO ve spolupráci s evropskou pracovní skupinou pro ranou péči. Orientace byla směřována na otázky přípravy profesionálních pracovníků, služby rané péče a vyhodnocování kvality rané péče. Problematika reedukace zrakově postižených na základních a středních školách zazněla v šesti příspěvcích. Prezentovány byly výsledky výzkumného šetření u žáků se zrakovým postižením na základní škole. Bylo konstatováno, že znevýhodňující faktory (velké procento zastoupení nedonošených) negativně ovlivňují úspěšnost edukace žáků se zrakovými vadami. Motorická kompetence dětí v prebupescenci a v pubescenci je významně ovlivňována zrakovým postižením, a to od samého počátku motorického vývoje. Bylo doloženo výzkumným šetřením odborných pracovníků z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Významný byl závěr šetření, ve vyzdvižení důležitosti rané motorické stimulace, která pozitivně ovlivňuje optimální posychický vývoj dítěte. Z dalšího výzkumného šetření realizovaného u integrovaných žáků na šesti středních školách na Slovensku vyplynul závěr - nedostatečných podmínek k úspěšné edukaci žáků se zrakovým postižením, což se dále negativně odráží při jejich studiu na vysoké škole. Jazykové vzdělávání, které je pro žáky s vadami zraku mimořádně důležité, lze podpořit využíváním v rámci programu Komenius, jak bylo prezentováno z Gymnázia pro zrakově postiženou mládež. Čtyři příspěvky byly věnovány problematice vzniku a činnosti center pomoci handicapovaným studentům na vysokých školách. Velmi dobré výsledky pětadvacetiletého působení center k podpoře studia postižených a chronicky nemocných při univerzitách v německém Dortmundu a švýcarském Curychu přiblížili zkušení speciální pedagogové, manželé prof.Světla Solarová a prof.Gerd Heese. Situaci na Slovensku ilustroval příspěvek "O filozofii podpory vzdělávání nevidomých na univerzitě Komenského v Bratislavě". Funkce koordinátora činnosti Centra pro handicapované byla objasněna v příspěvku Pedagogické fakulty univerzity Palackého v Olomouci. Projekt Centra sociální rehabilitace na univerzitě Hradec Králové v podstatě zahrnuje všechny iniciativy pomoci handicapovaným studentům na vysokých školách. I v sekci tyflotechnické se daly příspěvky rozčlenit do tří oblastí. V první se přednášející věnovali problematice mobility - stanovení optimalizace parametrů pro dlouhou hůl, pozornost byla zaměřena i na bezbariérovost prostředí z hlediska těžce zrakově postižených. Ing.Bárta z Apexu představil povelovou soupravu dálkově ovládaných zvukových majáků. Důraz byl zde kladen na nutnost standardizace těchto systémů nejen u nás, ale i v zahraničí, zejména v Evropské unii. Druhá oblast byla věnována problematice zpracování a zpřístupnění informací. Ing.Halousek informoval o novinkách v tisku Braillova písma. Dr.Peňáz upozornil na katastrofální důsledky preference hlasového zpřístupňování informací na úroveň písemné kultury u lidí se zrakovým handicapem. Doc.Mareš přiblížil desetiletou činnost a současné vybavení vysokoškolského centra TEREZA. Třetí oblast se týkala optických pomůcek. Referát byl zaměřen na faktory ovlivňující kvalitu a efektivnost kompenzace handicapu. V rehabilitační sekci zaznělo sedm příspěvků. Dr.Belšán podal informaci o výsledcích sociologického průzkumu veřejného mínění na postavení zrakově postižených ve společnosti. Ve třech příspěvcích byli přítomní seznámeni s poskytovanými službami Centra zrakových vad, Tyfloservisu a Tyflocentra. Jednotlivými druhy rehabilitace zrakově postižených se zabýval prezident SONS Milan Pešák. Příspěvek Mgr.Růžičkové se věnoval reedukaci zraku. Úloze rehabilitačního procesu ve vztahu ke zvyšování zaměstnavatelnosti zaměřila své vystoupení Eva Tatarková z Unie nevidomých a slabozrakých Slovenska. V sekci edukace a rehabilitace multihandicapovaných bylo předneseno také sedm příspěvků. Tato oblast péče byla u nás značně opomíjena. Přestože v posledních letech nastává obrat v nazírání na danou problematiku, jsme teprve na počátku potřebné systematické péče o tuto minoritu. Klíčovými momenty v edukaci a rehabilitaci vícenásobně handicapovaných zrakově postižených osob se zabýval příspěvek doc.Ludíkové z Univerzity Palackého v Olomouci. Se zájmem účastníci konference vyslechli příspěvky o významu her a hraček pro rozvoj osobnosti hluchoslepých dětí, o edukaci hluchoslepých v neškolských zařízeních, o symbolu hluchoslepých - červenobílé holi. Zaujal i referát "Kontinuální péče o multihandicapované ve Finsku a její komparace s českým systémem". O aktuálních úkolech občanského sdružení LORM - společnost pro hluchoslepé, pohovořila současná ředitelka Ota Pačesová. Na závěr účastníci konference přijali následující doporučení: 1. Považujeme tuto konferenci za užitečný začátek spolupráce odborníků různých profesí operujících v referenčním poli tyflologie. Vítáme skutečnost, že konference našla přiměřený ohlas u představitelů politické scény, státní správy a akademických kruhů i u našich přátel ze zahraničí. V průběhu konference se ukázalo, že mnohé problémy v této oblasti jsou společné jak v České tak Slovenské republice a setkáváme se s nimi i v zemích EU. 2. Optimalizace edukačně rehabilitačních a dalších procesů týkajících se existence zrakově postižených by spíše měla směřovat k postulátu "BÝT", tj.smysluplně žít a seberealizovat se, nežli k postulátu "MÍT", tj.vlastnit, bez ohledu na principy humanity a solidarity. 3. Edukace a rehabilitace zrakově postižených by se měla nést v duchu celospolečenských programů - antidiskriminace, nezávislosti, partnerství, integrace a životní pohody zrakově postižených. Zvláštní pozornost by měla být věnována rodině a partnerům zdravotně postižených jedinců. 4. Považujeme z mnoha hledisek za vysoce účelné plně implantovat ideu celoživotního vzdělávání do prostředí ZP a z tohoto aspektu dospět k hlubšímu rozpracování tyflopedie z hlediska hlavních věkových kategorií. 5. ZP mají právo na sobě vlastní kulturu a její rozvoj by měl být považován za součást rozvoje majoritní kultury. 6. Dále budeme vytvářet podmínky, aby oftalmologická péče mohla udržovat krok se světovou špičkovou úrovní s ohledem na včasnou diagnostiku i komplexní a opakovanou diagnostiku zrakových vad i ranou intervenci pro podporu psychomotorického vývoje zrakově postiženého dítěte. Odpovídající druh intervencí by měl být s větším důrazem aplikován také u generace zrakově postižených seniorů. 7. Pojetí školní edukace ZP by mělo vyznít ve prospěch odstranění neurotizace a stresování ZP dětí a mládeže, ve prospěch chápání zrakově postiženého ne jako pasivního objektu, ale jako aktivního subjektu edukace. To předpokládá důsledně optimalizovat odbornou podporu a technologické zabezpečení. Speciální pozornost je v těchto směrech třeba věnovat středoškolskému a zvláště vysokoškolskému vzdělávání zrakově postižených i rozvoji center pomoci ZP vysokoškolákům na všech vysokých školách ČR. 8. Je rovněž nutné vyvinout maximální úsilí pro snížení nezaměstnanosti ZP a docílit, aby její procento nebylo vyšší nežli u intaktních. Těmto cílům by mělo odpovídat působení edukačně rehabilitačních zařízení. 9. Docílit, aby tyflorehabilitace byla považována za integrální součást následné zdravotní péče, a aby její vysokou úroveň bylo možné zabezpečit mimo jiné tím, že náklady na tuto rehabilitaci budou považovány za obligatorní. 10. Trendy zvyšování kompenzačního a reedukačního potenciálu ZP s pomocí tyflorehabilitačního inženýringu je důležité dál prohlubovat tak, aby se žádná z technologických vymožeností sloužících intaktním nestala nedostupnou i pro ZP. 11. Vážným problémem edukace i rehabilitace je kombinované zrakové postižení. Napříč věkovými kategoriemi se pociťuje jako postižení svého druhu, které si zaslouží nemenší pozornost a specifické služby, nežli je tomu u běžné ZP populace. 12. Zabezpečit další rozvoj a nedopustit, aby vědecko výzkumný potenciál sloužící potřebám ZP nebyl schopen držet krok se světovým děním ve vývoji a výzkumu. 13. Propojovat výzkum s přípravou kvalifikovaných odborníků především dalším rozvojem kvalitního vysokoškolského vzdělávání mladých adeptů tyflopedie, tyflorehabilitace i tyfloinženýringu. Tam, kde kapacity ČR tomuto úkolu nemohou učinit zadost, koordinovaně a urychleně vytvářet podmínky pro mezinárodní, minimálně celoevropskou spolupráci a kooperaci na tomto poli. Zvláštní pozornost v tomto směru chceme věnovat spolupráci se slovenskými pracovišti. 14. Mezioborová i mezinárodní spolupráce si vyžaduje podnikat systematické kroky ke standardizaci tyflopedických opatření, k unifikaci terminologie i jejího výkladu a zveřejňování. 15. Pro další rozvoj oboru považujeme rovněž za nezbytné zavázat odborné kruhy v referenčním poli tyflologie, aby se v pravidelných intervalech scházely a hodnotily kooperaci a její výsledky. Pořadatelům konference se doporučuje převzít iniciativu, obrátit se na představitele vysokoškolských a dalších autoritativních pracovišť v oblasti tyflopedie a jejich komplementárních oborů, aby: a) vytvořili specializované týmy pro řešení klíčových problémů ZP, b) zabezpečili kooperaci takových týmů a pořádání odborných konferencí v pravidelných intervalech, c) připravili inovaci projektu "Kompendium edukace a rehabilitace zrakově postižených", které popíše klíčové problémy i jejich řešení a aby zabezpečili jeho postupnou realizaci v průběhu 3 - 4 let. Jiří Reichel # Krakovská v novém Den nevidomých - 13.listopad - byl letos dnem otevřených dveří v budově služeb nevidomým SONS v Krakovské ulici 21. V tomto roce zde proběhly opravy a přistoupilo se k dílčím úpravám interiéru domu a jednotlivých místností. Dopoledne na slavnostním shromáždění zaměstnanců a pozvaných hostů, především z ministerstva zdravotnictví, magistrátu hl.města Prahy, pedagogů speciálních a vysokých škol i center a dalších zástupců spolupracujících institucí a novinářů promluvil prezident SONS Milan Pešák. Tradiční pásku pak přestřihla místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ing.Alena Páralová a dům byl tak symbolicky odevzdán zrakově postiženým k dalšímu užívání. Chtěli bychom tedy všechny čtenáře - potencionální uživatele služeb seznámit se změnami, k nimž po úpravách došlo. První změna je hned u vchodových dveří z ulice, vpravo na zvonkovém panelu. Tlačítka zvonků se seznamem nejvíce vyhledávaných pracovišť a služeb jsou - včetně bodového označení - ve spodní části pod dvěma sloupci zvonků k jednotlivým kancelářím a pracovníkům. Na levé straně vchodu je tabule s názvy nejdůležitějších oddělení sídlících v této budově. Ve vstupní chodbě upoutá - ve srovnání s dřívějším stavem - především dobré osvětlení. Záměrem úprav bylo, aby dům byl uvnitř dobře osvětlen, aby šerem nepůsobil na příchozí depresivně, ale naopak osvětlením působil optimisticky. Na levé stěně je prosvětlená orientační tabule, na níž je velkým písmem vyznačeno, jaké oddělení se ve kterém patře nachází. Pod osvětlenou tabulí jsou na štítcích tyto informace také v Braillově písmu. Na pravé stěně chodby jsou poštovní schránky pro jednotlivá pracoviště. Především pro slabozraké je určena vodicí linie od vchodu až k výtahu, která je tvořena ostře modrými světly zabudovanými v podlaze - "bludičkami" v tom dobrém slova smyslu. V hale má návštěvník tři možnosti: může se nechat vést "bludičkami" nalevo k výtahu, nebo se může vydat vzhůru po schodišti, jemuž vévodí secesní sloup, který se po několika desítkách let opět dočkal své osvětlené kulaté hlavy, anebo zvolit třetí možnost - zlatou střední cestu - a sejít po sedmi schodech do suterénu, kde se v prostorách bývalého skladiště nachází zrakově postiženým již dobře známá klubovna a učebna. Velká a světlá klubovna slouží k pořádání různých besed a k aktivitám pro volný čas, k výuce cizím jazykům apod. V plánu je pořádání komentovaného kina pro zrakově postižené, což zatím nikde u nás neexistuje. Počítá se s účastí herců, kteří film znají a mohou pomoci divákům překlenout tzv.hluchá místa děje, kdy neprobíhá žádný dialog. Do počítačové učebny docházejí frekventanti, kteří se zde učí ovládat počítače s "braillským" řádkem, hlasovým výstupem či různé zvětšovací softwary apod. Při cestě výtahem upoutá značení jednotlivých pater výraznými písmeny. Ve výtahu bude zabudován hlásič pater s informacemi, co se v kterém z nich nachází. Po vystoupení z výtahu v prvním patře je hned vlevo tzv.cvičná kuchyňka, kde se klienti učí v rámci výuky v Tyfloservisu sebeobsluze ve vaření. Vpravo od výtahu jsou v rohu dveře prodejny tyflopomůcek s vyznačením prodejní doby: v pondělí od 9 do 14 hodin, v úterý je zavírací den, ve středu a ve čtvrtek od 10 do 12 hodin a od 13 do 18 hodin, v pátek od 9 do 14 hodin. Prodejní doba je na dveřích vyznačena i v bodovém písmu. Po stranách chodby směrem od prodejny jsou na stěnách dvoubarevná (modro-žlutá) madla v kontrastních barvách oproti zdi. V druhých dveřích vpravo je právní poradna s návštěvními hodinami v pondělí od 9,30 do 15,30, ve středu od 10 do 15,30, ve čtvrtek od 11 do 18 hodin, v pátek je zavřeno. Ve čtvrtek je tzv.návštěvní den, kdy většina oddělení v budově má otevřeno do 18 hodin. Vlevo je východ na schodiště, za ním se nachází bezbariérové WC a dále pak chodbu ukončují troje dveře, za nimiž je krajské ambulantní středisko rehabilitace Tyfloservis, kde lze získat doporučení na kompenzační pomůcky, je možno si je zde vyzkoušet atd. Na podlaze chodby je speciální reliéfní, barevně odlišené lino, které má nevidomé navádět k jednotlivým dveřím nášlapem a slabozraké barevným kontrastem. Vyjdeme-li na schodiště, směrem dolů v prvním mezipatře sídlí korektoři a hudební oddělení KTN. Povšimneme si, že z prvního patra do druhého je záměrně špatné osvětlení schodiště. V druhém mezipatře sídlí vedení Tyfloservisu, o.p.s. (pro celou republiku). Ve druhém patře zůstalo nahrávací studio Knihovny a tiskárny K.E.Macana. Na třetím mezipatře je Metodické centrum informatiky a digitalizace, sídlí zde správa serveru braillnet a počítačové sítě, poskytují se tu informace a porady pro uživatele počítačů a internetu. Ve třetím patře se nachází sekretariát SONS, kancelář prezidenta a viceprezidenta SONS, oddělení pro odstraňování architektonických bariér, kancelář vedoucího Středisek integračních aktivit a oddělení zdrojů. Na třetím mezipatře je ekonomické oddělení - firma Kočka, s.r.o., která vede celé organizaci SONS i dalším o.p.s. účetnictví. Čtvrté patro je svým uspořádáním podobné prvnímu patru - u výtahu je čekárna, vpravo od výtahu sídlí Tyflokabinet, kde se vydávají doporučení na počítačové kompenzační pomůcky, testují se apod., a v další místnosti je možno si tyto pomůcky vyzkoušet a vybrat si takovou, která klientovi vyhovuje. Ve třetích dveřích sídlí pracovnice Střediska integračních aktivit pro Středočeský kraj a pro Prahu. Ve zbylé části chodby patří troje dveře redakci časopisu ZORA, z nichž ty do sekretariátu se právě ke konci roku "ani netrhnou" díky předplatitelům periodik. V pátém patře jsou dvě kanceláře Střediska integračních aktivit, dále je tu umístěna plynová kotelna a další dvě místnosti, získané z půdního prostoru, jsou v současné době ještě v rekonstrukci. Měly by zde vzniknout prostory pro zájmovou činnost a volný čas. Není to však ještě definitivní řešení, počítá se s postupným využitím i sklepních místností pro tyto účely. Vrátíme se ještě k osvětlení schodiště. Vedle nástěnných světel čeká příchozí naváděcí linie na schodišti z přízemí do I.patra, kde vpravo na zdi ve výšce cca 40 cm je světelná rampa. V každém patře je toto osvětlení jiné, snahou bylo vytvořit modelové situace, jak lze nasvítit patra, chodby apod., aby to slabozrakému pomohlo v orientaci. Jedno patro je uděláno záměrně špatně - a sice tak, že na světle žluté stěně je žluté madlo a je tam minimum světla. Zdravým lidem to k orientaci stačí, ale zrakově postiženým už ne. Z II.do III.patra vede pod stropem zavěšený zářivkový "had", vytvářející jakousi čáru, která slabozrakému připomíná, že schodiště se zatáčí vlevo. Ze III.do IV.patra je řada nástěnných kulatých světel. Protože výtah vede pouze do IV.patra, je V.patro přístupné jen po schodišti. Proto jsou schody napravo u zdi opatřeny speciální fólií s fosforeskujícím efektem. Způsobuje jej speciální neonová trubice umístěná na zdi opět ve výšce cca 40 cm, která fólii osvětluje a vytváří tak svítící naváděcí linii. V celé budově se střídá žlutá barva se sytě modrou, ve třetím patře převládá tlumená hnědá a ve čtvrtém se střídá šedá s modrou v kontrastu s bílou zdí. V každém patře jsou v chodbě umístěna madla v kontrastní barvě vůči zdi, která mají funkci orientační i opěrnou. Celkově se budova hodně rozjasnila. Budete-li mít do Krakovské 21 cestu v nějaké záležitosti (třeba navštívit klubovnu nebo si předplatit časopisy), můžete se o tom, co jste si právě přečetli, přesvědčit na vlastní oči i prsty. D.K. # LORMU je již 10 let Občanské sdružení - společnost pro péči o hluchoslepé v ČR byla založena schválením stanov společnosti ministerstvem vnitra 5.listopadu 1991. Snad nikdo nemůže pochybovat o tom, že ztráta zraku i sluchu je jedním z nejvážnějších zdravotních postižení ve světě. Celou tuto závažnou problematiku jsme si připomněli na konferenci LORMU "Deset let služeb pro hluchoslepé", která se konala 3. a 4.listopadu 2001 v Praze. Na programu sobotního jednání konference byla po uvítacím projevu předsedy LORMU JUDr.Bohuslava Dohelského procházka historií a současností LORMU v podání Oty Pačesové a PhDr.Zdeňka Šarbacha, a pak diskuse k vývoji a současným problémům právního rámce problematiky hluchoslepých. O zkušenostech ze zahraničí hovořili hosté z Dánska a příspěvky účastníků, diskusí a oslavou desetiletého jubilea první den konference končil. Nedělní jednání bylo zahájeno vyhodnocením dotazníku a volnou diskusí, a bylo zakončeno shrnutím, závěrečným ustanovením dalšího směřování a cílů i perspektiv služeb pro hluchoslepé v České republice. Konference proběhla za nevídaně hojné účasti členů a příznivců LORMU, ve velmi milém prostředí hotelu Bohemika ve Vysočanech. Průběh celé konference byl velmi přínosný, k jejím výsledkům a závěrům se ještě vrátíme. Zmínili jsme se úvodem o závažnosti duálního postižení zraku i sluchu. Jak se k těmto problémům stavěl svět? Zatímco instituce a organizace pro nevidomé a pro neslyšící vznikají již na rozhraní století 18. a 19., specializované instituce a organizace pro hluchoslepé až téměř o celé století později. V Evropě se taková specializovaná péče rozvíjí v závažné míře až po první a druhé světové válce: v Anglii, v Holandsku, v Německu, v Sovětském Rusku a o něco později již i ve Švýcarsku a v Polsku. A jak tomu bylo u nás v Československu? Až po vytvoření jednotné organizace pro všechny druhy zdravotního postižení - Svazu invalidů v roce 1952 - rozvíjí se i péče o nevidomé a neslyšící do šíře ve smyslu organizačním, i do hloubky ve smyslu odbornosti. Jenom velmi sporadicky se řešila i problematika hluchoslepých. Dosavadní roztříštěnost péče o slepé a neslyšící do mnoha desítek spolků a společků neumožnila soustředění na oblast péče sociální a na oblast výchovy a výuky. Většina takto postižených - tedy hluchoslepých - stála v určité izolaci, přežívala v rodinách či v institucích azylového typu. Až léta sedmdesátá a osmdesátá přinášejí specifický zájem o takto postižené. V rámci Svazu invalidů počínají obě specifické rady - pro nevidomé i pro neslyšící - jednat o možnostech specializované péče o osoby hluchoslepé. Zajímavé je, že se tato péče soustředila především na takto postižené děti, které jako by v ČSSR neexistovaly. V důsledku nedostatků odborné péče lékařů a pedagogů končily v azylových ústavech pro mentálně retardované. Otázky péče o hluchoslepé nalézají svoji realizační bázi v usneseních sjezdů z let 1979, 1984 a 1989. Zvláště pak po transformaci všech typů organizací pro zdravotně postižené. V obou nově ustavených organizacích - Svazu sluchově postižených a ve Společnosti nevidomých a slabozrakých - sílí myšlenka a reálná snaha po instituování péče o osoby hluchoslepé. Obě tyto organizace projednávají v roce 1990 problematiku vzniku specializované péče o hluchoslepé, a rok 1991 již přináší konkrétní kroky. Z iniciativy Svazu sluchově postižených se 19.srpna schází přípravný výbor, a pak zvlášť ve významný den 14.října 1991 ve složení J.Paur, J.Jesenský, J.Jesenská, Z.Galvas, J.Jakeš, J.Cerha a Z.Šarbach, aby rozhodl o předložení stanov k registraci u ministerstva vnitra ČSR. Návrh na registraci předávají pověření členové přípravného výboru: Paur, Jesenská, Jakeš, Šarbach. 5.listopadu 1991 je registrace schválena, stanovy potvrzeny a rodí se tak první organizace pro hluchoslepé u nás. Je to LORM - společnost pro hluchoslepé v ČSR. Proč LORM? Není to seskupení několika zkratek, jak to někdy bývá, je to jméno, pseudonym Heinricha Landesmanna (9.8.1821 - 3.12.1902). Byl to rakouský básník, filozof a bojovný novinář, který pro své revoluční myšlenky a projevy v roce 1848 byl pronásledován rakouskou policií a přijal tedy pseudonym Hieronymus Lorm. V patnácti letech věku ztratil po infekční chorobě sluch a ve svých 61 letech také úplně oslepl. Zabýval se již dříve myšlenkou možností komunikace mezi hluchoslepými a ostatními lidmi a přišel na myšlenku dotekové prstové abecedy, která později získala jeho jméno. Její plnou funkčnost pro český jazyk zajistila převodem z německého originálu řádová sestra Aquina Anna Sedláčková, vynikající pedagožka v pražském ústavu pro slepé na Hradčanech ve dvacátých letech minulého století. A tak se rozběhla činnost naší nové organizace. Vznikla dvě první pracoviště: v Praze (Paur a Jesenská) a na Moravě v Ivančicích (Kratochvíl). Již zmíněný přípravný výbor pod vedením dr.J.Jakeše plnil úkoly organizace až do první valné hromady v r.1994. Co bylo především hlavním úkolem? Zajistit členskou základnu, podrobnou a rozsáhlou depistáž osob hluchoslepých, a to za plné pomoci obou občanských sdružení, Společnosti nevidomých a slabozrakých a Svazu sluchově postižených, ve spolupráci s oftalmology, foniatry, se speciálními školami, ústavy sociální péče i s okresními a obecními úřady. Na nejchoulostivějším úseku péče - péče o děti postižené ztrátou zraku i sluchu - se rodí myšlenka, která se postupně i realizuje: založení alespoň základů tříd pro hluchoslepé v Olomouci na Sv.Kopečku a v Institutu pro sluchově postižené v Berouně. Později vzniká i třída spíše azylového typu v Žatci. Jaké byly další naléhavé úkoly? Psychorehabilitační působení na dospělé hluchoslepé na rekondičních pobytech (kterých bylo každoročně okolo šesti až sedmi), zajišťování rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, odborných kurzů a jeden významný úkol - perspektivní zřízení byť malého ústavu pro hluchoslepé. K provádění depistáže a vůbec pro rozvoj péče o místní členy vznikají oblastní pracoviště a později kluby. První valná hromada LORMU se sešla 12.listopadu 1994 v Domě kultury pracujících v kovoprůmyslu na Smíchově, druhá valná hromada se konala 23.listopadu 1996 opět na Smíchově, v divadle Akcent v Ženských domovech. Třetí valná hromada byla 21.listopadu 1998 v ÚSP Palata a konečně čtvrtá valná hromada se sešla 28.října 2000 na radnici v Praze 5. Trochu informací k průběhu těchto valných hromad: Cesta svolání, průběh a volby orgánů byly vždy naprosto demokratické a probíhaly formou přímé účasti i formou účasti korespondenční. Do roku 1998 byl předsedou a současně ředitelem LORMU dr.J.Jakeš. Po jeho rezignaci ze složitých osobních důvodů byl 21.listopadu 1998 zvolen nový předseda, JUDr.Bohuslav Dohelský a ředitelkou LORMU Mgr.J.Jesenská. Po jejím odchodu ze zdravotních důvodů byla 28.října 2000 ustavena ředitelkou LORMU Ota Pačesová. Pracoviště LORMU po přechodných umístěních v ulicích Žitné a Štěpánské a v bytě dr.J.Jakeše posléze zakotvilo v Ženských domovech, Radlické ulici č.3 v Praze 5. Co říci závěrem? Není dobrou vlastností českého spolkaření nesnášenlivost a tříštění zájmů a organizací. A to ani na úseku malých a velmi specializovaných organizací. Například po 1.světové válce jen pro válečné slepce vznikly čtyři spolky, a to jich bylo jenom několik stovek. Na úseku naší péče o hluchoslepé pro řádově desítky členů se péče o ně tříští do tří organizací: LORMU, Multihandicapu v rámci Tyfloservisu, o.p.s., a trucpodniku dr.J.Jakeše VIA. To není dobrá situace. Její řešení nás ještě čeká. Z hlediska historického vývoje péče o hluchoslepé v evropském měřítku teritoriálním i v měřítku odbornosti této péče jsme již dosáhli adekvátního postavení. Z.Š. # Malé měsíční zauvažování - ne tak docela na rozloučenou Je tady prosinec, tedy i na stránkách ZORY. Možná padá sníh a ne-li, pak je určitě vše bílé a křupavé alespoň v našich vzpomínkách. Je tady i každoroční předvánoční shon, následovaný jeho nerozlučnou přítelkyní, zdrcující kritikou téhož. Skoro nikdo si nechce počínat konzumně, ale podlehne každý. Když ne zcela, a to nikomu nepřeji, pak alespoň trošku. I ten nejzavilejší "antikonzument" chce svým bližním udělat trošičku té hmotné radosti. Na Štědrý den přece bývá někde otevřeno. Doma nás ovane pach spáleného cukroví, zavoní jehličí - zkrátka ten vánoční folklor. Přála bych každému dostat se pod jeho námi příliš pozlacený povrch. Najít cestu k těm slabším, smutnějším a osamělejším než my, a jistě takoví jsou. Ale vrátím se teď k Velikonocům. Z mého vyprávění tehdy vyplynulo - alespoň jednomu čtenáři a možná i dalším - že Velký pátek považuji za oficiální sváteční den. Inu, kdybychom byli na Slovensku, nemýlila bych se, je to kvůli tamější evangelické menšině. V Čechách ovšem také je v tento den málokdo v práci, v mnoha případech stojí den dovolené za delší víkend. Fejetonista sice nemusí tak moc pracovat s fakty, ale na jakoukoli nejasnost mne, prosím, vždy upozorněte. V létě jsem psala o Palřovi Pekném (tiskařským šotkem se z něj stal Pao), že s jeho kapelou zpívala Helena Vondráčková. Inu, prý si s nimi pouze zazpívala, pravidelným hostem nebyla. Toto jsou tedy moje drobné dluhy, které nechci nechat přes Nový rok. Ten vám všem přeji co nejpěknější a psavý. Eva Budzáková # Přínos právního poradenství Mít přehled o sociálně právním zákonodárství je značným problémem pro každého zdravotně postiženého občana. Pro nás, těžce zrakově postižené s velkým informačním deficitem je to úkol ještě obtížnější. Této skutečnosti je si dobře vědoma naše Republiková rada SONS, proto zajistila pro naše členy odborné poradenství na ústředí v Praze 1, Krakovské ulici 21. Porady zajišťují po telefonu (na čísle 02/21 46 21 36), písemně nebo při osobní návštěvě JUDr.Pavel Ptáčník a JUDr.Ivana Marešová. Sociálně právní problematikou zrakově postižených se také zabývá na svých pravidelných zasedáních sociálně právní komise jako poradní orgán Republikové rady. Jak velký význam je této problematice přikládán je nejlépe patrné z toho, že se jednání sociálně právní komise zúčastňují pravidelně prezident SONS Milan Pešák i viceprezident ing.Vlastimil Císař. Informace o novinkách ve výše uvedené legislativě podává JUDr.Pavel Ptáčník, který je také pracovníkem sekretariátu Vládního výboru pro zdravotně postižené. Tento orgán je připomínkovým místem pro návrhy nových zákonů, a je proto perfektně obeznámen i se všemi chystanými novinkami. S odpověďmi na dotazy čtenářů se setkáváme i na stránkách ZORY, kde jsou naši právníci pravidelnými přispěvateli. Praha je pro většinu zrakově postižených občanů daleko, proto došlo již více než před pěti lety k rozhodnutí zajistit poradenství v našich okresních odbočkách. Radostné je zjištění, že mezi těmito poradci jsou i někteří členové Republikové rady, vedoucí Středisek integračních aktivit, předsedové Krajských koordinačních rad a v neposlední řadě čelní funkcionáři okresních odboček. Tato velká skupina několika desítek poradců podává zprávy o své činnosti a je řízena Střediskem pro poradenství a SIA, které vede od samého počátku ing.Miloš Kohout. Pro získání akreditace byli všichni poradci přezkoušeni před komisí a jsou pravidelně každoročně doškolováni. V letošním roce se uskutečnily doškolovací semináře na dvou místech: ve dnech 12.- 14.října t.r. v Bludově, okres Šumperk a ve dnech 19. - 21.října t.r. v hotelu Astra v Chlumci nad Cidlinou. Tohoto doškolovacího semináře se zúčastnil i autor těchto řádek a může tedy zodpovědně konstatovat, že seminář byl organizačně po všech stránkách perfektně zajištěn ing.Milošem Kohoutem. Vlastní školení vedl neúnavně po celé tři dny JUDr.Pavel Ptáčník. Jeho nedostižná znalost problematiky a vytrvalost udržovaly v napětí a pozornosti všech 35 přítomných poradců. Školicí praxe JUDr.Ptáčníka je taková, že nikdo z přítomných neví předem, kdy bude na požadované téma vyzván k osobní spolupráci. Význam semináře byl i tentokrát zdůrazněn přítomností prezidenta SONS Milana Pešáka, který nás informoval o aktualitách v našem hnutí. Před ukončením obdrželi přítomní skripta s přehledem základních sociálně právních informací pro nevidomé a slabozraké občany, zpracované JUDr.Pavlem Ptáčníkem. Zároveň nám, kteří nevidíme, bylo přislíbeno, že tato skripta dostaneme na kazetách. Závěrem je třeba říci, že v našich okresních odbočkách SONS mají největší úspěch a výsledky ti poradci, kteří kromě kvalitních znalostí dané problematiky jsou v osobním styku s očními lékaři a pracovníky sociálních referátů okresních úřadů. Prvně jmenovaní nám posílají nové zrakově postižené klienty a u druhých pro ně vyřizujeme příspěvky na kompenzační pomůcky. -vid- # Právník vám radí Jsem těžce zrakově postižená matka dvou dětí, v současné době jsem na mateřské dovolené. Chtěla bych vědět, za jakých podmínek mám nárok na rodičovský příspěvek, mohu - li si případně během mateřské dovolené něco "přivydělat". D. M., Chotěšov Rodičovský příspěvek patří mezi dávky upravené zákonem o státní sociální podpoře. Zákon č. 117/1995 Sb., ve znění zákona č. 271 / 2001 v ustanoveních §§ 30 - 32 se dočteme, že: Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který osobně, celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě: a) do čtyř let věku nebo b) do sedmi let věku, jde - li o dítě, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené. Nárok na výplatu rodičovského příspěvku v kalendářním měsíci rodič ztrácí, jestliže v příslušném kalendářním měsíci: a) při výdělečné činnosti dosahuje příjem vyšší, než stanoví tento zákon, nebo jde o výdělečnou činnost vykonávanou v zahraničí, b) nárok na výplatu příspěvku ztrácí i v případě, že má nárok na dávky nemocenského pojištění, na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, na příspěvky náležející občanům se změněnou pracovní schopností v době jejich pracovní rehabilitace. c) Nárok na výplatu příspěvku ztrácí rodič i tehdy, jestliže dítě zakládající nárok na rodičovský příspěvek navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku v rozsahu větším, než povoluje tento zákon, případně základní školu. Vykonává - li rodič výdělečnou činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění, má nárok na výplatu rodičovského příspěvku, jen jestli příjem z této výdělečné činnosti nepřesáhne v kalendářním měsíci po odpočtu daně z příjmů fyzických osob, pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti částku určenou na osobní potřeby tohoto rodiče podle zákona o životním minimu. Do příjmů se přitom nezapočítávají dávky nemocenského pojištění ani náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Je-li rodič osobou samostatně výdělečně činnou, vyplácí se mu příspěvek zálohově. Rodičovský příspěvek dále nenáleží, jestliže v rodině druhý z rodičů má nárok po celý měsíc na peněžitou pomoc v mateřství nebo na peněžitou pomoc podle předpisů nemocenského pojištění. Za celodenní a řádnou péči se pro účely nároku na výplatu rodičovského příspěvku považuje i situace, kdy dítě navštěvuje jesle, mateřskou školu, či jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku, nejvýše však tři kalendářní dny v měsíci. Za návštěvu dítěte v jeslích, mateřské škole či jiném obdobném zařízení v kalendářním dnu se považuje každý den, kdy dítě uvedené zařízení navštíví bez ohledu na délku návštěvy. V případě, že jde o dítě dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené, které navštěvuje jesle, mateřskou školku či jiné obdobné zařízení po dobu, která nepřesahuje čtyři hodiny denně, náleží příspěvek rovněž. Jestliže dítě navštěvuje léčebné rehabilitační ve stejném rozsahu, případně má postižení zraku nebo sluchu, a jestliže postižení zraku nebo sluchu jeho rodičů je v rozsahu 50 % a více, příspěvek rovněž náleží. Při péči o totéž dítě náleží rodičovský příspěvek jen jednou a to rodiči, určenému na základě dohody rodičů. Je - li v rodině více dětí, které zakládají nárok na rodičovský příspěvek, náleží rodičovský příspěvek vždy jen jednomu z rodičů. O skutečnosti, kterému z rodičů bude příspěvek náležet, se mohou rodiče dohodnout. V případě, že k dohodě mezi rodiči nedojde, rozhodne o tom, kterém u z rodičů příspěvek přizná, příslušný okresní úřad. Rodičem se pro účely rodičovského příspěvku rozumí též osoba, která dítě převzala do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě osvojené, dítě, které bylo převzato do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě, jehož rodič zemřel či dítě manžela. Připomínám, že podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, jestliže rodič zajistil péči o dítě jinou zletilou osobou, a to jde - li o případy, kdy je a) při zachování nároku na dítě výdělečně činný nebo b) žákem nebo studentem soustavně se připravujícím na budoucí povolání, nejde - li o studium po dobu výkonu základní vojenské služby, civilní služby nebo za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil. Výše rodičovského příspěvku činí za kalendářní měsíc součin částky na osobní potřeby rodiče, který má na rodičovský příspěvek nárok a koeficientu 1, 10. Jestliže rodič v době, kdy pečuje o dítě má nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo dávky z nemocenského pojištění, jejichž výše je nižší než výše rodičovského příspěvku, náleží rodičovský příspěvek ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a uvedenými dávkami. Jsem těžce zrakově postižená, v současné době pečuji o dítě a zajímalo by mě, za jakých podmínek mám nárok pobírat přídavek na dítě. S. K., Chodov Přídavek na dítě patří mezi dávky upravené zákonem o státní sociální podpoře, které jsou poskytované v závislosti na výši příjmů. Bližší informace o něm najdeme v ustanoveních §§ 17 - 19 tohoto zákona, kde se uvádí: Nárok na přídavek má nezaopatřené dítě a) ve zvýšené výměře, jestliže rozhodný výdělek v rodině nepřevyšuje součin životního minima rodiny a koeficientu 1, 10, b) v základní výměře, jestliže rozhodný příjem nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1, 10, avšak není vyšší než součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,80, c) ve snížené výměře, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,80, avšak není vyšší, než součin částky životního minima rodiny a koeficientu 3. Výše přídavků na dítě činí: a) ve zvýšené výměře součin částky na osobní potřebu dítěte a koeficientu 0,32, b) v základní výměře součin částky na osobní potřebu dítěte a koeficientu 0,28, c) ve snížené výměře součin částky na osobní potřeby dítěte a koeficientu 0,14 za kalendářní měsíc. Přídavek je dávkou náležející nezaopatřenému dítěti a vyplácí se osobě, která má nezletilé nezaopatřené dítě v přímém zaopatření, a to do konce kalendářního měsíce, ve kterém toto dítě dovršilo zletilost. Přídavek na dítě se vyplácí též zletilému nezaopatřenému dítěti, a to od splátky přídavku náležejícímu za kalendářní měsíc po měsíci, v němž dovršilo zletilost. Přídavek je samozřejmě vyplácen v hotovosti, pokud není dohodnuto jinak. I u této dávky platí, že má - li dítě v přímém zaopatření více osob, vyplácí se přídavek jen jednou, a to osobě určené dohodou. Pokud není dohoda možná, určí osobu, které bude přídavek vyplácet, příslušný okresní úřad. Je - li nezletilé dítě v plném přímém zaopatření ústavu, náleží přídavek tomuto úřadu. Pokud doba, kdy je toto dítě v přímém zaopatření tohoto ústavu nezahrnuje celý měsíc, vyplatí tento ústav část přídavku osobě, která měla dítě v zaopatření po dobu, po kterou nebylo v ústavu. Pro úplnost dodávám, že za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, avšak nejdéle do 26. roku věku, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání nebo se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro úraz nebo pro nemoc, nebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Po skončení povinné školní docházky se do 18. roku věku považuje za nezaopatřené i dítě, které je vedeno v evidenci příslušného úřadu práce a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání. Za nezaopatřené dítě přitom však v žádném případě nelze považovat dítě, které je poživatelem plného invalidního důchodu z důchodového pojištění. Zpracovala JUDr. Ivana Marešová # Integrace ve Zlíně Zařazení zhruba stovky zrakově postižených dětí do běžných škol se za deset let fungování podařilo Speciálně pedagogickému centru při Mateřské škole pro zrakově postižené ve Zlíně. "Někteří z nich dnes již úspěšně studují na středních školách," pochlubila se ředitelka centra Miroslava Urbánková. Ještě před deseti lety přitom byly všechny těžce zrakově postižené děti soustřeďovány od pěti let ve speciálních internátních školách, kde absolvovaly povinnou školní docházku. "Nejbližší školy tohoto typu jsou v Brně a v Litovli," poznamenala Urbánková. Také díky zlínskému centru již mohou i nevidomé děti docházet do běžných škol v místě svého bydliště. Jedním z úkolů centra v procesu integrace je právě zajištění potřebného zázemí v příslušné škole. "Musíme do školy zapůjčit zařízení, které umožní, aby dítě mohlo být úspěšně vzděláváno s ostatními. U nevidomých to znamená digitální čtecí zařízení vybavené skenerem a hlasovým výstupem v ceně zhruba sto tisíc korun. Stejnou částku však vydáme také za televizní lupu, kterou potřebují ke vzdělávání děti slabozraké," vysvětlila Urbánková. Prvořadým úkolem pracovníků centra je však rozvíjení kompenzačních smyslů postižených dětí, s kterým se podle Urbánkové musí začínat již v raném věku. Stejně tak je ale nutné stimulovat zbytky zraku dítěte. "Mnoho z nich svůj první zrakový vjem prožije až u nás," uvedla ředitelka centra, která má ke stimulování zraku k dispozici řadu speciálních přístrojů. Proto je vhodné, aby zrakově postižené dítě nastoupilo do speciální školky co nejdříve. "Pokud se jedná o dítě mimozlínské, mělo by dojíždět do centra co nejčastěji. Pokud to z jakéhokoliv důvodu není možné, přijedeme za ním my," sdělila Urbánková. I proto potřebuje centrum na svoji činnost poměrně značnou sumu peněz. "Ozve-li se nám sponzor, okamžitě vytáhnu ze šuplíku seznam věcí, které potřebujeme," zasmála se ředitelka centra. Jaroslav Janečka # O mobilních telefonech Nové ceny, nové služby Rád se s vámi, čtenáři Zory, po delší době setkávám nad tématem, které je ve velké oblibě. Opět si povíme něco nového o mobilních telefonech a operátorech mobilních sítí, s cílem udržet si nadále jasnou hlavu. Záměrně jsem na stránkách Zory neupozorňoval na všechny novinky pocházející z kuchyně marketingových oddělení, protože momentálně zajímavá nabídka nemusí být zajímavou nabídkou třeba za půl roku. A pokud někým byla skutečně připravená nabídka hodná zájmu, dříve nebo později na ni zareaguje i konkurence. Uvedu dva příklady, z nichž je to patrné. Český národ rád posílá textové zprávy. Eurotel proto nabídl zákazníkům svých předplacených karet "Go" tarif, v němž jsou levnější tyto zprávy (1,80 za zprávu), ale volání je zase dražší (kdykoli kamkoli po republice 6,60). Na to zareagoval Paegas a do sedmi měsíců svým zákazníkům předplacených karet nabídl tarif posílání zpráv za 1,70 a volání kdykoli kamkoli po republice za 6,60. Jak vidíte, tyto ceny se až příliš podobají novému tarifu "Go", takže podobnost není čistě náhodná. V květnu nabídl Eurotel opět nové druhy paušálů a tentokrát se snažil nalákat i ty méně movité zákazníky určitým vylepšením těch nejlevnějších paušálů. Za 205 korun včetně DPH (tarif Relax) 30 minut volání zdarma a 30 textových zpráv zdarma. Takto v počtu nabízených volných minut předčil do té doby nejlevnější tarif Paegasu P20, kde, jak už název napovídá, bylo za 310 korun včetně DPH pouze 20 minut volání zdarma. To si nenechal Paegas jen tak líbit a rozhodl se zahájit kampaň za získání co největšího počtu paušálních zákazníků. Vždyť tito uživatelé jsou daleko stabilnější a ti jen tak hned "neutečou" při lepším cenovém závanu od konkurence. Proto od září tento provozovatel odstartoval s novými tarify, kde se již objevuje inovovaná verze tarifu P20 s názvem "P20 start". Za 157,50 korun včetně DPH 20 volných minut zdarma a tak se opět předsunul před Eurotel. Jiné tarify vylepšil ještě výrazněji, za 472,50 korun včetně DPH - 80 volných minut, za 945 korun včetně DPH 200 volných minut. Pouze speciální tarif "Jistota" pro držitele průkazu ZTP/P si drží stále za 414,80 korun svých 40 minut zdarma a tak se stává oproti jiným tarifům zřetelně nevýhodným. Aspoň vidíte, kde končí zájem o zákazníka, nejspíš jste vy, "zétépáci", málo volali, tak teď jste nedostali přidáno. Ale nezoufejte, po uplynutí jednoho roku od uzavření smlouvy na dotovaný telefon můžete vystoupit z tohoto speciálního tarifního "praporu" a zdarma se začlenit mezi standardní zákazníky výběrem jiného, pro vás výhodnějšího tarifu. Anebo, když nejste vázáni smlouvou na dobu určitou (většinou dva roky) a nechcete dál platit měsíční paušál, můžete přejít za poplatek 400 korun na program předplacené karty "Twist" a přitom vám původní číslo zůstane. To je konečně od září tohoto roku možné. Jenže nedají se srovnávat paušální programy pouze podle počtu nabízených volných minut, to tak bylo a to tak nejspíš bude i nadále. Při standardním programu P80 jsou oproti speciální "Jistotě" ve špičce volání do vlastní sítě o něco dražší, ale volání do sítě jiných operátorů výrazně levnější. A když se společnosti Radiomobil upíšete na další dva roky a nevezmete si telefon za výhodnější cenu, bude vaše volání ještě zhruba o dalších 20% levnější. Nerad bych se opakoval, všechny tyto inovace a různé kosmetické úpravy toho moc nemění na základních principech, kterými se jednotliví operátoři řídí a o kterých je dobré, aby zákazník při své volbě mobilu dopředu věděl. Stále platí, že Eurotel si i nadále drží ve srovnání s jinými operátory nejvyšší ceny v účtování za volání, za ním Paegas a nejlevnější je Oskar. Když už jsme u těch cen za služby, všimněte si další podstatné skutečnosti. Eurotel má stále nejvyšší počet zákazníků (již je to kolem tří milionů), Paegas o půl milionu méně a Oskar by se rád vbrzku přiblížil k počtu jednoho milionu účastníků. Z toho jasně vyplývá, že účtovat vysoké ceny si může dovolit hlavně ten, kdo má dostatečný počet zákazníků a hlavně klientelu, která hodně utrácí. Takový provozovatel také nejvíce vydělá, protože klienti si mezi sebou volají ve stejné síti a tak nemusí telekomunikační společnost platit za propojení hovoru do jiné sítě. A nejenže takový provozovatel hodně vydělá, nemusí se ani tak jako jiní snažit vylepšovat své služby, a pokud s něčím přijde, může si za tyto služby nechat dobře zaplatit. Až do letošního roku používal Eurotel pro své zákazníky sim karty (karta s telefonním číslem) staršího typu (poznáte je podle toho, že mají malou kapacitu telefonního seznamu - do 100 položek). I nové Go karty nevybavené novými službami jsou pořád ještě z té "staré" série karet. Přitom Paegas už před třemi lety zahájil vydávání nových, lepších sim karet, které měly telefonní seznam s kapacitou 200 položek a které nabízely prostřednictvím nabídkového menu (Sim Toolkit) některé doplňkové služby jako "zpravodajství, sport, doprava". Co naplat, když už Eurotelu kvůli bankovnictví přes telefon nezbylo nic jiného než přijít s novým typem sim karet, udělá tomu aspoň pořádnou reklamu. Ale aby Eurotel umožnil "Go" zákazníkům nechat si zjistit aktuální stav kreditu na své kartě přes hlasový automat nebo operátora, což by uvítali všichni zrakově méně "nadaní", to v žádném případě. I když voláte ze svého čísla a i když znáte, kam z toho čísla voláte, je váš aktuální účet řádně utajen, smí ho vědět jen Eurotel. Máte se přece podívat na displej svého telefonu. A jestli to náhodou potřebujete zjistit někde na ulici, zeptejte se na to raději náhodného kolemjdoucího, ten to vědět může. Skutečným důvodem, proč Eurotel nechce částku sdělovat, je již překonaný způsob odečítání kreditu z vaší "Go" karty. Toto odečítání je realizováno přes síť, která do vašeho telefonu posílá jednotky a podle počtu přijatých jednotek se odpovídajícím způsobem odečte částka na vaší kartě. Ovšem jestli váš telefon přijal odpovídající počet jednotek, to už je věc jiná. Pokud všechny jednotky nepřijal, bude se váš kredit rozcházet s částkou, kterou si vede Eurotel. Někdy tento "rozchod" může být tak výrazný, že vás z ničeho nic systém zablokuje a vy najednou zjistíte, že po dobití kuponem máte například o 50 nebo i více korun méně než vám ukazoval telefon. Přitom by bylo jednodušší účtování převést na způsob, který již dávno používá Paegas a který má i Oskar - částku si zjistíte buď přes hlasový automat nebo zadáním kódu na displeji. Popravdě řečeno, zjišťování kreditu na "Go" kartě je u každého typu telefonu odlišné, což je podle mne veliká nevýhoda. Navíc některé telefony způsob zjišťování kreditu na "Go" kartě mají tak nešťastně vyřešen, že musíte být doslova detektivy, abyste přišli na to, kde si kredit zjistit. Napadlo by vás, že u Siemensu máte tuto položku hledat v "nastavení"? A co říkáte tomu, že Eurotel klidně pustil na trh telefony, které nezobrazovaly částku v korunách, ale pouze v jednotkách, takže vy jste tu vysokou cifru museli pracně přepočítávat (jednotka se rovná pěti haléřům)? Sice dodatečně kvůli Eurotelu Siemens udělal určitou softwarovou úpravu, ovšem to už je opět jen úprava, nikoli řádný standard. Pro nevidomé je vstřícnější varianta předplacené služby "Twist" nebo "Oskarta", kde si můžete kredit zjistit i přes hlasový automat, a to kdykoli uznáte za vhodné. Oskar má dokonce hlasový automat vybaven natolik pečlivě, že si přes něj můžete nastavit takřka všechny služby a zjistit si důležité informace o vašem čísle, aniž byste k tomu potřebovali někoho vidícího anebo se museli doprošovat operátora na zákaznické lince. I u "Oskarty" si díky vašemu heslu můžete např. zjistit odblokovací kód (puk) při zablokování vaší simkarty. U Oskara je to samozřejmé, u Paegasu s tím dělají určité drahoty (jde to pouze přes operátora), u Eurotelu je to nemožné - pokud srovnáváme předplacené karty. Nebyl bych dostatečně objektivní, kdybych nepřipustil existenci hlasového automatu i u Eurotelu. I přes něj si můžete mnohé služby nastavit anebo zjistit si třeba svůj nynější tarif. Problém je spíše v určité pomalosti v zavádění nových služeb, Eurotel často vyčkává až s čím přijde konkurence. Bezprostředně inovuje jen ty programy, které mu zajišťují okamžitý výdělek a přísun nových zákazníků. Poněkud odlišný trend vidíme u Paegasu, kde se stále pouštějí do nových, dosud nikým nenabídnutých služeb. Málokdo ví, že již před třemi lety byl právě Paegas u nás jako první, kdo umožňoval volání do zahraničí přes internet a tak na tu dobu jste mohli volat do vybraných zemí až třikrát levněji oproti běžným mezinárodním hovorům. Služba začala získávat na oblibě, proto musela konkurence zasáhnout a šla si stěžovat na Český telekomunikační úřad. Ten tuto službu okamžitě pozastavil až do doby legislativního vyřešení, což v praxi znamenalo, že to bylo až do doby, kdy ji mohla nabídnout i konkurence. Společnost Radiomobil v poskytování nových služeb neustávala, popravdě řečeno, všechny jejich inovace přicházely se střídavou kvalitou. Něco se jim velmi povedlo, pak zase přišlo něco, kde si to zkazili. Mám za to, že to je ten hlavní důvod, proč podobně jako Globtel na Slovensku nepředběhli Eurotel. Tyto řádky píši jako vysvětlení k možným službám, které nám chce Paegas nabídnout v dalších měsících. Najde se mezi nimi i něco užitečného pro nevidomé? Pokračování P.Partyka, kontakt na tel.0608/10-0608 # Mluvící jízdenkové automaty V Tokiu budou mít brzy mluvící jízdenkové automaty, které poslouží zrakově postiženým i jako akustická orientační pomoc. Společnost JR East na stanici městské linky s největší frekvencí Yamanote nainstaluje na několika místech senzorová zařízení navádějící nevidomé, vybavené lehkým přenosným přijímačem, k jízdenkovému automatu, který je osloví a pak nasměruje k nástupišti. Podobné akustické senzory navedou nevidomé i k toaletám. (it) 2001: Nesmírná odysea Ve čtvrtek 25.října odpoledne se zaplnil sál Boženy Němcové Památníku národního písemnictví v Praze do posledního místečka. Toto důstojné prostředí si zvolilo občanské sdružení OKAMŽIK - komunitní centrum sociálních a kulturních služeb pro nevidomé k vyhlášení výsledků prvního ročníku literární soutěže pro zrakově postižené děti a mládež "2001: Nesmírná odysea". Akce se stala součástí projektu "Komunita alternativ nevidomé mládeže. Předložený projekt uspěl v grantovém řízení a byl zařazen do dlouhodobého projektu "Pomozte dětem!", který pořádá Nadace rozvoje občanské společnosti a Česká televize. Záštitu nad soutěží převzala Obec spisovatelů. Byla vypsána ve třech věkových kategoriích - 9 až 12 let, 13 až 15 let a 16 až 19 let. O pořádání literární soutěže se mladí zájemci dozvídali prostřednictvím médií včetně naší ZORY, speciálních škol pro zrakově postižené a speciálně pedagogických center, kde mají přehled o zrakově postižených dětech, tzv.integrovaných, které navštěvují běžný typ školy v místě svého bydliště. Přišlo celkem 41 příspěvků - 12 v nejmladší kategorii, nejvíc - 23 - v kategorii 13 - 15 let, a od nejstarších pouze šest. Nesnadný úkol čekal na šestičlennou porotu pod předsednictvím dr.Ilony Borské, uznávané autorky knih pro mládež. Program, ve kterém zazněly oceněné práce, moderovala paní Táňa Fischerová a klavírními improvizacemi příjemnou atmosféru doplňoval Petr Pařízek, nevidomý student Deylovy konzervatoře. A které příspěvky nejvíce zaujaly porotu? V kategorii 16 až 19 let první místo získala Pavla Šuranská z Deylovy konzervatoře za cyklus básní "Elegie hrůzy". Za povídku "Stejným metrem" obsadil druhé místo Pavol Janto z pražské Obchodní akademie pro zrakově postižené. Hana Gabrišková (rovněž Obchodní akademie) se básněmi "Dovolávej se" a "Zlomené srdce" umístila jako třetí. V kategorii 13 až 15 let bylo následující pořadí: první místo - Jaromír Tichý (Církevní gymnázium Plzeň) za sci-fi povídku "Planeta Zoran". Druhé místo - Anna Burdová (ZŠ Jaroslava Ježka) za povídku "Můj příběh o delfínovi". Třetí místo - Jana Kvaková (ZŠ pro ZP Opava) za povídku "Láska v novém městě". Nejmladší kategorie 9 - 12 let: první místo - Michal Decker (ZŠ Praha-Modřany) za povídku "Kam ty odpadky mizí?". Druhé místo - Kristýna Magrlová (ZŠ pro ZP Opava) za pohádku "O princezně, která všechno slyšela". Třetí místo: Marie Rozenthalová (ZŠ Jaroslava Ježka) za povídku "Útěk". Zvláštní cenu dostala Pavlína Linhartová z Opavy za osobní příběh "Životní zkouška". Kromě věcných cen - volkmenů, knížek, kazet apod., obdrželi nejlepší i pamětní list. Je zajímavý tím, že je na něm přenesen do grafické podoby barevný obraz nevidomé autorky Pavly Francové. "Osobně jsem měl nejsilnější zážitek ze tří prací," svěřil se předseda občanského sdružení OKAMŽIK, člen poroty, člen Obce spisovatelů, básník, nevidomý ing.Miroslav Michálek, "na prvním místě však z básní Pavly Šuranské. Její poezie je mi blízká ne autorsky, ale lidsky, čtenářsky mám rád právě takovouto poezii. Velice příjemná byla povídka z oblasti sci-fi "Planeta Zoran" od patnáctiletého mladíka Jaromíra Tichého z Plzně. Povídka je poměrně dlouhá, je to kompaktní příběh, ve kterém je řada rovin včetně nějaké té lásky. Zaujalo mě, že ve své práci neopakuje stejná slova, vyvaroval se stylistických těžkopádností. Říkal jsem si, že je to práce spíše dvacetiletého než patnáctiletého. Velmi se mi také líbila pohádka, kterou jsme i zahajovali program, "O princezně, která všechno slyšela". Je to taková naivní, čisťoučká, dětská pohádka, ale zároveň netrpí dětskými projevy. Zejména u těch nejmladších byl velmi zajímavý pohled do dětské duše. Z jedné minipovídky bylo patrné, že to píše nevidomá autorka, protože popis byl vyloženě přes sluchové vjemy." Příští ročník literární soutěže se uskuteční za dva roky. Jiří Reichel # Počin Klubu Manus Na podzim 2001 vydal Klub Manus první CD rom, dokumentující jeho záslužnou činnost ve vzájemné komunikaci nevidomých, slabozrakých a vidících. Projekt vychází z toho, že slova a zvuky se mohou mísit a vytvářet atmosféru určitého místa. Myšlenky mohou být sice vysloveny, ale také mohou být slyšeny beze slov. Na uskutečněných akcích projektu se podíleli žáci Střední školy internátní pro slabozraké a nevidomé v Brně (Hlinky), brněnské Studio Labyrint a rovněž brněnské Divadlo Kiosk. Cesta jakýmkoli prostředím je pro vidící i nevidomé souhrnem mnoha důležitých detailů, zaznamenávaných pamětí jako souhrn tvarů a zvuků. Pro slabozraké a nevidomé pak především jako souhrn zvuků a překážek, či chcete-li, bariér. Dojem, který krajina vyvolává, jim pak může vhodnými slovy pocitově přiblížit vidící průvodce. Modelově byly takové situace vyzkoušeny v Divadle Kiosk při tzv.zvukohrách. Jejich náměty mohou být např. Procházka hradem, Vodní krajina, vyzkoušena byla i Zvuková krajina Brno. Klub Manus vznikl v srpnu 1997 jako samostatný klub v rámci Sdružení Manus. Jeho náplní je realizace komunikačního bezbariérového prostoru pro mladé lidi - vidící i nevidomé, a to nejen v klubu či na jevišti, ale i na internetu. Za krátkou dobu své činnosti má za sebou řadu pozoruhodných i úspěšných projektů. Ty právě vydaný CD rom 1 přibližuje v češtině a angličtině. Jsou na něm i ukázky z některých projektů. Bližší informace si mohou zájemci najít na internetové adrese http://www.manusbrno.cz, která je aktualizovaná jednou za půl roku. RZ # E Mi Manchi Pro nové album nevidomého tenora Andrey Bocelliho, nazvané "Cieli di Toscana", napsal jednu z písní i český skladatel Zdeněk Barták. Na podzim 2000 vyhlásilo vydavatelství Sugar Srl. mezinárodní soutěž "Premio Bocelli 2001". Mohli se zúčastnit autoři z celého světa. Dvě první vítězné písně slíbil Andrea Bocelli natočit na své nové album. Soutěž byla anonymní. V prvním kole se sešlo okolo sedmi stovek písní, následovalo několik vyřazovacích kol. Letos na jaře se do finále probojovalo šest nejlepších písní. A Zdeněk Barták napsal dvě z nich. Absolutním vítězem celé soutěže se nakonec stala jeho skladba "Scházíš mi" s textem Giorgia Calabreseho nazvaná "E Mi Manchi". Tu si Andrea Bocelli prý ještě před vyhlášením konečných výsledků oblíbil natolik, že ji chtěl na album nazpívat, i kdyby se nakonec neumístila. I na tiskové konferenci v Benátkách tuto píseň zpíval jako závěrečnou z pěti, které přítomným novinářům přednesl. Při této příležitosti neopomněl Andrea Bocelli zdůraznit, že je vítěznou skladbou zmíněné soutěže a že jejím autorem je Čech. (vw) # Exkluzivní publikace U příležitosti 150. výročí úmrtí Louise Brailla (6.ledna 2002) vydá brněnská Typhlographie popis jeho rodného domu včetně podrobného výčtu původního zařízení jednotlivých místností. Podklady byly získány při mé osobní návštěvě Braillova rodiště Coupvray v roce 2000. Jedná se o první exkluzivní český text. Odběratelům Brněnského občasníku bude brožura v Braillově písmu zaslána bezplatně. Ostatní si ji mouhou objednat v Braillově písmu nebo na disketách (též e-mailem) za pouhých 100 Kč na adrese: Josef Smýkal, Loosova 10, 638 00 Brno. # Inzerce Koupím: CD přehrávač Tesla MC 900, případně 902, 911, videorekordér Panasonic 65, Akai 855, zesilovač Tesla AZS 223, Tv Tesla 439. Prodám: CD, CD video, VHS, DVD. Dále kalendáře, např. Abba, Boney M, Madonna, Belinda Carlisle, Samanta Fox, Kylie Minogue, Thalia, Jennifer Lopez, Britney Spears, U2, AC-DC, Kiss, Corrs, Nirvana a jiné - ruším sbírku. Pište černotiskem na adresu: Anton Drgoň, Luční 911, 766 01 Valašské Klobouky, nebo telefonujte na číslo 0636 320448.