Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 85. Číslo 22 listopad 2001 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová, Jiří Mayer a Ilona Fryčová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: (02) 21 46 21 76 Fax: (02) 21 46 21 75 e-mail:zora@braillnet.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- korun českých O b s a h : Klémovo poslední jednání Další zvýšení životního minima Zvýšení výpočtových základů pro účely nemoc.pojištění Změny všeobec.vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu pro účely důchod.pojištění Ladič se srdcem kovboje Nový guvernér Rotary distriktu Gama paprsky zachraňují nemocné oči Makulární degenerace Automatická kresba pomáhá Vzrůstající popularita soutěže Nejde o žádné výročí Evropský parlament schválil směrnici o autobusech Hlasové SMS Srdečné poděkování Hračka zabíjela Možná sdělení Pozvání Navštivte Klub vojenské historie Štědrá žena Pozvání na silvestrovský pobyt Babí léto přálo šachům V Rokycanech mezinárodně CYKLOSERRVIS U Tyrše # Klémovo poslední jednání Proti psacímu stolu mám za sklem knihovny velkou fotografii a chodím se na ni dívat, když je mi ouvej: vesnická cesta, po níž se z kopce řítí mladý cyklista. Kameny létají na všechny strany, velké silné ruce pevně svírají držadla řídítek přetočených nahoru, rozložitá ramena, bohatá černá kštice, mírně pobavený úsměv. "V kolika letech jsi vlastně přišel o zrak?" zeptala jsem se před léty, když mi Klement Lukeš tu fotku dával. "V roce nula," odpověděl, a já strnula. "Už jsem se tak narodil." Znovu kouknu na snímek, pak hlesnu: "Vždyť se mohřzabít, člověče!" - "Co vyvádíš, přede mnou přece jeli kamarádi a říkali mi, co mám dělat." Ani stín pochyb. Věta stará víc jak čtyřicet let mi dodnes zní v uších včetně oné celoživotní Klementovy melodie na téma důvěry v přátele, v přátelství. Nevěděl dosud, jakými zkouškami jim bude projít. Za mlada byl věřícím komunistou. Když získal informace a zbavil se bludů, zahájil s partou spřízněných duší otevřený boj proti důsledkům stalinismu v naší zemi. Rodná strana nazvala jejich úsilí velezradou a chystala pro ně provaz. Po XX.sjezdu KSSS už ale jugoslávskou falešnou kartu proti nim nemohla použít, neboť Tito náhle přestal být "krvavým psem". Takže je aspoň vyházeli ze zaměstnání a nahnali do výroby. Klementu Lukešovi navíc zakázali Prahu. Živil se na Moravě pletením košíků a v poněkud uvolněných letech před sovětskou okupací v roce 1968 se do Prahy zase vrátil. Od počátku normalizace se z jeho pražského bytu v Celetné ulici stala nejen vysoce výkonná samizdatová dílna, nejen jakýsi mozek nejrůznějšího disidentského dění, ale i místo spočinutí vyčerpaných duší, "zvláštní oáza", jak říká ve své knize Jiří Lederer, "laická modlitebna, kterou jsme potřebovali k duchovnímu a morálnímu přežití". Počítali jsme samozřejmě s odposlechem, se zadržením, zatčením či uvězněním, ale ten doušek vody živé nám za to riziko stál. Jméno Klement (Kléma, Klíma, taky Klimoš, jak mu říkala jeho krásná moravská maminka) pochází z latiny a znamená vlídný, laskavý, mírný. Jakoby předurčilo jeho vztah k lidem, jeho umění naslouchat druhým, snaha vcítit se do různých povah, pochopit je a pomáhat jim získat ztracenou víru či sebedůvěru. Sám si nikdy nestěžoval, naše stesky však poslouchal s trpělivostí zpovědníka. O sobě mluvil výhradně na přímé požádání. Když ve svých sedmdesáti letech náhle a téměř úplně ohluchl, velice jsme se o něj báli, neboť bez schopnosti komunikovat se ocitl v izolaci skoro absolutní. Viditelně tehdy bojoval s vlastním zoufalstvím, a my byli bezmocní. Jeho silná povaha nakonec ustála i tuto mezní situaci. Pokorně se od chytrých "sluchových" mašinek vrátil k "tečkám" a kdekdo pro něho začal doma i v cizině shánět ve spolupráci s doktory nejnovější vynálezy na podporu zbytků sluchu, aby se mohl domlouvat i s těmi, kdo Braillovo písmo neovládají. I tohle se podařilo, a jakmile začal pro Radu Českého rozhlasu znovu týden co týden dělat rozbor a hodnocení veřejnoprávního vysílání, byl to zas ten zarputilý optimista, jak jsme ho vždycky znali. Jenom ve Výboru dobré vůle musel skončit a přestal chodit do divadla. Ve větší společnosti vůbec nerozuměl mluvenému slovu, protože sluchadlo zesilovalo všechny zvuky, a v nich se mu lidský hlas rozplýval do ztracena. S touhle ztrátou se vyrovnal tak, že se intenzivně začal věnovat své nerezavějící lásce - zeměpisu. Byly-li jeho znalosti literatury a historie obdivuhodné, to, co znal ze zeměpisu bylo doslova omračující. Poprvé jsem to zaregistrovala, když jsem si kdysi půjčila auto, abych mohla odvézt svou malou, těžce nemocnou dcerku na léčení do Vysokých Tater. Kléma mi tehdy bez přípravy, jen tak z hlavy nadiktoval celou trasu včetně odboček a mostů. Teď jsme se tedy probírali encyklopediemi, porovnávali údaje, pátrali v plastických mapách... Byl tím posedlý a dětsky nadšený. Zdálo se, že mu nastávají lepší časy. 28.října 2000 převzal na Hradě vyznamenání "Za zásluhy o stát". Na 1.listopad jsme měli domluvenou práci, ale místo toho telefonoval, že musí do nemocnice. Postřehl můj úlek a rychle přidal jednu ze svých oblíbených slovních hříček: "Neboj, budu BUĎ FIT!" Několik hodin poté umřel v den svých 74. narozenin na těžký infarkt, naštěstí ve spánku. Druhého listopadu už to bude rok. V den pohřbu jsem potkala docentku Evu Kröschlovou, významnou taneční pedagožku, a odpověděla jí na otázku, co že se mi stalo. Zastavila se uprostřed spěchu: "Klement Lukeš? Ten komunista?" - "Hodně bývalý," povídám a bojím se, co řekne dál. "Ten totiž v padesátých letech zachránil mou mámu, když ji chtěli vyhodit z Akademie," volá na mne už ze schůdků zavírajících se tramvajových dveří, aniž tuší, že právě poskytla dobové svědectví slovům Marcuse Tullia Cicerona, vysloveným před více jak dvěma tisíci lety: "Jakmile přijde konec, tu se rozplyne vše, co uplynulo, a zůstane jenom to, co jsi vytvořil svou ctností." Miroslava Filipová # Další zvýšení životního minima Podle nařízení vlády č. 333/2001 Sb. ze dne 5. září 2001 se od 1. 10 2001 zvyšují částky životního minima. Do 1. 10. 2001 činila např. celková částka životního minima na jednotlivce Kč 3 770,- (a se nyní zvedá na Kč 4 100,-). Co je to vlastně životní minimum? Životní minimum je charakterizováno podle zákona jako minimální hranice příjmu občana. Pokud občanův příjem nedosahuje této hranice, nastává stav jeho hmotné nouze. V případě, že si tento příjem nemůže z vážných důvodů (za vážný důvod se považuje např. zdravotní stav, vysoký věk apod.) vlastním přičiněním zvýšit, stává se sociálně potřebným a je mu státem formou dávek poskytnuta pomoc většinou doplňující příjem do výše životního minima, v některých případech při odůvodněných zvýšených životních nákladech i nad výši životního minima (např. při lékařem doporučeném dietním stravování, zvýšených nákladech na bydlení). Stanovení výše této hranice příjmu je důležité jak pro stanovení nároku na dávky sociální péče, tak i pro dávky státní sociální podpory (kterými se snaží stát podpořit rodiny s dětmi) nebo při stanovení nároků na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání či zvýšení důchodu pro bezmocnost. Životní minimum se skládá ze dvou důležitých položek a to: 1. Částky potřebné k zajištění základních osobních potřeb občana, - ta je rozdělena do čtyř úrovní podle věku nezaopatřeného dítěte a dále pro ostatní občany. Slouží k zajištění výživy, ošacení apod. Částka potřebná k zajištění výživy a základních osobních potřeb občana platná od 1. 10. 2001 činí měsíčně: a) 1 690 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku b) 1 890 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku c) 2 230 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku d) 2 450 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku e) 2 320 Kč, u nezaopatřených občanů 2. Částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost (je spojena s náklady na bydlení - nájemné, elektřina, voda, aj.). I zde jsou stanoveny čtyři úrovně a to podle počtu osob v domácnosti. Žije-li v domácnosti více osob, které spolu trvale žijí a společně hradí náklady, jsou tyto osoby posuzovány společně. Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost činí měsíčně: a) 1 780 Kč, jde-li o jednotlivce b) 2 320 Kč, žijí-li v domácnosti 2 osoby c) 2 880 Kč, žijí-li v domácnosti 3 nebo 4 osoby d) 3 230 Kč žije-li v domácnosti 5 nebo více osob Výši své minimální hranice příjmu si tedy každý může snadno vypočítat - součtem částek jednotlivých členů domácnosti na osobní potřeby a jednotlivé částky na domácnost. J.V. Zvýšení výpočtových základů pro účely nemocenského pojištění Zákon č. 61/1999 Sb., kterým byl novelizován zákon o nemocenském pojištění, stanovil podmínky pro pravidelnou valorizaci vyměřovacích základů rozhodných pro výpočet dávek vyplácených z nemocenského pojištění. Podle § 40 citovaného zákona vláda vždy od 1. ledna zvýší částky denních vyměřovacích základů, pokud přepočítací koeficient pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění stanovený naposledy nařízením vlády činí hodnotu větší než 1; zvýšení se provede tak, že se tyto částky vynásobí uvedeným koeficientem a výsledné částky se zaokrouhlí na celé desetikoruny nahoru. Výše dávek nemocenského pojištění, na které vznikl nárok před 1. lednem kalendářního roku, od něhož byly naposledy zvýšeny částky denních vyměřovacích základů, a tento nárok přechází i do dnů následujícího roku, se upraví bez žádosti od 1. ledna podle nové výše těchto částek. Na základě zmocnění citovaného zákona vláda svým nařízením č. 347/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002 upravila částky denního vyměřovacího základu takto: Částka 430 Kč se zvyšuje na 480 Kč a částka 630 Kč se zvyšuje na 690 Kč. JUDr. Pavel Ptáčník Změny všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu pro účely důchodového pojištění V souladu se zmocňujícími ustanoveními zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění, vláda svým nařízením č. 346/2001 Sb. jako každoročně stanovila pro účely důchodového zabezpečení výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2000 a výši přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2000 a upravila částky pro stanovení výpočtového základu. Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2000 činí 13 490 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2000 činí 1,0942. Částky pro stanovení výpočtového základu, které byly naposledy zvýšeny nařízením vlády č. 375/2000 Sb. se zvyšují takto: a) částka 6 600 Kč se zvyšuje na 7 100 Kč, b) částka 15 300 Kč se zvyšuje na 16 800 Kč. Toto výše uvedené nařízení nabývá účinnosti dnem 1.ledna 2002. JUDr. Pavel Ptáčník # Ladič se srdcem kovboje Bohumil Jelínek se stal ladičem a je tomu dodnes rád. Má velký smysl pro humor a ze všeho nejraději jezdí na koni. Pořádá různé akce, jako jsou zahradní slavnosti a lyžování na podzimním listí. "Mám sítnicovou vadu po úrazu," vypráví B. Jelínek. "Chodil jsem do základky na Hradčany a pak jsem šel studovat Deylovu konzervatoř. Když se však můj profesor dověděl, že jsem v devatenácti letech počal dítě, nastal mezi námi konflikt. Nejdřív jsem letěl já a za mnou houslový futrál. Takže jsem přešel na ladičskou školu pro zrakově postižené, která se nacházela ve stejném areálu jako konzervatoř. Nebylo to tehdy žádné terno, na konzervatoři zaznívalo: "iba ladič". Učitel hudby zkrátka znamenal víc. Teď jsem rád, že jsem ladič," říká B. Jelínek. Dnes je Bohumil Jelínek soukromník. Chodil ladit do Národního divadla, Státní opery, dělal hudbu z respiria na Kavčích horách a také ladil na Barrandově. V poslední době pracuje nejčastěji na ambasádách. "Když jsem po škole nastoupil do Pianoservisu, řekli mi starší kolegové: Po pěti až deseti letech se dá teprve říct, že ladič umí ladit. A měli pravdu," dodává Bohumil. Dnes žije šestnáctým rokem v manželství se ženou Janou a tvrdí, že je šťastně ženat. Tomu nasvědčuje i to, že říká své ženě "anděl". V současné době je jeho největším koníčkem "kůň", jak sám říká. Na koni jezdí téměř deset let. "Ne že bych byl nějakej bourák, ale umím na koni dojet tam kam potřebuju a hlavně se umím vrátit." Dnes už má Bohumil Jelínek druhého koně. Na prvního Boďara nemůže zapomenout, byl to jeho miláček. Boďar pro svou nemocnou nohu nemohl jezdit dlouhé tratě a tak jej Bohumil daroval studentce, která měla ke zvířeti již delší dobu vztah. Svého koníka má Bohumil ustájeného na Klokočné, kam obvykle jezdí dvakrát do týdne. V létě o dovolené vyráží Bohumil s kamarády kovboji po okolí Sázavy. Většinou spávají s koňmi pod širákem. Bohumil se orientuje celkem dobře. I když pro svou sítnicovou vadu nemůže číst, pohybuje se bez problémů i v cizím prostředí. Jeho kůň se navíc vždy držel za patami svého stáda. Když se výjimečně stalo, že mu ostatní koně zmizeli z dohledu, Boďar znervózněl. Bohumil říká, že i v ohradě se držel pohromadě s ostatními koňmi. Každý rok pořádá B. Jelínek zahradní slavnosti, většinou v kovbojské restauraci nebo na ranči. Na slavnostech Bohumil hrává ve skupině zvané "Lihouš", kde hraje na basu. Sem tam také se skupinou hrávali na svatbách nebo narozeninách. V mládí se B.Jelínek přihlásil s dobrým kamarádem do vodáckého klubu. "Byl jsem rád, že jsem tenkrát šel do Bohemky s ním, protože kdyby se hned od začátku dověděli, že špatně vidím, nenechali by mě jezdit divokou vodu. Když už na to později přišli a věděli, že to ve dvojici zvládám, tak mě tam nechali. Nebyl pro mě problém kopírovat toho přede mnou a vůbec, na vodě se pomáhá každýmu. Nemusela mi však být věnována žádná zvláštní péče, jen jsem měl tu jistotu, že mi někdo vždycky pomůže." Ve vodáckém klubu se Bohumil seznámil s mnoha přáteli, dodnes je jimi obklopen. V této společnosti našel nynější manželku, která o svém muži říká: "Já jsem si vůbec nevšimla, že Bohouš špatně vidí. A když jsem se to dozvěděla, tak jsem ho začala obdivovat. Brzy jsem také poznala, že s Bohoušem se budu pořád smát," říká Jana Jelínková. "Někdo zkrátka musí dělat kašpárka. Když přijímám, tak bych taky měl dávat," řekl na to Janin muž. "Partu je třeba rozveselovat." Bohumil stále vymýšlí něco pro pobavení svých přátel. Každoročně organizuje turistický výlet v okolí Broumova. Jednou na podzim jeli na běžkách po listí. Běžky s nohou nesundali ani u stolu v zastávkových hostincích. Na silvestra, kdy Bohumilova parta společně vítala nové milenium, přesně o půlnoci překvapili partu tentokrát oba Jelínkovi. Do místnosti vešel Bohumil jako starý santusák - symbolizoval starý rok. Za sebou táhl na starých saních s opěradlem svou ženu, převlečenou za miminko, což znamenalo nový rok. "Co se týká mé práce," vypravuje Bohumil, "musím říct, že mě po čase začala bavit. Je to těžký, než opravdu do toho člověk pronikne a zvládne problematiku. Na druhou stranu je zase úžasný, že je člověk pokaždé na jiném místě a poznává spoustu zajímavých i slavných osobností." Bohumil Jelínek je jeden z mála odvážných lidí, kteří začali soukromě pracovat již v roce 1988. "Musím přiznat, že díky Bohoušovi jsem se po revoluci osamostatnila i já. Začala jsem nejdříve s Bohoušem. Zkoušela jsem drobné opravy na pianech. Pak jsem přišla na to, že na některé opravy nestačím a že bych se musela v daném oboru vyučit. Takže jsem se vrátila k původní práci a dodnes dělám účetnictví pro několik firem. Když jsem začínala a bála se, tehdy mě Bohouš podpořil, protože řekl, že mě uživí," pravila Jana Jelínková. "Mě zase někdy živí Jana. V létě totiž nepracuji, to jezdím na koni," dodal Bohumil Jelínek. Připravila Ilona Fryčová # Nový guvernér Rotary distriktu Guvernérem Rotary distriktu pro Českou a Slovenskou republiku na rok 2001 až 2002 se stal občan Rychnova nad Kněžnou MUDr.Stanislav Novák. Tento distrikt zahrnuje 45 klubů, z toho 35 v České republice a 10 na Slovensku. V září zahájil MUDr.Novák návštěvy všech 45 klubů. "Naše aktivity jsou především humanitárního typu, vysíláme např. mladé lidi do světa na roční nebo kratší studium, případně letní tábory. Projektů, které Rotary kluby v České a Slovenské republice organizují, je spousta, např. zajišťování zvláštních automatických přístrojů pro starší občany, kteří zůstávají doma a nechtějí do domova důchodců. S tímto aparátem, který nosí zavěšený na krku, se mohou okamžitě spojit s policií nebo zdravotníky, aniž by sáhli po telefonu. Jeden takový přístroj stojí kolem dvaceti tisíc korun. Jenom v Hradci Králové jsme jich nakoupili třicet. Uživatelé je dostali zdarma a pokud je nebudou potřebovat, vrátí je královéhradecké ústředně, která je pak předá dalším zájemcům. Nakupujeme i speciální auta pro dopravu handicapovaných dětí do škol, zařizujeme výtahy do škol pro postižené děti a například v Hradci Králové podporujeme slabozraké a nevidomé děti. Právě pro ně pořádá Rotary klub tzv.tmavomodré večery - letos v listopadu budou už druhým rokem. Výtěžek loňského ročníku - 200 tisíc korun - byl určen právě těmto dětem," dodal nový guvernér distriktu 2240 pro ČR a SR MUDr.Stanislav Novák. Světové ústředí Rotary klubů je v Evanstonu (součásti Chicaga), kromě toho existují vedlejší ústředí pro jednotlivé zóny - např.Evropa spolu se severní Afrikou patří do zóny 14, jež má své centrum v Zürichu. Každý rok v únoru nebo březnu se svolává týdenní mezinárodní školení víc než 500 guvernérů ze všech světových distriktů do Anaheimu, místní části Los Angeles. Důležitou událostí byla zářijová návštěva světového prezidenta Rotary International Richarda Kinga z chicagské centrály v Praze; ten kromě toho navštívil ještě Varšavu, Budapešť a Bukurešť. -kr- # Gama paprsky zachraňují nemocné oči Klinické ověřování léčby očního zeleného zákalu (glaukomu) paprsky gama nože začali jako první na světě lékaři pražské Nemocnice Na Homolce. Spolupracují přitom s Ústřední vojenskou nemocnicí ve Střešovicích. "Zatím jsme pomocí gama nože léčili třicet pacientů a výsledky jsou nadějné," řekl docent Vilibald Vladyka z oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce. K léčbě byli vybráni pacienti, u nichž selhala veškerá dosud možná léčba, jak léková, tak chirurgická. "Nemoc v těchto konečných fázích způsobuje silné bolesti očního bulbu, a pokud by se neprovedlo ozáření na gama noži, muselo by být pacientům nemocné oko zcela odstraněno," řekl Vladyka. Informoval, že dvanáct nevidomých pacientů se zcela zbavilo bolesti a u dalších osmnácti, kteří viděli částečně a hrozila jim totální slepota, se nemoc zastavila. Dál slabě vidí a nemají už žádné bolesti. "To je velmi nadějné. Jsme však zatím v počátcích léčby a není možné přijmout každého, kdo trpí tímto onemocněním. Stále platí, že je třeba vyčerpat všechny klasické způsoby léčby," uvedl Vladyka. Jak lékaři na novou metodu, která zrak sice nevrací, ale zmírňuje utrpení spojené s glaukomem, přišli? Náhodou. "Ve Střešovicích si všimli, že lidem, které jsme gama nožem operovali kvůli nitroočním nádorům či cévním anomáliím, se zlepšil i glaukom, doprovázející jejich chorobu," sdělil Vladyka. Zákrok je bezbolestný. Spočívá v ozáření kobaltovými paprsky gama nože řasnatého tělesa v oku. Toto těleso produkuje nitrooční mok, v jehož důsledku stoupá tlak a bolest v oku. Lékařům se podařilo produkci moku ozářením zcela zastavit. Hlavním příznakem zeleného zákalu není zkalení očních tkání, tak jako u šedého zákalu, kde je zkalená čočka, ale je to poškození zrakového nervu. Velké zvýšení tlaku může být provázeno bolestmi oka i hlavy a duhovými barvami kolem pouličních světel. Převážná většina pacientů vidí i nadále, ale u deseti procent z nich podle Vladyky hrozí oslepnutí a velké bolesti. Lékaři přitom znají příčinu choroby jen u každého dvacátého nemocného. Bývá to jiná oční nemoc nebo poranění. Ostatních 95% pacientů s glaukomem se již narodilo s tendencí k jeho vzniku a zákal se postupně po řadu let vyvíjel. Zelený zákal má v České republice přibližně pět procent obyvatel. Nemoc přichází většinou od 40 let a výrazně od 65 let. Dosud se léčí dvaceti léky, laserem i klasickou nitrooční operací pod mikroskopem. Docent Vladyka nevyloučil, že části nemocných by právě gama nůž v budoucnu mohl významně pomoci v léčbě zeleného zákalu. Václav Pergl # Makulární degenerace Nároky na naše oči jsou vysoké, proto není divu, že zrakový orgán se věkem opotřebovává. Jednou z nejnovějších diagnóz spojených s okem, která je daní za civilizační pokrok, je jeho tzv. věkem podmíněná makulární degenerace. Oči byly pro lidi odjakživa nejdůležitějším smyslovým orgánem. Jimi vnímáme až 80% informací z okolního světa. Schopnost vidět znamená kromě základní schopnosti přijímat světlo i možnost zjišťovat tvar, velikost, vzdálenost i pohyb předmětů, vnímat prostor a barvy. Pro oko je adekvátním podnětem rozsah elektromagnetických vln v rozmezí asi 350 - 780 nm. Světelné paprsky, které dopadají do oka, se podle zákonů fyziky optickým systémem oka (rohovkou a čočkou) soustřeďují do ohniska (15,3 mm před centrální jamkou žluté skvrny sítnice). Na světločivé vrstvě sítnice (smyslový epitel) se potom vytváří ostrý a jasný obraz, ale zmenšený, zrcadlový a obrácený hlavou dolů. Věkem podmíněná makulární degenerace je závažné oční onemocnění, které postihuje téměř čtvrtinu lidí nad 60 let na celém světě. Podle průzkumů ve Velké Británii a Walesu je touto oční chorobou postiženo až 48% lidí ve věku nad 65 let. Lidé postižení makulární degenerací ztrácejí centrální ostrost zraku. Ve středu jejich zorného pole se objevuje rozmazaný obraz, který se časem může zvětšovat. Rovné čáry se mohou jevit jako vlnité, postižený nerozeznává detaily (např.tváře), náročným se stává posuzování vzdálenosti a výšky i rozeznávání odstínů jedné barvy. Makulární degenerace vzniká jako následek poškození centra sítnice makuly (žluté skvrny), která je zodpovědná za ostré přímé vidění, nezbytné pro funkce jako je čtení nebo řízení auta. U pěti až deseti procent postižených dochází k podstatnému zhoršení vidění a těžkostem při čtení. Závažným projevem tohoto onemocnění je to, že většinou postihuje obě oči. "Degenerativní změny v cévách oka, vyživujících oblast žluté skvrny, která je místem nejostřejšího vidění, vznikají v souvislosti s různými nemocemi, které postihují většinu starší populace," řekl MUDr.Marián Potocký, CSc., z oddělení oční kliniky Nemocnice sv.Cyrila a Metoděje v Bratislavě. "Proces je chronický, postupně se zhoršuje a není možné jej úplně zastavit. Šance na zpomalení průběhu choroby je v pravidelném užívání vitamínů, zvláště A, E a C a doplňování potřebných minerálů. Každý člověk po překročení čtyřicítky by si měl kromě ostrosti zraku nechat vyšetřit i oční pozadí. Jestliže lékař na jeho sítnici objeví bělavá ložiska, je to předzvěst makulární degenerace." Existují dvě formy makulární degenerace. Až 90% případů má tzv.suchou podobu. Je charakterizována ztenčováním žluté skvrny, vyvíjí se pomalu a obyčejně způsobuje pouze mírnou ztrátu zraku. Hlavním příznakem je často pouze zamžení zraku při čtení. Způsob léčení suché formy neexistuje. Může přejít do tzv.vlhké formy, která představuje sice jen 20% onemocnění, ale zároveň 90% těžkých ztrát zraku. Tato forma postupuje rychleji, zrak se náhle zhoršuje. Většina postižených ztratí zrak do dvou let od vypuknutí choroby. Jestliže je postiženo jedno oko, druhé bývá obvykle postiženo do tří až pěti let. Vlhká forma se nedá úplně vyléčit, ale včasná léčba zabrání dalšímu zhoršování zraku a jeho úplné ztrátě. Celosvětově jsou uznávány dvě možnosti léčby pacientů s vlhkou formou choroby. Jednou z nich je laserová fotokoagulace, při níž může dojít k poškození sítnice v místě žluté skvrny. Druhý způsob je fotodynamická terapie, která je bezpečná, selektivní a jedinečná svého druhu. Při této léčbě se do žíly (injekčně na předloktí) aplikuje fotosenzitivní barvivo, které se aktivuje speciálním laserem. Zákrok je minimálně invazivní a nevyžaduje si hospitalizaci. Celkový čas, který pacient stráví v ambulanci, je asi 100 minut. Eva Andrejčáková # Automatická kresba pomáhá Hluchoslepé lidi učila nedávno ve Střelských Hošticích automatické kresbě a malbě psychotronička Eva Suttnerová ze staroplzeneckého sdružení "Hledej cestu k životu". "Hluchoslepí lidé mají velmi ztížené komunikační možnosti. Už jejich první kresby ale pro mě byly velkým překvapením. Opravdu se v nich totiž odrážely výrazné symboly charakteristické pro automatickou kresbu," těší Evu Suttnerovou. Co je to automatická kresba? "Automatická kresba a malba pomáhá objevovat skryté tvůrčí schopnosti, je vstupenkou do světa fantazie a obohacuje lidi. Pomáhá jim ve chvílích smutku a bolesti, ale také umocňuje pocity radosti a štěstí. Při automatické kresbě člověk dosáhne stavu uvolnění. Může mu pomoci při řešení složitých životních situací. Napomáhá i rozvoji mezilidských vztahů. Pracovat lze ve skupinách nebo se automatické kresbě mohou věnovat i jednotlivci." Může se automatické kresbě věnovat každý? "Ano. Důležité ale je, aby se člověk nejprve dokázal uvolnit. Pak přistoupí k čistému papíru a ponechá chvilku v klidu ruku s kreslicím nástrojem. Po chvíli se ruka sama rozběhne po papíře. Někteří lidé mají z automatické kresby strach a chybí jim i dostatek sebedůvěry, aby se dokázali vypořádat s čistým papírem. Po čase se pak mohou dopracovat i k vytváření velkých obrazů a maleb. Obraz může zdánlivě začít jen několika čarami nebo symboly. Lidé by si ale měli uvědomit, že se jedná o složitý proces. Automatická kresba tedy neznamená, že namaluju na papír několik klikyháků." Jak se vám pracovalo s hluchoslepými lidmi? "Práce s hluchoslepými lidmi byla velmi zvláštní. Protože téměř nevidí a jsou skoro bez sluchu, museli se naučit vnímat i hmatem. Jeden hluchoslepý muž vycítil dokonce z obrázků i barvy. Vnímal je jako zvláštní záření či vlnění. Dokázal dokonce určit i to, o jakou barvu se jedná." Mnoha lidem asi přijde nepředstavitelné, že by slepí lidé mohli kreslit... "V naší společnosti se málo mluví o nových způsobech vnímání. Lidé jsou schopni vnímat i jinak než jen zrakem a sluchem. To dokazují i kresby, které vytvořili lidé ve Střelských Hošticích." Tereza Maixnerová # Vzrůstající popularita soutěže V sobotu 20.října v 9,30 hod. začal v Městské knihovně v Kyjově už 7.ročník Braille Kyjov 2001 - soutěže ve čtení a psaní bodového písma. Jak ve svém projevu na uvítanou upozornil všechny soutěžící profesor Nedvěd, v příštím roce si připomeneme 150.výročí úmrtí Louise Brailla, tvůrce slepeckého písma - dorozumívacího prostředku, jehož zvládnutí je podstatou soutěže. Naše vzájemné měření sil v této disciplíně v době "technických zázraků" kupodivu láká stále více účastníků. Letos jich soupeřil rekordní počet - 21! Spolu s průvodci, hosty a organizátory nás bylo čtyřicet. Proto někteří, aby stihli zpáteční dopravní spojení, nestihli vyhlášení výsledků. Většině ale nešlo o vítězství, nýbrž o setkání s přáteli, s kterými jsme si popovídali naposledy na stejné akci v Kyjově před dvěma lety. Soutěž tak přerostla svůj původní záměr - propagaci bodového písma - až do oblíbené společenské události. Překonat nástrahy v podobě staveniště plného výkopů, lešení a ohrad na přístupové ulici Komenského v Kyjově pomohly některým příchozím od vlakového nádraží v rámci průvodcovské služby studentky z místní zdravotnické školy, absolventky kurzu HelpTrans, pomoc postiženým pod patronací Českého červeného kříže. První spolupráce s těmito děvčaty plnými elánu, která pomáhala i při organizaci samotné soutěže, byla kvitována s povděkem. Nejlepší v soutěži byli odměněni věcnými cenami, první tři v každé disciplíně obdrželi diplomy. V Ý S L E D K Y Čtení slepeckého písma - nevidomí od narození a absolventi slepecké školy _____________________________________________________ 1. Raclavský Michal 190 slov za 2 minuty Čechová Pavla 190 2. Bezáková Petra 164 3. Voláková Marie 158 Čtení slepeckého písma - později osleplí ______________________________________________________ 1. Pokorný Jan 72 2. Křiváčková Helena 60 3. Limberk Ladislav 52 Psaní bez rozlišení kategorie - časový limit všech disciplín byl jednotný - 2 minuty Psaní na Pichtově stroji ______________________________________________________ 1. Všetičková Romana 327 čistých znaků 2. Kratochvílová Irena 309 3. Pokorný Jan 307 Psaní na tabulce ______________________________________________________ 1. Černý Miloš 52 znaků 2. Jelínek Zdeněk 50 3. Kunovjánková Iveta 29 Poděkování si zaslouží kolektiv organizátorů v čele s paní Hankou Vrtkovou a Irenkou Kratochvílovou. Za hodnocení výsledků převzala odpovědnost paní učitelka Marie Hauserová z Brna. Děkujeme i sponzorům - Sklárnám Vetropak Moravia Glass, a.s.Kyjov, Okresní organizaci SONS Uherské Hradiště za šablony a slepecké hlavolamy, i OO SONS Kyjov. Miloš Černý # Nejde o žádné výročí Jde o malou soutěž: kdo ze čtenářů ví, jaký přístroj je "trigraf" a jako první zavolá do redakce ZORY, dostane velmi pěknou věcnou odměnu... Asi brzy pochopíte, že je to jen žert. Ale jak to bylo doopravdy s tím "trigrafem"? Ve zprávě o valné hromadě spolku Český slepecký tisk, která se konala 19.listopadu 1928, referoval tehdejší redaktor časopisu ZORA kapitán Rudolf Freszl o návštěvě nevidomého vynálezce ing.Miloše Rokose, který předvedl psací stroj vlastní konstrukce značky "King" pro psaní bodového písma, a to v nové úpravě, která umožňuje psát současně na třech válcích stejný text - tedy tři kopie najednou v bodovém písmu. Proto tedy tento typ nesl název "trigraf". A je to tady, už nemusíte volat do redakce. Kdo byl ing.Miloš Rokos? (1889-1969) Strojní inženýr, který ztratil zrak, vynálezce, knihovník, pěstitel, hudebník - osobnost velkého rozmachu. Dokonce i včely jej zajímaly. Kde tedy začít? Snad u těch psacích strojů. Po první světové válce se do ČSR dováželo jen velmi málo Pichtových psacích strojů, a byly velice drahé. Proto ing.Rokos přišel s vlastním českým typem psacího stroje zn."King" na bodové písmo. Byl poněkud jednodušší, stál tehdy "pouhých" 500 korun a funkčně vyhovoval všem nárokům. Nenalezl však bohužel obliby u našich nevidomých, protože měl přece jen některé konstrukční komplikace a byl upevněn v trochu neforemné dřevěné bedně, dosti těžké. Za pomoci přátel ve strojírenských závodech na Kladně jich bylo vyrobeno a Čsl.ústřední péčí pro slepé prodáno jen všeho všudy 50 kusů. Pokus o výrobu nového typu psacího stroje na bodové písmo je dokladem neúnavné tvůrčí snahy ing.Rokose proniknout do světa představ a možností slepců, propojení jejich možností se světem vidomých - tak jak to vše intenzivně prožíval po vlastní ztrátě zraku. Nešlo jen o psací stroj, modeloval trojrozměrné pomůcky, modely hradů, navrhoval pomůcky pro psaní černotisku i pomůcky z oboru elektrotechniky, a v podstatě je patrně naším prvním propagátorem tyflografiky, ani ne tak ve vědeckém pojetí a zdůvodnění, ale v praktickém použití pomůcek pro zhotovování reliéfních obrazů. Ing.Miloš Rokos se narodil 5.března 1889 v Pelhřimově. Otec byl stavební inženýr. Později se rodina přestěhovala do Kladna, kde mladý Rokos vystudoval i reálku. Již na střední škole se však u něj objevily počátky oční choroby - degenerativní pigmentózy. Přes tyto komplikace se rozhodl studovat strojní inženýrství na ČVUT v Praze. Při studiu, zvláště při rýsování, měl již velké problémy, ale přesto studium v roce 1912 úspěšně dokončil. Pak ještě jeden rok studoval speciální elektrotechnické obory. Kromě nadání technického projevoval M.Rokos již od mládí velké nadání hudební - dobře hrál na klavír, ve studentských letech pak již hrával i na varhany. Láska k hudbě ho neopustila po celý život, hra na klavír ho vždy uklidňovala a povznášela. Sám i trochu komponoval. Po ukončení studia podnikl neúspěšnou cestu do Hamburku, aby se tam léčil. Jeho trápení s oční chorobou ukončila tzv.španělská chřipka po 1.světové válce - v roce 1918 ztratil zrak úplně. Těsně před 1.světovou válkou se ještě pokusil pracovat ve svém oboru u firmy Breifeld-Daněk v Karlíně a u firmy Kolben ve Vysočanech jako elektrotechnik. V roce 1914 však již nemohl ve svém oboru konstruktéra pracovat a z továrny odchází. Již v tomto počátečním období, kdy jiní by byli zoufalí, Rokos nepodlehl duševní depresi. V tomto kritickém období, kdy již věděl, že slepota je neodvratná, věnoval se usilovně práci na zahradě svého otce na Kladně a těšil se poslední kráse barevných květů, které sám vypěstoval, třebaže již viděl jen velmi nezřetelně. V roce 1920 se oženil s učitelkou mateřské školy. Paní Anička byla žena velmi inteligentní a trpělivá. Viděl jejíma očima. Rodina se usadila v Praze a jeho manželka pokračovala ve svém zaměstnání. On sám se pak věnoval domácnosti. Naučil se velmi dobře vařit, dokonce i péct moučníky. Ani netušil a sám o tom neuvažoval ani nehovořil, jak významnou cestičku autorehabilitace prošel svojí aktivní činností na zahradě a v domácnosti. Neuzavíral se ani světu. Vstoupil do Podpůrného spolku samostatných slepců, kde se seznámil s řadou lidí a poznával jejich duševní život i lidské osudy. V tomto období, kdy se vžíval do možností představivosti nevidomých od dětství nebo od raného věku, můžeme najít původ jeho pozdější celoživotní náplně - jak různě a na všech reálně možných úsecích pomáhat nevidomým. Jeho výtvarné cítění jej vedlo k vytváření trojrozměrných modelů, k reliéfnímu zobrazování okolního světa a jeho technická erudice posléze k jeho vynálezecké aktivitě v řadě oborů, samozřejmě sloužících nevidomým. V oblasti zhotovování modelů navázal kontakty s Hradčanským ústavem pro nevidomé, ale tam narazil na nepochopení klášterního vedení. U chovanců tomu bylo přesně naopak: všichni projevovali veliký zájem o takové poznávání okolního světa pomocí modelů, jako byly např. hrady, kostely, tunel, větrný mlýn a také automobil, letadlo, autobus, plachetnice, parník, stromy apod. Promyslel i vytváření dvojrozměrných plastických reliéfů nanášením několika vrstev a pořídil tak na 60 hmatově přístupných reliéfních obrazů, např.i Hradčan. Tuto jeho snahu vysoce ocenil i inspektor Josef Zeman, náš první velký speciální pedagog meziválečného období. Do této oblasti patří i Rokosův zajímavý vynález pro chápání perspektivního vidění pro nevidomé - "vizír". Byl to jakýsi hmatatelný paprsek, kterým mohl nevidomý "dohlédnout" i na odvrácené části např.geometrických těles - válce, jehlanu apod. Tyto vynálezy byly věnovány Hradčanskému ústavu, bohužel se však nic z toho nedochovalo. Rokosovy aktivity byly neuvěřitelné. Sám až do 2.světové války vyráběl pro ty, kteří ztratili zrak v dospělosti, šablony pro psaní černotisku, aby tak napomáhaly jejich písemnému styku s vidomými. Dlouhé období jeho životní činnosti zaujalo vedení oddělení knih v bodovém písmu při Městské veřejné knihovně na Mariánském náměstí. Již před dokončením její stavby koncem dvacátých let se oba naše největší předválečné spolky - Podpůrný spolek samostatných slepců a Český slepecký tisk - dohodly s magistrátem hl.města Prahy na zřízení tohoto oddělení. Jeho vedoucím knihovníkem se stal právě ing.M.Rokos. Sám se naučil vázat knihy u odborného knihaře. Vypracoval pro vazbu vlastní metodu a svázal tak na tři tisíce svazků. Jeho úprava vazby spočívala ve vytvoření jakéhosi pouzdra a tak chránila knihy před poškozením. O tuto modifikaci vazby byl zájem i v zahraničí. Oba zmíněné velké spolky PSSS a ČST se nikdy nedohodly na pořádání kurzů výuky bodového písma a tak je Rokos pořádal sám a vychoval si tak vlastní kádry čtenářů knihovny - bylo jich několik desítek. Jeho příručka pro výuku samouků, kterou rozesílal i na venkov, se bohužel také nedochovala. V roce 1939 bylo nešťastným a zbytečným rozhodnutím manželky primátory Baxy slepecké oddělení v Městské knihovně zrušeno a přestěhováno až na Vyšehrad. Později se všechny tyto knihy staly součástí Knihovny K.E.Macana a to již v Krakovské ulici. Ani rozesílání slepeckých knih neušlo jeho zájmu a vymyslel "zásilkové krabice" pro potřebu pošty. Za 2.světové války se ing. Rokos přestěhoval do svého malého domku v Bohnicích, kde na vlastním způsobem upravené zahradě mohl uplatnit své pěstitelské vlohy a dřívější praxi, a to s takovým úspěchem, že vítězil i v soutěžích ovocnářů. Ani včelařství mu nebylo cizí, založil si své vlastní úly. Jak odpovídalo zvídavému a vynálezeckému duchu ing.Rokose, navrhl i specifické úpravy úlů, které měly dokonce i mezinárodní ohlas. Ani tato, u nevidomého dosti neobvyklá stránka činnosti, ani jeho zaměstnanecká činnost v roli knihovníka jej však neodvrátily od jeho tendencí a úmyslů vynalézt další a další pomůcky a technická zařízení ve prospěch nevidomých. Konstrukci vlastního původního českého psacího stroje na bodové písmo zn."King" měl již za sebou i s onou specifickou variantou, "trigrafem". To však byl stále přístup individuální. Zabýval se tedy i myšlenkou rozmnožování textů v bodovém písmu v menších nákladech. Dal si zhotovit v kladenské Poldině huti podle svého návrhu přístroj k tištění textů. Byla to silná mosazná deska s množstvím dírek sestavených podle šestibodové soustavy, do níž se zasouvaly malé nýtky, na rubu desky vyčnívající a vytvářející tak text. Ten se přenesl tlakem do vlhkého papíru. Takto tiskl např.písničky pro nevidomé hudebníky sdružené v PSSS. Přístroj používali i v Hradčanském ústavu. Systém psaní odpovídal používání tabulky na bodové písmo. V období po 2.světové válce se pak ing.Rokos vrátil ke své myšlence "tyflografiky" a sestrojil několik typů "kreslicích" přístrojů ručních i na elektromagnetický pohon. Předem nakreslená předloha byla pomocí tohoto přístroje ocelovou jehlou vypichována do bodové linie, hmatově přístupné nevidomému. Přístroj byl určen pro práci vidomých učitelů-instruktorů, kteří pořizovali reliéfní obrázky pro nevidomé děti i dospělé. Rokosovou ideou bylo vytvořit jakousi obrazovou učebnici, kde by nevidomý od prostých geometrických tvarů postupně dospěl až ke stylizovanému obrazu, např.parní lokomotivy. Ideálem pak bylo vytvoření ne jediné, ale mnoha reliéfních obrazových sbírek - pinakoték, v nichž by se nevidomí mohli cvičit v hmatovém poznávání a chápání okolního světa vidomých. I tady musíme bohužel konstatovat, že ani z této části Rokosova dědictví se v důsledku převratných dobových změn organizací i slepecké tiskárny nic nedochovalo. Aktivity ing.Rokose na mnoha úsecích péče o nevidomé neměly takový ohlas, jaký by si zasloužily. Rozbor příčin by byl příliš obsáhlý. Ing.Rokos nezahořkl, nezatrpkl, jen se po bolestné ztrátě i své druhé manželky uchýlil do klidu své zahrady u domku v Bohnicích. Útěchou mu zůstala ona oblast hlubokého duševního vlivu - hudba. Každý den usedal ke klavíru, aby ve hře našel uklidnění a úlevu. Vracely se mu i úsměvné vzpomínky na skladatelskou práci, především pro dechové orchestry. Jeho slavnostní pochody pro 28.pluk čsl.armády zazněly na koncertech promenádních i v rozhlase. Nejradostnější vzpomínkou bylo provedení jeho dvou slavnostních pochodů posádkovou vojenskou hudbou v roce 1956 při veřejném vystoupení zrakově postižené mládeže na lehkoatletických závodech na malém stadionu na Strahově. Svůj život si prostě bez hudby nedovedl představit. S trochou vnitřní výčitky musíme přiznat, že bez povšimnutí prošlo sté výročí narození ing.Rokose v r.1989 i třicáté výročí úmrtí v r.1999. V malé galerii historických postav našeho hnutí nevidomých by však osobnost ing.Miloše Rokose neměla scházet. Už pro jeho statečný boj se ztrátou zraku, ale především pro jeho všestrannou hluboce procítěnou aktivitu v tolika oblastech péče o nevidomé, směřující ne k pasivnímu přijímání takové pomoci a péče, ale ke společenskému, kulturnímu i pracovnímu a tvůrčímu zapojení do života celé společnosti. Z.Š. # Evropský parlament schválil směrnici o autobusech Zasedání Evropského parlamentu dne 3.října 2001 schválilo ve třetím čtení návrh směrnice o autobusech ve znění odsouhlaseném v dohodovacím výboru dne 25.června 2001. Tento dokument byl podepsán v listopadu a poté zveřejněn v Úředním věstníku. Členské státy EU jej musí do 18 měsíců po jeho vstupu v platnost zapracovat do vlastní legislativy. Směrnice definuje povinná opatření k zajištění přístupu do městských autobusů třídy I (tj. vozidla konstruovaná s prostorem pro stojící pasažéry, umožňující častý pohyb pasažérů), což znamená, že všechny městské autobusy kromě těch, které jsou vybaveny kneeling systémem (tj.takovým, který snižuje a zvedá celkově nebo částečně tělo vozidla ve vztahu k normální pozici při jízdě), musí být vybaveny rampou nebo výtahem. Další opatření zahrnují prostor určený pro vozíky, kontrastní barvy pro zrakově postižené a sedadla určená pro osoby se sníženou mobilitou. # Hlasové SMS V úterý 16. října 2001 navštívili na mezinárodním veletrhu informačních a komunikačních technologií Invex zástupci Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Radek Pavlíček a Marek Susčík stánek společnosti Radiomobil a zjistili podrobnosti o službě Hlasová SMS, která bude spuštěna v nejbližších týdnech. Tato služba vám umožní poslat z mobilního telefonu v síti Paegas (zatím nefunguje ze SMS bran) tzv. hlasovou SMS na pevnou linku nebo na mobilní telefon v síti Paegas. Na číslo 4616 odešlete textovou zprávu, začínající slovem CTI, hned za ním napíšete číslo, na které má tato textová zpráva příjít, pak vložíte mezeru a napíšete vlastní text zprávy. Jelikož tato služba využívá Paegas Info, je možné, že první slovo hlasové SMS se bude shodovat s klíčovým slovem některého z kanálů (např. počasí). V tomto případě by pak nepřišel příjemci text hlasové SMS, ale informace z Paegas Info, odpovídající klíčovému slovu. Pokud se chcete této situaci vyhnout, vložte mezi číslo a vlastní text zprávy mezery dvě. Po odeslání zprávy zavolá příjemci automatický systém podobně jako při oznamování zprávy v hlasové schránce. Pokud ten, komu zprávu posíláte, hovor přijme, automatický systém mu ohlásí, že mu přišla hlasová SMS, dále oznámí číslo, ze kterého byla tato SMS odeslána a pak dvakrát přečte vlastní zprávu. Při čtení se dokonce snaží doplnit na správná místa háčky a čárky, aby byla zpráva srozumitelnější. Pokud příjemce tento hovor od automatického systému nepřijme, zkusí mu systém zprávu doručit za deset minut znovu. Další pokus provede za půl hodiny a pokud si ani pak příjemce zprávu nevyzvedne, přijde odesílateli textová zpráva, která jej informuje o tom, že zpráva nebyla doručena. Systém se pak již nepokouší zprávu doručit. Odeslání hlasové SMS bude také možné načasovat na určitou hodinu. V případě, že je na straně příjemce záznamník, systém není schopen tuto skutečnost zjistit a spustí přehrávání zprávy tak, jako by byl hovor přijat účastníkem (tzn. nečeká, až záznamník přehraje uvítací vzkaz). Při dvojím přehrátí zprávy je však vysoká pravděpodobnost, že zpráva bude zachycena na záznamník celá. V případě, kdy má účastník aktivovánu službu MemoBox, je hlasová SMS namluvena na MemoBox. Pokud přijde hlasová SMS na mobilní telefon, na kterém je aktivována hlasová schránka, je tato hlasová SMS namluvena do schránky. Radiomobil plánuje toto nahrávání do hlasové schránky mobilních telefonů zrušit, pohovořili jsme proto s koordinátorem marketingových projektů společnosti Radiomobil panem Viktorem Prešovským a seznámili jej s důvody, proč by bylo vhodné toto namlouvání hlasové SMS do schránky zachovat. Cena za odeslání hlasové SMS: cena SMS dle tarifu + 2 Kč a to bez ohledu na to, zda ji posíláte na mobilní telefon v síti Paegas nebo na pevnou síť. Ptali jsme se zástupců společnosti Radiomobil, zda by nebylo možné tuto službu pro zrakově postižené zautomatizovat tak, aby každá příchozí SMS byla zrakově postiženému automaticky hlasově přečtena bez nutnosti psát ji ve speciálním formátu. Byli jsme informováni, že systém na toto řešení zatím není připraven. Marek Susčík a Radek Pavlíček SONS v ČR # Srdečné poděkování Občas jezdím - ať už pracovně nebo soukromě - do Olomouce a vždy tam navštívím prodejnu tyflopomůcek pro nevidomé na I.P.Pavlova v čísle 69. Pracují tam totiž tři obětavá srdce: dr.Hana Bláhová, Míla Nemravová a Jindřiška Dvorská. Pokaždé si tam koupím nějaké pomůcky a pokud potřebuji, poradí mi při jejich výběru i při práci s nimi. Nejen mně, ale každému, kdo tuto prodejnu navštíví, obětavě pomohou a vysvětlí, co je třeba. I při telefonické objednávce vždy vyjdou vstříc, mnozí z vás se o tom mohli přesvědčit. Proto si tyto tři ženy zaslouží naše srdečné poděkování za svoji obětavost, lásku a vstřícnost - za vše, co pro nás, nevidomé a těžce zrakově postižené, dělají. Irena Kratochvílová # Hračka zabíjela Při explozi hračky v baskickém San Sebastianu v srpnu zahynula 62 letá žena a zranění utrpěla její dvě vnoučata. Mladší z obou vnoučat, jemuž je teprve šestnáct měsíců, přišlo při výbuchu o zrak. Policie zatím nebyla schopna určit původce exploze. ČTK # Možná sdělení Od 17.října až do 30.prosince se v Pražákově paláci na Moravském náměstí v Brně (vedle kostela sv.Tomáše) koná výstava s názvem "Možná sdělení". Jde o prezentaci uměleckých děl, která jsou součástí kolekce pro nevidomé a slabozraké Moravské galerie. Díky šestnácti renomovaným výtvarníkům, kteří svá díla do této kolekce darovali, mají nevidomí a slabozrací návštěvníci možnost bezprostředně s exponáty komunikovat. Tento projekt se zpočátku zaměřil na knihy pro nevidomé. Yvona Ferencová, která je jeho autorkou, oslovila několik výtvarníků a umělců zabývajících se knižní vazbou, aby vytvořili pro nevidomé bibliofilie. Šlo v zásadě o reakci na vizuální podobu knih tištěných v Braillově písmu. Toto pojetí se nakonec rozšířilo, takže kromě oněch zmiňovaných krásných knih (Petr Babák, Jana Honecová, Eliška Čabalová, manželé Krupkovi...) mají návštěvníci možnost "vidět" i objekty ("Hruška" Jiřího Koláře, skleněné "Vajíčko" a "Studánka" Václava Ciglera, "Perla" Daniela Hanzlíka, "Světlo" Markéty Vrádiové atd.). Zajímavostí je i grafický záznam zpěvu ptáků Olgy Karlíkové, převedený do plastické podoby, ke kterému je díky čidlu po doteku spuštěna nahrávka každého ptáka. K výstavě byly natočeny komentáře jednotlivých autorů, které je možno díky zvukovému průvodci poslouchat přímo při prohlídce předmětu. Pro výstavu byl vydán katalog v podobě bibliofilie, který tvoří další rovinu tohoto projektu. Sestává ze tří částí - první je tištěná latinkou a obsahuje texty k výstavě, krátké medailony autorů a fotodokumentaci všech předmětů kolekce pro nevidomé a slabozraké Moravské galerie, je tedy zároveň jejím rejstříkem. Textově naprosto rovnocenná je pak verze tištěná Braillovým písmem. Nedílnou součástí katalogu je audio CD s výše zmiňovanými nahrávkami jednotlivých autorů. Kolekce pro nevidomé a slabozraké Moravské galerie bude po skončení výstavy přenesena do Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie v Brně, které je v Husově ulici č.18. Zde budou tyto umělecké předměty uloženy a po předchozím kontaktu bude možno si je prohlédnout. Kontaktní osobou je Yvona Ferencová, tel. 05/32 16 91 54 (s možností zanechání zprávy na záznamníku), e-mail: yvona.ferencova@moravska-galerie.cz Simona Juračková # Pozvání Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé DĚDINA se zúčastnilo výběrového řízení v České televizi a bylo zařazeno do cyklu Adventních koncertů. Peníze vybrané na tomto koncertě budou určeny na vybudování účelové zahrady pro potřeby zrakově postižených. Tato zahrada bude přístupná i veřejnosti. Proto vás všechny srdečně zveme na Adventní koncert, který se koná v neděli 23.prosince 2001 v 18 hodin v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně. Těšíme se na vás. Mgr.Marie Schifferová ředitelka střediska # Navštivte Klub vojenské historie Ráda bych vás pozvala ne přímo na výstavu, spíše na zajímavou exkurzi. Mnozí z vás už jistě slyšeli o Klubu předválečné historie v Bohumíně. Příspěvek o něm byl uveřejněn v Naší šanci, přesto si myslím, že není od věci se ještě jednou o činnosti tohoto klubu zmínit. Nebudu mluvit o historii, to přenechám svým kamarádům, a raději se zmíním o tom, co si můžete prohlédnout a vyslechnout. Deset nadšenců - členů klubu spolu s jeho předsedou Pavlem Bílkem - se snaží o věrnou rekonstrukci jednoho z bunkrů, který je součástí bývalé severní opevňovací linie z roku 1938. Jakmile do pevnůstky vkročíte za doprovodu průvodce - ať už svého či zkušeného doprovodu některého z členů klubu - dýchne na vás kromě chladu zvláštní atmosféra, kterou toto prostředí vytváří. Sejdete-li po schodech dolů, ocitnete se v dlouhé chodbě, která je rozdělena na dvě části železnicí. Chodba vás zavede k dalším schodům, po nichž se dostanete do klubovny a do dobře zařízené kuchyňky . Dále pak projdete do střílny, kde si můžete prohlédnout historický vojenský telefon, různé granáty a další exponáty. Kuriozitou je nouzový východ, kterým se vojáci po žebříku dostávali ze železobetonového opevnění na povrch. Ale víc už vám neprozradím, přijeďte se do Bohumína za vojenskou historií podívat sami. Po telefonické domluvě budete očekáváni na nádraží, pokud s sebou nebudete mít nějaké to bystré oko. Bude-li vás více, obdržíte podrobný popis cesty, jak se k bunkru dostat. Pro další informace se obraťte na předsedu Klubu předválečné historie, Pavla Bílka, telefon 0604 14 84 70. Romana Všetičková # Štědrá žena Osmaosmdesátileté Miladě Mackové z Ostravy poděkovali zaměstnanci i děti z Ústavu sociální péče pro mentálně postižené za finanční dar. Žena jim věnovala sto tisíc korun. Stejnou částku před časem darovala i ostravské zoo a opavskému Domu pro nevidomé. "Já už nic nepotřebuji," řekla paní Macková. MF # Pozvání na silvestrovský pobyt Okresní odbočka SONS Praha 4 pořádá od 27.prosince 2001 do 2.ledna 2002 v chatě "Vlčí důl" v Bludově silvestrovský pobyt pro zrakově postižené a jejich rodiny. Ceny pobytu: děti do 10 let 1 200 Kč děti do 15 let 1 600 Kč dospělí 2 300 Kč Individuální doprava bude do Zábřehu na Moravě, odkud bude vypraven speciální autobus, který účastníky odveze až před chatu "Vlčí důl" v Bludově. Nedoporučuje se pokračovat ze Zábřehu individuálně - je to k chatě ještě daleko! Autobus bude v Zábřehu přistaven od 11 do 11,15 hodin. Doporučený vlak z Prahy - Hlavního nádraží je proto v 7,52 hodin. Bližší informace vám podá ve večerních hodinách vedoucí akce Žofie Mouchová na telefonu 02/41 72 90 53. # Babí léto přálo šachům Nevlídné září příroda jakoby na objednávku kompenzovala celou sérií nádherných slunečných říjnových dnů. Stupnice teploměrů bezmála atakovaly hodnoty tropických dnů. Od 6. do 13.října poskytly Karlovice v Jeseníkách hráčům šachového oddílu Sigmy Olomouc MŽ ten nejpříjemnější přechodný azyl a ideální podmínky pro měření sil i odpočinek. Sedmnáctičlennou šachovou skupinu rozšířil kolektiv šestnácti zrakově postižených rekreantů z nejrůznějších částí naší vlasti. Vůbec jsme si vzájemně nepřekáželi, ba naopak. Zájemci mohli navštívit místní muzeum s odborným výkladem průvodce. Poutavé vyprávění karlovického místostarosty Hanáka zaujalo nejenom mne, ale i ostatní přítomné. V dubnu účastníkům Trávníčkova memoriálu slíbil, že příště budou v obci opraveny silnice. A jsou. Svoje slovo jako správný chlap splnil do puntíku. A tuto změnu zaznamenal okamžitě každý, kdo zde již jednou byl. Dvouhodinová beseda uběhla jako voda. A nám se bude v Karlovicích zase o něco více líbit. Ve startovním poli chyběli dva členové oddílu - Bohumír Hamerník a Jan Příborský. Pánové, příště s vámi počítáme! K lítosti všech scházela atmosféra, kterou turnajům dokázal vtisknout František Komzák. Nový klasifikační řád stlačil průměrný rating na 1 548 ELO. 24 x se radovali bílí, 20 x černí, smírně se soupeři rozešli 11x. Nejméně tahů provedla I.Šourková - 237, nejvíce A.Maňák - 335. A jak vše dopadlo? Několik překvapivých výsledků stanovilo následující pořadí na prvních třech místech: zvítězil Miloš Černý se ziskem 9,5 bodu před Irenou Šourkovou (8 bodů) a ing.Josefem Horákem (7,5 bodu). Vítěz si vybojoval účast na Mistrovství ČR v šachu ZP jednotlivců v roce 2002. Poděkování patří řediteli turnaje Zdeňku Pavlíčkovi a rozhodčímu ing.Miroslavu Kopeckému. Miloš Černý # V Rokycanech mezinárodně Oddíl zrakově postižených Sportovního kuželkářského klubu Rokycany má v současné době nejčilejší mezinárodní kontakty. Není proto ani divu, že pozvání na IX.ročník Putovního poháru města Rokycany přijaly nejen všechny české, moravské a slezské, ale i družební oddíly, a to tři z Německa (Wolfen, Jena, Augsburg) a ze slovenských Košic. Na moderní čtyřdráhové kuželně se během pátku 19. a soboty 20. října představilo 18 tříčlenných družstev a v soutěžích jednotlivců startovalo 57 hráčů. Turnaj se stal vítanou konfrontací výkonnosti předních oddílů a hráčů od nás a z Německa. V soutěži družstev zvítězilo trio SG Chemie Wolfen A skvělým výsledkem 1 713 bodů. Pouze o bodík méně docílili hráči SV Jena Zwätzen A. Průměr na hráče 571 bod! Až se třetím místem se tedy muselo spokojit "áčko" našeho suverénního mistra republiky - Lokomotivy Ingstav Brno, přestože dosáhlo slušného výsledku - 1 697 bodů. V kategorii nevidomých (B1) dosáhl bájné hranice Helmuth Schulz z Wolfenu. Zvítězil výkonem rovných 600 bodů! Trenéra naší státní reprezentace potěšil Miloš Slavík ze Zory Praha, který zvládl náročnou soutěž úctyhodným výsledkem - 574 body. Stejného čísla dosáhl i třetí Günter Grabowski z Jeny (měl však menší počet dosažených devítek). Třebaže naše "jednička" a úřadující mistr Evropy Jan Konopka zvládl 550 bodů, zůstala tentokráte pro něj za čtvrté místo jen bramborová medaile. V kategorii prakticky nevidomých (B2) oslnila Adelheide Dörfertová z Jeny nejlepším výkonem turnaje, když bájnou šestistovku pokořila o devět bodů! Na druhém místě se umístila Terezie Sabovíková z HSC NSŠ Košice také kvalitním číslem - 588 bodů. Náš hráč s nejstabilnější formou, Blahoslav Kačírek z Brna, obsadil stejným výkonem třetí místo (také menší počet dosažených devítek). V soutěži slabozrakých (kategorie B3) se na medailová místa zahraniční kuželkáři neprotlačili. Na své lepší časy se opět rozpomenula Jaromíra Nývltová ze Zory Praha a zvítězila výkonem 566 bodů. Druhé místo vybojoval její oddílový kolega Václav Webr před Karlem Pařilem z Brna. I zde oba dosáhli shodně 563 body. O pořadí rozhodly tentokráte až poražené osmičky. Nevděčná "bramborová" zůstala i tady pro úřadujícího mistra Evropy Němce Lokata - 561 bod. Za poznámku stojí i skutečnost, že z 11 startujících nevidomých 6 se dostalo přes pětistovku, z 22 prakticky nevidomých se přes tuto kýženou hranici dostalo 20 hráčů a mezi 24 slabozrakými se to podařilo 19 hráčům. Sympatická čísla o kvalitní úrovni našeho kuželkářského sportu umocní ještě fakt, že z toho 19 hráčů docílilo lepšího výsledku než 550 bodů! Dík za výborně připravenou náročnou akci patří osvědčené a sehrané dvojici Janě Rašpličkové a Luboši Pohořelému. Byla to dobrá generálka pro mistrovství republiky jednotlivců v příštím roce. Jiří Reichel # CYKLOSERVIS U Tyrše V našich pobočkách můžete nakoupit horská, silniční, trekingová, dětská kola i tandemy. Jsme připraveni splnit většinu vašich přání, třeba i postavit kolo podle vašich přání. Kromě prodeje provádíme i servis, prodej komponentů a součástek a veškeré myslitelné vybavení pro cyklistiku (oblečení, obutí, přilby, nosiče, a brašny). Samozřejmostí v našich prodejnách je možnost nákupu na leasing. A kde nás najdete? Bělehradská 57, Praha 2, 120 00 Jaselská 29, Dejvice, Praha 6, 160 00