Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 85. Číslo 21 listopad 2001 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Mayer Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: (02) 21 46 21 76 Fax: (02) 21 46 21 75 e-mail:zora@braillnet.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- korun českých Obsah: NRZP, SZdP - a co dál? Malé měsíční zauvažování listopadové, obšťastněnkové Důchody budou zvýšeny od prosince Bezplatná internetová poradna Oční protézy jen zřídka V nových prostorách Otevřené dveře v Karku Setkání hluchoslepých dětí a jejich rodin Jako domů Raymond Kurzweil V Olomouci myslí na ZP Pes, který čte Troja v pravěku Trojí nabídka Nejlepší holky jsou z Nedvězího z Mejta... Pokořil Mont Blanc Český pohár v showdownu Turnaj žen v showdownu Mistrovství ČR v showdownu # NRZP, SZdP - a co dál ? Republikovým shromážděním a na něj navazujícím seminářem k reformě sociálních služeb a územně-správního uspořádání státu završila v Benešově ve dnech 6. a 7. října 2001 Národní rada zdravotně postižených (dále jen NRZP) půl druhého roku své existence. Byla ustavena počátkem června 2000 z vůle členských organizací Sboru zástupců organizací zdravotně postižených (SZOZP) a Sdružení zdravotně postižených (SZdP) jako střechová organizace občanských sdružení zdravotně postižených České republiky k reprezentaci a obhajobě zájmů zdravotně postižených občanů ČR jak na mezinárodním poli (zejména v Evropském fóru zdravotně postižených - EOF), tak i vůči našim partnerům uvnitř ČR. Zatímco mezinárodní oblast má nádech vzdálenější perspektivy - souvisí totiž se vstupem České republiky do Evropské unie, druhá oblast se naopak jeví jako vysoce aktuální, přestože řada základních parametrů jak v oblasti územně-správního uspořádání, tak v oblasti sociální politiky není dosud ani známa, natož pak dána. To ovšem není důvodem k vyčkávání, ale naopak k usilovné snaze ovlivnit vývoj situace tak, aby základní zájmy zdravotně postižených občanů nebyly opominuty či potlačeny. Národní rada u vědomí těchto skutečností urychleně konstituovala své základní organizační články - Republikový výbor a jeho předsednictvo, krajské rady, šest komor podle jednotlivých druhů postižení (duševní, mentální, sluchové, tělesné, vnitřní a zrakové) a odborné skupiny (pro sociální politiku, pro vzdělávání, pro zdravotnictví a pro stavby a dopravu). Dopracovává se i moderní informační systém, opírající se o Internet a elektronickou poštu. Ne všechno dosud funguje k úplné spokojenosti. Členské organizace NRZP mají velmi rozdílné možnosti k podpoře činnosti Národní rady (technické, finanční i personální) i různé schopnosti k iniciativám všeobecnějšího charakteru. Proto Republikové shromáždění uložilo Krajským radám zdravotně postižených zpracovat na základě Národního plánu opatření k vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením odpovídající krajské plány jako základ pro svou činnost. Na návazných seminářích zaznělo mnoho impulzů k tomu, co by tyto Krajské plány mohly a měly obsahovat i nabídky konkrétní pomoci při jejich sestavování. Jejich realizace však může narážet na řadu potíží. Z těch základních uveďme alespoň neexistenci výkonného aparátu v krajích - Krajské rady se mohou opírat buď o pomoc svých členských organizací nebo o spolupráci s Centry služeb zdravotně postiženým SZdP (pokud pro ni budou vytvořeny potřebné podmínky). Dalším problémem je zastoupení samotných zdravotně postižených v příslušných komisích při Krajských zastupitelstvích. Jednak "nejsou lidi", jednak se v řadě míst obsazení komisí děje podle stranického klíče a nezávislí "nemají nárok" (když jsem 30. listopadu 1997 na tento vývoj v Hodoníně předsedy OV SZdP a vedoucí tehdy ještě Středisek poradenství upozorňoval, několik nedovtipů reagovalo hulvátským povykem). Zdá se, že nejreálnější cestou je aktivní účast na procesu komunitního plánování sociálních služeb a přetváření výsledků v naprosto konkrétní projekty, řešící aktuální potřeby konkrétních zdravotně postižených občanů daného kraje. Nezastupitelnou úlohu přitom budou mít představitelé organizací, zastupující jednotlivá konkrétní zdravotní postižení, korekční úlohu pak krajští zmocněnci jednotlivých komor NRZP. Tento proces bude - zejména zpočátku - velmi zranitelný. Nelze volit vrchnostenský přístup Krajské rady vůči členským organizacím (NRZP není novým Svazem invalidů, i když to její odpůrci o ní čas od času prohlašují), ani by nebylo taktické řešit nedohody mezi členskými organizacemi na Krajském úřadu. Nezíská-li si Krajská rada v kraji odpovídající postavení a respekt, nebude již možno počítat s tím, že se to spraví na celostátní úrovni - princip subsidiarity bude uplatňován stále důsledněji. V souhrnu lze tedy říci, že NRZP má v zásadě o obsahu své činnosti jasno a bude se potýkat s hledáním nejvhodnějších a nejúčinnějších způsobů své práce. Dosavadní střechové organizace občanských sdružení zdravotně postižených jsou právě v opačném postavení. SZOZP existuje již jen de jure - de facto svou činnost ukončil. Ukončení činnosti SZdP však tak jednoduché není vzhledem k závazkům, které má vůči svým členským organizacím i svým zaměstnancům. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých zpracovala stručnou analýzu vývoje a současného stavu SZdP a navrhla postupy transformace jeho jednotlivých organizačních článků tak, aby vyhověly předpokládaným změnám. Tento rozbor se stal součástí zprávy, přednesené předsedou SZdP prof. Jánem Jesenským na výročním (volebním) zasedání Výboru SZdP v ČR 22. března 2001 a byl podkladem pro práci tří pracovních skupin, ustavených ke zpracování konkrétních návrhů transformace Center služeb zdravotně postiženým (vedená J.Venclem), smíšených organizací (vedená D.Šotkovskou) a Stacionáře Karlín (vedená ing. Slobodníkem). Zásadní směry činnosti jednotlivých skupin spočívají v detailním rozpracovávání opatření do té míry, do jaké jsou v současnosti znána. Předpokládá se transformace Center služeb do 14 krajských obecně prospěšných společností (dále o.p.s.) s tím, že stávající okresní Centra služeb by byla detašovanými pracovišti krajské o.p.s. zpravidla se sídlem v příslušném krajském městě. Zvažovaná varianta jediné celostátní o.p.s. by nenašla ve vládou (resp. MPSV) prosazovaném regionálním módu financování sociálních služeb partnera pro podání projektu státní dotace, další možná varianta, tj. vytvoření samostatných o.p.s. ze stávajících okresních Center služeb je nerealizovatelná z personálních i finančních důvodů. Problémy se jistě vyskytnou i při obsazování funkcí ředitelů a členů správních a dozorčích rad krajských o.p.s., naproti tomu se nepředpokládají v oblasti majetkové - převážná část majetku pochází ze státních dotací, poskytnutých SZdP v ČR a tato organizace je i zřizovatelem o.p.s. Největší problém však spatřuji v požadavcích na samostatnost v práci o.p.s. podle konkrétních regionálních podmínek a předpokládanou provázanost kvantity i kvality práce s přidělovanými finančními prostředky. Lze si představit (i když většině představitelů občanských sdružení zdravotně postižených to bude znít jako kacířství), že dobře fungující Centra služeb se v nepříliš vzdálené době stanou ve svém regionu dominujícím poskytovatelem sociálních služeb pro většinu druhů zdravotního postižení (aniž by tím byla potlačována specifika a snižována kvalita těchto služeb). Stejně tak dobře si lze představit, že špatně fungující o.p.s. zanikne pro nedostatek finančních prostředků, a dostupnost sociálních služeb pro zdravotně postižené se v daném regionu stane přinejmenším diskutabilní, o vlivu klientů (a jejich organizací) na tyto služby nemluvě. O tom se však již nebude rozhodovat v Praze, ale právě v daném regionu. Nevyřešené zůstává zatím postavení Centra regionálních služeb (dříve Útvaru středisek), vedeného J.Venclem. Na jedné straně je nepochybná potřeba koordinace a metodického usměrňování práce krajských o.p.s., na druhé straně není jasné, zda by takový projekt byl hoden financování ze zbytku centrálních zdrojů MPSV či jiného státního orgánu. Rovněž jeho místo v transformované struktuře je předmětem úvah. Zhruba stejné důvody jako pro Centra služeb platí i pro transformaci Stacionáře v budově na Karlínském náměstí v Praze. Kromě funkce Centra služeb pro Prahu a Středočeský kraj by Stacionář mohl (a měl) vykonávat celou řadu dalších funkcí vesměs s celostátní působností včetně správy společného majetku členských organizací SZdP. Právě tato poslední funkce může být zdrojem potíží při rozpracovávání konkrétních detailů funkční náplně této o.p.s.; druhým pak může být nutnost zabezpečení vícezdrojovéhŔ financování. Zatímco transformace útvarů, poskytujících sociální služby na o.p.s. se jeví jako urgentní, neboť s novým modelem financování těchto služeb se počítá od roku 2003, transformace spolkové části SZdP se tak naléhavá nezdá. S ukončením činnosti okresů se sice označení "okresní výbor SZdP" stane anachronismem, ale to je jen technická záležitost. Lze předpokládat, že stávající okresy zůstanou základem nového územního členění většiny celostátně působících občanských sdružení zdravotně postižených (např. pod názvem "oblasti") jak vzhledem k tradici, tak i funkcionářské základně. Naskýtá se však příležitost využít výše uvedených změn k vyřešení letitých nedostatků spolkové struktury SZdP. Především stávající smíšené organizace by bylo možné přeměnit z místních sdružení členů dvou či více občanských sdružení na organizace s vlastními členy, a to vyvázáním ze zřizovatelské funkce SZdP. Každá organizace by se pak rozhodovala o formě své další existence - buď jako zcela samostatné občanské sdružení s místní působností, nebo jako součást nějakého vyššího sdružení na úrovni oblasti, kraje či dokonce celé republiky (poslední dvě možnosti se však jeví spíš jako hypotetické). Podle vůle členů lze tuto další existenci řešit i přechodem organizace k některému ze stávajících občanských sdružení SZdP (Svazu tělesně postižených, Svazu postižených civilizačními chorobami, Svazu neslyšících a nedoslýchavých či Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých). Každý člen organizace by pak vyjádřil svou vůli zůstat pouze v transformované organizaci, nebo ji opustit a stát se členem oblastní organizace specifické podle svého druhu postižení nebo tyto dvě možnosti kombinovat a stát se členem dvou (nebo i více) organizací zdravotně postižených. Zde je třeba zdůraznit prvek demokracie - iniciativa i rozhodování leží na každé smíšené organizaci a každém jejím členu; nelze argumentovat, že pro jednu z uvedených možností se rozhodl někdo "nahoře". Oblastní rada (stávající okresní výbor) by pak již nebyla tvořena delegovanými představiteli, ale byla by volena na oblastních shromážděních všech v místě působících organizací s místní či oblastní působností a její předseda by pak byl z titulu své funkce členem Krajské rady zdravotně postižených. Pro tento mechanismus je však třeba vytvořit ve Stanovách NRZP podmínky. To lze očekávat až v průběhu roku 2002, ve kterém by rovněž mohl proběhnout celý výše popsaný proces. Pozorný čtenář teď může namítnout, že dočetl projekt demontáže SZdP v ČR. I když převážná většina popsaných principů může při detailním rozpracovávání doznat určitých změn, nemění to nic na mém názoru, že vytvořením Národní rady zdravotně postižených zanikl prostor pro působení dalších střechových organizací zdravotně postižených, neboť by pouze vytvářel potenciál pro tříštění zájmů a prosazování lokálních či osobních ambicí. Zároveň však je třeba vytvořit takové podmínky, aby zánikem Sdružení zdravotně postižených nezůstaly otevřené nebo nedořešené problémy jakéhokoliv rázu. Nástupnická organizace SZdP v ČR, za kterou já osobně pokládám NRZP, musí své dědictví dostat právně i lidsky nezpochybnitelné. Jen tak sjednocením střechových organizací dosáhneme skutečné jednoty a nevytvoříme si další problémy. Na rozdíl od dob minulých se však převážná část rozhodování a řešení problémů zdravotně postižených již nebude odehrávat kdesi na úrovni statutárních představitelů organizací zdravotně postižených a ministerských úředníků v Praze, ale na úrovni krajské a obecní. Bude do nich vtažen daleko větší počet našich funkcionářů, kteří budou potřebovat aktivní pomoc a podporu nejširší členské základny. Jen tak se s novými podmínkami vyrovnáme. Ing. Vlastimil Císař tč. úřadující předseda SZdP v ČR # Malé měsíční zauvažování listopadové, obšťastněnkové Věřte mi, vážení čtenáři, že chybou tisku nezačínám, ale o tom povím více níže. Už to zas pěkně uteklo, a máme listopad. S ním i Den nevidomých, stojící dnes (nebo se mi to zdá?) ve stínu říjnového Mezinárodního dne bílé hole. Onu bílou hůl jsme jako dávní brněnští prvňáci na první Den nevidomých, který mám v paměti, modelovali. Také jsme dostali od paní učitelky Borisové přijatelné představení této nenápadné pomocnice. Po letech byly moje první kroky s ní velice nesmělé, ale nějak se stydět mne, možná i díky tomuto přívětivému seznámení, ani nenapadlo. Valentin Haüy, den jehož narození si vzácní učitelé Rudolf Krchňák a Lubomír Nop před pětapadesáti lety vybrali, se mi vybavuje často. Vydávám-li prodavačce drobné a ono se to podaří přesně. Ta se pak tváří udiveně, že "to tak poznám". Inu, milý Haüy si kdysi všiml, a to bylo dobře. Poznal, což se mnoha kompetentním lidem současnosti ztrácí kdesi v mlhách, že jsme zaměstnavatelní. Tedy onu zaměstnavatelnost, založenou i na pochopení z obou stran, bych ke Dni nevidomých do nejbližších let přála všem z nás, kdo chtějí i mohou být nějak prospěšní. Teď konečně o Obšťastněnkách: Až někdy nějakou "ulovíte", napište, prosím, třeba i do tohoto časopisu. Jednu předvedu jako vzorek: V září tohoto roku přišel jeden chlapeček domů a povídá: "Mami, svět už bude lepší, už se nebudou bourat baráky, my jsme dnes ve školce malovali sluníčka." Takže když nějakou pěknou pozitivní drobnůstku zažijete, uslyšíte či někde přečtete, napište. Pokud se něco podobného přihodí mně, též si to nenechám pro sebe. S přáním trochy toho sluníčka do všemožné nepohody se pro dnešek loučí Eva Budzáková # Důchody budou zvýšeny od prosince Zákon o důchodovém pojištění jednoznačně stanoví podmínky, na základě kterých musí vláda svým nařízením důchody valorizovat. Podle tohoto zákona se vyplácené důchody musí zvýšit, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzrostl alespoň o 5 %. Podmínka růstu tohoto indexu se posuzuje od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení důchodů. Naposled byly důchody zvýšeny v srpnu 2000. Procentní výměry důchodů budu obdobně jako při poslední valorizaci zvýšeny diferencovaně podle roku přiznání důchodu, aby se dále zmírnily rozdíly v jejich výši vzniklé použitím dvou různých právních předpisů - zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle vládou schváleného nařízení č. 345/2001 Sb. ze září tohoto roku se důchody starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. lednem 1996 zvyšují od splátky důchodu splatné po 30. listopadu 2001 tak, že procentní výměra důchodu se zvyšuje o 11 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje. Pokud byly tyto důchody přiznány od 1. ledna 1996 do 30.listopadu 2001, zvyšují se od splátky důchodu splatné po 30.listopadu 2001 tak, že procentní výměra důchodu se zvyšuje o 8 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje. Procentní výměry důchodů přiznávaných od 1. prosince 2001 do 31. prosince 2001 se zvyšují ode dne přiznání o 8 %. Procentní výměry vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodů se zvyšují, jen jestliže nebyly vyměřeny z procentních výměr důchodů zvýšených podle tohoto nařízení. Ani při této valorizaci se nezvyšuje základní výměra důchodu a její výše činí i nadále 1 310 Kč. JUDr. Pavel Ptáčník # Bezplatná internetová poradna V pátek 12.října byla slavnostně zahájena internetová poradna. Najdete ji na webové stránce "www.internetporadna.cz". Tato služba je určena pro osoby se specifickými potřebami. Bezplatné služby může využívat i široká veřejnost. Internetporadna, občanské sdružení, umožňuje zprostředkovat poradenský servis prostřednictvím odborníků, tzv. redaktorů, ze sociálních a zdravotních organizací a úřadů z celé ČR. Spolupracujeme s 60 redaktory z Olomouckého kraje, Prahy, Brna, Ostravy, Havířova, Přerova, Šumperku a Liberce v tematických oblastech zrakového, sluchového, tělesného a mentálního postižení, drogové závislosti a psychosociálních problémů. První verze Internetporadny nabízí také možnost diskusí nad odpovídajícími tématy nebo články a vstup do veřejné části profilu redaktorů. Hodláme se všemi, kteří se na Internetporadně podílí, vytvořit podmínky pro zformování systému následné péče, proto rozšiřujeme síť redaktorů ve všech regionech. Předpokládáme následný osobní kontakt klienta s příslušnou sociální nebo zdravotní institucí. Pro získání bližších informací pište na e-mail: martin.pribyl@internetporadna.cz # Oční protézy jen zřídka O kompletním odstranění oka rozhodují oční lékaři v současné době jen zřídka, na rozdíl od minulosti. Zatímco před lety lékaři odstraňovali oko již při větším poranění, dnes se jej snaží zachránit. Uvedl to primář očního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem MUDr.Pavel Sušický. "Dříve se odstraňovalo oko napadené třeba nádorem. Dnes, pokud ho zachytíme včas a není větší než deset milimetrů, je šance na vyléčení," vysvětlil MUDr.Sušický. Skleněnou protézu tak dostávají ročně v Masarykově nemocnici asi čtyři pacienti. Navíc jde většinou o lidi, kteří měli problémy se zrakem již v dřívějších letech. "Oko se v minulosti odstraňovalo i tehdy, když pacient prodělal těžké poranění jednoho oka a zánět pak ohrožoval také druhé oko. Od té doby moderní technika a lékařská věda výrazně pokročila, stejně jako existuje řada kvalitních léků," doplnil primář Sušický. Skleněné oční protézy vyráběné dvěma jabloneckými skláři nyní používá v Česku asi dva tisíce pacientů. Oční protéza stojí 760 korun a hradí ji zdravotní pojišťovna. Po šesti měsících je nutné protézu vyměnit, protože slzy naleptávají její hladký povrch. Plastové protézy, které jsou rovněž k dispozici, ale vyvolávají u některých pacientů alergické reakce. top # V nových prostorách Jediné Středisko pro ranou péči v Jihočeském kraji, které poskytuje odbornou péči rodinám se zrakově postiženými dětmi, v září slavnostně zahájilo provoz v nových prostorách v českobudějovické Jizerské ulici. "Do roku 2000 jsme sídlili ve společných prostorách s Tyfloservisem, bylo to tam ale pro naše potřeby příliš malé, naše aktivity se musely poněkud omezovat a organizačně nám to komplikovalo práci," uvedla vedoucí střediska Andrea Sitařová. "Obrátili jsme se proto na magistrát města České Budějovice a od února již působíme v Jizerské ulici č.4. Zpočátku nové prostory skýtaly zázemí jen našim terénním pracovníkům. Po rekonstrukci nabízíme již ambulantní péči i rodinám klientů." Středisko pro ranou péči zajišťuje komplex služeb pro děti s těžkým zrakovým a kombinovaným postižením. Jeho pomoc mohou vyhledat rodiče dětí s maximální věkovou hranicí šesti let. Tato raná péče se týká především terénní práce, tedy konzultace přímo v rodinách. Rodiče postižených dětí mohou využít také pestré nabídky programů a služeb přímo ve středisku, které nabízí pomoc při rozvíjení schopností dítěte a poskytují komplexní poradenství. Během úterního Dne otevřených dveří 18.září si prostory prohlédli i zástupci spolupracujících organizací a speciálně pedagogických center, které na ranou péči, nejpozději v šestém roku dítěte, navazují. "Největší ohlas měla velikost střediska a samozřejmě se většině návštěvníků líbila půjčovna speciálních hraček a pomůcek," hodnotila Andrea Sitařová. "Mimo to je v nových prostorách k dispozici místnost pro ambulantní zrakovou stimulaci, počítač pro postižené děti či jiné pomůcky. Pro rodiče pořádáme semináře, svépomocné programy, konzultace s psychologem a jinými odborníky. Možnost k setkávání vidím i v letních a předvánočních sezeních, každoročně pořádáme také týdenní pobyty," vypočítává možnosti českobudějovického Střediska pro ranou péči v nových prostorách jeho vedoucí A.Sitařová. Hana Svítilová # Otevřené dveře v Karku Den otevřených dveří Karka, výrobního družstva nevidomých v Ústí nad Labem, se konal 18.září v rámci Týdnů pro duševní zdraví. Nevidomí a tělesně postižení dělníci se prezentovali v tom nejlepším světle, když perfektně odváděli svou práci. Vyráběli ptačí budky, kartáče, háčky na vánoční stromek a vánoční svíce, nebo proutěné koše. Kvalitu jejich prací potvrdil i vedoucí provozu Dušan Fiamoli: "Jsou opravdu šikovní. Například při výrobě proutěných košů jich jeden dělník za směnu vyrobí i sedm až osm. Je neuvěřitelné, s jakou pečlivostí a rychlostí dokáže nevidomý člověk pracovat," podotkl Fiamoli. Jednotlivé pruty mají nevidomí dělníci rozděleny dokonce i podle barev a s citem pak prut po prutu vplétají do kostry koše, z níž do jedné hodiny vzejde výsledný výrobek. V současné době v Karku pracuje kolem sto deseti dělníků. "Dříve tu byli jen nevidomí, nyní tvoří pouze 30% pracovníků. Ostatní mají tělesná postižení, většinou jsou to problémy se zády nebo se srdcem," řekl Fiamoli. Kolem osmdesáti procent všech výrobků se vyváží k zahraničním odběratelům, mezi něž patří Rakousko a Německo. O dělníky Karka je dobře pečováno. Mají zajištěno jak stravování, tak ubytování. "Tělesně postižení mají s námi navázaný trvalý pracovní poměr. Výdělek není příliš vysoký, je to spíše takové přivydělání k invalidnímu důchodu, které dělníci vítají," dodal vedoucí provozu Fiamoli. Zdeněk Pokorný # Setkání hluchoslepých dětí a jejich rodin Pomocná škola evangelická pro hluchoslepé v Červenici pravidelně organizuje tato týdenní setkání na různých místech Slovenska. Letošní setkání s rodiči hluchoslepých dětí, s hluchoslepými dětmi a s jejich sourozenci se uskutečnilo v Bratislavě. Účastnily se jej rodiny ze Slovenska, z České republiky a z Rumunska. Výchova a vzdělávání hluchoslepých dětí byly zajištěny jednak učitelkami a vychovateli z Červenice, studentkami speciální pedagogiky ze Slovenska, a z České republiky třídní učitelkou hluchoslepých žáků Mgr.Janou Homolovou a autorkou tohoto příspěvku. Každé dítě mělo svůj individuální program, který byl rozčleněn do několika oblastí. Mohli bychom tak hovořit o tzv.prázdninové škole. Hluchoslepé děti poznávaly nové prostředí, účastnily se výukových programů, jako je např.znaková řeč, muzikoterapie a balneoterapie. Programy vycházely z potřeb dítěte, jeho touhy po poznání, přičemž byly přizpůsobeny věku hluchoslepého dítěte a stupni jeho postižení. Pro intaktní sourozence probíhal program formou výuky, ale i zábavy. Výuka se týkala individuálního rozvoje znakové řeči u intaktních dětí. Smyslem bylo naučit sourozence stejné znaky jako užívá hluchoslepé dítě. Rodičům byla vysvětlována metodika práce s hluchoslepými dětmi prostřednictvím přednášek a rozhovorů s psychologem. Pravidelné diskuse s rodiči a večerní setkání pedagogů s psychologem organizovalo vedení pobytu - ředitelka Mgr.Jana Šarišská a PhDr.Mária Podhájecká. Proběhlo vždy zhodnocení celého dne a seznámení ostatních s aktivitami, které konalo každé dítě včetně intaktních sourozenců. Pozitivním bylo to, že každý tak měl možnost poznat všechny děti. Učitelé si při tom vzájemně předávali své zkušenosti. Velmi příjemná atmosféra týdenního pobytu utužila naše přátelské vztahy se zahraničními kolegy a napomohla k zamyšlení nad děním v České republice. Poznání, že olomoucké kompetence učitelek hluchoslepých dětí a katedry speciální pedagogiky v péči o hluchoslepé děti jsou malé, nás vedlo k zamyšlení nad několika úkoly, které je nezbytné v nejbližším období řešit: 1. schválení zákona o zavedení povinné školní docházky pro všechny děti; 2. terminologické sjednocení a jednotná klasifikace pro souběžné postižení zraku a sluchu; 3. ujasnění nároků na kompenzační pomůcky, plynoucích z postižení zrakového a sluchového analyzátoru; 4. vytvoření Společnosti pro rodiče a přátele hluchoslepých dětí, která by hájila práva hluchoslepých dětí a plnila osvětovou činnost v rámci pravidelných setkání, obdobně jako je tomu u slovenských kolegů. Závěrem tohoto příspěvku apelujeme na všechny rodiče se souběžným zrakovým a sluchovým postižením, na speciálně pedagogické pracovníky a na všechny, kteří se chtějí připojit a podniknout další kroky ve výchově a vzdělávání hluchoslepých dětí v České republice. První kroky pro vznik jmenované společnosti byly učiněny a snad se podaří naplnit bod č.4 a postupně nárokovat body předchozí, které nejsou v kompetenci ani učitelů třídy pro hluchoslepé ani katedry speciální pedagogiky. Mgr.Ilona Ireinová # Jako domů Rok se s rokem sešel a několik účastníků rekondičního pobytu se do Svratky vrátilo bez nadsázky opravdu jako domů. A ti ostatní - nováčci - se jako doma cítili kupodivu velmi rychle. Není divu! Kraj je tam malebný a podzimní dny vymalovávaly jeho kouzlo všemi odstíny. Ale mnohem důležitější pro našince je vlastní objekt se svým zařízením, se vším všudy pro nás opravdu plně vyhovující. Je přirozené, že se tam - kdo může - rád vrátí a nejen s paní Soňou, tedy s odbočkou SONS Praha 4. Paní Mouchová tento objekt k rekondici poprvé využila před osmi lety a že se tam se svými svěřenci vrací rok co rok, mluví samo za sebe. Navíc tím odstartovala i jakousi tradici, protože se sem vracejí i jiné odbočky SONS nejen z dalších částí Prahy či Středočeši, ale kdo ví, zda se Svratka nestane jakousi "Mekkou" pro zrakově postižené z celé republiky, dokonce i pro ty, kteří právě sem mají tak říkajíc "coby kamenem dohodil". A to je jen dobře. Vždyť každý z nás čas od času potřebujeme určitou změnu, vysazení, relaxaci i ten pohodový pocit být jako v bavlnce, nic neshánět, o nic se nestarat... Nyní tyto pocity vychutnával každý z nás. Sešla se zase dobrá parta takřka pětačtyřiceti lidí z různých míst - po roce se potkali staří známí, poznavali se noví přátelé, bylo veselo. A kupodivu i při tradičních rekondičních programech - rozcvičkou počínaje, přes dopolední i odpolední program až do večerního posezení při harmonice a s písničkou na rtech. Zase jsme se potýkali s vodicími liniemi při prostorové orientaci, zase jsem cítila tu sounáležitost jednoho s druhým i potřebu určité dávky humoru, když se pohlavkovala cesta pod nohama. Plno smíchu bylo kolem toho, když si "kapitán" ulevoval přáním mít radar jako mají netopýři. Harmonikář Tonda byl ale rázem hotov s tím, že to by musel mít k tomu i takové uši, a navíc by se muselo spát hlavou dolů. A tak "kapitán" raději přiznal, že zůstane tím čím je a zase pilně hledal hůlkou asfalt i trávu. Nevadilo ani to, že se i letos houby nenaučily vyluzovat jakékoliv zvuky, kterými by nás navigovaly ke sběru. Letos prý se houby neměly pro jejich nadúrodu hledat, ale jen sbírat. O to víc jsme využívali čichových a chuťových buněk, protože se houby nasbírané našimi koukavými průvodci nejen sušily, ale paní Soňa v rámci výuky šikovnosti našinců připravovala v kuchyni chutnou smaženici, a to si tedy čtěte - protože nemohu napsat pište - že po té dobrotě byly pořádné boule za ušima... Jenže jak to bývá, nic netrvá věčně a tak končila i tato akce, místa, kde nám bylo pěkně, osiřela. Loučili jsme se s přáním, abychom se za rok na Svratce zase setkali. Paní Soně děkujeme a přejeme si, aby nám ono přání k setkání zase umožnila. Eva Beránková # Raymond Kurzweil Prestižní vědeckou cenu, každoročně vyplácenou v rámci Lemelsonova programu na Massachusetts Institute of Technology v Cambridge, cenu, která je hodnotou pět set tisíc amerických dolarů asi nejvyšší vědeckou cenou na světě, letos obdržel Ray Kurzweil, vědec, vynálezce, vizionář, spisovatel a podnikatel, který svůj úspěch založil na pomoci jiným. Raymond Kurzweil, jehož jméno je spojováno se zásadními pokroky a převratnými vynálezy v tak rozdílných oblastech lidského počínání jako jsou čtecí zařízení pro zrakově postižené, elektronická hudba, umělá inteligence, medicína či umění, se narodil v New Yorku v umělecké rodině. Přirozená náklonnost k umění pramenící z rodinného prostředí - otec byl hudebník a skladatel, matka malovala - vedla možná paradoxně k jeho prvním vynálezům a lze ji snadno vystopovat v mnoha jeho dalších technologických inovacích v rozličných oborech. Již v osmi letech si Ray vylepšil své loutkové divadlo důmyslným mechanickým zařízením na úpravu scény a obměnu kulis. Veřejnost se o jeho mimořádném talentu poprvé dozvěděla v jeho šestnácti letech díky vystoupení v televizním programu Stevea Allena (www.steveallenonline.com) "I've Got a Secret". Nic netušícímu publiku v něm zahrál na piano několik hudebních úryvků, které doplnil poznámkou, že si sestrojil svůj vlastní počítač. Na dotaz moderátora, jak souvisí jeho hra na piano s počítačem, Ray prozradil, že hrál hudbu zkomponovanou právě oním počítačem. Počítač - hudební skladatel byl prvním Kurzweilovým vykročením na pole umělé inteligence, do oblasti počítačového rozpoznání a využití abstraktní podstaty a formy, strojového napodobení jedné z dominantních vlastností lidského myšlení. Kurzweil naprogramoval počítač tak, aby byl schopen analyzovat hudební díla slavných skladatelů, určit charakteristické, obecné i zvláštní prvky a na základě rozboru hudebních děl komponovat originální skladby v podobném stylu. Při studiích na prestižním Massachusetts Institute of Technology (MIT) si mladý Raymond přivydělával ve vlastní firmě, která s využitím jeho speciálního programu na základě rozsáhlých databází s mnoha údaji o studijních programech a kompletní nabídky více než tří tisíc vysokých škol doporučovala středoškolákům nejvhodnější univerzitu a studijní program odpovídající jejich schopnostem a zájmům. Jak sám s úsměvem později zmiňoval, díky rozhořčeným reakcím ambiciozních rodičů, jejichž dítěti program doporučil studium jinde než na prestižním Harvardu, si poprvé uvědomil, jak velký vliv mohou mít počítače na osud člověka. Během studia navštěvoval snad všechny počítačové kursy, které byly na MIT vypsány, odtud se odvíjí i jeho přátelství s jedním z pionýrů umělé inteligence Marvinem Minskym (ai.mit.edu/people/minsky/minsky.html), který byl v prvních letech studia jakýmsi jeho mentorem. Po absolutoriu, s čerstvým diplomem v oborech computer science a tvůrčí psaní zakládá v roce 1974 Kurzweil Computer Product Inc., jednu z firem, díky kterým jeho jméno jenom těžko upadne v zapomnění. Pod hlavičkou KCP s týmem spolupracovníků vyvinul první technologii "omni font" Optical Character Recognition (OCR), tzn. naučil počítače rozeznávat a číst tištěné písmo, a to bez ohledu na kvalitu tisku a použitý font. Později k technologii rozlišující písmo vymyslel ještě optický CCD scanner a dále první "text-to-speech" synthesizer, zařízení schopné převést text do podoby mluvené řeči. Výsledkem spojení těchto tří nových technologií bylo speciální čtecí zařízení, takzvaná "Kurzweil Reading Machine", převádějící tištěný text do podoby strojové řeči. Toto zařízení zpřístupnilo slepcům a lidem s těžkým zrakovým postižením do té doby zapovězený svět čtení bez cizí pomoci, přispělo k jejich větší nezávislosti a podstatně rozšířilo možnosti přístupu k informacím. Scannery i samotný systém OCR došly dalšího samostatného využití, vylepšený Kurzweilův OCR systém se ještě dnes stále dobře prodává, pod jménem Xerox TextBridge jej najdeme v nabídce firmy ScanSoft (www.scansoft.com). Podobně jako ke vzniku čtecího zařízení přispěl rozhovor se slepým spolucestujícím v letadle, mělo na vývoj dalšího známého vynálezu Raymonda Kurzweila vliv setkání se Stevie Wonderem. Tento slepý hudebník se stal jedním z prvních spokojených majitelů Kurzweilova čtecího zařízení a pozval jeho tvůrce k sobě do hudebního studia. V průběhu vzájemných přátelských rozhovorů si postěžoval, že se mu nedaří pomocí elektronických hudebních nástrojů dosáhnout uspokojivé nápodoby akustického zvuku piana, violy či akustické kytary, což jej omezuje v tvůrčím procesu. Stesky Stevie Wondera po nástroji s flexibilitou a možnostmi elektronických zařízení a plným zvukem akustických nástrojů daly vzniknout firmě Kurzweil Music Systems (www.kurzweilmusicsystems.com) a byly prvotním impulsem pro konstrukci nového elektronického nástroje, při jehož vzniku Wonder asistoval jako odborný poradce. "Kurzweil 250" se stal prvním elektronickým nástrojem zdařile simulujícím zvuk koncertního křídla a dalších nástrojů, po svém uvedení na trh v roce 1984 úspěšně prošel i srovnávacím poslechovým testem, kdy odborníci nebyli schopni rozlišit, zda poslouchají klasický klavír či "Kurzweil 250". Dalším Kurzweilovým inovativním počinem byly výzkumy v oblasti počítačového rozlišení mluvené řeči. Za tímto účelem založená společnost Kurzweil Applied Intelligence (KAI) přišla s prvním komerčně úspěšným programem na ovládání počítače hlasem s podporou rozsáhlého slovníku termínů pro běžné využití. Tato technologie zkombinovaná s odborným slovníkem a expertním systémem pro tvorbu lékařských zpráv se stala základem velmi praktické medicínské aplikace "Kurzweil Medical Reporter" (dříve Kurzweil VoiceMed) umožňující lékařům psát lékařské zprávy povídáním si s počítačem. K pomoci lidem se zrakovým handicapem i poruchami čtení a učení se Ray vrátil prostřednictvím "Kurzweil Educational Systems", kde vyvinul novou generaci čtecích zařízení pro slepce, později založil i soukromou nadaci podporující nevidomé studenty. Obě společnosti postupně koupila firma Lernout & Hauspie (www.lhsl.com), vyspělé Kurzweilovy technologie se i s jeho přispěním nadále úspěšně rozvíjí. K dalším Kurzweilovým technologickým projektům patří "Medical Learning Company" (www.familypractice.com), webový portál pro americké praktické lékaře, kde lze najít i speciální interaktivní program, tzv. virtuálního pacienta, který je k dispozici pro vzdělávání a praxi lékařů. Zajímavý je také projekt FAT KAT (Financial Accelerating Transactions from Kurzweil Adaptive Technologies - www.fatkat.com) aplikující analytické, systémové a evoluční matematické algoritmy na akciový trh s úmyslem vyvinout umělou inteligenci, chovající se jako zkušený a kvalitní finanční analytik. Prohlédneme-li si pozorně stránky Kurzweil Technologies (www.kurzweiltech.com), jakési dílny či zárodečné laboratoře, odkud se lze vydat ke všem bývalým či současným Kurzweilovým firemním aktivitám, nelze si nevšimnout jedné věci. Každá z Kurzweilových společností byla postavena na určitém zásadním nápadu, její činnost rozvíjela ve většině případů naprosto ojedinělé, Kurzweilem objevené technologické řešení do komerčně využitelné a běžným uživatelem použitelné podoby. Poté většinou Kurzweil společnost výhodně prodal, vliv na podobu a rozvoj svých nápadů si v nových firmách udržoval jako poradce, aniž by se musel zabývat problémy s jejich výrobou, distribucí a chodem firmy. Přitom současně pracoval na další, neméně zásadní inovaci či objevu, který uplatnil v některé ze svých nových firem. Raymond Kurzweil neovlivnil svět pouze svými vynálezy, ale určuje a předvídá jeho běh také teoretickými vizemi, rozbory a stanovisky ve svých zásadních knihách. Jako jeden z velkých počítačových odborníků a věrozvěstů umělé inteligence (AI) se v nich zabývá základními otázkami AI, vztahem umělé inteligence a člověka, základními společenskými, psychologickými, filozofickými, ale i fyzickými a fyziologickými aspekty s nástupem umělé inteligence spojenými. V knize "Age of Intelligent Machines" se v roce 1990 zabýval vývojem, aktuálním stavem a budoucností inteligentních strojů, snažil se vymezit, co vlastně je umělá inteligence v dnešním světě a předpovědět, jakým způsobem se budeme ubírat. To se mu mimochodem docela podařilo (například předvídal existenci webu v dnešní podobě či vítězství stroje nad šachovými velmistry), kniha je dobrým základem k pochopení obrovského potenciálu a významu AI. Bestselerem se stala jeho další kniha "Age of Spiritual Machines: When Computers Exceed Human Intelligence" (1999), která je spíše než futuristickým manifestem, velice zajímavou historií budoucnosti. Autor zde ukazuje logiku a nevyhnutelnost některých vývojových trendů a jejich akcelerace. Základním východiskem jeho úvah je exponenciální růst technologického pokroku, aplikací této teze na vývoj počítačů se pak nutně dostáváme k bodu, kdy se musíme zabývat tím, jak bude vypadat svět, ve kterém budou stroje inteligentnější než jejich tvůrci. Dotýká se zde i dalších mezních oborů lidské činnosti, nanotechnologie, teorie chaosu, genetického inženýrství i kvantové teorie a dochází k přesvědčení, že zásadní zlomový okamžik, jakási nová singularita je již opravdu blízko. Umělá inteligence, neuronové sítě, cryonika, genetické inženýrství, klonování, nanoroboti, singularita, život ve virtuální realitě a mnoho dalších věcí a souvislostí v názorech a úvahách lidí nadmíru povolaných, to je obsah úžasného webu KurzweilAI.net (www.kurzweilai.net). Web je výkladní skříní budoucích vizí, nových idejí a technologických inovací, jde o jednu z nejlepších a informačně nejzajímavějších stránek zabývajících se touto problematikou. Průvodcem po vizuálně povedených stránkách plných více než inspirativních myšlenek "mozkového consorcia" významných odborníků je Ramona, virtuální rocková hvězda. Tato pohledná pětadvacetiletá rockerka je virtuálním alter egem Raymonda Kurzweila, transformovaným prostřednictvím programu pro rendering obrazu a hlasu (více o ní slovy jejího stvořitele na adrese www.wired.com/news/culture/0,1284,42031,00.html) se nejenom vyzná ve světě budoucích vizí a pokročilých technologií, ale brzy se s ní možná setkáme i v hitparádách. Výše zmíněná Kurzweilova náklonnost k umění zdaleka nekončí u zpívajícího avatara, mezi jeho projekty pod hlavičkou Kurzweil Cyber Art Technologies (www.kurzweilcyberart.com) najdeme virtuálního básníka Cybernetic Poet, kterého si lze zdarma nainstalovat na svém počítači, stejně jako kybernetického malíře AARONa, vyvinutého britským počítačovým odborníkem a malířem Haroldem Cohenem. Čas, který potřebuje AARON, aby na monitor namaloval originální obraz, je ideální dobou na přemítání o posledním Kurzweilově eseji či zamyšlením nad jeho genialitou a dosavadní bohulibou činností. Vanc # V Olomouci myslí na ZP V uplynulých dnech byly osazeny tramvajové zastávky označením v Braillově písmu. K tomuto opatření přistoupil Dopravní podnik města Olomouce, a.s., aby zlepšil orientaci nevidomých a slabozrakých cestujících. Zhotovené tabulky dodalo TyfloCentrum Olomouc, o.p.s., a jejich instalaci zajistil DPMO,a.s. Toto opatření je dalším zlepšením, kterým Dopravní podnik vychází vstříc handicapovaným cestujícím. Přehled provedených opatření pro integraci handicapovaných cestujících v Olomouci: 1993 - Zavedena autobusová linka (později označená číslem 41) spojující bezbariérové byty s důležitými objekty v Olomouci. Za přispění Rady konta "Bariéry" byl vybaven jeden autobus hydraulickou zvedací plošinou a byl upraven pro převážení invalidních vozíků, o rok později byl takto upraven další autobus. 1996 - Zavedena autobusová linka číslo 42 spojující tramvajovou zastávku na Brněnské ulici s areálem Fakultní nemocnice. Za přispění města Olomouce byly pořízeny dva autobusy se sníženou podlahou a nájezdovou rampou pro vozíčkáře. Byly pořízeny čtyři nízkopodlažní tramvaje Škoda-Inekon, které byly nasazeny na linku číslo 1, vedoucí k Fakultní nemocnici. Nákup tramvají byl z 50% podpořen státní dotací. V lednu roku 2000 se stala Olomouc prvním městem v naší republice, v němž je celá linka obsloužena nízkopodlažními tramvajemi. 1998-2000 - Za přispění města Olomouce byly postupně instalovány hlásiče zastávek, které mimo obvyklých hlášení ve vozidlech komunikují i vně vozidla s nevidomými či slabozrakými cestujícími. 1999-2001 - Při rekonstrukci třídy Míru a při rekonstrukci přednádražního prostoru byly vybudovány zvýšené nástupní ostrůvky (20 cm místo obvyklých 12-15 cm), které umožňují pohodlnější nástup všem cestujícím. 2001 - Vybavení označníků tramvajových zastávek štítky s názvem zastávky a směrem jízdy tramvaje v Braillově písmu. Průběžně jsou při rekonstrukcích ulic, chodníků, tramvajových tratí a podobně vybavovány tramvajové a autobusové zastávky bezbariérovými přístupy. U označníků zastávek jsou doplňovány vodicí proužky z odlišně strukturované dlažby, které vyznačují nevidomým přístup k předním dveřím vozidel MHD stojícím v zastávkách. Zpracoval M.Bureš, DPMO,a.s. # Pes, který čte V technologickém muzeu Tech v kalifornském San Jose je mechanický pes, ktrý umí číst. Odborníci firmy Xerox dali zařízení, jež umožňuje nasnímat předložený text a přečíst jej syntetizovaným hlasem, záměrně podobu zvířete, které provází člověka od nepaměti jako jeho věrný pomocník. Kamery v očích naskenují text, který pak program rozeznávání písma převede do podoby, v níž je další program schopen jej pomocí hlasového syntetizátoru reprodukovat. Josef Vališka # Troja v pravěku Sdružení Experimentia ve spolupráci s Pražskou botanickou zahradou a Muzeem hlavního města Prahy otevřelo na poslední zářijový týden výstavu pro nevidomé nazvanou "Troja v pravěku". Zájemci si mohli prohlédnout i ohmatat plastický model celého pravěkého sídliště, slaměné chatové osady a originály misek ze starší doby železné, nalezené na pravěkém sídlišti Na Farkách. Z tohoto výšinného sídliště expozice vycházela. Experimentia je sdružením experimentálních archeologů, kteří díky nabídce botanické zahrady mohli své pokusy provádět přímo Na Farkách. To je jedna ze dvou významných archeologických lokalit pražské trojské oblasti. Členové sdružení Experimentia vyrobili pro výstavu konstrukce pecí na vypalování keramiky a pečení chleba. Chlebové placky bylo možno dokonce ochutnat. Návštěvníci si také mohli ohmatat hlínu na zpracování keramiky, drcenou a mletou mouku a různými otvory i vnitřek pecí. Závěrečnou částí expozice pak byly starověké repliky nástrojů a nářadí pro zpracování pšenice, přes srp až k otočnému mlýnku, z něhož se sypala jemně namletá mouka. Celou výstavu doprovázel nevidomé návštěvníky průvodce nebo zvuková nahrávka, všechny popisky byly zároveň i v Braillově písmu. "Spolupráce sdružení Experimentia a Pražské botanické zahrady trvá od minulého roku, kdy se tu uskutečnily dvě podobné výstavy pro nevidomé. Sdružení posílá zvláštní pozvánky postiženým lidem a pokaždé se jich tu sešlo každý den několik desítek," řekl jeden z organizátorů expozice, Daniel Hrčka. (ter) # Trojí nabídka 1. Již desátý rok vychází v Braillově písmu ekumenický měsíčník "Křesťanská orientace". Tento časopis je určen všem, kdo se zajímají o křesťanský pohled na svět, na minulost i současnost, na přírodu i lidské společenství, na život každého jednotlivce i na život vůbec. Články jsou vybírány jednak z periodik - novin a časopisů (a to nejen křesťanských), jednak z knih. Vítáme i příspěvky původní. Z formálního hlediska lze zvolené články rozdělit na úvahové, životopisné, reportážní a beletristické. Do každého čísla "Křesťanské orientace" zařazujeme vždy také nějakou píseň včetně notového záznamu. Jednotlivé příspěvky vybírá šestičlenná redakční rada ekumenického složení a má při tom na zřeteli trojí hledisko: tematickou zajímavost, obsahovou hutnost a samozřejmě čtivost. Rádi bychom si i nadále uchovali svou vlastní tvář; nechceme konkurovat ostatním časopisům podobného zaměření. Domníváme se, že v určitých případech není nad "vlastnoruční četbu", proto nehodláme našemu časopisu ani v budoucnu dávat zvukovou podobu. "Křesťanskou orientaci" vydává Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. Em. Macana a tam si ji lze také objednat. Roční předplatné činí 50 Kč. 2. Vedle kalendářů na příští rok, které nabízí KTN, vyjde opět také "Katolický kalendář", a to v sešitovém provedení. Budou v něm uvedeny nejen civilní, ale i katolické svátky a navíc výčet a stručný popis hlavních poutních míst Čech a Moravy. Rovněž tento kalendář vám na požádání a za dobrovolný finanční příspěvek zašle vydavatel - KTN K. Em. Macana. 3. Na přelomu roku 1998-1999 vypravila tehdejší Katolická nadace pro nevidomé poutní zájezd do Izraele. Tři z nás, kteří jsme měli to štěstí Svatou zemi navštívit, jsme si nechtěli nechat své zážitky jen pro sebe, a napadlo nás vylíčit je písemně. Tak vznikla skromná publikace nazvaná "Putovali jsme Svatou zemí". Ta je vám nyní k dispozici, a to buď na třech magnetofonových kazetách nebo na disketě. Máte-li o publikaci zájem, můžete si ji dát zkopírovat, jestliže zašlete své kazety nebo disketu na adresu: Naděžda Doksanská, Letohradská 8, 170 00 Praha 7 # Nejlepší holky jsou z Nedvězího z Mejta... V těchto dnech mne tíží běžné denní starosti víc, než je na místě. A ke všemu jde všechno obráceně, až z toho bolí hlava. Vezmu tedy osvědčený lék. Není z lékárny a není drahý, je ze života - turistika se Zorou. V Praze bydlím přes šedesát let a stále je řada míst v okolí, která neznám. Proto chodím ráda na turistické vycházky okolím Prahy. Vede je naše milá kolegyně, paní Jitka Linhartová. Program má vždy pěkně připravený, účast je radost. Ale počasí je mizerné, vytrvale prší. Přesto půjdu. I kdybych padla do bláta a třeba opakovaně, nevadí. Oblečení vyperu. Jen mám obavy z případných zlomenin, ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Na místě srazu se nás sešlo celých šest, jedna účastnice přijela až z Tachova. Jedeme městským autobusem č.268 na jihovýchod od centra Prahy, do výchozího bodu - vesnice Nedvězí. První zprávy o Nedvězí se datují rokem 1313, kdy spolu s okolními vesnicemi patřilo pod vyšehradskou kapitulu. Svůj název odvozuje od medvěda (postupně Medves, Nedviez, Nedvez), kterého má také ve znaku. Medvěd drží cep - znamení zemědělského kraje. Bohatí sedláci na přelomu 19. a 20.století dbali nejen o pokrok v uplatňování mechanizace při obdělávání polí, ale zasloužili se i o celkový rozvoj obce: byla postavena škola, založeno místní muzeum, pořádány sokolské slavnosti, pracoval ochotnický kroužek... Jak jsme se dověděli, v Nedvězí prožila část dětství také slavná zpěvačka Jarmila Novotná. Jména jedenácti nedvězských občanů, kteří padli v bojích za 1.světové války, jsou vytesána v žulovém pomníku na okraji lesíka v chráněné krajinné oblasti. Dříve tu ves končila, nyní jsou kolem krásné nové rodinné domy. Lesík náhle končí sráznými skalami bývalého kamenolomu, na jehož úpatí začíná "mejto". Protéká tudy potok Rokytka, který právě tady v "mejtě" tvoří fantastické meandry, na jejichž březích roste množství dnes už vzácných rostlin. Ani se nechce věřit, že ten tichý potůček odhalující mohutné kořeny olší prý dokázal několikrát během minulých dvou století způsobit povodeň a zatopit louky v údolí. Z "mejta" dále do vsi už krotce bublá v rovném korytě. Na stovku pěkně upravených domů v zahradách působí hezkým dojmem i přes ten liják, který nás vytrvale provází. Jdeme romantickou stezkou kolem Rokytky. Opravdu jsme ještě v Praze (obec Nedvězí byla k Praze připojena v roce 1974). Současnost tu připomíná jen malebná lesní vinárna, která ale otevírá až v 16 hodin. Mimo program zajdeme i na koupaliště - poznání pro časy budoucí, třeba se to někdy hodí. Také navštívíme hezký rekreační areál Mejto, jehož chaty i okolí jsou udržované, dojem umocňují překrásné stříbrné smrky, které vroubí hlavní cestu. Popovídáme s příjemnou a milou paní recepční. Déšť je ale vytrvalejší než my. Vracíme se. Když vystupujeme z autobusu u metra, je po dešti, slunce svítí naplno. Vždyť jsme z Prahy vlastně nikam neodjeli. Rozcházíme se každý svým směrem a těšíme se - tak zase někdy příště! H.Odehnalová # Pokořil Mont Blanc Jan Říha na vlastní kůži poznal, že život není peříčko. Osud mu totiž do vínku nadělil handicap, se kterým už bude muset žít celý život a s nímž se musel smířit. Přestože je Jan Říha nevidomý, má za sebou neuvěřitelné sportovní zážitky a výkony, které by nezvládli ani zdraví jedinci. Ve škole se věnoval atletice a lyžování, ale již téměř deset let pro něj neexistuje nic jiného než horolezectví. "Baví mě nejvíc, protože je to klidný sport. Při běhání jsem se honil, teď lezu v klidu a jsem přitom v přírodě. Když zdolám skálu, mám radost, protože jsem zároveň překonal i sám sebe," říká pětadvacetiletý rodák z Olbramovic u Benešova. Poprvé se s umělou stěnou potkal před deseti lety na odborném učilišti pro zrakově postiženou mládež v Praze-Krči. Od té doby visí na laně několik hodin týdně. Přestože mladík leze od svých patnácti let, do Tater se dostal až letos. Není totiž z těch, kteří si myslí, že si párkrát zalezou na umělé stěně, a hned můžou do hor. Šplhal i v Itálii, Rakousku, a v soutěži s horolezci, kteří vidí, se umístil na 4.místě. Jeho chloubou ale je vítězství nad horou, která potrápila již řadu mnohem zkušenějších horolezců - Mont Blanc. Třebaže leze s lidmi, kterým musí stoprocentně věřit, na Mont Blanc se vydal s pěti odvážlivci, které vlastně neznal. "Nedalo se to odmítnout, protože to byla příležitost. Nelituji toho, byl to obrovský zážitek. Když jsme se vraceli dolů, často jsme odpočívali, jelikož už se dostavovala obrovská únava. Zavíraly se mi oči, ale věděl jsem, že nesmím usnout," popisuje horolezec, jehož dalším cílem je Matterhorn, poslední výpravu, při níž si sáhl na dno sil. Jan Říha se snaží trénovat minimálně dvakrát týdně na umělé stěně v Ruzyni. Poslední dobou ale lezení trošku šidí, protože ho zaměstnává jiná prospěšná činnost. S vedoucím oddílu Davys, kde se připravuje, chtějí připravit také horolezecký kroužek pro nevidomé děti. Největší problém se svým handicapem měl mladík po škole, když sháněl práci. Protože v Praze neměl byt, musel denně z Olbramovic dojíždět. "Nejkrušnější to bylo asi, když jsem pracoval jako pomocný dělník ve firmě, která vyráběla pomůcky pro nevidomé. Denně jsem vstával v půl páté ráno a domů se vracel okolo sedmé hodiny večer. Všechno, co jsem vydělal, padlo na jídlo a jízdné," vzpomíná na nepříjemné životní chvíle. Dnes pracuje jako poštovní doručovatel na Pražském hradě a později by měl přejít do fotoarchivu. Přestože na tom nebyl jeden čas růžově, nikdy svého handicapu nezneužil. "Je mi proti srsti jít a stoupnout si do metra s kelímkem v ruce a žebrat. To přece situaci neřeší," dodává mladík, kterého sport naučil nevzdávat se. Monika Fibírová # Český pohár v showdownu Od května do září 2001 se hrál Český pohár družstev v showdownu. Letošního druhého ročníku se zúčastnilo 14 družstev a hrálo se vyřazovacím způsobem. Družstvo musí tvořit nejméně dva hráči bez rozdílu pohlaví, mohou být i bez zrakového postižení a družstvo může hrát i za své město. Každý zápas se hraje na tři vítězné sety a nejdříve dvě dvouhry, dále čtyřhra a zbývající dvě dvouhry. Některé pětisetové zápasy jsou fyzicky dost náročné, ale ukázalo se, že i ženy jsou schopné odehrát vyrovnané zápasy s muži. Putovní pohár neobhájilo družstvo Tyflosportu a pohár získal nového majitele na Moravě. 1.místo: Sigma Olomouc A - ve složení Jan Příborský a Jan Šnyrych 2.místo: Tyflosport Praha A - Petr Gregor, David Sicha a Lad.Rada 3.místo: SONS Prostějov - Květa a Jiří Trnečkovi 4.místo: Zora Praha - Jaroslav Jelínek, Luboš Zajíc a Petr Mira Květa Trnečková # Turnaj žen v showdownu Každoročně se v Olomouci pořádá turnaj žen a mužů v showdownu u příležitosti Dnů zdravotně postižených. Turnaj mužů proběhl v červnu a turnaj žen nyní 22.září za účasti hráček tří oddílů. Pořadatelem byl oddíl Sigma Olomouc a odbočka SONS Olomouc. Nejlepší hráčky předvedly svou výkonnost před nadcházejícím mistrovstvím a právem jim patřila přední místa: 1. Květa Trnečková - 2. Marcela Vavřinová - obě hráčky Sigmy Olomouc 3. Hana Vrtková - Jiskra Kyjov K.Trnečková # Mistrovství ČR v showdownu se uskutečnilo od 28. do 30.září 2001 v Krnově a pořadatelem byl oddíl Sigma Olomouc, ředitelem Jaroslav Pata. V pátek proběhly soutěže nominovaných čtyřher mužů a smíšených. V každé kategorii bojovaly čtyři dvojice každá s každou. Čtyřhry muži: 1. Jaroslav Pata a David Hájek - Sigma Olomouc 2. Petr Gregor a David Sicha - Tyflosport Praha 3. Jaroslav Krátký a Jaroslav Kalina - Sigma Olomouc 4. Jaroslav Jelínek a Petr Mira - Zora Praha Smíšené čtyřhry: 1. Helena Křiváčková a Jaromír Vospěl - Tyflosport Praha 2. Květa Trnečková a Jan Příborský - 3. Jana Škařupová a David Hájek - obojí Sigma Olomouc 4. Petra Černošková a Miki Ďurko - Baník Ostrava Soutěže jednotlivců probíhaly na čtyřech stolech podle přesného rozpisu hlavního rozhodčího Jiřího Trnečky, a každý hráč tak věděl, v kolik hodin hraje na kterém stole. Systém byl velmi spravedlivý, protože 10 žen a 14 mužů hrálo každý s každým, pískali nestranní rozhodčí. V neděli v 11 hodin bylo dohráno a byly vyhlášeny výsledky. Pořadí muži: 1. Luboš Zajíc - Zora Praha 2. David Hájek - Sigma Olomouc 3. Jaromír Vospěl - Tyflosport Praha 4. Miki Ďurko - Baník Ostrava Pořadí ženy: 1. Květa Trnečková - 2. Marcela Vavřinová - obě hráčky Sigma Olomouc 3. Petra Černošková - Baník Ostrava 4. Hana Vrtková - Jiskra Kyjov První čtyři hráčky a hráči mají zajištěn postup na mistrovství České republiky v roce 2002. Květa Trnečková