Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 13 červenec 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Ústa pravdy, svědomí a umění
STALO SE: Přehledně
Zpráva z 20. zasedání Republikové rady SONS mezi léty 2016 a 2021
Byl jsem na pětadvacetinách
POZVÁNKA: Temná kavárna v Hradci Králové
RETRO: Stoletá Zora také o jednom z nás
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 07/2021
O čem se moc nemluví – Za co se stydíme? I. část
ZDRAVÍ: Žlučníkový záchvat vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc
Jak posílit činnost ledvin?
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
A přece se volí
Tiráž


O čem se moc nemluví – Za co se stydíme? I. část


Každý z nás se nejednou dostal do situace, kdy se za něco styděl. Stud nemusí být na člověku pokaždé vidět, ale většinou jsou jeho projevy zřejmé – např. člověk zčervená, klopí oči, nejraději by v tom okamžiku zmizel s povrchu země. Nejčastěji se tato emoce dostavuje, když se stane nepředvídatelná a zcela nevhodná nehoda – převržená sklenička červeného vína na bílém ubruse nebo na oblečení, na čepici hovínko od holuba a my nevíme, jak dlouho nás zdobilo, někomu spadly plavky na tobogánu a jiný má rozpárané kalhoty na místě, kam sám nedohlédne, tedy vzadu.
Tyto situace jsou ale jednorázové, časem na takový trapas zapomeneme a jde se dál.
Pocitu studu a provinění si můžeme všimnout u dětí a dospělých osob, dokonce i u některých domácích mazlíčků, zejména u psů a koček. Pes se tváří provinile, když něco zvorá. Takové změny chování zaznamenáme zejména u vodicích a asistenčních psů, pravděpodobně i u jiných služebních plemen. Kočka se stydí, když je špinavá, mokrá nebo když ji někdo ponížil, třeba v kocouřím boji o teritorium. Další důkazy nehledám, protože pro náš článek nejsou relevantní.
Jsou důvody, pro které se stydíme po delší dobu, ne-li celý život. Jsem tlustá, vypadám jako socka, mám rozjívené děti, permanentní nepořádek v bytě, mám akné, malá prsa, velká prsa, nohy do O, nemám školy, trpím dyslexií, nemůžu dělat řidičák, manželka je šmudla, moje holka je o hlavu větší než jsem já, neumím hrát florbal. Stydíme se, že jsme zradili milující osobu, ukradli nebo si podvodem přivlastnili cizí věc. Stydíme se, že se nezdařil výkon, na který jsme chtěli být hrdí, stydíme se za závislost na alkoholu, jídle nebo návykových látkách. Stydíme se tehdy, když jsme vyloučeni ze skupiny nebo nás obviňuje svědomí.

Kde se ale stud bere?
Proč mi vadí, že se míjím s normou či normalitou? Kde se bere přesvědčení, že na sobě podle všeho nesu nějaké nejapné znamení, které člověka vyděluje z tzv. normální lidské společnosti? Existují snad jakési nestandardní úkazy na našem těle nebo chování, které způsobují, že se nemáme rádi a tak nás nemůže mít rád ani někdo jiný? Na kom vlastně záleží, že prožíváme hanbu, ať stále nebo kvůli momentální epizodě?

Kdo stanovuje normu? Co je vlastně normální?
Mnoho odborníků se zabývá tzv. normalitou osobnosti, ale za posledních dvě stě let, kdy se psychologie postupně stala vědním oborem, se nikomu nepodařilo jednoznačnou normu určit, protože zkrátka takový fenomén obecně neexistuje.
„Nenormální“ tedy může být asi každý, kdo se liší. Jeden běloch v konžské vesnici není normální. Zrzek mezi Číňany není normální. Žena, která jde na ples a nemá na sobě nános make upu, není normální, ačkoliv žádná norma na líčení stanovena není. Když požádáte v suši baru o příbor, vzbudíte pozornost svou nepřizpůsobeností. Hubená kuchařka není normální a oplácaný hráč tenisu jakbysmet. Nevadí, že každý z těch jmenovaných „nenormálních“ se ve své skupině nijak neliší. Jakmile ale opustí svůj sociální dvoreček, začne si připadat nepatřičně, stydí se za svůj vzhled nebo zvyklosti, má pochyby o své přijatelnosti. Přestává se mít rád a necítí se ve své kůži. Jako by existovala nějaká forma, kterou jedinec musí přesně naplnit, aby byl schopen nepozorovaně splynout se svým okolím. Pokud se mu to nedaří, celý život hledá, jak unést následky své originality. A tato cesta není pro každého lehká a přirozená. Často se stává, že v plném rozvinutí osobnosti překáží stud, který je rodným bratrem strachu.
Udělejme si malý výlet do pradějin lidstva. Připomeňme si biblický ráj, v něm spokojená zvířata, kvetoucí rostliny, chutné plody a ideální lidstvo představované Adamem a Evou. Dokud tito první lidé nezačali konzumovat zakázané ovoce vševědoucnosti, neměli problém. Komunikovali bez zábran se Stvořitelem, stejně jako možná s ostatními lidmi svého druhu. Chodili přirozeně nazí a nic neskrývali, ani svá těla, ani své činy. Žili, milovali se a množili v prostředí lásky a bezpečí, Každému byli na očích a přesto nezažívali pocity viny ani nepatřičnosti. Ideální stav trval do chvíle, než se začali kamarádit s Pokušitelem tehdy převlečeným za hada. Nechali se od něho navigovat nesprávným směrem. Ten směr se jmenuje lež, nerespektování, svévole, neposlušnost a především nutkavá potřeba všemohoucnosti neboli omnipotence. Když zbourali dosavadní principy láskyplného a bezpodmínečného přijetí, když se tedy dozvěděli o existenci dobra a zla, první, co prožívali, bylo vědomí nepřijatelnosti a studu. Hanba a pocit viny. A tehdy se poprvé začali obávat, že nejsou normální. Napadlo je, že nejlépe bude ukrýt svou nahotu a vlastně, schovat se úplně před svým Stvořitelem a šéfem ráje. A to samozřejmě nikam nevedlo. Stud, hanba a strach se staly novou výbavou lidstva.
Od narození jsme součástí pokaženého světa, který je složitý, těžko pochopitelný a ne vždy přátelský. Od prvního nádechu nás tento svět formuje, a to prostřednictvím nejbližších osob.
Mnozí lidé žijí v nebetyčném a velmi nebezpečném omylu, že co se dítěti stane v raném dětství, když si ještě nic nemůže pamatovat, mu neuškodí. Opak je pravdou. Když John Bowlby v roce 1969 publikoval teorii rané citové vazby (attachementu) a s Mary Ainsworthovou pak specifikoval typy této vazby, způsobil tím v psychologickém světě doslova revoluci. Teorie totiž ukazuje, že láska pečující osoby a jistota bezpečí, které dítě od nultého do zhruba čtvrtého roku věku prožívá, jsou naprosto zásadní, protože je formují pro zbytek života. Bowlby ukázal na rozdílné varianty chování primární pečující osoby (nemusí to být matka). Podle toho, jak pečující osoba poskytuje (nebo neposkytuje) dítěti lásku a bezpečí, se jeho pocit přijatelnosti nebo nepřijatelnosti objevuje a spolu s dítětem roste. Přímo úměrně s vědomím přijatelnosti roste sebedůvěra a spokojenost. Naopak, dítě nemilované a nejisté prožívá pocit viny, studu a strachu.

Jde o přijetí?
Psychologie nám předkládá čtyři způsoby přijetí a nepřijetí dítěte od nejranějšího věku:
1. Bezpečná citová vazba vzniká, když má dítě naplňované všechny biologické i citové potřeby, učí se, že svět je místo, které může bez obav prozkoumávat, protože "jeho člověk" je blízko. V dospělosti to bude citově stabilní, zralý, vnitřně jistý člověk s dostatkem lásky na to, aby ji mohl poskytovat dál. Má šanci předat ji vlastním potomkům s výhledem na pokračování odolné generace schopné lásky a uvědomění si vlastní hodnoty.
2. Vyhýbavá vazba vzniká, když matka o své dítě sice dobře biologicky pečuje, ale citově ho odmítá – dítě se naučí lásku nevyžadovat, protože jiná osoba, která by roli matky nahradila, není v dosahu. Roste z něj nezávislý jedinec s velkými problémy v citové oblasti a s omezenou schopností reagovat na citové potřeby druhých.
3. Úzkostně ambivalentní vazba vzniká, když nejsou reakce matky konzistentní, láska je podmíněná chováním dítěte. Malé dítě není schopné vysledovat, čím si laskavé nebo nelaskavé chování matky zasloužilo. Necítí se být přijaté, a proto se marně učí dělat všechno, aby si chvíle matčiny laskavosti zasloužilo. Roste z něj člověk bez vědomí vlastní identity a hodnoty, cíleně a zbytečně se snažící hledat přijetí ve vztazích. Stane se však jen to, že sám nebude schopen hlubokého vztahu ke svým dětem ani k dospělým. Prostě, není kde brát.
4. Vazba dezorganizovaná vzniká, pokud je rodič zároveň zdrojem bezpečí i ohrožení, vyskytuje se u dětí psychicky labilních rodičů, např. neurotických nebo s poruchou osobnosti. Také se objevuje u týraných a zneužívaných dětí, vyznačuje se destruktivním dopadem na celý zbytek života dítěte a jeho okolí.
Překonat pocit vlastní nepřijatelnosti získaný v raném dětství je sice možné, ale vyžaduje to rozpoznat problém a následně dlouhodobě vyvíjet velké úsilí a permanentní budování sebedůvěry i důvěry v lidi. Málokdy se daří bez odborné podpory a lásky blízkých osob najít svou hodnotu, nestydět se za sebe, za svou existenci.

Kdy se člověk začíná stydět?
Kolem třetího roku se dítě, které je vychováváno běžným způsobem, stydí za znečištěné oblečení, když nestihne vykonat svou potřebu na wc nebo nočníku. Později se stydí za umatlané oblečení nebo obličej od jídla. Starší dítě se stydí za svůj vzhled, za neúspěch ve škole, později za to, že nemá nejnovější model mobilu nebo sportovního vybavení, srovnává se se svými vrstevníky a spolužáky nejen ve výkonech, ale i ve značkách oblečení. Spolu s pubertou vzniká i stud za vlastní rodiče, kteří nejsou podle jeho představ. Jako dospělý se může cítit zahanbeně už pro tisíc důvodů, z nichž některé jsou malicherné, jiné závažnější. Vrcholem pocitu hanby je, když se dospělý rodič stydí za své postižené nebo tlusté dítě, když se stydí za své povolání nebo opět za své nemohoucí rodiče, kteří jsou závislí na péči druhých.
V časech všeobecné prosperity se mnozí stydí za svou příslušnost k méně bohaté třídě. Tyto pocity nenáležitosti někteří přeznačují pořizováním si luxusního zboží na dluh, vybavením bytu okázale drahými předměty a spotřebiči. Jiní nakupují drahé oblečení, doplňky a boty, které mají zamaskovat nepřijatelnou ekonomickou kategorii.
Zaměřme se na pocity studu, které prožívají mnozí z nás, tedy lidé s nějakým stupněm ztráty zraku. Většinou není rozhodující, zda je člověk nevidomý nebo slabozraký. Známe osoby s kompenzovanou silnou vadou zraku. Problém je, že kompenzace této poruchy spočívá v nošení neobvykle silných brýlí, které jsou nápadné a vzbuzují všelijaké nemístné dohady na úkor vzhledu nebo duševních schopností jejich nositele. V současné době lze v častých případech aplikovat místo silných brýlí kontaktní čočky, ale ne vždy je to možné.
Obrovská psychická zátěž, často na úrovni traumatu, přichází s nečekanou a náhlou ztrátou zraku, a to převážnou nebo úplnou. Člověk, kterému zůstaly jen nepatrné zbytky zraku anebo se ocitl v neproniknutelné mlze či tmě, prožívá nejen šok ze ztráty nabytých dovedností a samostatnosti, ale stydí se za sebe v dosavadním zaměstnání, v sociálním prostředí, na které byl zvyklý, je zcela paralyzován v celém spektru svého společenského vlivu a postavení. Žije v přesvědčení, že jeho osobnost ztratila svou hodnotu a integritu.
pokračování
Dr. Jaroslava Novotná


Obsah

ÚVODEM: Ústa pravdy, svědomí a umění
STALO SE: Přehledně
Zpráva z 20. zasedání Republikové rady SONS mezi léty 2016 a 2021
Byl jsem na pětadvacetinách
POZVÁNKA: Temná kavárna v Hradci Králové
RETRO: Stoletá Zora také o jednom z nás
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 07/2021
O čem se moc nemluví – Za co se stydíme? I. část
ZDRAVÍ: Žlučníkový záchvat vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc
Jak posílit činnost ledvin?
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
A přece se volí
Tiráž


Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 13 červenec 2021
Obsah:
ÚVODEM: Ústa pravdy, svědomí a umění
STALO SE
Přehledně
Zpráva z 20. zasedání Republikové rady SONS mezi léty 2016 a 2021
Byl jsem na pětadvacetinách
POZVÁNKA
Temná kavárna
RETRO
Stoletá Zora také o jednom z nás
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 07/2021
O čem se moc nemluví – Za co se stydíme? I. část
ZDRAVÍ
Žlučníkový záchvat vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc
Jak posílit činnost ledvin?
SPORT
Černobílé problémy
A přece se volí



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR