Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 3 únor 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Tituly a sebevědomí
STALO SE: Přehledně
SONS daruje knihy Bangladéši
LIDÉ KOLEM NÁS: Jihočeši jsou prý šikovní, vynalézaví i podnikaví
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 02/2021
V Česku propuká epidemie nespokojenosti. Lidem dochází trpělivost
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino!
Přístupnost e-shopů pro zrakově postižené – výzkum k bakalářské práci
Osobnosti mezi námi aneb slavní se zrakovým postižením
ZDRAVÍ: Pohledem do očí odhalí civilizační choroby
Dokážou se naše zuby samy obnovovat?
KULTURA: Co, jak a kde si půjčujeme
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Tiráž

ÚVODEM: Tituly a sebevědomí

Na vojnu jsem nastoupil až těsně před svými šestadvacátými narozeninami. Do přijímače v Brně jsem přijel ozdobený plnovousem, ten jsem měl od tuším dvaceti let, a pak ještě titulem PhDr. Neboli doktor filosofie.
Přijímač (prvních pár týdnů tvrdého výcviku zejména tzv. pořadových a dalších základních dovedností vojáka) na vojně má čerstvého brance nejen naučit pochodovat, jíst z ešusu a salutovat vyšším šaržím. Má, nebo alespoň měl za úkol dostat vás do duševního stavu odosobnění. Najednou nejste ta a ta konkrétní, nezaměnitelná osobnost, ale voják, na jehož jméně záleží až na druhém místě – pokud vůbec. Zbavit vás sebevědomí, to je cíl prvních týdnů na vojně. Asi proto jsem tehdy trval na svém plnovousu a na oslovování s titulem: četař absolvent doktor Senjuk! Trval jsem na svém právu, abych alespoň takhle si udržel poslední špetku sebevědomí. Oholení zařídila hrozba kázeňských trestů, ale bezpečně schovaný za literu zákona – je to moje právo, součást jména! – jsem alespoň popuzoval důstojníky titulem.
V civilu jsem si našel ve svojí nové profesi (ze školy jsem byl ekonom, nově ale novinář) místo a přirozeně se zařadil do hierarchie, kterou nikdo neurčuje, ale přinejmenším kolem mě ji každý ctil: vědělo se, kdo je dobrý novinář, a ani titul naopak nepomohl těm patlalům. Ostatně většinou to stejně měli od partaje, rozuměj KSČ, konec konců titul RSDr. se nevnímal jako doktorát společenských věd, ale „Rozhodnutím Strany Doktor“. Někdy od té chvíle jsem také začal vnímat, že trváním na tom, aby byl dotyčný oslovován titulem, se o své (iluzorní) pozici utvrzují ti, co si jí ani sebou tak úplně jistí nejsou. Ono to buď přijde samo, že okolí má přirozené nutkání někoho oslovit „pane profesore“ „pane doktore“… Nebo naopak, což je častější případ. Je to pochopitelné – přijít na úřad za někým, kdo má Mgr. et Mgr. plus inženýra a ještě Pí ejč dí (Ph.D.) před jménem a pár již zcela neidentifikovatelných zkratek za jménem, a po pár slovech zjistit, že to je nejen s prominutím idiot, který neumí svou profesi, ale většinou i lidsky že patří spíš na dolní okraj společnosti, to úctě k titulům nepřidá.
Moc se mi v mládí líbil slavný kreslený vtip, přestože jsem autora dávno zapomněl, ale obrázek vidím dodnes: pán u okénka nějakého úřadu vede na řetězu hovězí dobytče a hlaholí „Pane ouřad, tak jsem si dneska vzal s sebou tlumočníka!“ Kdybych chtěl tenhle vtip inovovat, doplnil bych jen jmenovku úředníka, se začerněným jménem, zato s řádkou titulů před i za ním. Většinou se říká o mladých a „nevycválaných“, že „z toho vyrostou“. Tak to my starší víme svoje – nevyrostou. (Navíc nejsou ti hulváti většinově mezi mladými, věřte mi. Bohužel ani jen mezi úředníky.) Jan Werich k tomu tématu kdysi poznamenal, že „každej starej blbec byl někdy mladej blbec“ a naopak. A tuším arabské přísloví říká „Veď osla do Mekky, vrátí se zas jako osel.“ Takže na blbost ve skutečnosti ani žádné vzdělání není dost silným nátěrem. Škoda. Tak pěkný by ten svět mohl být.
Ne, nechci končit pesimisticky. I když se říká, že optimista je jen méně informovaný. Ale podle všeho navzdory pandemii a spíše komickému než logickému počínání (nejen) naší vlády jsme na tom mentálně docela dobře. „Spokojenost se životem v české populaci je nadále vysoká, pohybuje se okolo dvou třetin dotázaných, pětina zastává neutrální postoj a přibližně jen desetina vyjadřuje nespokojenost,“ říká socioložka Hanzlová, podle níž sociální katastrofa ještě na dohled není. Tak nezapomeňte, hlavním strůjcem štěstí každého z nás je náš vlastní mozek.
Příjemné chvíle se Zorou za sebe i za redakci, kterou se viru zlomit nepodařilo, přeje
Václav Senjuk

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 3 únor 2021
OBSAH
ÚVODEM
Tituly a sebevědomí
STALO SE
Přehledně
SONS daruje knihy Bangladéši
LIDÉ KOLEM NÁS
Jihočeši jsou prý šikovní, vynalézaví i podnikaví
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 02/2021
V Česku propuká epidemie nespokojenosti. Lidem dochází trpělivost
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino!
Přístupnost e-shopů pro zrakově postižené – výzkum k bakalářské práci
Osobnosti mezi námi aneb slavní se zrakovým postižením
ZDRAVÍ
Pohledem do očí odhalí civilizační choroby
Dokážou se naše zuby samy obnovovat?
KULTURA
Co, jak a kde si půjčujeme
SPORT
Černobílé problémy

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.