Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 23 prosinec 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Bohové se smějí, když říkáme „zítra“
POZORNOST PRO VÁS: Kapesní plastový kalendář
STALO SE: Nejsmutnější loučení
Přehledně
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Růže pro paní hraběnku – vyjeli jsme do Kunína
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – V.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Da Vinci, van Gogh i El Greco: Malíři, kteří měli problémy se zrakem
Nové technologie a technika budoucnosti při očních operacích
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Lyžaři se zrakovým handicapem absolvovali soustředění na rakouském ledovci
Velké poděkování Evě
INZERCE: POZVÁNKA - Chcete strávit Silvestr na horách?
Tiráž


O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – V.


Se vznikem a rozšiřováním elektronické komunikace na internetu se objevuje zvláštní fenomén – přátelství ve virtuálním prostředí. Zpočátku se zdálo, že tento dosud neznámý druh interakce mezi uživateli internetu bude zajímat výhradně mladé lidi, kteří mají k moderním technologiím blíž než předchozí generace. Přelomem z 20. do 21. století se však výskyt online komunikace rychle rozšířil napříč generacemi a dal vzniknout naprosto specifickým vztahům. Jsou tyto vztahy stejně hodnotné jako vztahy mezi živými osobami? Lze nahradit nebo alespoň doplnit vztah dvou či více jedinců pobýváním na internetových sociálních sítích?
Čeká-li čtenář jednoznačnou odpověď na toto téma, nedočká se. Existuje sice spousta výzkumů se zajímavými východisky i výsledky, ale ty jsou mnohoznačné a kategorické odpovědi též neposkytují. Formy a druhy přátelství jsou v postmoderní době tak rozmanité, že musíme zapojit vlastní názor, představy i zkušenosti, abychom si dovedli upřímně odpovědět na otázku, zda je naším přítelem neznámý člověk, který zná jen naši přezdívku a profil na sociální síti nebo někdo, kdo náš vzájemný vztah obohacuje společnými zážitky, sdílením dobrého a zlého v reálném životě nebo fyzicky uchopitelnými projevy náklonnosti jako je účinná pomoc, dárky, hluboká empatie, společně prožitý čas, atd.
Renomovaná psycholožka Marie Vágnerová definovala před dvaceti lety ve své knize Vývojová psychologie (Portál) přátelství takto: „Přátelství je hlubším recipročním vztahem, který je charakteristický vzájemností a intimitou (zahrnující důvěru, potřebu blízkosti a sdílení prožitků), pozitivním hodnocením a bezpodmínečným přijetím.“
Nyní se zamyslíme, do jaké míry může nabídka internetové komunikace uspokojit potřebu přátelství. Je sociální interakce na internetu příznivá do té míry, že může podmínit vznik hlubších vztahů, přátelství nevyjímaje? Za internetem je totiž možné vidět skvělý nástroj, který pomáhá propojit celý svět a tedy i prohloubit vzájemné vztahy. Ovšem je tu také riziko, že jím tvořený virtuální svět naopak uživatele izoluje od světa reálného.
Výzkumy nicméně ukazují, že uživatelé internetu nemívají ani v reálném světě s navazováním a udržováním sociálních vztahů zásadní problém. Druhotně se však mohou dostat do sociální izolace tím, že na internetu tráví spoustu času, který už jim pak nezbývá na osobní setkávání a společné zážitky s přáteli, partnery nebo příbuznými. Nicméně polovina respondentů v anketách a výzkumech uvádí, že našli pomocí internetu přátele, které by jinak nepoznali. K tomu jim bezpochyby internetové sociální sítě slouží.
S pojmem „sociální síť“ pracuje sociologie a sociální práce i mimo kontext internetu. Sociologie tento pojem konkrétně definuje jako propojenou skupinu lidí, kteří se vzájemně ovlivňují na základě společných zájmů nebo příbuzenství. Definice sociální sítě se však v oblasti virtuální reality poněkud mění, a to právě díky své virtuální charakteristice.
Antonín Pavlíček ve své knize Nová média a sociální sítě definuje internetovou sociální síť jako kterýkoliv systém umožňující vytvářet a udržovat seznam vzájemně propojených kontaktů. Zachovává se zde tedy klíčová funkce propojování určitých lidí z mnoha důvodů, přičemž samo vytváření vztahů nemusí být důvod primární. Každý uživatel si v používaném systému navolí charakteristiky a vlastnosti, které od té chvíle budou veřejně dostupné pro další uživatele téhož systému. Lidé se v rámci takového systému podle navolených charakteristik a kritérii mohou vzájemně vyhledávat a vytvářet virtuální „online“ komunitu. Např. populární sociální síť Facebook má motto, které v českém překladu zní: „Facebook vám pomáhá spojit se a sdílet s lidmi ve vašem životě.” Funkce a podstata mnohých sociálních sítí se od této myšlenky odvíjí, ačkoliv ani další jejich funkce, především komerční a politické, nejsou zdaleka zanedbatelné.
Jak se zlepšuje přístupnost webových stránek pro zrakově postižené (tzv. blind friendly web), zlepšuje se i přístupnost některých sociálních sítí. A protože se pohybujeme ve virtuálním prostoru, můžeme se zde prezentovat tak, abychom na našich profilech vypadali co nejlépe, což je vlastně filosofie většiny profilů. Nebudeme-li sami chtít zveřejnit svůj handicap, nebude nás nikdo ani zkoumat, konfrontovat, nikdo nebude projevovat nemístný zájem nebo naopak bolestnou lhostejnost k zrakovému, nebo i jinému postižení, které nás v životě provází a svým způsobem předurčuje naši integraci. Na sociálních sítích se můžeme zviditelňovat tak, aby naše příspěvky měly třeba stovky lajků, kterážto oblíbenost nám v reálném životě třeba chybí. Vlastně ani nikdo nemusí vědět, jak vypadáme, co nám chybí nebo naopak přebývá. Virtuální svět nám umožňuje být naprostými jedničkami.
Jeden příklad za všechny: v nejmenovaném domově pro seniory si jeden obyvatel vytvořil na Facebooku profil atraktivního svalnatce ve středním věku, bohatého, vidícího samce, který nemá nic jiného na práci než se ráno trochu projít po burzovních stránkách, cestovat soukromým letadlem, sbírat atraktivní ženy jako luxusní veterány značkových automobilek, a to vše dokumentovat fotkami a falešnými příspěvky na své stránce. Vše doplněno videi.
Všechno se prozradilo, jedna zvědavá ošetřovatelka si prostě v nepřítomnosti klienta půjčila jeho chytrý mobil, bez kterého se sotva někam hnul. Ostuda byla velká, ale co dál? Jakého zadostiučinění se dostalo stovkám oklamaných facebookových přátel?
Je pravda, že konkrétně Facebook hlídá a postihuje falešné profily svých uživatelů, ale ani tato kontrola nebývá stoprocentní. Rizika zneužití sociálních sítí jsou dnes veřejně známá a každý rozumný rodič před nimi varuje své děti. Nicméně to neznamená, že rizika jsou doceňována, počínaje kyberšikanou a konče třeba zklamáním nebo zraněním, kterému se uživatel vystavuje přímo úměrně s tím, kolik pravdy o sobě zveřejní a kolika tzv. přátelům naletí. Čtenářům, kteří dosud nemají vlastní zkušenost, dovolujeme si poskytnout přehled základních informací, které usnadní orientaci v dané problematice.
Vytvořením profilu na sociální síti si uživatel musí uvědomit, že od té chvíle jsou všechny jeho příspěvky součástí veřejného internetu. Proto přirozeně už v tuto chvíli začne fungovat typický osobní „filtr“ informací, kdy člověk na svém profilu uvede převážně to dobré ze svého života.
Přátelství na sociální síti vznikne stejně rychle jako profil uživatele. Zveřejněním svých dat, tedy konkrétně e-mailové adresy a telefonu, se bleskurychle vytvoří na síti tzv. „friends list“, do kterého provozovatel sítě okamžitě uloží všechny vaše kontakty, včetně pracovních, rodinných, obchodních, klubových a náhodných. Důležité je, že vlastní „friends list“ si může jedinec kontrolovat, měnit a skládat podle vlastních kritérií, takže zde má ve finále jen ty kontakty, o které stojí.
Další základní funkcí hned vedle „spojení se“ je „sdílení“. Sdílením je myšleno cokoliv, co uživatele sociální sítě provází v jeho reálném životě a zahrnuje další osoby. Lidé přirozeně i bez internetu sdílí své zážitky (například formou fotografií z narozeninové oslavy) mezi blízkými lidmi, ale v reálu je to sdílení přísně výběrové. Ne všem lidem ze svého papírového adresáře posíláme pohlednice nebo fotky. Na sociální síti je vše mnohem snazší, fotky, názory, události a odkazy lze poslat ve vteřině celému listu kontaktů nebo přátel najednou, podle nastavení uživatele. Pro zajímavost – na sociálních sítích mladistvých se takto u jednoho uživatele uskutečňuje v průměru 300 sdílení najednou.
Podívejme se alespoň zběžně na největší rizika spojená s tzv. přátelstvím na sociálních sítích a zamysleme se, do jaké míry se nás týkají i s ohledem na znevýhodnění v důsledku zrakové vady nebo úplné slepoty.
Kyberšikana je jednou z nejčastějších forem šikany. Jedná se o její elektronickou verzi, která může mít velké množství podob. Objevuje se nejčastěji jako falešný profil se znehodnocujícím obsahem, prezentace ponižujícího materiálu, videí, komentářů a koláží, výhrůžné zprávy a podobně. Je dokázáno, že velké množství agresorů bývá současnými nebo bývalými přáteli svých obětí. Odborníci, kteří se zabývají tematickými výzkumy, mají za to, že přátelé (či bývalí přátelé) se v životě ocitnou v pozici soupeření, což vzbuzuje žárlivost a hledání prostředků k vítězství tímto způsobem.
Disinhibiční efekt se projevuje v elektronické komunikaci jako sdílení se o sobě nebo jiných bez zábran, agresor se cítí v určité anonymitě online komunikace silnější a bezpečnější.
Kybergrooming označuje jisté chování uživatelů internetu, jehož účelem je vzbudit v oběti důvěru a přimět ji tak k osobní schůzce. Výsledkem zde může být sexuální zneužití, fyzické násilí, vydírání, loupeživé podvádění apod. Jedná se tedy o manipulaci zprostředkovanou internetem. Je poměrně překvapivé, že tzv. predátorem je skoro vždycky člověk, kterého oběť zná. Odborníci mají za to, že útočník sám má strach navázat vztah s osobou své věkové kategorie, proto navazuje kontakt s mladší obětí. Není výjimkou, že predátorem bývá dítě ve věku 11–17 let. Převážně chlapci hledají na internetu zdroj zábavy či přivýdělku. Využijí proto techniky kybergroomingu, a to například k vydírání, vyhrožování a manipulaci.
Kyberstalking je opakované, dlouhodobé pronásledování s různou intenzitou. (Kopecký Kamil, UP 2010). Útočník/predátor konkrétní osobu pronásleduje a obtěžuje, čímž v oběti vyvolává pocity strachu. Stalking je (na rozdíl od kyberšikany) považován za trestný čin.
Online obtěžování je definováno jako prvek kyberstalkingu, nevyznačuje se však dlouhodobým, záměrným opakováním.
Dopady rizikových jevů – byť se naplňují ve virtuálním „online“ světě, mají neblahé důsledky především u mladých uživatelů sociálních sítí nejčastěji mezi 11–25 lety věku.
Následky, které se dělí na krátkodobé, trvající a dlouhodobé, postihují nejen oběti, ale též agresory, a to ve sféře emocionální, psychosomatické a zdravotní. Často se rozvine úzkost či výkyvy nálad a poruchy chování (hádavost, agresivita, náladovost, únava apod.). Oběti se snaží izolovat od ostatních, což je způsobeno novou nedůvěřivostí k okolí. Zejména u dívek dochází ke snížení kontaktů s dosavadními přáteli. Není pochyb o vlivu těchto patologických jevů na sociální prožívání a interakci jedince.
V závěru lze jen potvrdit, že i pro přátelství platí, že internet je dobrý sluha, ale špatný pán. Je škoda, že tak důležitý a vzácný etický fenomén, jako je přátelství, může být nevhodným využíváním sociálních sítí v člověku ohrožen nebo zničen. Z toho důvodu by mělo být více pozornosti věnováno prevenci a osvětě i v zájmových seskupeních a komunitách zrakově postižených, aby se předešlo rizikovým jevům.
pokračování
PaedDr. Jaroslava Novotná


Obsah

ÚVODEM: Bohové se smějí, když říkáme „zítra“
POZORNOST PRO VÁS: Kapesní plastový kalendář
STALO SE: Nejsmutnější loučení
Přehledně
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Růže pro paní hraběnku – vyjeli jsme do Kunína
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – V.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Da Vinci, van Gogh i El Greco: Malíři, kteří měli problémy se zrakem
Nové technologie a technika budoucnosti při očních operacích
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Lyžaři se zrakovým handicapem absolvovali soustředění na rakouském ledovci
Velké poděkování Evě
INZERCE: POZVÁNKA - Chcete strávit Silvestr na horách?
Tiráž


Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 23 prosinec 2020
OBSAH
ÚVODEM
Bohové se smějí, když říkáme „zítra“
POZORNOST PRO VÁS
Kapesní plastový kalendář
STALO SE
Nejsmutnější loučení
Přehledně
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Růže pro paní hraběnku – vyjeli jsme do Kunína
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Eva Budzáková, Kraj, kde jsem doma
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 12/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – V.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Da Vinci, van Gogh i El Greco: Malíři, kteří měli problémy se zrakem
Nové technologie a technika budoucnosti při očních operacích
SPORT
Černobílé problémy
Lyžaři se zrakovým handicapem absolvovali soustředění na rakouském ledovci
Velké poděkování Evě
INZERCE



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR