Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 23 prosinec 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Bohové se smějí, když říkáme „zítra“
POZORNOST PRO VÁS: Kapesní plastový kalendář
STALO SE: Nejsmutnější loučení
Přehledně
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Růže pro paní hraběnku – vyjeli jsme do Kunína
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – V.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Da Vinci, van Gogh i El Greco: Malíři, kteří měli problémy se zrakem
Nové technologie a technika budoucnosti při očních operacích
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Lyžaři se zrakovým handicapem absolvovali soustředění na rakouském ledovci
Velké poděkování Evě
INZERCE: POZVÁNKA - Chcete strávit Silvestr na horách?
Tiráž

LITERÁRNÍ KLÁNÍ

V Zoře číslo 6 jsme vás, vážení čtenáři, vyzvali k tvorbě. Chtěli jsme, abyste napsali krátkou pozvánku, nejvýše 3stránkovou, zvoucí k vám – do kraje, do regionu, města, kde sídlí vaše odbočka. Z textu mělo být jasné, proč je právě vaše sídlo vhodné a dobré navštívit, co nabízí pro nevidomé jako nadstavbovou výhodu kromě přírody / památek / gastronomie / kultury…
Těšili jsme se na záplavu textů – chyba lávky! V téměř poslední možný termín přišel text Václav Valáška, jenom o pár dní dříve dílko Evy Budzákové. Oba texty bezesporu mají to, co jsme požadovali, totiž literární kvalitu. Ovšem při pouhých dvou účastnících nemá smysl hodnotit pořadí, a tak jsme se rozhodli – i vzhledem k tomu, že pandemie nadále zůstává – vyhlásit ještě druhé kolo, či spíše posunout termín do 31. března roku 2021. Zatím plníme slib a první příspěvek, bohužel jeden z (doposud) pouhých dvou, si můžete přečíst na následujících stránkách letošní Zory 23, další vyjde ve vánočním čísle.

Eva Budzáková, Kraj, kde jsem doma
Mohlo by se zdát, že je současný člověk všude doma. Podle pana Voskovce tam, kde si pověsí klobouk.
Ovšem já myslím, že je to jinak. Procházím-li se po mořském pobřeží, pak je to určitě jeden z nejlepších cestovatelských zážitků pro suchozemce. Žijíc mimo velká sídla měla jsem ráda Zlín, plný aut a trolejbusů, tedy městského ruchu. Snad i ten má svou krásu. Zkrátka bych mínila, že z bezpečí domova se rádi pouštíme, kde jsme ještě nebyli. Snad z obav, že o něco přijdeme.
Ovšem vždy je zde, jak napsal František Halas, jistota jednoho místa. „Já se tam i poslepu vrátím,“ napsal právě tento básník. Mám pouhý světlocit, jinak se tedy ani nikam vracet neumím! Tedy kam? Na Moravu? Tam bych ráda, ale mně se během života stalo, že jsem našla domov kdesi jinde. Lanškroun, Pardubický kraj! Město, kdysi známé Teslou, ale i dnes je docela průmyslové. Na pěkném náměstí radnice s věží, považovanou za kostelní. Na náměstí a v blízkém okolí příjemné kavárničky jako někde v lázních.
Ovšem, ač posedět a popít kávu je jistě příjemné, koho by nezlákala okolní příroda? Do nedalekých Albrechtic vede cyklostezka, na jejím konci příjemný hostinec, zvaný Albrecht. Výchozí bod na horu Laudon, kde kdysi přenocoval stejnojmenný generál. V tom pohostinném domě, kde měly delší čas klidný azyl po obětavém životě řádové sestry. I nyní tam prožívají poslední léta nemocní staří lidé.
Cesta na Laudon je plná serpentin a mnozí hoši na motorkách tam, žel, někdy už naposled, jezdí závod do vrchu. Opravdu krásné místo je ale i Sázavské údolí. Nabízí i tajemnou jeskyňku pro malé dobrodruhy. Ovšem jarní okrasou, za níž sem jezdí z daleka, jsou jarní nekonečné koberce bledulí.
Ze Sázaváku, jak se zde mezi lidem říká, jsem jednou s manželem došla až na Chubobu. Jak za starých časů nás přijali pan a paní pokročilejšího věku a podali po hrnku pozdrav od milé kravičky. Hrnek čerstvého mléka.
Píši-li o lidech na tom našem koutku světa, musím se zas vrátit do města: v příjemné tiché ulici zde bydlí řezbář pan Bedřich Šilar, muž plaše laskavý, hlavně však přešikovný. Ze dřeva umí snad všechno a při každé návštěvě mne zaujmou loutky. Vždy za pár let se nám povedlo ukázat tu pro hmat bohatou pokladnici tvarů skupinám zrakově postižených přátel.
Betlém, který krášlí kolem Vánoc lanškrounské muzeum, je také dílo pana Šilara. Jedním z tak řečených dárků je Zbigniew. Tedy kněz, moderátor, důvěrník slavných osobností a co já vím, co ještě, páter Zbigniew Czendlik. Tak trochu náš známý skoro soused.
Malé náměstí má jméno po Aloisi Jiráskovi. Generálovi, nikoli spisovateli! Tam je kostel sv. Václava se skvělými varhanami, které občas rozezní i velmi známí hudebníci. A fara ze své druhé strany, nikoli odvrácené, hostí jednu ze zmíněných kaváren, zvanou U pastýře.
Dalším betlémským už je jen vzpomínka: řezník pan Kocourek. Zemřel před pár lety v autě. Ke Kocourkovi chodili místní na svačinu, občas i my. A bylo možné si donést v konvi tu nejskvělejší dršťkovou na světě. A vrátím-li se na to malé náměstíčko, zní tam tisíci tóny „hudebka“. Manžel tam sebe i žáky trápil i těšil 39 let! Malé žáčky, už větší studenty i občas nějakého „zabloudivšího“ slavného umělce hostívá milý malý sálek.
V nedalekém muzeu zámecké konírny najdeme též leccos zajímavého, ač mnohé je zvědavým rukám ukryto pod sklem. Vždy působí zábavně starý gramofon či psací stroj a ještě starší kolo. Pokoji panstva zdejší zámek neoplývá, ale je zde kulturní centrum, kde jsme vyslechli nejeden skvělý koncert.
A zbude ještě chvilka pro přírodu. Měla by. Přijdeme k rybníku. To řeknou zdejší a myslí ten největší, ač jich je celá kaskáda s krásnými názvy: Krátký, Pšeničkův, Slunečný. Koupaliště je vybaveno loďkami. Kamarád, plavec po všech mořích a oceánech, jmenuje se Rudolf Kraus Schnaider, nás jednou po tomhle „kačáku“, tedy pro něho určitě, na jedné z těch rekreačních loděk povozil.
Sednete-li na vlak v Brně, Olomouci, Praze či kde jinde, musíte vystoupit v České Třebové, a vrátit se směrem na Moravu. Rudolticemi jste sice projeli, ale rychlík tam nezastavuje.
Jsem ráda, že jsem za svým mužem Janem, dostal se sem ze Slovenska, našli domov právě v Lanškrouně. Šla tudy složitá historie, ale mnozí ze všelijakých koutů jsme zde už doma!

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 23 prosinec 2020
OBSAH
ÚVODEM
Bohové se smějí, když říkáme „zítra“
POZORNOST PRO VÁS
Kapesní plastový kalendář
STALO SE
Nejsmutnější loučení
Přehledně
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Růže pro paní hraběnku – vyjeli jsme do Kunína
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Eva Budzáková, Kraj, kde jsem doma
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 12/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – V.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Da Vinci, van Gogh i El Greco: Malíři, kteří měli problémy se zrakem
Nové technologie a technika budoucnosti při očních operacích
SPORT
Černobílé problémy
Lyžaři se zrakovým handicapem absolvovali soustředění na rakouském ledovci
Velké poděkování Evě
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.