Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 21 listopad 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Jediná jistota
STALO SE: Přehledně
Mezinárodní hudební festival Český Krumlov pomohl ZUŠ Jaroslava Ježka
Příspěvek pro zaměstnávání lidí s handicapem vzroste o 800 korun
NAPSALI JSTE NÁM
PODĚLTE SE O NÁZOR: Slepec, hluchý či vozíčkář? Neschvalujme, ale chápejme!
LIDÉ KOLEM NÁS: Dělej s jídlem, nebudeš mít hlad
„Že nevidím? Viry nevidí nikdo!“ Přesto vědkyně vymyslela senzor na koronavirus
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2020
Profesor Flegr radí, jak se nenakazit koronavirem. Naštěstí je to chcípáček, povzbuzuje
ZDRAVÍ: Přesnou příčinu vzniku aftů zatím neznáme
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Turnaj pravdy
Mezinárodní turnaj fotbalu pro nevidomé proběhl v Brně – i s podporou Lionela Messiho
INZERCE

LIDÉ KOLEM NÁS: Dělej s jídlem, nebudeš mít hlad

„Nade vše mám rád českou kuchyni. S ní si prostě vyhraju. Dříve se podle ní vařilo všude, dnes jsme na ni často zlí. Neznám ale jediného cizince, který by se mnou chtěl jít třeba na pizzu. Všichni chtějí knedlíky, a všem to chutná. Rád naopak nemám zákazy, příkazy, policajty, neměl jsem rád učitelky, zkrátka všechny ty, kteří mi chtějí organizovat život.“ O rozhovor jsme požádali známého kuchaře Jiřího Babicu.

Prožil jste nějakou zkušenost s lidmi se zrakovým postižením?
Jako dobrovolník navštěvuji klienty dětských domovů a sociálních zařízení. Mám radost, když je dokážu potěšit a zlepšit jim náladu. Jsou mezi nimi také lidé se zdravotním postižením, i nevidomí. Jako kuchař na nich obdivuji hlavně to, když se o sebe dokáží postarat, najít způsob, jak si nakoupit, uvařit jídlo, třeba podle jednoduché hrníčkové kuchařky, a vlastně se i najíst. To je pro ně praktická a podstatná věc. Nemusí je zajímat, co je v dnešním světě propagováno jako moderní. Být zdravý je velký dar. Zdraví lidé si to často neuvědomují a nadávají na věci, Které jsou v porovnání s tím, že vám chybí zrak, úplně zbytečné. Myslím, že nevidomí a jinak těžce zdravotně postižení mohou být ti jediní, kteří si mohou na svou situaci postěžovat.
Nedávno jsem se doslechl i o mluvicích kuchyňských vahách. Výborná pomůcka, kterou budu asi časem také potřebovat. Nosím už brýle, do blízka i do dálky, a musím je často měnit, do dálky třeba k přehlédnutí prostoru obchodu, do blízka pro zjištění ceny potraviny. Kuře v ledničce v obchodě s brýlemi do blízka je s nadsázkou obrovské, ale když ho v brýlích do dálky vytahuji z auta, je docela malé. Dobře ovšem slyším a jsem „čichař“. Říkám, že základními smysly kuchaře mají být čich a chuť. Jinak by na tom byl jako muzikant bez sluchu. Často dělám i 40 jídel a nemohu vše ochutnávat. Nasaji a při svých zkušenostech vím, že do svíčkové musím přidat špetku soli a kapku citrónu. Vůně se ihned změní, nemusím to nechat dlouho rozležet. Čich používám i při smažení řízků nebo palačinek.

Proč a jak jste se stal právě kuchařem?
Babička s dědečkem byli vyhlášení řezníci v Záběhlicích a říkali mi: „Dělej s jídlem, nebudeš mít hlad.“ Osobně jsem byl odmalička spíše sportovec, hrál jsem basketbal, dokonce za vysoké školy. Ale žádnou jsem nestudoval. Navštěvoval jsem střední hotelovou školu, můj spolužák byl zpěvák Aleš Brichta. Jenže jsem byl rebel, pohádal se s učitelkou a vyhodili mě. Zvolil jsem učební obor kuchař a už to se mnou jelo.
Vařil jsem na vojně, v hotelech ALCRON, Palace, Ambassador nebo Olympic. Též v Německu. I německy jsem se naučil, ač to nebylo jednoduché. Byl jsem stále v kuchyni a bavil se jen s pomocnou silou, Turkyní Fatimou, která německy neuměla. Pro jídla chodil český číšník Běhounek. Hodil mi lístek s objednávkami, řekl: „Dělej!“ a zmizel. V Německu jsem poznal i svou ženu, Češku, a narodil se nám syn. V jeho šesti letech jsme se rozhodovali, zda bude Němec nebo Čech, a vrátili jsme se. Dnes je mu 22 let. A je s ním legrace, v tom se potatil. Když má hlad, stává se z něho vášnivý kuchař. Na internetu si najde video, mexickou, asijskou nebo jinou specialitu, a vaří s kuchařem. To se mi líbí. Jinak ale žije svobodným životem.
Jenže vařit, to je oběť, s tím se člověk asi musí narodit. Ono se řekne: „ Babička dobře vaří.“ Já jako kuchař ale přijdu do práce a začnu vařit i 40 jídel najednou. Vyznám se v tom, vím, co je v těch hrncích, kdy a co do nich přidat a kdy je hotovo. Vše musím dobře zorganizovat. K tomu nakupuji, píšu jídelníček, prodám a mezitím už vařím na večer. Jsem v kuchyni i 14 hodin denně, soboty, neděle. Na přemýšlení, co bude zítra, není čas. Vždycky mi to připadalo jako na vojně. Kuchař má mundúr a křičí na lidi, čím více, tím má větší respekt. V kuchařině se prosazují lidé, kteří zkrátka křičí.

Co vaše působení v televizi?
Do konkurzu se nás přihlásilo 6 kuchařů. Ostatní vařili exotiku, já guláš, a na ten mě přijali. Ta práce mě hodně baví a sledovanost byla zpočátku obrovská, okolo 1,5 milionu diváků. Při natáčení jsme zažili spoustu legrace, často jsme řvali smíchy. Ve vysílání se ale neobjevila, producenti kladli důraz na přípravu jídla se všemi podrobnostmi. Na Youtube můžete dnes sledovat i Babicovu televizi. Tady nejen vařím, ale i peču, což mě začalo velmi bavit. Sleduji staré kuchařky a recepty, dávám dohromady souvislosti a hodně si vyhraju. Takový štrúdl podle starého vídeňského receptu – z těsta z 300 gramů mouky vytáhnu plochu malého prostěradla. Do něho zapracuji tu směs z jablek, to dělám opravdu s velkou radostí, vzniklá šiška váží nějaké 4 kg. A pak to chce obrovskou troubu.

Doporučíte nám dobrou knihu, guláš, moučník?
S knihami mám problém, špatně na ně vidím. Mám jedny brýle do blízka, druhé do dálky, a další potřebuji k tomu, abych ty dvoje našel. A během čtení usínám. Čtu vleže na zádech, knihu mám nad sebou, a probudím se s boulemi na čele. Naposledy jsem četl „Boží pěst“, vážila asi 3 kg. V audioknize bych se úplně ztratil. Napříště tedy jen lehké a brožované knihy.
Na guláš vezměte stejné množství kližky a cibule. Cibuli poduste na sádle do zlata až světle hněda. Přidejte maso, hodně papriky (já si vybírám maďarskou), a pro barvu malinko rajského protlaku. Osolte, pokmínujte, podlijte vodou nebo lépe vývarem a strčte to v pekáči do trouby. Nepřiklápějte, pravidelně podlévejte. Krásně se to připaluje k okrajům. Pokud nevaříte pro 300 vojáků, dejte si tu práci a guláš zahustěte strouhaným chlebem. Náš guláš je s kmínem, německý ne. Němci kmín neradi. Ale vždy se mě ptají, jak je možné, že můj guláš je tak dobrý. Řeknu jim, že je s kmínem, a někteří dostanou osypky. Pamatuji i hospodský guláš před rokem 89. Kuchař měl udělat z 3 kg masa 30 porcí, udělal jich 60. Vy jste měli dostat 6 kostek masa, dostali jste 3. Jednou jsem dokonce dostal guláš bez masa. Zavolal jsem kuchaře a ptám se, kde je maso. Prý došlo. Kupodivu jsem byl i tak tenkrát spokojen.
A ještě povidlová kynutá buchta. Na rozdíl od buchty s povidly má v sobě povidla. Do buchty s povidly šestkrát kousnete a stále hledáte povidla. K přípravě těsta budete potřebovat 250 ml mléka, 80 g cukru, 80 g másla, kůru z půl citronu, jedno vejce, kostku droždí, špetku soli a 500 g polohrubé mouky. Jako náplň povidla a na pomazání 20 gramů másla a olej.
Mouku nasypte do mísy, udělejte v ní důlek, do něho nalejte trochu vlažného mléka, rozdrobte droždí, přidejte lžičku cukru a zlehka smíchejte s moukou, až v důlku vznikne kašička. Směs dejte na teplé místo a nechte 20 minut kvasit. Poté dolejte zbytek mléka ,přidejte rozpuštěné máslo ,citronovou kůru, špetku soli, zbytek cukru, vejce a vše smíchejte v těsto. Propracujte ho na ploše válu, musí být hladké, nesmí se lepit. Hotové těsto zakryjte a nechte ho 45 minut na teplejším místě kynout. Pak ho znovu vyndejte na plochu a ručně propracujte. Já ho rozdělím na dva stejné díly, vy udělejte 8 stejných dílů. Plochu a jeden díl těsta posypte moukou a těsto vyválejte ve čtverec, pokud to svedete, o hraně 1 metr. Ten dále rozdělte na čtverečky o hraně asi 5 cm, naplňte je povidly a ručně je jako šáteček sbalte, aby povidla nevytekla. Já je dělám v tomto miniaturním vydání, můžete je ale dělat i větší, zvláště vy s většími ústy. Šátečky pokládejte na pekáč a pomažte ze všech stran rozpuštěným máslem s olejem. Pečte je 15 až 20 minut v troubě při 180 °C. Já si je hotové ještě posypu práškovým cukrem. Přeji hodně zdaru a dobrou chuť.
Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 21 listopad 2020
OBSAH
ÚVODEM
Jediná jistota
STALO SE
Přehledně
Mezinárodní hudební festival Český Krumlov pomohl umělecké škole pro nevidomé
Příspěvek pro zaměstnávání lidí s handicapem vzroste o 800 korun
NAPSALI JSTE NÁM
Simona Zvelebilová k tématu z čísla 17
PODĚLTE SE O NÁZOR
Slepec, hluchý či vozíčkář?
LIDÉ KOLEM NÁS
Dělej s jídlem, nebudeš mít hlad
„Že nevidím? Viry nevidí nikdo!“ Přesto vědkyně vymyslela senzor na koronavirus
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2020
Profesor Flegr radí, jak se nenakazit koronavirem. Naštěstí je to chcípáček, povzbuzuje
ZDRAVÍ
Přesnou příčinu vzniku aftů zatím neznáme
SPORT
Černobílé problémy
Turnaj pravdy
Mezinárodní turnaj fotbalu pro nevidomé proběhl v Brně – i s podporou Lionela Messiho
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.