Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené , číslo 20, říjen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Změny změn
CELOSTÁTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ OPĚT ZRUŠIL KOVID
STALO SE: Přehledně
Ohlédnutí za letošním pobytem na Svatém Hostýně
Google představil klávesnici pro psaní Braillovým písmem ANDROID
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Výlet na zámek Raduň aneb Kde bydlely princezny
Rozloučení s létem v kempu Náchod-Běloves
LIDÉ KOLEM NÁS: Kvůli lidem i kvůli sobě
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – IV.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Fotbalová hvězda ambasadorem OrCam Technologies
Biologie se setkává s technologií
ZDRAVÍ: Co víme o syndromu Charlese Bonneta?
Prevencí gingivitidy a parodontitidy je pečlivá ústní hygiena
Tiráž

ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – IV.

V tomto článku se zaměříme na přátelství teenagerů, tedy hezky česky -náctiletých. Potřeba přátelství se vyvíjí již od batolecího období. Vždy záleželo na prostředí rodiny, zda a kdy dítě pochopí, že přátelský vztah bude vždy zásadní hodnotou v jeho celém životě. Z rodiny si odnáší vzorce a modely chování svých rodičů a sourozenců, a ty v kolektivu dětí aplikuje při navazování a upevňování vztahů.
Na konci základní školní docházky většina dětí dovede vyjádřit, co je nebo není přátelství, a co pro ně znamená mít kamarády a přátele. Důležitost vztahu si -náctiletí uvědomují stále, ať už kamarády mají nebo nemají, ať jsou to kamarádi dočasní, účeloví nebo „životní“. Bez těchto kontaktů by se dítě nesocializovalo, neintegrovalo do společnosti. O tom vypovídají i příběhy lidí s problémem autistického spektra, kteří pro své komunikační zvláštnosti mají pro navazování vztahů odlišné podmínky.
Přátelství i ne-přátelství teenagerů procházejí, stejně jako jejich dospívání, dramatickým vývojem. Proměnlivost vztahů, stejně jako osobnost jejich nositelů, každou chvíli překvapuje a zároveň ujišťuje o náročnosti a jedinečnosti. Jako nejsou stejní dva jedinci, tak ani nelze úplně srovnávat průběh a obraz přátelství více dvojic nebo skupin. Hlavním znakem při navazování vztahu je v tomto období očekávání, ne však pokaždé uspokojení citových potřeb. Hlavním motivem je hledání ideálního kamaráda nebo kamarádky, ale ne vždy jeho nalezení. Proto jsou přátelství v období dospívání tak dramaticky proměnlivá a křehká, a přesto zcela nezastupitelná.
Jestliže do začátku puberty byli rodiče, učitelé, případně vedoucí zájmových skupin pro dospívající dítě hlavními objekty zájmu a následování, u -náctiletých se tyto postoje zcela mění. Z mnoha průzkumů, ať evropských nebo zámořských, vyplývá, že rodiče ani pedagogové už nejsou středem zájmu, na jejich místo se dostávají kamarádi, hned po nich škola jako instituce, případně prostředí, kde se teenageři uplatňují jako zaměstnanci anebo jako součást party. Výzkumy se téměř shodují v zjištění, že vliv rodičů je důležitý u necelé třetiny dotázaných. Zdá se, že s touto skutečností hodně souvisí fakt, že dospívající mají ve svém životě nebývalou svobodu ve srovnání s předchozími generacemi vyrůstajícími koncem 20. století. Se svobodou se pojí spousta příležitostí k navazování kontaktů, dospívající jsou už od dětství zvyklí účastnit se častých oslav a párty, není výjimkou, že hodně času tráví bez ohledu na možná rizika v neformálních klubech a nočních podnicích. Přesto mnozí z nich (bez rozdílu pohlaví) vyjadřují svou touhu po nalezení silného vztahu. Možná je tato touha zesílená i nárůstem konfliktů, které korelují s nárůstem kontaktů v tzv. svobodných podmínkách.
Průběh vztahů u dospívajících se podobá horské dráze, kromě uspokojení, že má o osobu mladistvého někdo „zájem“, bývají přátelské vztahy charakteristické řadou konfliktů a komplikací. Nedorozumění, ponižování, pomluvy, nebo dokonce šikana, to všechno jsou obvyklé a závažné skutečnosti, které nelze ponechat bez povšimnutí dospělých, kteří však často o takových problémech nemusejí nebo ani nechtějí vědět.
Přátelství a mezilidské vztahy vůbec jsou náročné a komplikované v každém věku a vypořádat se s nimi vyžaduje občas obrovskou míru vynaloženého úsilí, trpělivosti, tolerance a taktu. To jsou vlastnosti, které teenageři zpravidla ještě nijak zvlášť neovládají, ale teprve se je postupně učí získat a zvládnout v praxi. Potřebují k tomu maličkost – bezpečné zázemí rodiny, školy a porozumění důvěryhodných dospělců.
Dnešní generace -náctiletých vyrůstá v extrémně bezohledné době zaměřené na výkon a úspěch, teenageři jsou pod velkým tlakem a musí odolávat nepředstavitelnému náporu vjemů a informací. Přitom nemají dost prostoru ani příležitostí ke zvládnutí sebereflexe, mívají o sobě přehnaně dobré nebo naopak špatné mínění. Protože se často zřekli autority rodičů, přemíra samostatnosti a nedostatek důvěry k „dospělákům“ vede většinovou část populace teenagerů do extrémních poloh, z přemíry zážitků a kontaktů do pocitů hluboké osamělosti a ztráty integrity. Na jedné straně mladého člověka žene touha splynout s ostatními, tedy s těmi úspěšnými, žádoucími a atraktivními vrstevníky, na druhé straně je touto angažovaností unavený, rozčarovaný a nejistý sám sebou.
Teenager, který se odlišuje, vždycky měl a v současné době o to víc má pocit, že nikam nepatří. Jak se jeho odlišnost jmenuje, není v obecné rovině vztahů ve třídě nebo skupině důležité. Někdo pochází ze skromnějších poměrů a liší se oblečením nebo vybaveností technologickými hračkami. Jiný má vadu řeči, akné, kulhá, je samotářský nebo neohrabaný, moc tlustý nebo hubený. Na první pohled vzbuzuje inspiraci pro ponižující přezdívku, zkrátka je zařaditelný mezi méněcenné nebo divné. Být tuctový je výhoda a prokazatelně dobrý kredit. Odlišovat se je ortel a stigma.
Nemá-li mladistvý dobré zázemí, ať ve třídě, v rodině nebo v jiné sociální skupině, propadá pocitům beznaděje a depresím. Silnější jedinec může mít kvůli své odlišnosti naopak tendenci ukázat svému okolí, v čem je dobrý a vyvinout obrovské úsilí zasloužit si přízeň. Bohužel se tyto kompenzace mohou negativně projevit ve změněném chování – od agrese přes asociální jednání, hyper ctižádost, podlézání nebo jiné náhražky přátelských vztahů. Ani touha po moci a manipulaci není nic zvláštního, a stejně jako jmenované kompenzace skrývá velké nebezpečí, že budou formovat „utlačovaného“ až do dospělosti. Deformace ve vývinu takové osobnosti mohou přetrvávat celý život. Rodiče, vychovatelé i profesionální pedagogové si kladou otázky, jak pomoci dítěti, které se, např. kvůli zrakové vadě, ocitlo v situaci „vyloučeného“ ve třídě běžné školy. Dítě v integraci má v ideálním případě správné kompenzační pomůcky, podporu asistenta i sympatie třídního učitele. Podmínky ke studiu na běžné škole jsou ze strany odpovědných osob splněny. Ale stane se, že vztahy s ostatními studenty nefungují, jako by dítě s postižením nemělo ostatním co nabídnout. Je odlišné, pro kolektiv nezajímavé. Asistent i třídní učitel se snaží povzbudit třídu k navázání dobré komunikace se slabozrakým nebo nevidomým spolužákem, ale prostě se to nedaří. Dítě své potřeby přátelských vztahů buď neuspokojuje, nebo má v lepším případě možnost mít vztahy mimo školu, v zájmových skupinách, v sousedství nebo v širší rodině.
V horším případě odpadají sympatie třídního učitele, kterému žák s postižením byl prostě vnucen. Asistent funguje nedostatečně, student je nesamostatný, samotářský a chybí mu sebedůvěra. Stává se objektem negativního zájmu spolužáků, kteří mu z nějakých příčin potřebují ubližovat, ať psychicky nebo fyzicky. I šikana může být nenápadná, takřka lidumilná. Dospělí si často nevšimnou, co skutečně teenager prožívá, a pokud ano, nejčastěji se zaštiťují kouzelným rčením „inu, prochází pubertou“.
Je-li teenager vyloučen z kolektivu svých vrstevníků, nemá tušení, jak se správně zachovat, jak čelit nátlaku nebo provokativnímu nezájmu, jak získat jistotu, že ho má někdo rád. Neví, co dělat, aby byl přijat „do party“.
Už na základní škole se některé děti cítí ve srovnání s populárními spolužáky odstrčené, méněcenné. Postupem času, hlavně kvůli přechodu na střední školu, se vyvíjejí a rozrůstají záliby a zájmy, což automaticky vede ke změně okruhu nejbližších kamarádů. Některá přátelství prostě nepřežijí a odmítnutí není v této věkové kategorii ničím výjimečným. Ti, kdo na základní škole pociťovali svou odlišnost a „nepopularitu“, přicházejí zpravidla i o těch pár kamarádů, které před odchodem do jiné školy měli. Jejich situace se změnou školy nelepší, spíše naopak. Teenager v novém prostředí strádá a neví si rady, tím spíš, pokud měl podobné potíže už dříve.
Ačkoliv dospělí nejsou hodni jeho důvěry, ačkoliv se chce za každou cenu osamostatnit, zbývá zpravidla jen rodina nebo jiný blízký dospělý, který může pomoci. Mladému (a nejen jemu) člověku, který je zraněný a zklamaný životem, vždycky prospěje, když mu někdo naslouchá, ptá se na příčinu problémů, vyjádří svou účast a pochopení. Konkrétně by se pomoc měla projevit i v praktických rovinách.
V situaci, kdy je mladistvý přesvědčen, že o něho nikdo nestojí a nikdo ho nemá rád, je příležitost upozornit na lidi, které má kolem sebe, kteří ho mají rádi a chtějí s ním být. Může to být kdokoliv z rodiny, ale také přátelé z bývalé školy, ze sousedství nebo z různých setkání, kde se i „odlišný“ může cítit dobře. Svou roli sehrají nejen minulé pozitivní zkušenosti, ale třeba i nové prostředí. Vysedávat doma, pouze v bezpečí svého pokoje a relativního bezpečí přátel na sociálních sítích, není řešení ani pro zdravé a bezproblémové jedince. Dospělí by měli odpovědně spolupracovat tam, kde se mladistvý neorientuje, pomoci vyhledat mu nebo doporučit kluby, zájmové skupiny, kroužky, kde se -náctiletý i s handicapem může cítit dobře, kde nabude sebejistotu a pochopí, v čem je jeho cena. Není důležité, jestli je skupina zaměřena na sport, kulturu, turistiku nebo chov domácích zvířat. Důležité je prostředí, které vyhovuje zájmům a zaměření adolescenta, poskytne mu prostor pro jeho jedinečnost a dá mu šanci stát se součástí kolektivu. Není ani na škodu, když se jeho vrstevníci stanou vítanými hosty v rodině, kde jejich „odlišný kamarád“ žije. Ve spolupráci s rodiči lze uspořádat třeba filmový večer s komentovanými filmy, bezbariérový piknik, autorské čtení smsek, společné vaření na téma Vynech těstoviny, přehlídku nemožných outfitů a jiné akce, které dodají radost a setřou fyzický rozdíl mezi účastníky.
Existuje mnoho případů hlubokých přátelství navázaných v období mezi 12-20 roky věku. Vznikla třeba díky účasti na událostech, které se nedějí výhradně v kolektivu zdravých a úspěšných studentů, ale naopak, když např. student se zrakovou vadou vyzval vidícího spolužáka k trasování na Běhu pro Světlušku, pozval někoho mezi nevidomé na Mezinárodní dámu nebo jiné zajímavé akce. Mnozí z nás, kteří mají problémy s viděním a orientací, získali své přátele právě tehdy, kdy jim projevili ochotu sdílet s nimi své specifické aktivity a neobvyklé zážitky, třeba na letních táborech nebo zážitkových pobytech, kde spolu vidící i nevidomí prožívají stoprocentně naživo několik dní.
pokračování
Dr. Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104, číslo 20, říjen 2020
OBSAH
ÚVODEM
Změny změn
CELOSTÁTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ OPĚT ZRUŠIL KOVID
Zpráva z druhého mimořádného zasedání Republikové rady SONS
STALO SE - Přehledně
Ohlédnutí za letošním pobytem na Svatém Hostýně
Google představil klávesnici pro psaní Braillovým písmem ANDROID
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Výlet na zámek Raduň aneb Kde bydlely princezny
Rozloučení s létem v kempu Náchod-Běloves
LIDÉ KOLEM NÁS
Kvůli lidem i kvůli sobě
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – IV.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Fotbalová hvězda ambasadorem OrCam Technologies
Biologie se setkává s technologií
ZDRAVÍ
Co víme o syndromu Charlese Bonneta?
Prevencí gingivitidy a parodontitidy je pečlivá ústní hygiena

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.