Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 18 září 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Toxické rodičovství ve třetím věku?
STALO SE: V Pracově se nejen pracovalo!
Lego vydalo speciální stavebnici pro nevidomé
Rada postižených slaví 20 let. Přispěla k přijetí zákonů, brojila proti Drábkově sKartě
NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS: Mgr. Milan Arner – kandidát do republikové rady SONS
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Valašská olympiáda 2020 s novým moderátorem
NAPSALI JSTE NÁM: Studium na speciální škole
O knihách a knihovně
LIDÉ KOLEM NÁS: O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (1. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – II.
ZDRAVÍ: Kožní plísňová onemocnění pacienti často přehlížejí
Novinka v oční diagnostice
Trpíte bolestí krční páteře? Cvičte!
SPORT: Handicapovaní sportovci hodnotili

LIDÉ KOLEM NÁS: O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (1. část)

Že Zdeněk Bajtl, dlouholetý vedoucí Knihovny digitálních dokumentů, nedávno oslavil významné kulaté výročí, je patrně už známou věcí, alespoň mezi čtenáři KDD a časopisu Téčko. Ten s ním totiž přinesl již v létě zajímavý rozhovor, a to – v duchu svého zaměření – především o věcech technických. Knihovna ale není jenom technika, a proto jsme se rozhodli Zdeňka Bajtla při této příležitosti vyptat také na věci poněkud méně technické a víc knihovnické a osobní.

- Jak vlastně knihovna postupně vznikala? Jaké byly jednotlivé fáze toho, co známe jako službu dnes?
V době, kdy to začalo, jsem u toho asi nebyl, protože jsem nastoupil v roce 1996, kdy knihovna už nějakou dobu fungovala. Základem byla ale myšlenka zkusit se spojit s vydavateli časopisů (např. Respektu) a získat od nich nějakou digitální podobu textu, která pak byla převáděna do počítačové podoby vhodné pro nás zrakově postižené. Důvodem bylo, že jsme většinu textů dostávali v různých sazečských programech, museli jsme je proto upravit, aby se daly číst v Eurece, členit je na hrozně malé úseky atd. Ale nic nevzniká najednou, všechno se vytváří postupně, a tak tomu bylo i s knihovnou. Výhodou bylo, že systém BBS, na kterém to začalo celé fungovat, už měl nějaké podklady. Proto jsme si zjistili, jaké údaje lidi nejvíce zajímají, abychom je mohli ke knize zadávat, většinou to byl samozřejmě název díla a autor. Zároveň jsme začali knihy třídit do jakýchsi „šuplíčků“, takových předchůdců předmětových skupin. Humorné bylo, že jsme museli z technických důvodů užívat jakési šifry nebo zkratky: tak „prozen“ bylo „pro ženy“, „havelh“ byly „hry Václava Havla“ atd. Když pak r. 2002 vznikala nová podoba knihovny, museli jsme si dopředu promyslet, jaké položky chceme v katalogizačních záznamech zachovat; rozhodli jsme se inspirovat klasickými knihovními záznamy, takže jsme zpočátku vyplňovali přehršle nejrůznějších formálních údajů, než jsme zjistili, že je to asi nesmysl, a zase jich tak tři čtvrtiny skryli. Tím ale vznikla funkční a pevná struktura, dostalo to nějakou tu „fazónu“, na jejímž základě jsme najednou viděli: Tady máme málo detektivek, od tohoto autora nám něco chybí… Už ani nevím, kdy jsme přidali také členění do sérií (těm sice říkáme „edice“, ač jsou to vlastně spíš série), ale jsme asi jediná digitální knihovna, která tohle opravdu pečlivě dělá. V poslední době je tohle „sériové psaní“ čím dál častější, jestli je to kvůli tomu, že má autor dlouhou myšlenku a pak z ní pořád těží dál, nebo jestli mu jde taky o výdělek…? Těžko říct. Každopádně těch sérií je opravdu hodně a i my sami v tom máme někdy zmatky.
Další významný krok souvisel se sháněním knih a bylo jím zavedení pseudonymů skenovatelů. Jeho hlavním důvodem bylo, že jsme potřebovali získávat knihy v určité kvalitě; protože v 90. letech jsme byli vděčni za cokoli, takže lidé skenovali a moc texty neopravovali (technika OCR taky byla někde úplně jinde, než je dnes), někdy posílali jen kusy textů nebo jednotlivé povídky. Proto jsme zavedli pseudonymy a osvědčilo se nám, že jakmile se člověk ke své práci musí podepsat, uvést tam třeba jen pseudonym „Martin“, snaží se, aby ta jeho práce nějak vypadala, aby měla nějakou tu „štábní kulturu“, jak se říká. Ostatní čtenáři pak zase vědí: aha, od tohoto skenovatele si to stahovat nebudu, ten tam má moc chyb, nebo naopak: tenhle se specializuje na detektivky, tenhle dělá romány pro ženy, a mohou se orientovat i podle toho… Skenovatelů teď už radikálně ubylo, protože zásobujeme věcmi od nakladatelů nebo z internetu asi opravdu hodně. Skenují nám tedy už jenom ti, kdo mají nějaké speciální přání, nebo čtou zkrátka jinou než tu typickou dnešní mainstreamovou literaturu. Ale i za ty jsme rádi, rozšiřují právě to spektrum knih, které v knihovně potom máme.

- Čím je tedy podle vás knihovna žánrově specifická?
Je to myslím právě ten fakt, že kromě beletrie máme i věci populárně naučné až učebnicové. Jsem rád, že dodržujeme metodiku, kterou užívá brněnské středisko Teiresias, a dodáváme tak knihy opravdu v kvalitní podobě (často včetně tabulek, přepisu grafů, schémat atd.).

- Historie knihovny je tedy zajímavá a dlouhá, co ale přivedlo k digitalizaci vás osobně?
Byla to – jako asi u většiny zrakově postižených – právě Eureka, kde bylo možno si věci stahovat a číst. Systém BBS, na kterém to celé fungovalo, pracoval na bázi zakládání nejrůznějších souborů, které si tam uživatelé sdíleli. Já jsem tam ze začátku přispíval hlavně různou hudbou, hrami atd., ale líbilo se mi, že jsem tam mohl číst nejrůznější časopisy (třeba už zmíněný Respekt), dostal jsem se ale také k různým návodům, ale i k erotickým povídkám – celé tohle spektrum věcí se tam už tehdy objevovalo.
Když mě pak v roce 1996 přijali do Tyflokabinetu, který tenkrát poskytoval výuku na PC, rozhodl tamější prezident Pešák, že se víc hodím právě do té digitalizace, což bylo druhé centrum, které se počítači zabývalo. To už jsem se připojoval přes modem, používal jsem takové vymoženosti, jako bylo začínající e-mailování. Tohle právě byla doba, kdy začali lidé lačnět po informacích, po přístupu k nim, internet byl tehdy začínající novinkou. A mě samého to hrozně bavilo, byla to doba nesmírného nadšení po poznávání nových věcí a jejich zpřístupňování ostatním; rodinu jsem tehdy neměl, tak jsem chodil z práce klidně v deset večer, zkrátka jsem tím žil.

- Od roku 1996 uplynulo přece už poměrně hodně vody – jak je na tom vaše nadšení a pracovní nasazení dnes?
Zní to asi zvláštně, ale mě ta práce pořád baví a přináší mi něco nového. Kromě knihovny mám totiž na starosti i Navigaci. To je zase úplně něco jiného, ale pracujeme tam hodně i s počítačovou technikou, jedná se nám o přenášení obrazu na dálku atd. Kromě toho se motám kolem řady jiných projektů; teď se nám např. podařilo dotáhnout aplikaci Vystupuj, která zajišťuje sledování cesty ve veřejné dopravě a upozorní vás, kdy máte vystoupit – to v MHD nevypadá až tak zajímavě, ale pro meziměstskou vlakovou a autobusovou dopravu je to myslím nesmírně užitečné (kdo z nás někdy nepřejel stanici?). Stejně se teď snažíme pracovat na projektu indoor navigace v obchodních domech, aby se nevidomý i tam, kde není běžně dostupná GPS, dostal přesně k tomu obchodu, který potřebuje. Do toho jsem ještě pořád u vyučování a zaškolování lidí na PC, aktuálně jsme řešili, jak je učit ovládat Windows 10; protože technika jde pořád dál (Jaws už nemá číslo 6, na kterém jsem začínal, ale 20), jsou tu stále nové a nové výzvy.
Celkově si myslím, že je to dáno tím, že jsem začal, jak se říká, „od píky“. Já jsem ten počítač musel zkrotit, přinutit ho, aby dělal, co já po něm chci, zatímco dneska někoho k počítači posadí, dají mu úkol a on se rozčiluje, že ho ten stroj neposlouchá. Těžko říct, jak to bude vypadat s nejmladší generací, co už se vlastně s těmi tablety narodila, ale přijde mi zase, že tam už není ten hlubší vhled, znalost podhoubí celého systému jako celku.

- Máte určitě pravdu v tom, že dnes už jsou lidé zvyklí na úplně jiné technické možnosti než dříve. Myslíte si ale, že tenhle řekněme laxnější přístup k věcem je záležitost obecnější?
Pravda je, že mám pocit, že v naší generaci jsme byli víc odkázáni na sebe. Je to možná hloupý příklad, ale pamatuju se, jak jsem chodil jako student konzervatoře do Světozoru na zmrzlinový pohár – a byl jsem tenkrát na sebe hrdý, že jsem tam sám dokázal dojít, sám si objednat, najít si stoleček, sednout si k němu a ten pohár sníst. Dneska mi přijde, že většina mladých lidí by nejraději, aby je tam někdo odvedl, aby je prodavačka správně chytla a správně odvedla ke stolečku, aby jakmile se začnou zvedat, ihned přispěchala a pomohla jim ven. A to mě mrzí, přijde mi, že dnes jako zrakově postižení máme, na co si vzpomeneme, což je na jedné straně úžasná věc, ale obávám se, jestli to u lidí trochu nesnižuje motivaci něco dokázat, něco udělat sám.
Pokračování
Jiří Hubáček

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 18 září 2020
OBSAH
ÚVODEM
Toxické rodičovství ve třetím věku?
STALO SE
V Pracově se nejen pracovalo!
Lego vydalo speciální stavebnici pro nevidomé
Rada postižených slaví 20 let. Přispěla k přijetí zákonů, brojila proti Drábkově sKartě
NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS
Mgr. Milan Arner – kandidát do republikové rady SONS
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Valašská olympiáda 2020 s novým moderátorem
NAPSALI JSTE NÁM
Studium na speciální škole
O knihách a knihovně
LIDÉ KOLEM NÁS
O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (1. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – II.
ZDRAVÍ
Kožní plísňová onemocnění pacienti často přehlížejí
Novinka v oční diagnostice
Trpíte bolestí krční páteře? Cvičte!
SPORT
Handicapovaní sportovci hodnotili

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.