Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 12 červen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Když se řekne desatero
STALO SE: Zpráva z mimořádného zasedání Republikové rady SONS
LIDÉ KOLEM NÁS: PhDr. Evou Zichovou nejen o výuce žáků s postižením sluchu
Můj manžel je mi k ruce mnohem častěji, vypráví nevidomá Linda
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – část I.
Spolupráce nevidomých probíhá i na mezinárodní úrovni
Posviť Světlušce a užij si nové zážitky
Nově zpřístupněné památky
KULTURA: Přístup k umění má být rovný pro všechny
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Nová zastávka v Příbrami bude přístupná pro vozíčkáře i zrakově postižené
Šestý smysl zvířat: Poznají blížící se nebezpečí i lidské nemoci
ZDRAVÍ: Poškození mozku dětem hrozí, i když alkohol pije jen otec
Dnes už je stetoskop běžným pomocníkem lékaře
Zánět žaludku může často probíhat skrytě
# Tiráž

KULTURA: Přístup k umění má být rovný pro všechny

V čísle devět (ve zvuku to bylo dvojčíslo 7-8) jsme uveřejnili historku americké kurátorky výtvarného umění, zrakově postižené Bojany Coklyat, která ilustrovala přístup tuzemských uměleckých institucí – galerií a muzeí – k inkluzi postižených návštěvníků. Zejména vůči zrakově postiženým podle Bojany existuje veliký dluh. Následující článek se na celou záležitost dívá v širších souvislostech a přináší řadu dokreslujících informací. I proto jsme se takto z jiného úhlu pohledu k tématu Bojany Coklyat vrátili následujícím článkem Ondřeje Horáka. (red)
V březnu 2020 se na výzvu vzdělávací platformy Máš umělecké střevo? uskutečnila v Pražském kreativním centru prezentace zrakově postižené kurátorky Bojany Coklyat. Nazvala ji „Přístup k umění“ a představila v ní své zkušenosti v práci s postiženými lidmi v českém galerijním prostředí. To měla možnost studovat téměř rok díky Fulbraightově stipendiu a příležitosti využila k seznámení se se stavem v našich velkých i menších kulturních institucích.
V prezentaci americká kurátorka okomentovala snahu našich galerií a muzeí vytvářet programy pro návštěvníky s nejrůznějšími druhy postižení. Soustředila se také na konkrétní příklady ze zahraniční praxe. Na závěr představila projekty z výstavy, kterou před časem kurátorsky vedla ve Spojených státech a vytvořené zrakově postiženými osobami, které však podle ní nelze označit jako terapeutické nebo provázané příběhem osobní tragédie, ale naopak jako projekty dynamické, inovativní a provokující. Tak mimochodem působí i sama kurátorka.

Puntíky naděje
Coklyat se u nás zajímala o zkušenosti nevidomých s našimi galeriemi a muzei, zjišťovala, jaká je nabídka našich výstavních institucí a jak jsou na zájem ze strany postižených obyvatel připraveni.
V českém prostředí srovnávala několik odlišných typů institucí. Od těch velkých typu Národní muzeum v Praze nebo Muzeum města hl. m. Prahy, přes menší galerie, jako jsou Etc. gallery či galerie Display nebo brněnská Fait gallery.
Vznikl seznam konkrétních příkladů, které americká kurátorka zdůrazňuje jako důležité a v našem prostředí nedostatečně pokryté. Je to především častější popis děl v Braillově písmu nebo doplnění o audio komentář, zlepšená navigace pro nevidomé návštěvníky, ale třeba také alternativní text umisťovaný pod obrázky na sociálních sítích. Upozornila, že je nutné konzultovat změny přímo s postiženými a jejich organizacemi. To je podle ní možná největší kámen úrazu ve snaze o inkluzi v našem výstavním prostoru. Galerie sice dodržují předpisy dané zákonem, ale samy aktivně nevyhledávají problematická místa a málo konzultují současný stav s odborníky.
Coklyat proto jednu z kapitol nazvala „Dot of hope“ (puntík naděje) a s ironií popisovala (ne)dostatečnou funkčnost žlutých samolepek v podobě puntíků na začátku a konci schodiště nebo jejich špatné umístění. Právě tyto značky jsou přitom často jediným dokladem o tom, že naše kulturní instituce vůbec vědí o zdravotně postižených spoluobčanech. Tato nedostatečnost a neohleduplnost je zvláštní i proto, že snahy některých našich galerií vycházet vstříc handicapovaným spoluobčanům mají už svou dlouhou historii.

Kůň v galerii
Jako jeden z dobrých příkladů byl v minulosti označován projekt Obrazy pro nevidomé, který vznikl v roce 2009 v Galerii středočeského kraje (GASK). Do dnešních dnů jde o nejkomplexnější projekt, který galerijní instituce nevidomým spoluobčanům nabízela. Jeho snahou bylo zprostředkovat konkrétní umělecká díla ze sbírek galerie nevidomými. Projekt vznikl díky spolupráci s Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K. E. Macana a výtvarníkovi Davidu Linkovi, autorovi grafických matric. Během dvou let vzniklo osm originálních haptických přepisů děl slavných českých umělců (namátkou J. Zrzavého, Toyen, J. Čapka nebo M. Medka). Přes Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých byly kontaktovány organizace nevidomých z celé ČR. Vznikl celodenní program s širokou nabídkou: od projekce filmu s hlasovým popisem pro nevidomé přes haptickou stezku galerií, kdy se návštěvníci mohli seznámit nejen se sochami a plastikami ze sbírky, ale poprvé v historii u nás také s obrazy. Zrakově postižení měli možnost přečíst si informace o dílech v Braillově písmu nebo jít výstavou s průvodcem. To vše doplnila mimořádná práce umělce Tomáše Vaňka, která návštěvníkům nabízela možnost poznat prostory galerie díky zvukové instalaci. Vaněk nahrával nejrůznější zvuky v jednotlivých místech galerie, v jednom případě procházel výstavou kůň a podle zvuku jeho chůze bylo možné získat představu o velkosti místnosti. Celá akce se setkala s pozitivním ohlasem ze strany návštěvníků a jejich organizace, GASK byl tehdy zařazen do celoroční nabídky klientům SONS. Projekt měl inspirovat také další galerie, k tomu ale až na malé výjimky nedošlo.

Ideální stav je daleko
Současnou situaci v našich galerijních a muzejních institucích můžeme vnímat tak, že jsou (ve své většině) poměrně připraveny na zájem ze strany sociálně odloučených skupin či zdravotně a mentálně handicapovaných. Velké galerie typu Národní galerie v Praze, Národní muzeum v Praze nebo Moravská galerie v Brně, či většina krajských galerií disponují už řadu let několika typy specializovaných doprovodných programů, nebo dokáží na návštěvu speciálních skupin návštěvníků zareagovat. Tak popisovala situaci během své prezentace i Bojana Coklyat. Ačkoliv byla ve svém celkovém vyznění spíše pozitivní, z různých konkrétních příkladů je jasné, že české galerijní a muzejní instituce mají k ideálu daleko. Běžně se můžeme setkávat se stavem, kdy galerie a muzea nemají ani bezbariérový přístup, na nároky nejrůzněji postižených skupin spoluobčanů nereagují nebo realizaci stále odkládají. Snaha o konzultace stavu s profesionálními organizacemi zastupující tyto občany je minimální. Na druhou stranu je dobré říci, že také tlak těchto organizací je často jen malý nebo nedůrazný. Naše výstavní instituce pak celou situaci bagatelizují a nejsou nuceny dát těmto oprávněným nárokům větší váhu. Jako dobrý příklad připravenosti našich institucí může posloužit historka, kterou Coklyat zažila během návštěvy muzea v centru Prahy. Při vstupu do budovy a předání informace, že má závažné postižení zraku (Coklyat používá při chůzi hůl pro slabozraké) neváhala jedna z kustodek ověřovat závažnost postižení prudkým pohybem ruky před jejíma očima.

Ondřej Horák

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 12 červen 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Když se řekne desatero
STALO SE
Zpráva z mimořádného zasedání Republikové rady SONS
LIDÉ KOLEM NÁS
S PhDr. Evou Zichovou nejen o výuce žáků s postižením sluchu
Můj manžel je mi k ruce mnohem častěji, vypráví nevidomá Linda
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – část I.
Spolupráce nevidomých probíhá i na mezinárodní úrovni
Posviť Světlušce a užij si nové zážitky
Nově zpřístupněné památky
KULTURA
Přístup k umění má být rovný pro všechny
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Nová zastávka v Příbrami bude přístupná pro vozíčkáře i zrakově postižené
Šestý smysl zvířat: Poznají blížící se nebezpečí i lidské nemoci
ZDRAVÍ
Poškození mozku dětem hrozí, i když alkohol pije jen otec
Dnes už je stetoskop běžným pomocníkem lékaře
Zánět žaludku může často probíhat skrytě

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.