Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 12 červen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Když se řekne desatero
STALO SE: Zpráva z mimořádného zasedání Republikové rady SONS
LIDÉ KOLEM NÁS: PhDr. Evou Zichovou nejen o výuce žáků s postižením sluchu
Můj manžel je mi k ruce mnohem častěji, vypráví nevidomá Linda
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – část I.
Spolupráce nevidomých probíhá i na mezinárodní úrovni
Posviť Světlušce a užij si nové zážitky
Nově zpřístupněné památky
KULTURA: Přístup k umění má být rovný pro všechny
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Nová zastávka v Příbrami bude přístupná pro vozíčkáře i zrakově postižené
Šestý smysl zvířat: Poznají blížící se nebezpečí i lidské nemoci
ZDRAVÍ: Poškození mozku dětem hrozí, i když alkohol pije jen otec
Dnes už je stetoskop běžným pomocníkem lékaře
Zánět žaludku může často probíhat skrytě
# Tiráž

LIDÉ KOLEM NÁS: PhDr. Evou Zichovou nejen o výuce žáků s postižením sluchu

Zhruba před rokem jsme v našem časopise publikovali rozhovor s paní učitelkou Gymnázia pro ZP a SOŠ pro ZP v Praze PhDr. Evou Zichovou. Ač sama nevidomá, vyučuje též žáky s postižením sluchu. O specifikách jejich výuky i o integraci žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol je náš dnešní rozhovor.

Jakým způsobem vyučujete žáky s postižením sluchu?
Učím žáky Střední zdravotní školy v oboru asistent zubního technika v Radlicích. Původně jsem tam šla na záskok, dovést třídu k maturitě. Dnes jsem tam 16 let. Učit žáky s postižením sluchu je pro mě příjemnou změnou, která mi rozšířila obzor. Vnímám je jako velice přímé lidi, kteří se vás bez obalu zeptají na cokoliv, třeba i na váš soukromý život, zda jsem vdaná nebo kolik mám dětí. Na to se přece kantora jen tak nezeptáte. Hlavním specifikem výuky je přítomnost tlumočníka do českého znakového jazyka. Žáci se na něj nebo na odezírání rtů mluvčího soustředí a proto si během výkladu nepíší poznámky. Podklady pro výuku jim připravuji sama. Dostanou je na začátku školního roku v digitální podobě. Přinášejí si je do hodin a připisují si do nich vlastní poznámky. Musím prostě počítat s tím, že nemůže být současně výklad a zápis látky.
Vždy jsem si myslela, že člověk se sluchovým postižením více čte a hledá informace v knihách. Ale není to pravda. Jejich mateřštinou je znakový jazyk, čeština je jazykem cizím. Text je pro ně často nesrozumitelný, potíže mají s psaním. Když jim zpracovávám přípravy, musím texty hodně zestručnit. Oni se ptají na významy slov, mnohdy mě ani nenapadne, že je neznají. Takové slovo napíši na tabuli a žáci si ho opíší do slovníčku, který jsem jim vytvořila za každou přípravou. Jestliže si vysvětlujeme nový pojem, např. absolutismus, musím jeho význam často opakovat. I tak se stane, že v následujících hodinách ho zapomenou a musím ho napsat znovu. Práce s textem je velmi důležitá i při písemném zkoušení. Žáci v něm hledají odpovědi, potvrzují pravdivost tvrzení, doplňují věty. Písemné testy opravuji ihned po napsání ještě během vyučovací hodiny. Odpovědi jsou totiž často nejasné. Žáci někdy své neznalosti schovávají za jazykové bariéry. Vědí prý, co chtěli říci, ale neuměli to vyjádřit. V tom případě pro ověření znalostí nastupuje znakový jazyk. Ostatní žáci mezitím samostatně pracují na zadaném úkolu.
Pro žáky, kteří výklad odezírají, je těžké udržet pozornost po celou dobu výuky. Odborná literatura také říká, že odezíráním není možné všemu porozumět. Musím proto často učivo zestručnit, zjednodušit a slevovat ze svých požadavků. Myslím, že žáky s postižením sluchu by bylo dobré vzdělávat v jejich přirozeném jazyce už na základní škole. Tam se však vyučuje převážně orální metodou. Škola v Radlicích tak nabízí exklusivní vzdělávání, když žákům s postižením sluchu dává možnost výběru vyučovací metody.

Jaký je váš názor na integraci nevidomých do běžných škol?
To je velké téma. Jsem ráda, že se ptáte na integraci a ne inkluzi. Pro integraci do běžných škol jsem vždy byla a budu. Pro žáka se zrakovým postižením je vždy lepší, když může chodit do školy v místě bydliště. Rodiče ovšem musí zvážit, zda má dítě pro integraci předpoklady a zda mu bude vyhovovat. Musí mít k dispozici potřebné kompenzační pomůcky a umět s nimi samostatně pracovat. Speciálními pomůckami musí být vybavena i škola. A samozřejmě nesmí chybět odborná připravenost všech učitelů. Pak je integrace na místě.
Jsem proti inkluzi. Vidím v ní politické zadání rušící možnost volby vyhovujícího způsobu vzdělávání. „Přesazením“ žáků se speciálními potřebami do běžné školy jejich postižení nezmizí. Jenže kdo rozhodl, že se budou mezi intaktními spolužáky cítit nejlépe? Vadí mi, že do inkluze zasahují různé neziskové organizace. Těm jde především o vlastní profit, někdy proto až agresivně inkluzi prosazují. Speciálně pedagogická centra pak zařazují proti svému přesvědčení žáky se speciálními potřebami do hlavního vzdělávacího proudu. Jde tak i o záměrnou likvidaci speciálních škol. Do těch se žák se zdravotním postižením dostává až v krajním případě.
Pár příkladů. Pedagogická komora před časem připomínkovala zákon o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. S připomínkami souhlasil i ministr školství. Poté se konal seminář, kterého se zúčastnily neziskovky jako Rodiče za inkluzi, Rytmus, Člověk v tísni, Eduin atd. Ostře se postavily proti. Ministr od začlenění připomínek do zákona ustoupil, aby později přiznal tlak lobbistických neziskovek. Záznam schůzky nebyl dán veřejnosti k dispozici. Předseda neziskové organizace Eduin Bohumil Kartous je vnímán jako odborník na vzdělávání. Setkala jsem se s ním na pracovní schůzce, kde pouze obhajoval a prosazoval inkluzi, na argumenty a připomínky nezareagoval. Nechci se ho nijak dotknout, ale zajímalo by mě, kolik let učil ve speciální škole. Na dalším školení vysvětlovala jistá učitelka, co všechno dělají pro inkluzi. Třídy prý nechali vymalovat různými barvami. Zeptala jsem se, zda mají pro těžce slabozraké žáky braillskou tiskárnu a zda umí kantoři číst a psát bodovým písmem. Uměla to družinářka. To přece není připravenost školy pro inkluzi!
Setkávám se s případy, kdy k nám přicházejí inkludovaní žáci, se kterými pedagogové v běžných školách zjevně pracovat neuměli a asistenti dělali spoustu věcí za ně. Nebyli vedeni k samostatné práci, nečetli, nepsali, byli spíše pasivními přihlížejícími. Zkuste si představit třeba žáka s těžkou slabozrakostí a autismem. Musí se učit ve třídě s 30 žáky, učitelkou a asistentem pedagoga. K tomu tam může být ještě dítě se sluchovým postižením a dítě hyperaktivní. To se to slabozrakému autistovi bude učit! Může v běžné škole zažít pocit úspěchu, když ho třída neustále ruší a on za chvíli neví, o čem učitel hovoří? Budou zdravé děti brát svého spolužáka vážně? Inkludovaní žáci, kteří k nám přicházejí, často říkají, že zažívali posměch i šikanu. Jsem přesvědčena o tom, že existence speciálních škol je nutností. Jedině ony mohou žákům se speciálními potřebami nabídnout kvalitní vzdělání a přípravu pro samostatný život. Dnes si však odborníci na inkluzi nechali spíše vystavit patent na to, že ideálním řešením je zařadit žáka do hlavního vzdělávacího proudu, přidělit mu asistenta, vytvořit individuální vzdělávací plán, a vše bude fungovat. A přitom zpětnou vazbu od žáků i učitelů máme, ví o ní i ministerstvo. Nemohu tedy souhlasit se snahou rušit možnost volby způsobu vzdělávání pro ty, kteří ji potřebují.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 12 červen 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Když se řekne desatero
STALO SE
Zpráva z mimořádného zasedání Republikové rady SONS
LIDÉ KOLEM NÁS
S PhDr. Evou Zichovou nejen o výuce žáků s postižením sluchu
Můj manžel je mi k ruce mnohem častěji, vypráví nevidomá Linda
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – část I.
Spolupráce nevidomých probíhá i na mezinárodní úrovni
Posviť Světlušce a užij si nové zážitky
Nově zpřístupněné památky
KULTURA
Přístup k umění má být rovný pro všechny
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Nová zastávka v Příbrami bude přístupná pro vozíčkáře i zrakově postižené
Šestý smysl zvířat: Poznají blížící se nebezpečí i lidské nemoci
ZDRAVÍ
Poškození mozku dětem hrozí, i když alkohol pije jen otec
Dnes už je stetoskop běžným pomocníkem lékaře
Zánět žaludku může často probíhat skrytě

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.