Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 10 květen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Nechtěné dárky a jiná potěšení
STALO SE: V Opavě dostali nevidomí dárek, který pomůže přečkat izolaci
Poděkování za roušky
BÍLÁ PASTELKA: Bílá pastelka letos třídenní
LIDÉ KOLEM NÁS: „Mě k té v uvozovkách zdravé výživě vychovali,“ říká MUDr. Kateřina Cajthamlová
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích VI.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Já a covid-19: vědci zkoumali vliv pandemie na Čechy
Chlapec roky jedl jen hranolky a chipsy. Přišel o zrak, tělu chyběly vitamíny
Syndrom suchého oka je důsledkem moderního stylu života
KULTURA: Vyznání knize: Nečtu očima, ale poslechem
Vzpomínka na Hedu
ZDRAVÍ: Nespoléhejte na očkování proti koronaviru, varují přední světoví experti
Pokrok v léčbě suché formy makulární degenerace?
SPORT: Ve škole se střílí!

ÚVODEM: Nechtěné dárky a jiná potěšení

Dostalo se mi před necelými dvěma lety opravdu nechtěného, a sice že s námi začal bydlet tatínek mojí paní. Tehdy mu bylo 86 let, ale stále v plné fyzické síle. Ještě v osmdesáti totiž udělal shyb a klidně půl dne sekal kosou. A po třetím pivu dokazoval, že to jediné platí na Parkinsona, neboť se mu už netřásly tolik ruce. Jak byl zvyklý z domova, začal rozhodovat i ve svém novém působišti – velká zahrada, spousta práce kolem domu, přes týden v celém domě sám, tak mohl vymýšlet a dělat a dělat. „Jediné, co má smysl, je tvrdá práce!“ říkal si občas, když jsme mu nechtěli dovolit třeba posekat trávník, kde stále ještě kvetly různé luční kytičky a včely se na nich střídaly se svojí tvrdou prací… Je nasnadě, že za pár týdnů se moje lehká náklonnost změnila v zuby skřípající toleranci, ale i ta za chvíli vymizela, aby ji nahradila – proč to nepřiznat – ozbrojená neutralita, která občas vzplanula v otevřený boj. Klasická situace dvou kohoutů, ale stokrát si to můžete uvědomovat a intelektuálně rozumovat, že starého pána nutno shovívavě tolerovat, když on pak s umanutostí malého parchanta trvá na svém!
Uběhly skoro dva roky, o svých pocitech v jejich průběhu snad jednou napíšu knihu – méně než stovky stran stačit nebudou, ale v posledních týdnech tak trochu s nelibostí na sobě pozoruji, jak se vyhraněná nechuť k nechtěnému dárečku obrušuje a láme. Ne, není to tím, že by se děda „polepšil“, naopak dělá všechno ještě urputněji, už vůbec neslyší a spíš to vypadá, že je za to rád a že tak může dělat všechno v přesném protikladu toho, co se po něm chce. Dokonce občas usedne do svojí Barušky (to je skoro dvacet let stará Fabie) a ač už by jezdit neměl, vydává se do blízkého města, aby si přinesl léky, které jsme mu mohli vyzvednout my. A já s překvapením zjišťuji, že i toleranci se dá naučit, pravda, ve tvrdé škole života. Začínám to vidět jako dárek opravdový, protože ač nechtěný – jak také chcete předem odhadnout, co pro vás bude ve finále užitečné, že? – přesto cenný. Každá zkušenost je cenná, a na rozdíl od minulých dob, kdy jsme vyjížděli i za hranice na „výměnu zkušeností“ já už dávno vím, že slovo zkušenost je od slova zkusiti si.
Dále skřípu zuby, když osmaosmdesátiletý, sotva dýchající děda zkouší popoběhnout, aby byl u těžkého kamene (pařezu, jiného břemene) dříve než já a dokázal tak svou stále bezmeznou sílu. Nadále mě bere čert, když zcela zbytečně pokosí „alespoň kolem stromů“ nebo se snaží sám odvalit skoro stokilový blok pískovce na místo, které vybrala paní domu. Už ale nezvažuji pro a proti doživotního trestu za vraždu a to, že jsme kvůli dědovi skoro sto hodin práce věnovali stavbě kurníku – zatepleného! – již beru jako fajn práci, kterou jsem ještě nedělal, ale najednou, díky dědovi, umím. Takže kdybyste někdo potřeboval kurník, tak asi pro pět sedm slepic, dejte vědět.
Proč jsem psal právě tenhle úvodník? Pro ty z vás, kteří potřebují explicitní zdůvodnění – stručně si s tímhle tématem poradilo už přísloví, že všechno zlé je pro něco dobré. Když ale já to tak krátce a pregnantně neumím. Přeji vám i za redakci příjemné jarní chvíle se Zorou.
Václav Senjuk

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 10 květen 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Nechtěné dárky a jiná potěšení
STALO SE
V Opavě dostali nevidomí dárek, který pomůže přečkat izolaci
Poděkování za roušky
BÍLÁ PASTELKA
Bílá pastelka letos třídenní
LIDÉ KOLEM NÁS
„Mě k té v uvozovkách zdravé výživě vychovali,“ říká MUDr. Kateřina Cajthamlová
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích VI.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Já a covid-19: vědci zkoumali vliv pandemie na Čechy
Chlapec roky jedl jen hranolky a chipsy. Přišel o zrak, tělu chyběly vitamíny
Syndrom suchého oka je důsledkem moderního stylu života
KULTURA
Vyznání knize: Nečtu očima, ale poslechem
Vzpomínka na Hedu
ZDRAVÍ
Nespoléhejte na očkování proti koronaviru, varují přední světoví experti
Pokrok v léčbě suché formy makulární degenerace?
SPORT
Ve škole se střílí!

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.