Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 9 květen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Nikdy neříkej NIKDY! – Podruhé!!
STALO SE: Bojana Coklyat-DiFeo: „Laskavost neznamená rovnost“
První téměř tři miliony z Fondu Kaufland míří k příjemcům
LIDÉ KOLEM NÁS: Milan Včelák je aktivním členem SONS nejen v Plzeňském kraji
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 05/2020
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích V.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Google se podílí na vývoji brýlí, které pomáhají nevidomým vidět
Sto šedesát let!
O měsíc pozadu. Anebo napřed? Švédsko a koronavirus
ZDRAVÍ: Lidé s hypersomnií mohou ohrožovat sebe i své okolí
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Odloženo! Letní paralympijské hry v Tokiu se uskuteční v roce 2021
Tiráž

O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích V.

V této části pojednání o vztazích se budeme zabývat respektováním a úctou, bez které se neobejde žádná zdravá, rozuměj nezmrzačená komunikace.
Respekt je synergické vnímání jednoho nebo více jedinců zpravidla stejného druhu. Začíná již u živočichů – nejen u savců, ale i u ryb, ptáků, a dokonce můžeme o respektu uvažovat i ve hmyzím společenství, kde se jednoznačně projevuje hierarchie a kompetence skupin i královny.
V lidském společenství se respekt trochu mění s ohledem na sociální uskupení, v němž se jedinec trvale nebo významně nachází. Někdy se respekt zaměňuje se strachem vyplývajícím s podřízenosti nebo nevýznamnosti, vzpomeňme třeba na různé party, sportovní kluby, parlament, vládu nebo kmen.
Přirozená úcta a respektování nemá nic společného s hierarchií nebo strachem ze sankcí. Vzájemnou úctu prožívá (nebo by to tak alespoň mělo být) rodič a dítě, učitel a žák, žena a muž v partnerském i profesním vztahu, sourozenci v rodině nebo členové klubu.
Shrnuto – chci-li s někým prožívat zdravý a naplněný vztah, potřebuji si svého protějšku vážit bez ohledu na jeho odlišnost nebo znevýhodnění, budu respektovat jeho intelekt bez ohledu na dosažený stupeň vědění, nebudu podceňovat nebo zlehčovat jeho názor nebo dosažené dovednosti. Ve svém srdci i mysli si vyhradím prostor nejen pro toleranci, ale především pro vzájemnou komunikaci. Chceme se, jeden jako druhý, cítit bezpečně, vnímat svou hodnotu a důležitost pro druhého.
Ano, pravidla jsou nám naprosto jasná a vůbec nevypadají nedostupně. Něco podobného se někteří z nás učili i v kurzech jógy, ovšem s tím rozdílem, že se poněkud potlačila emoční stránka vztahu. Učili jsme se, že na těch druhých nám nemusí tolik záležet, protože nejdůležitější je vnitřní harmonie a pozitivně laděné prožívání vnějších vlivů. Není divu, že pro krize a konflikty, které bývají součástí všedního života, v józe moc prostoru nezbývá.
Lidský vztah žije i padá s komunikací. Pozor, komunikace není výřečnost! Komunikace je vzájemné sdělování a sdílení, a není vázaná na množství slov nebo znaků (v psaném projevu nebo ve znakovém jazyce). Komunikace vyžaduje dovednosti, které bychom si správně měli osvojovat od nejranějšího věku v rodině, později ve škole. Komunikace nejsou informace, oznámení, otázky, odpovědi, příkazy, výčitky, výtky, pomluvy, nadávky a jednostranné prosazování vlastního názoru nebo potřeby. Pozice nadřazenosti, síly, nebo naopak ignorance vyvolává strach, odpor, nenávist nebo rezignaci. V takovém ovzduší nemůže nikdy dojít k dialogu, komunikace se stává patologickou, nezdravou. Následkem toho je známá hra kdo z koho, která ale nikdy nevede k uspokojivému vítězství nebo dosažení optimálního cíle.

Jestliže chápeme význam a znaky mezilidské komunikace, nezbývá než se zajímat o možnost zvládnutí komunikačních dovedností. Konfliktu se bát nemusíme, pokud respektujeme a jsme respektováni. Vzájemná úcta je tou hlavní podmínkou. Při zdravé komunikaci založené na respektu se z obávaného konfliktu stane zkouška a šance na přežití a posílení vztahu.
Je obvyklé, že konflikt nemusí být zpočátku viditelný nebo hrozivý. Stává se, že počínající krize vztahu se projeví nenápadnou změnou chování. To, co pomáhá objevit nenápadně pučící problém, je empatie. Empatie není nějaká vrozená a speciální vloha pro vcítění do druhého. Je to přirozená schopnost, kterou lze zcela zmařit nebo naopak rozvíjet a prohlubovat. Úcta a neformální láska k druhému tady ovšem hraje zásadní roli. Učitel těžko odhadne narůstající krizi ve vztahu mezi ním a žákem, když bude k dětem lhostejný nebo přímo odmítavý. Stejně tak tomu je v rodinných vztazích, mezi přáteli nebo i na pracovišti. Nemáme-li se rádi, je i zbytečné zkoumat kdo si začal nebo kdo za to může.
Hrozí-li nebo už probíhá nepřátelství, nese s sebou napětí. Navenek se objeví změny chování včetně gest, mimiky, tónu hlasu, rychlosti řeči nebo pohybů. Vnitřní napětí mění tón řeči zpravidla na ublížený, výhrůžný, vyčítavý, mentorský, posměšný nebo zlostný. Nasloucháte-li druhému člověku, nezapomeňte ve vypjatých chvílích naslouchat také sobě. Zkuste si představit, jak vy sami byste reagovali na takový projev, jaký v tu chvíli předvádíte. Nestala se tu nějaká chyba?
Pomůže nám, když rychle poznáme neklamné znaky tzv. nezdravé komunikace. Ta zdravému vztahu nepomáhá, spolehlivě ho ale dokáže rozbít nebo alespoň vážně ohrozit. Mívá daleko vážnější důsledky než samotný problém, který se čas od času v každém vztahu objeví. Nezdravá komunikace způsobí, že krize naroste o další rozměr. Do hry vstoupí nenávist a touha po moci. Pochybná výhra mívá cenu zničeného nebo vážně poškozeného vztahu. V takové chvíli je lepší komunikaci přerušit, nechat sobě i druhému čas na přehodnocení názorů i jednání. Zásadní otázka cílená spíš k sobě je – stojí to za takovou hádku, ponižování a umanuté hledání slabin v principech? Vždyť vypadám, že toho druhého nemám ráda a že v mých očích nestojí za nic. Je to opravdu takhle?
Pro udržení a prohloubení vztahu se znovu a znovu vyplácí včas promluvit o změnách chování a komunikace, hledat objektivní příčiny i bolavá nebo zranitelná místa. Znamená to počkat na vhodnou chvíli, připravit si pár vět dopředu a začít se opatrně dotýkat bolavých témat. Trochu to připomíná odstraňování obvazu z rány, na které se utvořil strup a který nesmíme strhnout. I když to bude nepříjemné, cílem nebude obnovit krvácení, cílem bude ránu znovu ošetřit a udělat všechno pro zahojení.
Dosáhneme toho zpravidla tak, že nebudeme opakovaně a obšírně vysvětlovat problém, nebudeme omílat mnohokrát položené otázky, na které nikdo nezná jednoznačnou odpověď. Přemýšlejme raději o tom, jak se druhý s námi cítí. Zpomalme tempo řeči, naslouchejme a stále se ujišťujme, že nás náš protějšek vnímá, aniž se cítí ohrožen. Nebojme se mluvit i o vlastních pocitech, když vidíme, že je ten druhý nezná.
Při vzájemném sdílení nemá smysl chrlit na sebe všechno, co nám jde hlavou; učme se dialogu. Tato dovednost se v životě vždycky může hodit, a to nejen jednomu, ale všem zúčastněným, včetně dětí. Neskákejme si do řeči, a hlavně – nezapomínejme chvílemi zrcadlit sdělení druhého. Dělá se to tak, že bez posměšné intonace řekneme třeba: „jestli dobře rozumím, vyhovovalo by ti...“
Pak můžeme snadněji pokračovat s informací o svých vlastních přáních nebo možnostech. Velkou váhu má i věta asi tohoto znění: „rozumím ti, a zároveň, prosím, uvažuj, že já dávám přednost...“
Klidně a soustředěně vedený dialog přesvědčí náš protějšek o tom, že jeho sdělení získalo naši pozornost, že je bereme vážně. Tím si také otvíráme bránu k vyjádření svého názoru nebo pocitu. Naučíme se nejen ztlumit vášně, ale zároveň si osvojujeme umění tzv. konstruktivní hádky, která konflikt nepodněcuje, ale naopak jej umožní rozumně řešit bez nekonečného vršení argumentů a protiargumentů.
V každé hrozící i probíhající krizi musíme hledat pro všechny účastníky bezpečný čas k zamyšlení a střízlivé úvaze bez znaků ohrožení. Jsme hráči a ne gladiátoři jdoucí na smrt. Musíme vědět, že se hraje s férovými kartami a že nikdo nemusí z kola ven. Jsme možná v tuto chvíli protivníci, ale nejsme nepřátelé. Pokud se z protivníka stane adrenalinem zaslepený útočník, je potřeba hru dočasně přerušit. Donedávna jsme přece byli k sobě slušní a milí. Ten útočník ještě před hodinou bylo moje milované dítě. Ta vzteklá stařena byla ještě před hodinou moje máma. Ta hysterická fúrie, která pěstičkami bouchá do svého protějšku, jsem já, milující manželka, která řeší zdánlivě neřešitelnou situaci svého dosud obstojného manželství.
Co se stalo, že jsme se takhle změnili? Co v nás vlastně dříme? Můžeme ještě zabránit vzrůstající nenávisti, nebo jsme už úplně mimo?
pokračování
Dr. Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 9 květen 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Nikdy neříkej NIKDY! Podruhé!
STALO SE
Bojana Coklyat-DiFeo: „Laskavost neznamená rovnost“
První téměř tři miliony z Fondu Kaufland míří k příjemcům
LIDÉ KOLEM NÁS
Milan Včelák je aktivním členem SONS nejen v Plzeňském kraji
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 05/2020
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích V.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Google se podílí na vývoji brýlí, které pomáhají nevidomým vidět
Sto šedesát let! 10. 4. 1860 vznikla první nahrávka
O měsíc pozadu. Anebo napřed? Švédsko a koronavirus
ZDRAVÍ
Lidé s hypersomnií mohou ohrožovat sebe i své okolí
SPORT
Černobílé problémy
Odloženo! Letní paralympijské hry v Tokiu se uskuteční v roce 2021

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.