Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA číslo 7 duben 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Aprílová úvaha
POZVÁNKY: Na benefiční koncert aneb Není Rychnov jako Rychnov
Tábor pro děti s Kyklopem
Soutěž Onkyo World Braille Essay 2020 – Evropa
STALO SE: Koronavirus zavřel i konferenci INSPO
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: I takto se mohou uplatnit nevidomí
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 04/2020
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích IV.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Apríííl!
ZDRAVÍ: Koho ohrožuje trombóza a jak ji léčíme
Utajené nemoci našich prezidentů – 2. část
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
# Tiráž

O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích IV.

V předchozích částech pojednání o vztazích, které jsme dosud otiskli v našem časopise Zora, jsme sledovali vývoj života jedince ve vztazích, a vlastně vývoj vztahu jako takového. Dospěli jsme k poznání, že vztah není daná neměnná skutečnost, ale proces prožívaný dvěma i více lidmi, který se průběžně buduje zkušenostmi a prohlubuje společným sdílením životních proměn. V každém procesu, který se odehrává v makro i mikrokosmu, dochází ke změnám, chcete-li k vývojovým fázím. Každá změna je provázená určitou krizí, z které se rodí další vývojový stupeň. Mezi dospělými jedinci existuje zcela specifický, právně podpořený vztah, nazvaný manželství Uzavírá se na základě oboustranné smlouvy potvrzené svědky a evidované v matrice. I manželství je provázeno procesem změny ve vztahu. Tyto změny jsou vyvolávány nejen trváním vztahu v čase, ale i zráním obou partnerů, rodičovstvím a stárnutím.
Manželské krize jsou častým tématem psychologického a partnerského poradenství, o manželských krizích se píšou knihy, točí seriály a filmy, hrají se divadelní hry. Je to téma, které stále někoho zajímá, a proto je spousta více či méně erudovaných autorů chytrých knížek, i konzultantů a koučů, kteří se oběma partnerům v krizi věnují a pomáhají jim.
Pokusím se v tomto článku postřehnout příčiny krize ve vztahu obecně, manželské problematiky se pro její košatost a popularitu v médiích dotknu jen částečně.

Krize
Žádná krize ve vztahu nepřichází bez příčiny. Většinou to začíná špatnou komunikací, kdy se jeden snaží uplatnit především své potřeby a na druhého nebere zřetel. Matka má potřebu dělat kariéru, a tak dítě svěří do mateřské školky nebo někomu na hlídání. Přitom třeba nebere na zřetel zdravotní znevýhodnění, jeho nezralost nebo citovou labilitu, takže mu odepření matčiny péče neprospívá. A hned tady máme první krok k narušenému vztahu. Chybí porozumění i dorozumění, chybí komunikace.
Komunikace je podmínkou každého vztahu, každého společného díla. Komunikují mezi sebou nejen savci, ale i mnohem nižší živočichové, včetně ryb a hmyzu. I my lidé běžně užíváme neverbální komunikaci, přestože jsme si osvojili řeč, dokonce i tehdy, když nevidíme. Gesta a mimika se nikomu nevyhýbají, a to ani tehdy ne, když jsou zcela mimovolné. Řeč a gesta tvoří základní pilíře dorozumění. Ve vztahu nesmíme opomenout dorozumívání řečí, ale nesmíme zapomínat ani na doteky, gesta a mimiku. Kdo odmítá komunikovat, tedy naslouchat a sdílet myšlení a city druhého, odmítá budovat vztah. Tato pravda funguje od nejútlejšího věku člověka bez ohledu na jeho sociální prostředí nebo zdravotní stav.
Jak tedy předcházet krizi?
Už jsme si leccos přečetli nebo jsme slyšeli o respektování. Znamená to, že v momentě, kdy se mi chce, nebo mám pocit, že musím uplatnit nějakou svou potřebu, je dobré se zastavit a chvilku nebo i nějakou delší dobu přemýšlet. Je moudré dopředu předvídat, jaké výhrady nebo přímo nelibost může prožívat náš protějšek A nejen to – je nutné vědět i o jeho potřebách.
Mám-li potřebu umístit dítě ve školce nebo odjet s kamarádkou na dovolenou, nestačí proběhnout se po internetu a zjistit zajímavé kontakty. První krok by mělo být hluboké zamyšlení, co svou nabídkou nebo rozhodnutím způsobím. Je moje dítě spokojené v kolektivu svých vrstevníků? Bude mít má kamarádka radost z nabídnutého společného prožitku nebo ze změny situace? Nebude se můj manžel cítit odstrčený na vedlejší kolej, když ho jen seznámím se svým rozhodnutím? Vycházím ve svých realizacích jen z vlastních potřeb, nebo na druhou misku vah pokládám i potřeby svých blízkých?
Nevím-li to, musím se dotyčného buď ptát, musím vypozorovat i z jeho chování, jak na moje nápady reaguje třeba změnou komunikace. Musím se zkrátka dozvědět, jestli uspokojování mé potřeby nezasahuje do našeho vztahu.
Partner ve vztahu, ať dítě nebo dospělý, je svébytnou samostatnou bytostí. Někdo na naši potřebu zareaguje jako extrovert, dá okamžitě najevo, co mu vadí nebo co by také chtěl sdílet, z čeho má radost, z čeho obavy, atd. Tam máme vyhráno, tedy pokud náš dialog nepřeroste v uřvanou hádku.
Máme-li před sebou introverta, který se raději stáhne do sebe než by dal najevo své emoce a svůj názor, je situace obtížnější. Musíme trpělivě čekat, až v sobě informaci zpracuje a vyhodnotí. Může se ale stát, že se zalekne, stáhne se do své ulity a nevyleze z ní, protože se cítí ohrožený. Nepomůžou nám silné argumenty, hlasitě vyřčené logické závěry, ani hra na zbytečné otázky a žádné odpovědi. Pomůže nám ticho. Pomůže nám trpělivost. A hlavně, pomůže nám respektování i nevyřčeného názoru. Nedokážeme-li vycítit, v jaké emoční poloze se ten druhý nachází, smiřme se s tím. Podruhé svou potřebu vyjádříme jinak, dáme si pozor, abychom nezraňovali, nemanipulovali, nevkládali druhému odpověď do úst a ani do hlavy. V ovzduší důvěry a bezpečí se i čítankový introvert nakonec pokusí srozumitelně zareagovat. A my budeme obezřetnější, abychom místo příkazů a striktního oznamování používali otázky doprovázené třeba i neverbálně úsměvem, dotykem, signály znamenajícími otevřené srdce.
Jsme-li sami spíše introverti, musíme si pamatovat základní pravidlo: nebudu-li o svých potřebách mluvit, nikdo se o nich nedozví. Mám-li své „introvertní očekávání“, že se druhý dovtípí, co bych chtěla nebo co mně vadí, setkám se pravděpodobně nikoliv s pochopením, ale spíš s vlastní frustrací. Nikdo kolem nás nemá křišťálovou kouli, aby správně vytušil, kde mě tlačí bota. Vzájemné komunikaci musíme napomoci sami, vyjít ze své nejistoty a srozumitelně, nikoliv však agresivně, svá očekávání formulovat.
Pocity a komunikace
Bez ohledu na psychologické kategorie se stává, že se bojíme mluvit o svých pocitech. Někdo o nich nedovede mluvit vůbec. Je omyl myslet si, že tato schopnost nebo neschopnost je jakousi osobní vlohou. Mluvit o pocitech se učíme už od raného dětství. Učíme dítě pojmenovat to, co prožívá, mluvíme o svých i jeho pocitech kdykoliv je to možné. Běžně říkáme věty jako „maminka se zlobí, tatínek je smutný, Pepíček se vzteká“. Nikdy k tomuto sdělení nepřidáváme hodnocení – chybné je např. Pepíček se vzteká, a to je ošklivé. Naopak se snažíme co nejvěrněji zrcadlit prožívání svého protějšku.
Můžeme si myslet, že když druhý nedovede pojmenovat své pocity, nemá smysl mluvit o těch svých. To je další omyl. Není nic špatného říct tomu druhému – ať je to manžel, dítě nebo kamarád – podívej, to co říkáš mě zraňuje a já jsem pak zbytečně nevrlá, zbytečně brečím, zbytečně se naštvu. Jde o to, abychom si vždy obapolně dokázali uvědomit, co se mezi námi děje. Nechceme-li o nepříjemných věcech spolu mluvit, zůstanou pod hladinou komunikace a tam hnijí. Nechceme-li mluvit o příjemných věcech, za chvíli se bude zdát, že se nikdy nestaly a komunikace bude mít po nějaké době více podobu informačního toku než sdílení společných témat.
Jak se zachovat, když nejsme zběhlí v respektování nebo ve zdravé komunikaci, o tom se dočtete v dalším článku.
Jaroslava Novotná
Pokračování

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104 číslo 7 duben 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Aprílová úvaha
POZVÁNKY
• Na benefiční koncert aneb Není Rychnov jako Rychnov
• Na tábor pro děti s Kyklopem
• K účasti v soutěži Onkyo World Braille Essay 2020 – Evropa
STALO SE
Koronavirus zavřel i konferenci INSPO
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
I takto se mohou uplatnit nevidomí
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 04/2020
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích IV.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Aprííííl!
ZDRAVÍ
Koho ohrožuje trombóza a jak ji léčíme
Utajené nemoci našich prezidentů – 2. část
SPORT
Černobílé problémy

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.