Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA číslo 6 březen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Virózy, infekce, imunita
POZVÁNKA: K setkání do Jičína
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: O životě uživatelů Sociálního centra pro zrakově postižené občany v Brně Chrlicích
Rozhovor s nevidomým rybářem Petrem: „Ztratil jsem se 15 metrů od bivaku, když jsem šel na záchod!“
ZORA INFORMUJE: Výstava v Brně ukazuje život vodicích psů
Natržené či zašpiněné bankovky musí obchodníci přijmout
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Nevidomá fyzioterapeutka pomáhá lidem od bolesti těla i duše
dTest: Co nového čeká spotřebitele v roce 2020
ZDRAVÍ: Světový den ledvin letos připadl na 12. března
Kvůli úrazu přišel o zrak, po letech díky českým lékařům opět vidí
Utajené nemoci našich prezidentů – 1. část
SPORT: „Ze života slepce“ – nevidomého sportovce Ondřeje Zmeškala
Tiráž


Utajené nemoci našich prezidentů – 1. část


Veřejnost tu a tam pobaví – nebo rozčílí, jak koho – další „zaručená zpráva“ o zdravotním stavu hlavy státu. Málokdo však ví, jak na tom byli se zdravím naši předchozí „muži na Hradě“.

Tomáš Garrigue Masaryk
Tomáš Garrigue Masaryk se těšil výbornému zdraví, podporovanému duševní svěžestí. Nekouřil a nepil tvrdý alkohol, piva a vína se vzdal ve středním věku. U vína to bylo obtížnější, byl z vinařského kraje. To mu dělalo určité potíže při oficiálních recepcích. Nutil své hosty během jídla nepít, ale většinou marně. Poprvé vážně onemocněl v roce 1921, dokonce si myslel, že zemře. Vleklá viróza komplikovaná zánětem plic skončila trombózou žil v obou nohou a zánětem osrdečníku neboli perikarditidou. Očekávalo se, že mu zbývají měsíce, snad jen týdny do konce života. Několik měsíců se léčil na italském ostrově Capri.
Dostal se z toho a až do roku 1934 neměl se zdravím problémy. „Představte si chlapa, kterému je 80 nebo i 83 roků, a jezdí na koni. Seskočí křepce, chodí vzpřímeně a je mentálně obrovsky svěží,“ píše o něm Zdeněk Mahler. Poté se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat. Prodělal opakované záchvaty mrtvice, ale oficiální zpráva pravila, že byl postižen lehkým chrapotem. Křeč cévy v sítnici vyřadila kus zorného pole, neviděl předměty napravo od sebe, poté dočasně vůbec ztratil zrak a musel se smířit s tím, že svůj podpis razítkoval. Poprvé použil razítka 21. července 1934. I tak se vždy musel zeptat svého osobního tajemníka Antonína Schenka, zda ho dává na správné místo.
Při další inauguraci nemohl přečíst přísahu ani projev k diplomatickému sboru, musel se vše naučit nazpaměť. Když mu selhávala i paměť, napovídali mu. Nemohl mluvit, a pokud chtěl něco sdělit, řekl to anglicky, rodný jazyk zapomínal. Při představování nového Malypetrova vládního kabinetu na jaře 1935 se podle vzpomínek své archivářky Anny Gašparíkové choval jako duchem nepřítomný a opakoval anglicky I am lost, jsem ztracen. Nechával si číst své životopisy, jak se přiznal, aby si znovu připomněl okamžiky ze svého života, které zapomněl. Lékaři mu zakázali jakoukoliv činnost, i číst a psát a dívat se na filmy, ač to tak miloval. Nezbylo než odejít.

Edvard Beneš
Edvard Beneš trpěl Meni?rovou nemocí, která postihuje jedno, řídce obě uši, sluchově rovnovážný orgán, takže dostáváte závrať, ztrácíte dočasně sluch, nemůžete chodit, máte pocit nevolnosti. Dosud nejsou známy příčiny této nemoci, a tedy ani léčení. Poprvé vážně zkolaboval po Mnichovu, když odjel do Sezimova Ústí. Ačkoliv jeho nemoc vyžadovala hodně spánku, nejméně osm hodin, Beneš v zářijových dnech osmatřicátého roku pracoval až dvacet hodin denně. Této nemoci se nezbavil po zbytek života, naopak se stále stupňovala. O to víc, oč napjatější okamžiky prožíval.
Po válce se vrátil už jako unavený stařec, trápily ho záchvaty mrtvice. 28. října 1946 ani nedokončil slavnostní projev. Z tribuny ho musel odvést ministr Drtina. Následující rok mu ochrnula levá strana těla, nemohl mluvit, musel odplivovat sliny, stal se lidskou troskou. Nechal se však umluvit a také z vlastní ješitnosti to vydržel až do června 1948, kdy abdikoval. Přátelé mu sice nabízeli odjezd do zahraničí, aby tam založil třetí odboj, Francie dokonce nabídla malý letoun, který by ho dokázal s pomocí místních věrných unést, ale na to neměl dost sil. A navíc byl v Sezimově Ústí příliš dobře hlídán, dokonce i s kulometnými hnízdy na fotbalovém hřišti, kde by mohl letoun přistát. Zemřel 3. září téhož roku v náruči své ženy a jeho pohřeb se stal demonstrací proti komunistickému režimu.

Emil Hácha
Emil Hácha už v době, kdy v dejvické hospodě Na slamníku čekal na výsledek volby (s nadějí, že ho nezvolí prezidentem, což se mu nesplnilo), trpěl ochablostí mysli, ačkoliv byl předtím vynikajícím právníkem, dokonce prezidentem Nejvyššího správního soudu, byť v té době už penzionovaným. Byl z našich prezidentů nejstarší, kdo nastoupil poprvé do tohoto úřadu, bylo mu 76 let. Ve funkci narůstaly jeho depresivní stavy, týden po návratu z Berlína v březnu 1939 poprvé požádal svého lékaře o jed, což pak opakoval mnohokrát. V době heydrichiády už přestával vnímat, co se děje. Od roku 1943 podle lékařů nebyl schopný odpovídat za své jednání, nic si nepamatoval, ztrácel pojem o čase, chodil vratce. Pak už se nedokázal ani podepsat, při jídle si vše pletl, netrefil se do úst, pivo nabíral lžičkou na dezert, uždiboval lístky z květin ve váze na stole. Nemohl se sám obléknout, boty nosil obráceně. Jevy, které provázejí aterosklerózu mozkových cév, jak zněla lékařská diagnóza. Přesto byl na příkaz ministra vnitra Václava Noska 13. května 1945 na lánském zámku zatčen a dopraven do pankrácké vězeňské nemocnice, kde se všichni na něm mstili za okupaci, bachaři na něj močili. Zemřel ve večerních hodinách 27. června.

Klement Gottwald
Klement Gottwald nezkolaboval až během Stalinova pohřbu, jak se u nás tvrdilo. První onemocnění – cévní příhoda mozková neboli mrtvice – ho postihlo v roce 1944, kdy mu ochrnula jedna ruka a noha. Sovětští lékaři – žil tehdy v Moskvě – ho léčili penicilinem, ostatně tak jako všechny ostatní choroby. Choroba postupovala a Gottwald jí čelil hlavně tím, že se stále více opíjel, zvláště v době, kdy už byl na Hradě. Bylo to zejména proto, že u něho zesílil až panický strach, bál se Stalina, a proto se obával možných udavačů a také lidí, kteří mají příkaz ho zabít. Proto dospěl k nesmyslným rozhodnutím – nechal například zvýšit hradby a zabednit mříže na vratech jak na Hradčanech, tak v Lánech. Nejvíce ho šokovalo, když rok před smrtí našel ve svém bytě odposlouchávací zařízení. Ke stihomamu se připojily problémy s neléčenou syfilidou.
Bál se jet do Moskvy, na Stalinovo pozvání poslal místo sebe svého zetě Čepičku. Nakonec přece jen na Stalinův pohřeb odletěl. Lékaři mu let rozmlouvali, ale on je neposlechl. Při návratu ho postihla další krize, vnitřní krvácení. Nepomohl ani povolaný sovětský hlavní chirurg Alexandr Bakulev, který do Prahy přiletěl dokonce v tryskové stíhačce – seděl na druhém místě za pilotem, aby okamžitě provedl operaci. Ta už ale nebyla možná, pacientovi praskla výduť srdeční aorty.

Antonín Zápotocký
Antonín Zápotocký řešil své problémy alkoholem. Pivo směl ještě pít v malých dávkách, ale ostřejší alkohol mu lékaři přísně zakazovali. Jeho organismus byl narušen častými kriminály, otřásla jím předčasná smrt jeho dcery a další události. První infarkt ho postihl v roce 1955, o dva roky později se dostavil druhý a na třetí zemřel.

Antonín Novotný
Antonín Novotný byl mezi prezidenty naprostou výjimkou (kromě Václava Klause), byl zdráv jak fyzicky, tak psychicky. Bezdůvodným obavám o svůj život propadal jedině během svého pobytu na Slovensku, ale tomu se v našem „prezidentském seriálu“ věnovat nebudeme.

Ludvík Svoboda
Ludvík Svoboda zažil první psychický otřes, když se mu v SSSR do rukou dostaly protektorátní noviny se seznamem popravených při heydrichiádě a mezi nimi bylo jméno Ireny Svobodové, kterou přes nabídku Sovětů nevzal sebou do SSSR, stejně jako své děti. Nakonec se ukázalo, že to byla jen shoda jmen. Nicméně jeho žena se účastnila odbojové činnosti, dokud ji neudal jeden z parašutistů, jimž pomáhala se skrýt. Přesto se jí podařilo skrývat se i s dcerou Zoe až do chvíle, než se jich ujala partyzánská brigáda. Zato pak gestapo zatklo jeho syna Miroslava, rovněž ilegálního pracovníka. Mučili ho a věznili v koncentračním táboře Mauthausenu, kde nakonec v roce 1942 zemřel. Podle nepotvrzené verze ho zastřelili při pokusu o útěk. Generál se to dozvěděl právě v průběhu Dukelské operace. Ve stejném táboře byli popraveni dva bratři manželky, její matka pak v Ravensbrücku a dalších 15 členů obou rodin bylo internováno v táboře ve Svatobořicích.
Při jeho uvažované volbě prezidentem někteří projevili vzhledem k jeho věku pochybnosti o dobrém zdravotním stavu. Dubček si však vyžádal lékařskou zprávu, která potvrdila, že je zdráv. Ještě přežil srpen 1968 a pobyt v Moskvě, ale poté se jeho zdravotní stav začal rychle zhoršovat. Trpěl arteriosklerózou, ztrácel paměť. Sháněl se po Dubčekovi, který byl už dávno odstaven. Zdravotní komplikace se umocnily zvláště v jeho druhém prezidentském období. Po zánětu močových cest se dostavila plicní embolie, oboustranný zápal plic a pohrudnice. V důsledku aplikace těžkých sedativ se ocitl v kómatu. Začátkem května 1974 mu lékaři dokonce prorokovali brzkou smrt, protože jeho choroby jsou neléčitelné. Nakonec však mohl být ze Státního sanatoria propuštěn do domácí péče. Nadále na něj dohlíželo konzilium sovětských odborníků a sám Svoboda chtěl podat abdikaci. Už se zvažovali noví kandidáti, mezi nimiž přednost dostával Husák. Jakmile se to Svoboda dozvěděl, s posledním vzdorem odmítl odstoupit. Proto se musela změnit ústava. K výměně došlo v roce 1975, kdy bylo Svobodovi 80 let, ale ve své vile na Břevnově v péči své ženy žil ještě čtyři roky.
Milan Syruček
pokračování (od Husáka k Zemanovi)


Obsah

ÚVODEM: Virózy, infekce, imunita
POZVÁNKA: K setkání do Jičína
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: O životě uživatelů Sociálního centra pro zrakově postižené občany v Brně Chrlicích
Rozhovor s nevidomým rybářem Petrem: „Ztratil jsem se 15 metrů od bivaku, když jsem šel na záchod!“
ZORA INFORMUJE: Výstava v Brně ukazuje život vodicích psů
Natržené či zašpiněné bankovky musí obchodníci přijmout
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Nevidomá fyzioterapeutka pomáhá lidem od bolesti těla i duše
dTest: Co nového čeká spotřebitele v roce 2020
ZDRAVÍ: Světový den ledvin letos připadl na 12. března
Kvůli úrazu přišel o zrak, po letech díky českým lékařům opět vidí
Utajené nemoci našich prezidentů – 1. část
SPORT: „Ze života slepce“ – nevidomého sportovce Ondřeje Zmeškala
Tiráž


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104 číslo 6 březen 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Virózy, infekce, imunita
POZVÁNKA
K setkání do Jičína
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
O životě uživatelů Sociálního centra pro zrakově postižené občany v Brně Chrlicích
Rozhovor s nevidomým rybářem Petrem: „Ztratil jsem se 15 metrů od bivaku, když jsem šel na záchod!“
ZORA INFORMUJE
Výstava v Brně ukazuje život vodicích psů
Natržené či zašpiněné bankovky musí obchodníci přijmout
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Nevidomá fyzioterapeutka pomáhá lidem od bolesti těla i duše
dTest: Co nového čeká spotřebitele v roce 2020
ZDRAVÍ
Světový den ledvin letos připadl na 12. března
Kvůli úrazu přišel o zrak, po letech díky českým lékařům opět vidí
Utajené nemoci našich prezidentů – 1. část
SPORT
„Ze života slepce“ – nevidomého sportovce Ondřeje Zmeškala



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR