Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA číslo 6 březen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Virózy, infekce, imunita
POZVÁNKA: K setkání do Jičína
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: O životě uživatelů Sociálního centra pro zrakově postižené občany v Brně Chrlicích
Rozhovor s nevidomým rybářem Petrem: „Ztratil jsem se 15 metrů od bivaku, když jsem šel na záchod!“
ZORA INFORMUJE: Výstava v Brně ukazuje život vodicích psů
Natržené či zašpiněné bankovky musí obchodníci přijmout
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Nevidomá fyzioterapeutka pomáhá lidem od bolesti těla i duše
dTest: Co nového čeká spotřebitele v roce 2020
ZDRAVÍ: Světový den ledvin letos připadl na 12. března
Kvůli úrazu přišel o zrak, po letech díky českým lékařům opět vidí
Utajené nemoci našich prezidentů – 1. část
SPORT: „Ze života slepce“ – nevidomého sportovce Ondřeje Zmeškala
Tiráž

LIDÉ KOLEM NÁS: O životě uživatelů Sociálního centra pro zrakově postižené občany v Brně Chrlicích

Jeho hlavní službou je domov pro osoby se zdravotním postižením, hlavně zrakovým. Dnes ji využívá 104 lidí z celé ČR, kteří ve svém původním domově (už) nezvládají řešit těžké životní situace a běžné denní činnosti. Dalších až 5 míst je určeno pro službu odlehčovací, tedy k dočasnému pobytu pro občany, jejichž rodina se o ně krátkodobě nemůže postarat. O životě uživatelů i práci zaměstnanců Sociálního centra pro zrakově postižené občany v Brně Chrlicích jsme si povídali s jeho ředitelem Ing. Milošem Palečkem.

Můžete nám přiblížit běžný život ve vašem centru?
Naše práce i život uživatelů směřuje k tomu, aby se pro ně stalo centrum skutečným domovem. A také k jejich co největšímu osamostatnění. Hlavně v oblastech podávání stravy, osobní hygieny a jednoduchých úkonů sebeobsluhy. Klíčová je i prostorová orientace. Nového uživatele seznámíme s jeho pokojem, později ho učíme cestu do jídelny a po budově. To je úkolem dvou speciálních pedagogů, kteří vyučují také Braillovo písmo a práci s některými kompenzačními pomůckami. Pomocí různých typů zábradlí a madel, které označujeme provázky i visícími figurkami, usnadňujeme uživatelům pohyb po chodbách. Důležitá místa jsou popsána braillskými popisky. Ovšem Braillovým písmem tady vládnou jednotlivci. Senior, který po šedesátce přijde o zrak, se ho už většinou nenaučí.
Orientace mimo budovu je už těžší. Využíváme k ní haptické mapy zámku a okolí. Uživatelé je sice hmatem zkoumají, ale při vlastním pohybu se podle nich orientovat nedokážou. Výuku proto realizujeme opakovaným nácvikem trasy. Kromě zmíněných dvou speciálních pedagogů máme pro tyto účely skupinu šesti dalších terapeutů. Ti také doprovázejí uživatele k lékařům, zajišťují nákupy apod. Další čtyři terapeuti pracují v terapeutických dílnách. Za zámkem je rozlehlá zahrada s příjemným posezením, houpačkou a jednoduchými cvičícími stroji. Pro samostatný pohyb tu uživatelé naleznou vhodnou a bezpečnou trasu. Chodí sem však méně, než bych si přál. Raději tráví čas na menším nádvoří na druhé straně zámku, kde jsou v kontaktu s ulicí, lidmi, dopravou. Zdá se, že preferují pocit být v rytmu života. Někteří uživatelé jsou odvážní a jezdí do restaurace, do města i mimo něj.
Máme dva druhy dílen. Terapeutické slouží k rozvoji a udržení manuálních a komunikačních schopností. V šicí a košíkářské dílně pracuje asi 30 uživatelů včetně seniorů nad 60 let za občerstvení a dobrou náladu. Keramická dílna není v tuto chvíli obsazena, dělají se tu náhradní činnosti jako navlékání korálků nebo trhání vatelínu. Naší filozofií je zaměstnat uživatele, proto dbáme na to, aby jejich podíl práce činil 80 až 90 %. Výjimku představuje dílna šicí. Podařilo se nám také zřídit dvě dílny s chráněnými pracovními místy. Za mzdu v nich pracuje 10 uživatelů v produktivním věku. V první kompletují kartičky s dětskými motivy, ve druhé pracují pro brněnskou společnost Simeva. Sušili jsme hlívu ústřičnou, kompletovali stavebnice a v současnosti demontujeme elektrické rozvaděče. To jsou činnosti, ve kterých bývají nevidomí šikovní.
Učinit život příjemný a zajímavý se snažíme i dalšími způsoby. Mou srdeční záležitostí je hudba. Vedu místní pěvecký sbor, v němž zpívá okolo 20 osob, uživatelé i okolní občané. Pořádali jsme vánoční koncert nebo koncerty potmě v našem historickém sklepě z 16. století. Návštěvníky na jejich místa naváděli tmou nevidomí průvodci. Když koncert skončil, symbolicky jsme rozžali jednu svíčku. Akce měla zpočátku velký ohlas, vysílal ji i brněnský večerník. Každoročně pořádáme vlastní pěveckou soutěž „Chrlický slavík“. Ve speciální místnosti se věnujeme muzikoterapii. Při hudbě tu lze cvičit na míčích a židlích, bubnovat a vyluzovat různé zvuky nebo jen relaxovat.
Pořádáme i sportovní soutěž „Chrlická žaba“ (žába jako symbol skákání). Disciplíny jsou třeba chůze v přímém směru na určitou vzdálenost, jízda na dvoukole, hod šipkami atd. Navštěvujeme hudební dýchánky technického muzea, koncerty, solnou jeskyni, chodíme plavat. Uživatelé se učí práci s počítačem, a to i mezi sebou. Vypozorovali jsme, že zkušený nevidomý lektor je pro nevidomého žáka lepší než vidící.
Všichni naši uživatelé ale nejsou mladí a soběstační. Někteří u nás také umírají, v průměru jeden měsíčně. Jednou z mých pracovních priorit je tedy nabídnout asi 20 lidem v posledním životním období co nejpříjemnější prostředí a potřebné služby. Zaměstnáváme zdravotní sestry, obvodního lékaře, zajišťujeme převozy na odborná vyšetření a snažíme se o to, aby uživatelé nebyli celodenně připoutáni k lůžku. Ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami pro ně zajišťujeme polohovací vozíky, které jsou na míru těla a umožňují zvolit jeho stabilní polohu. Uživatelé na nich sedí s upevněnou hlavou i tělem, aby nepřepadli. Zkusí si tak některé úkony sebeobsluhy a dostanou se mezi ostatní lidi. Tím se jim minimálně zlepší nálada, ale také často zjišťují, že život ještě nekončí.

Kolik zaplatí běžný uživatel za vaše služby?
Náš roční rozpočet činí okolo 40 milionů Kč. Zhruba polovinu uhradí uživatelé za ubytování a stravu (průměrně 5000 Kč za lůžko a 5000 Kč za stravu měsíčně). Pokud uživatel pobírá menší důchod, zaplatí méně. Vždy mu musí zůstat kapesné 15 procent z důchodu na osobní potřebu. S jeho svolením může tyto prostředky spravovat naše účetní uživatelů. Zajišťuje, aby se s penězi hospodařilo v jeho zájmu. Druhou položkou jsou příspěvky na péči. Naši uživatelé pobírají jeho 2., 3. a 4. stupeň. Dostáváme ho my a poskytujeme péči odpovídající jeho výši. Vykazované úkony souvisejí s podporou samostatnosti. Někomu je nutné podávat stravu, léky, pomoci při hygieně nebo vyměnit inkontinenční pomůcky. Jako péči vykazujeme terapeutické dílny i odbornou komunikaci s uživatelem. U těch samostatnějších nabíhají poplatky právě za tyto tzv. soft úkony. Zbylých 20 milionů Kč jsou příspěvky od našeho zřizovatele, Ministerstva práce a sociálních věcí. Malou část tvoří i úhrady za zdravotní výkony. Sociální zařízení se obecně dlouhodobě potýkají s tím, že zdravotní pojišťovny neuznávají některé zdravotní výkony, jako třeba podání léků nevidomému. Tvrdí, že pacient si lék do úst umí dát sám. Jenže který lék? Jak ho pozná? A existuje spousta dalších výkonů, u kterých podle nás zdravotnictví nepokrývá náklady na zdravotní péči v sociálních službách. Do značné míry je tak platíme ze svého. Někdo to může vnímat jinak, ale podívejme se třeba na strukturu příjmů a výdajů u našich osmi zdravotních sester. Náklady na jejich práci pro nás představují 300 tisíc Kč měsíčně, pojišťovna ale zaplatí jen 15 tisíc Kč měsíčně.
Máme i své sponzory a nadační fond. Cíleně přispívá okolo 300 tisíc Kč ročně sociálně slabším uživatelům na kompenzační pomůcky, dovolené nebo na vánoční a velikonoční dárkové poukázky.

Vaší specialitou je dvoupokojový byt potmě. Jak ho využíváte?
Organizujeme v něm krátkodobé zážitkové pobyty a cvičíme personál v činnostech, které nevidomí běžně dělají. Třetím účelem je terapie tmou. K dispozici je tu strava a nápoje, stůl, židle, postel a sociální zařízení, nesmíte mít žádnou elektroniku. Několik lidí to vyzkoušelo. Já sám jsem tu strávil 24 hodin. Své poznámky a myšlenky jsem si psal na velké papíry a podařilo se mi některé (již zapomenuté) vzpomínky obnovit, nejvíce na dětství. Byl bych samozřejmě velmi rád, kdyby se terapie tmou více prosazovala. Příznivá je myslím i cena. (Zájemci najdou naši nabídku na webových stránkách centra).

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104 číslo 6 březen 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Virózy, infekce, imunita
POZVÁNKA
K setkání do Jičína
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
O životě uživatelů Sociálního centra pro zrakově postižené občany v Brně Chrlicích
Rozhovor s nevidomým rybářem Petrem: „Ztratil jsem se 15 metrů od bivaku, když jsem šel na záchod!“
ZORA INFORMUJE
Výstava v Brně ukazuje život vodicích psů
Natržené či zašpiněné bankovky musí obchodníci přijmout
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Nevidomá fyzioterapeutka pomáhá lidem od bolesti těla i duše
dTest: Co nového čeká spotřebitele v roce 2020
ZDRAVÍ
Světový den ledvin letos připadl na 12. března
Kvůli úrazu přišel o zrak, po letech díky českým lékařům opět vidí
Utajené nemoci našich prezidentů – 1. část
SPORT
„Ze života slepce“ – nevidomého sportovce Ondřeje Zmeškala

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.