Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA číslo 5 březen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Den blbec? Může být hůř!
NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS: Představujeme Jana Pakoše, kandidáta na viceprezidenta SONS
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
LIDÉ KOLEM NÁS: Druh umění, kterému se my nevidomí můžeme věnovat
Lidé pořídili nové pianino, nevidomý školák teď zahraje kdekoli
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 03/2020
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Zámek Kunín – sídlo vzdělanosti a filantropie aneb Co měl společného s Moravským ústavem pro slepé v Brně?
Nejsme odlišní! Na území Olomouce vznikl web s cílem bořit mýty o hendikepovaných
ZDRAVÍ: Arytmie patří mezi nejčastější srdeční onemocnění
Univerzální dieta si klade za cíl chránit zdraví lidí i planety
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
INZERCE
Tiráž

LIDÉ KOLEM NÁS: Druh umění, kterému se my nevidomí můžeme věnovat

Lenka Řehánková je 19. rokem uživatelkou Centra sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně Chrlicích. Kvůli Leberově atrofii očních nervů od narození nevidí a jak sama říká: „Aby toho nebylo málo, po dětské mozkové obrně mám oslabenou pravou polovinu těla a epilepsii. Záchvaty mívám i ve spánku, proto nemohu žít samostatně ani s nemocnou maminkou. Tady se ale cítím svobodná, vždy stihnu zazvonit a přivolat pomoc.“
Navzdory nepřízni osudu je Lenka velmi aktivní ženou. Kromě hlášení v rozhlase, který slouží pro potřeby domova v Chrlicích, se spolu s ostatními uživateli centra věnuje načítání pohádek. Vytváří tak jejich dramatizace, jakési rozhlasové hry. Na její práci jsme se jí zeptali přímo v domově v Chrlicích.

Jak jste se dostala k hlášení místním rozhlasem?
Já začnu šířeji. Navštěvovala jsem spolu s vidícími spolužáky 5 let dramatický obor na Základní umělecké škole. Hráli jsme tu scénky, cvičili přednes, moderovali pořady i uváděli koncerty a žákovské večery. Ředitel umělecké školy mě chválil za pěkný, zřetelný a hlasitý projev. Učili jsme se dokonce i pantomimu. Měla jsem třeba předvést reflektor. Nevěděla jsem, co to je. Prý zařízení, které svítí do všech stran. Zvedla jsem tedy ruce, ukláněla jsem se do všech stran a ukazovala, kam svítím. U konvice na čaj jsem zvedala ruce a pískala. Se zavedením vyššího školného jsem studium dramatického oboru bohužel musela ukončit, ovšem touha po sebevyjádření ve mně zůstala.
I proto jsem se o kulturní činnost zajímala i u nás v domově. A jedním z mých velkých přání se brzy stalo to, abych mohla hlásit informace v rozhlase, který potřebám domova slouží. Díky souhře událostí se mi to přání nakonec splnilo a dnes skutečně patřím k členům našeho hlasatelského týmu. Hlásíme jídelníčky, přání k narozeninám i akce, které se v našem centru pořádají, dnes třeba poslechové odpoledne s Josefem Zímou, rozhovory nad Biblí a generálku na pěveckou soutěž „Chrlický slavík“. Informace si vyhledám a spojím do jednoho hlášení. Většinou je čtu ze zápisníku braillského řádku, který se mi při této činnosti stal nepostradatelným pomocníkem. Nejsložitější jídelníček připravuji postupně přibližně měsíc předem a často ho ještě konzultuji s dietní sestrou, aby bylo vše v pořádku.

Rozhlas ovšem není vaší jedinou aktivitou. Čemu dalšímu se věnujete?
V našem domově se v minulosti vydával časopis Zornička. Jeho autory byli zaměstnanci, ale i my uživatelé jsme jej mohli obohatit svými příspěvky. Původně vycházela jako měsíčník v černotisku a v Braillově písmu. Vyprávěla hlavně o životě místní komunity, ale měla též svou poučnou a zábavnou rubriku, např. Okénko optika, vtipy apod. V roce 2004 tehdejší ředitelka Danuše Křiváková navrhla vydávat časopis také ve zvukové podobě, čehož jsme se s přítelkyní Vlastou Elsnicovou (rozenou Badovou) ochotně ujaly a začaly ji načítat nejprve na kazety. Díky podpoře Lubomíra Pouchlého získal časopis svou znělku, bylo tu úvodní slovo a články prokládané hudbou.
O 4 roky později asistentka ředitele Marie Janáčková a Lubomír Pouchlý přišli s nápadem vydávat Zorničku na CD. Ujal se toho Lubomír s cílem přibrat další načitatele z řad uživatelů. Tím chtěl zvýšit její pestrost. Upozornila jsem ho však, že Braillovo písmo nedokáží číst všichni plynule a zvukový záznam nemůže tedy jít do éteru. Kromě toho jsem mu nastínila svou představu, jak by se dalo technicky dosáhnout toho, aby čtení všech oslovených uživatelů bylo plynulé. Někdo by text mluvčímu v krátkých úsecích předříkával a on by jej prostě zopakoval. Předříkané věty se poté vystřihnou, čtení bude plynulé a nikdo nic nepozná. Lubomír ale pevně věřil, že to nebude třeba. Když se přesvědčil o opaku, dovolil mi, abych se načítáním časopisu a hledáním jeho čitatelů zabývala já. Bylo mi jasné, že nejdříve musím svou představu proměnit ve skutečnost.
Díky Ondřeji Dvorskému se mi to podařilo. Doporučil mi diktafon, program pro práci se zvukem a také mě s obojím naučil pracovat. To byla velká pomoc, která představovala poslední krůček k nalezení způsobu, jak předčítat články a později i pohádky. Nejdůležitější však je, že se do této činnosti může zapojit každý. Ve své době mě velmi potěšilo, když se o tomto nesnadném způsobu načítání zmínil Rudolf Volejník v časopisu Naše šance. Tenkrát ho zpracovávala Jindra Jarošová. Uvažovala jsem i o rekvalifikačním kurzu zvukový technik, který byl tenkrát pořádán v pražském středisku Dědina, ale dozvěděla jsem se o něm příliš pozdě. Letos bych se v práci se zvukem ráda zdokonalila v brněnském TyfloCentru.

A jak je to s těmi pohádkami?
Zpočátku je četla jen Vlasta. Jejich největším zdrojem pro ni bývala (se svolením tehdejšího šéfredaktora Jiřího Reichela) Světluška, příloha časopisu Zora. Tady bývaly krásné klasické pohádky, které máme velmi rádi. Vydali jsme celkem 6 CD a Vlastou načtené pohádky si dodnes s oblibou pouštíme před spaním. Po dvou letech jsem začala číst pohádky také já a zanedlouho se přidali i další zájemci. Někteří lidé se přátelí a pracují rádi spolu. Jiní se společně stýkat nechtějí, mohou mít ostych apod. S takovými pracuji samostatně. Vždy se snažím, aby během načítání byli všichni v psychické pohodě a abych je příliš nepérovala. Ovšem pokud je to jen trochu možné, vyžaduji práci s hlasem, správnou artikulaci, intonaci, v případě potřeby vykřiknout nebo mluvit tónem rozkazovacím, prosebným apod. A v takovém případě jde o dramatizaci, tak trochu rozhlasovou hru s dialogy. Druh umění, kterému se my nevidomí můžeme věnovat, já jako režisérka, načitatelé jako herci. Potřebujeme pouze počítač, program na stříhání zvuku a dobrou náladu.
V lednu 2019 nás Vlasta Elsnicová bohužel navždy opustila. V počítači mi zůstalo několik zapomenutých pohádek, načtených jejím krásným a podmanivým hlasem. Na vydání CD to ovšem nestačilo, proto jsem jako vzpomínku na ni vymyslela projekt „Přidejme se k Vlastičce“. K nalezeným pohádkám postupně vytváříme dramatizace dalších, které čerpáme z Vlastiny nejoblíbenější pohádkové knížky. Až jich bude dost, hodláme je vydat na CD. Ono „Přidejme se k Vlastičce“ je tak pojato vlastně dvojnásob. Do projektu se už zapojilo okolo 20 lidí a mohou se přidat další. Zájem projevili nejen uživatelé, ale i zaměstnanci. V jedné pohádce bude účinkovat dokonce náš pan ředitel.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104 číslo 5 březen 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Den blbec? Může být hůř!
NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS
Představujeme Jana Pakoše, kandidáta na viceprezidenta SONS
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Druh umění, kterému se my nevidomí můžeme věnovat
Lidé pořídili nové pianino, nevidomý školák teď zahraje kdekoli
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 03/2020
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Zámek Kunín – sídlo vzdělanosti a filantropie
Nejsme odlišní! Na území Olomouce vznikl web s cílem bořit mýty o hendikepovaných
ZDRAVÍ
Arytmie patří mezi nejčastější srdeční onemocnění
Univerzální dieta si klade za cíl chránit zdraví lidí i planety
SPORT
Černobílé problémy
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.