Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 2, leden 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Festina lente neboli spěchej pomalu
STALO SE: Adventní koncert
Zrakově postižení pomáhají firmám odstraňovat bariéry na webu. Pomohl jim v tom speciální kurz
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Vadim Petrov: Umění má sloužit lidem, dávat jim chvíle klidu, pohody a optimismu
ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Autoři se zdravotním postižením mohou soutěžit o Cenu ČSOB Internet a můj handicap
Internet a YouTube v mobilu pro nevidomé? Chtějí je, říkají vývojáři
Představujeme aktivity Střediska handicapovaných studentů na pražské Vysoké škole ekonomické
Až deset stížností ročně. Majitelé vodicích psů jsou často diskriminováni
Chování lékařů dál trápí pacienty, i když se situace zlepšuje, říká expert
ZDRAVÍ: Angínu rozhodně nepodceňujte.
SPORT: Zlato a stříbro z MS v benchpressu v Egyptě
Každá lekce je pro mě velká škola, říká trenér sebeobrany pro nevidomé
INZERCE
Tiráž

Každá lekce je pro mě velká škola, říká trenér sebeobrany pro nevidomé

Mnozí těžce zrakově postižení se bojí na ulici nosit bílou hůl mimo jiné z důvodu, že tím dávají najevo svůj zrakový hendikep a jsou snazší obětí pro případné zloděje. Jedním z důvodů, proč jsou cílem těchto lidí, je fakt, že nevědí, jak se bránit. S řešením přišlo TyfloCentrum Jihlava, které realizuje Kurz základů sebeobrany v praxi pro zrakově postižené. Ten finančně podporuje i Světluška. Vše o specifikách kurzu se dozvíte v rozhovoru s trenérem Stanislavem Vaňkem.

Jaká byla vaše první reakce, když přišla od TyfloCentra Jihlava nabídka, zda byste nechtěl vést Kurz základů sebeobrany v praxi pro zrakově postižené?
Na jednu stranu jsem byl hrdý na to, že si TyfloCentrum Jihlava pro tento specifický výcvik vybralo mou osobu. Na druhou stranu mi v hlavě proběhlo: „Co jako chceš ,slepce‘ učit? Zdraví lidi mají problém zvládnout konfliktní situaci. Co asi pak takovej nevidomej?!“ Ale nenechal jsem se hlavou odradit a začal jsem přemýšlet nad životem a možnostmi zrakově postižených lidí. Začal jsem se ptát děvčat z TyfloCentra Jihlava, jak vlastně fungují, co zvládnou, co nezvládnou, jak jsou na tom zdravotně. Pak jsem začal dávat dohromady plán, co má smysl učit, a co ne. Co jsou schopni udělat, na co jsou schopni reagovat, co u sebe nosí, co se psem. Prvotním a hlavním stavebním kamenem je prevence, aby se člověk do dané situace nedostal, a pokud ano, tak aby z ní „vycouval“ nebo měl na své straně více vítězných karet. Prevence se netýká pouze sebeobrany, ale i sebeochrany, tzn. i věcí jako mít vždy nabitý mobilní telefon, vždy někdo musí vědět, kam jdu a kdy asi přijdu, mít u sebe zalaminovanou kartičku s kontakty na mé blízké, rezervní klíč od bytu u souseda pro případ zabouchnutí či ztráty klíčů. Tyto věci jsou možná důležitější pro život než jak někomu s grácií přerazit nos nebo ho uspat. Ale umět to, může být jednou nebo taky nikdy milník mezi tím, zda uvidíte své děti vyrůstat či nikoli. Je lepší umět a nepotřebovat než neumět a potřebovat.

Trénovat osoby s handicapem má svá specifika. Jak jste se na kurz sebeobrany připravoval? Měl jste nějaké poradce?
Specifika tu určitě jsou, ale základy pro každý boj jsou stejné. Primárně fyzická kondice a nastavení hlavy pro boj či sebeobranu. Vzhledem k tomu, že jsem do této doby neměl žádnou zkušenost s tréninkem nevidomých, tak jsem informace sbíral v TyfloCentru Jihlava, kdy jsem řešil, zda se slepecká hůl či slepecký pes dají nějakým způsobem použít v rámci sebeobrany jednotlivce. Kontaktoval jsem i kynologa, jak vůbec probíhá trénink slepeckých psů a co se po nich vlastně chce. Co jsem se dozvěděl, tak slepecký pes je trénován především pro pomoc nevidomému a neubližování žádným lidem, tzn. nikoli na obranu. Dále jsem kurz založil přednostně na prevenci a situačním povědomí, jelikož fyzické řešení konfliktu ze strany nevidomého je velmi komplikované a úspěšnost závisí na fyzické kondici, nastavení hlavy a štěstí napadeného. Výuku jako takovou jsem založil na klinčových dovednostech (jeden drží) a úderech na krátkou vzdálenost. Pokud není jiného východiska a musí se bojovat, tak plán zní: zkrátit vzdálenost, navázat kontakt, definovat terč pro zásah a tvrdý úder, dokud není cíl eliminován. Poté útěk, zavolání pomoci (PČR, IZS) podle situace. Při přípravě jsem spolupracoval s Víťou Skalníkem z příbramského Výcvikového a vzdělávacího centra Tilius, o. s., a Emilem Ciprou z Combatives RBSD Plzeň, takže bych jim rád poděkoval. Dále bych chtěl také poděkovat svým asistentům Romaně Morrisové a Davidu Šťastnému, kteří mi při výuce pomáhají.

Byl jste před první hodinou nervózní? S čím jste na prvních hodinách začínal?
Byl, a to hodně. Nikdy předtím jsem nikoho s handicapem neučil, a tak jsem neměl žádnou zkušenost s tím, co od sebe i frekventantů mohu čekat. A s čím jsem začínal? Hlavně jsem většinu vysvětlování probírané látky začínal slovy: „Teď vám ukážu. Podívejte se, jak… Podíváte se na… Půjdete támhle k té zdi a tam…“ Pak jsem si uvědomil, že toho asi moc nevidí a bude třeba to vysvětlit jinak. Upřímně – tolik srandy jsem si na trénincích neužil jako s nevidomými. Co se týká metodiky, začal jsem se vzdálenostními a audio drily, kdy se frekventant snaží pomocí sluchu rozeznat směr a vzdálenost hovořící osoby. Poté jsme přistoupili k základnímu postoji, obraně proti držení, k úderům.

Jaké byly reakce z řad zrakově postižených po první absolvované hodině?
To by bylo asi lepší se zeptat jich samotných, ale nic negativního jsem nezaznamenal. Ale myslím si, že z té první hodiny jsem si toho odnesl mnohem více já než oni.

Zajímalo by nás, zda převažují na hodinách sebeobrany ženy či muži a zda vnímáte rozdíl v jejich přístupu k sebeobraně?
Na hodinách běžné sebeobrany převažují muži, pokud se nebudeme bavit vyloženě o ženské sebeobraně, která má také svá specifika. Já osobně nedělám rozdíl mezi tréninkem sebeobrany žen a mužů, jelikož ta fyzická stránka boje je pro oba stejná. A speciálně, pokud mám na výuce ženy, tak se rvou hlavně s chlapama, protože muži budou ve většině konfrontací jejich oponenty a je nutné, aby žena poznala své limity a získala reálné zkušenosti.

Co vás osobně na hodinách nejvíce baví a co nejcennějšího jste se od zrakově postižených naučil?
Každá lekce je pro mě velká škola, kdy musím improvizovat ve vysvětlování jednotlivých kroků nebo pohybů, které musím nejdříve slovně správně vyjádřit a následně musím obejít studenty a „tělo na tělo“ jim ten pohyb nechat společně zažít. Což někdy vede k velmi úsměvným situacím. Co jsem se od zrakově postižených naučil? Asi pokoře. Pokoře k životu a síle bojovat s tím, co nám život přinesl. Obdivuji každého z nich bez výjimek. Pro mě jsou válečníci, aniž by museli projít jakýmkoli výcvikem.

Od první hodiny uplynula dlouhá doba a za chvíli to budou dva roky, co jednou měsíčně vedete kurz pro zrakově postižené. Jaký progres vaši žáci udělali?
Popravdě výcvik 1x měsíčně 1,5 hodiny je velmi málo pro jakýkoli rozvoj a progres. Co je ale vidět, že každý z frekventantů bere výuku velmi vážně a snaží se dělat maximum v rámci svých možností. Pokud tedy přijde situace a budou muset něco řešit, tak udělají maximum, aby to pro ně dopadlo co nejlépe. A to je to nejdůležitější. Udělat v dané situaci maximum. Pak můžete jít v klidu domů a nic si nevyčítat, jelikož lépe už jste to udělat nemohl.

Plánujete s TyfloCentrem Jihlava rozšíření výuky i pro děti?
Co se týká dětské sebeobrany, tak plán zatím žádný není nebo o něm nevím, ale co není, může být. Osobně jsem vedl několik seminářů pro děti na dětských táborech, ale pravidelnou výuku prozatím nemáme.

A poslední otázku na závěr si nemůžeme odpustit: zkoušel jste si i vy sebeobranu se zavázanýma očima, abyste se vžil do kůže nevidomých?
Ano, zkoušel. Studoval jsem bojová umění jako Wing Tsun a různé filipínské styly, při jejichž výcviku se využívají tzv. taktilní drilly (Chi Sao, Hubud), při kterých mohou mít oba cvičenci zavázané oči. Bylo velmi zajímavé, jak ostatní smysly více zbystřily, když jeden z nich byl „vypnut“.

Stanislav Vaněk
Má za sebou více než 30 let tréninku bojových umění, sportů a sebeobrany. Pracoval u Policie ČR a je certifikovaným instruktorem Urban Combatives (Lee Morrison) a Red Zone Knife Defence Level 1 (Jerry Wetzel). Absolvoval rekvalifikaci MŠMT jako cvičitel. Aktuálně je jeden z instruktorů jihlavského Gauner Boxing Clubu. Jeho specializací je box, sebeobrana a boj s chladnými zbraněmi (nože, mačety). Od roku 2018 vede Kurz základů sebeobrany v praxi pro těžce zrakově postižené v TyfloCentru Jihlava.
Zdroj: rozhlas.cz

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104, číslo 2, leden 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Festina lente neboli spěchej pomalu
STALO SE
Adventní koncert
Zrakově postižení pomáhají firmám odstraňovat bariéry na webu. Pomohl jim v tom speciální kurz
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Vadim Petrov: Umění má sloužit lidem, dávat jim chvíle klidu, pohody a optimismu
ZORA RADÍ
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Autoři se zdravotním postižením mohou soutěžit o Cenu ČSOB Internet a můj handicap
Internet a YouTube v mobilu pro nevidomé? Chtějí je, říkají vývojáři
Představujeme aktivity Střediska handicapovaných studentů na pražské Vysoké škole ekonomické
Až deset stížností ročně. Majitelé vodicích psů jsou často diskriminováni
Chování lékařů dál trápí pacienty, i když se situace zlepšuje, říká expert
ZDRAVÍ
Angínu rozhodně nepodceňujte
SPORT
Zlato a stříbro z MS v benchpressu v Egyptě
Každá lekce je pro mě velká škola, říká trenér sebeobrany pro nevidomé
INZERCE
Nabídka putování s poutnickým spolkem Ultreia

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.