Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 2, leden 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Festina lente neboli spěchej pomalu
STALO SE: Adventní koncert
Zrakově postižení pomáhají firmám odstraňovat bariéry na webu. Pomohl jim v tom speciální kurz
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Vadim Petrov: Umění má sloužit lidem, dávat jim chvíle klidu, pohody a optimismu
ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Autoři se zdravotním postižením mohou soutěžit o Cenu ČSOB Internet a můj handicap
Internet a YouTube v mobilu pro nevidomé? Chtějí je, říkají vývojáři
Představujeme aktivity Střediska handicapovaných studentů na pražské Vysoké škole ekonomické
Až deset stížností ročně. Majitelé vodicích psů jsou často diskriminováni
Chování lékařů dál trápí pacienty, i když se situace zlepšuje, říká expert
ZDRAVÍ: Angínu rozhodně nepodceňujte.
SPORT: Zlato a stříbro z MS v benchpressu v Egyptě
Každá lekce je pro mě velká škola, říká trenér sebeobrany pro nevidomé
INZERCE
Tiráž

ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.

Člověk je tvor společenský, a na tomto miliony let starém faktu se nic nemění. Rozdíl je pouze v odlišnostech, jak se historicky měnila naše smečka – nebo chcete-li – nejbližší společenství. Další nadčasovou moudrostí je rčení, že není dobře člověku samotnému. K tomu si ještě každý může doplnit informace o zákonitostech postmoderních kmenů, týmů, spolků tělovýchovných a dalších zájmových skupin. Začasté vznikly právě na základě touhy jednotlivce po sdílení aktivit nebo názorů s jinými. Anebo jde o prosté přežití, když je situace pro jedince nebezpečná?
Anebo – je snad něco podivného, když žijeme sami, sami vstáváme, sami obědváme, sami uléháme? Není na čase s takovým podivínstvím něco rychle udělat?

Pojem introvert a extrovert je už téměř čítanková informace. Skoro každý ví, že introvert je člověk zahleděný do sebe, zatímco extrovert je duše otevřená, srdce na dlani a vyskytuje se vždy v nějakém houfu.

Není tomu tak vždycky
Představte si, že jste kdysi byli dítětem, které bylo samotářské, tiché, rádo si hrálo samo, jak mohlo, zalézalo někam do ticha, věnovalo se svým představám, myšlenkám, fantaziím. Možná rádo poslouchalo hudbu, četlo knížky, povídalo si v duchu se svým druhým „já“. Rodiče takového dítěte mohou zpanikařit, chtějí, aby se dítě chovalo jako ostatní. Svého potomka nutí, aby si hrál s ostatními dětmi, berou ho na všelijaké zážitkové akce, aby se mezi lidmi trochu obouchal. Jedou-li na dovolenou, kde jsou další děti, vnutí ho tzv. animátorovi, který se stará, aby se dětičky rekreujících se klientů nenudily. Tohle dítě se ale nenudí, dovede si samo se sebou poradit i bez animátora. Rodiče však donekonečna rozvíjejí představy, jak bude jednou jejich dítě – zvláště to s vadou zraku – nešťastné a osamělé.
Po čase se ocitne v mateřské škole, na základní škole a v dalších vzdělávacích zařízeních. Odjakživa ví, že se musí kamarádit s ostatními, a tak se kamarádí. V některých případech dosáhne obliby u svých vrstevníků, sdílí s nimi volný čas i zájmy, je orientované ve skupině. Tak to na první pohled vypadá. Druhý pohled, směřovaný kousek pod povrch, nám ukáže, že ze samotářského dítěte se nic neztratilo, tento mladý společenský tvor je možná středem pozornosti, ale vůbec to neznamená, že bývá, byť s nadlidským přemáháním, nadšen životem ve stálém komunikačním pohybu, v dokonalé interakci a ne-nudě. Je však pod tlakem, všichni očekávají, že perfektně splyne s třídou, kmenem, skupinou, týmem. Z klidného a spokojeného introverta se časem promění v poněkud nervózního introvertního extroverta, což může být společenské plus, ale jeho vnitřní život dostává slušně zabrat. Často netouží po ničem jiném, než po kousku samoty, kterou si ale pod tlakem veřejného mínění nemůže dovolit.
Nahlédněme do jiné rodiny, kde vyrůstá plaché, tiché dítě, ale jeho rodiče to neřeší. Mohou být sami také plaší a tiší, možná jsou rádi, že dítě neklade nároky na jejich čas a pozornost, možná, že vůbec nejsou přítomni a v rodině jsou nestandardní poměry. Malý introvert pomalu dospívá, Ve třídě je na ocase, a pokud se nestane obětí šikany, nikdo o něm nic moc neví. Možná má dobré studijní výsledky, ale možná také ne, protože na rozdíl od hyperaktivního spolužáka si ho nikdo nevšímá, leda když se zjistí, že v mnohých předmětech neprospívá, ač jde o tzv. hodné dítě.
V každém dospívajícím člověku se odehrávají změny, které dost rozčeří jeho emoční výbavu a mohou nastartovat dosud nepociťovanou touhu po sociálních kontaktech a hlubších vztazích. Chování dosud spokojeného introverta se může v dospělosti změnit v nejisté reakce s charakteristickými projevy pocitu méněcennosti. Jeden klient své vnímání okolní společnosti popsal těmito slovy:
„Všude kolem mě jsou hovořící, smějící se nebo rozvášnění lidé, jen já sedím v koutě a v ničem z toho se nevyznám. Znamená to, že jim patří svět a mně jenom ta židle, na které sedím?“

Pozitiva, negativa…
Bez ohledu na kategorii, do které jsme se sami zařadili, měli bychom zvážit, co nás stojí, když máme na každém prstu pět přátel, a co nás stojí, když máme jedinou kamarádku nebo kamaráda.
Život ve velkém houfu nemusí vždycky přinést kýžené citové uspokojení. Je dost vysilující být neustále k dispozici, pomáhat, kde se dá, a přitom sršet dobrou náladou, vtipnostmi nebo zajímavými historkami. Výhodou je, že nás tato role dost rychle naučí pochopit, jak funguje skupina, jaké jsou její zákonitosti a struktura. Následně se většinou dobře orientujeme v kolektivech dospělých, umíme předpokládat, jak se skupina může projevovat a měnit, jsme si vědomi, jakou roli můžeme nebo chceme zastávat.
Nevýhodou života ve smečce nebo v houfu je, že nemíváme dostatek prostoru pro sdílení důvěrnějších chvilek, bojíme se svěřovat se svými osobními radostmi a trampotami, protože se mohou celkem rychle stát veřejným tématem, a navíc tu hrozí riziko zneužití našich tajemství.
Kdo nenašel zalíbení ve smečkovém životě, hledá si „kámošku na celý život“ nebo „životní lásku“. Když se zadaří, může se přátelský nebo milostný vztah stát smyslem našeho života. Co je na světě lepšího než pevný a spolehlivý vztah?

Ideál?
Člověk s malými zkušenostmi ve společenských vztazích pravděpodobně dospěje k ukvapenému rozhodnutí a svou „životní výhru“ si bude idealizovat. Na první pohled se zdá, že život s vyhlédnutým člověkem je bez rizika, vždyť je tu někdo, kdo mi rozumí, má mě rád a dobrovolně tráví každou volnou chvíli se mnou.
Dobrovolně?
Riziko, které jsme zprvu vůbec netušili, je v silné citové závislosti na jednom člověku. Není ani tak důležité, je-li to sourozenec, kamarád, někdo v basketbalovém týmu nebo kolegyně na pracovišti. Hlavně, že nejsme už osamělí a v jeho přítomnosti se cítíme bezpeční a respektovaní, máme pocit vlastní důležitosti. A navíc – dotyčné osoby si můžeme vážit, ona si váží nás, a tak vyhledáváme její přítomnost tak často, jak je to možné. A tady nejednou začíná drama závislého vztahu, který může být stejně nebezpečný jako vztahy nezávazné nebo „jednorázové“.
Pokračování

Dr. Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104, číslo 2, leden 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Festina lente neboli spěchej pomalu
STALO SE
Adventní koncert
Zrakově postižení pomáhají firmám odstraňovat bariéry na webu. Pomohl jim v tom speciální kurz
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Vadim Petrov: Umění má sloužit lidem, dávat jim chvíle klidu, pohody a optimismu
ZORA RADÍ
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Autoři se zdravotním postižením mohou soutěžit o Cenu ČSOB Internet a můj handicap
Internet a YouTube v mobilu pro nevidomé? Chtějí je, říkají vývojáři
Představujeme aktivity Střediska handicapovaných studentů na pražské Vysoké škole ekonomické
Až deset stížností ročně. Majitelé vodicích psů jsou často diskriminováni
Chování lékařů dál trápí pacienty, i když se situace zlepšuje, říká expert
ZDRAVÍ
Angínu rozhodně nepodceňujte
SPORT
Zlato a stříbro z MS v benchpressu v Egyptě
Každá lekce je pro mě velká škola, říká trenér sebeobrany pro nevidomé
INZERCE
Nabídka putování s poutnickým spolkem Ultreia

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.