Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 21 Listopad 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Mluviti stříbro
POZVÁNKY: Den otevřených dveří v Krakovské
Koncert SONS ve Španělském sále
STALO SE: Poznali jsme slepecké muzeum v Polsku
Proběhla Bílá pastelka
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel – Vladimír Dvořák
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Zlín a Olomouc
Marie Kebrdlová – OO Olomouc
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2017
Nad zlato – Kudy chodím, tudy spím
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Přišel o oko. Navrhl 3D tisk očních protéz
Hmatám město veliké
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
MEZINÁRODNÍ DÁMA
INZERCE

Nad zlato – Kudy chodím, tudy spím

Takto vyjádřila Štěpánka soubor svých problémů a potíží, kterým se někdy obecně říká „únavový syndrom“. Odborníci o této zdravotní poruše leccos vědí, ale její příčiny spíše odhadují. Příznaky jsou tak variabilní a složité, že málokdo může zběžně a jednoznačně únavový syndrom diagnostikovat a najít účinnou terapii na první pokus.
„Od malička mám zrakovou vadu, která mi více nebo méně komplikuje život,“ říká třicetiletá Štěpánka. „Nikdy jsem neměla žádnou průkazku ani nějaké příspěvky, protože jsem docela slušně viděla. Řidičák mi sice nepovolili, ale jinak to šlo.
Když se mi narodila dvojčata, která jsem obě kojila skoro do dvou let jejich věku, zdálo se mi, že o něco hůř vidím. Oční doktorka mě uklidňovala, že se to srovná, až dvojčata odstavím. Možná se to trochu zlepšilo, ale i tak jsem musela dostat o dost silnější brýle.
Hrozně jsem se těšila do práce, byla jsem předtím docela ambiciózní a ve firmě, kde jsem pracovala, byl před mateřskou reálný služební postup. Představovala jsem si, že se vrátím a budu pokračovat, kde jsem přestala. Nešlo to. K mé práci patřila práce s počítačem, s tabulkami a čísly, hledání na internetu, psaní objednávek, faktur a dodacích listů, zkrátka, nesměla jsem dělat chyby. A já je dělala. Byla jsem neustále ve stresu, zhruba po třech hodinách práce jsem na ten počítač prostě přestávala vidět. Ptala jsem se ve specializované firmě, která prodává aplikace pro zrakově postižené, co pro mě mohou udělat. Vyzkoušela jsem si pár aplikací, ale v podstatě nic nevyhovovalo. Když jsem si tabulku zvětšila, úplně ztratila smysl, nemohla jsem najít její okraje a další věci.
Přišly Vánoce, na které jsem se moc těšila, hlavně, že vypadnu z práce, kde už jsem začala být dost nápadná svou pomalostí a nespolehlivostí. O víkendech jsem pekla cukroví, nakupovala dárky, uklízela byt. Byla to příjemná změna, ale ten stres se nezmenšoval, protože mi kvůli zhoršenému vidění všechno dlouho trvalo. A pak mě sklátila tak děsivá viróza, že jsem ty Vánoce v podstatě proležela a prospala. Ještě že máme babičky, které se o všechno postaraly. Nemocná jsem byla do konce ledna. Zkusila jsem jít do práce, ale nebyla jsem schopná udržet oči na počítačové obrazovce. Usínala jsem uprostřed věty, v autobusu mě musel řidič budit, abych nepřejela do další zastávky, která je v našem městě daleko od mého bydliště. Spala jsem o víkendech, spala jsem v práci. Nakonec mi na imunologii řekli, že je to únavový syndrom. Dostávám léky, jsem na dlouhodobé neschopence. Poraďte mi ale – co s tím, když spím, kudy chodím i s těmi drahými léky a velmi šetřící životosprávou? Nikdo mi pořádně nevysvětlil, co mi vlastně je. Nejdřív prý, že je to od očí. Imunolog ale řekl opak, že oči se mi zhoršily kvůli slabé imunitě. Fakt nevím, co si se sebou počít.“

Poradna
Ve světě globalizace a konzumní společnosti je málo lidí, kteří se necítí unavení. Práce, jakkoliv ji za nás často vykonávají všelijaké technologie, je zátěží, na jakou je málokterý organizmus schopen reagovat bez únavy. Koncem minulého a začátkem nynějšího století se „únavový syndrom“ stal zaklínadlem všude tam, kde se někdo zhroutil buď pod tlakem psychické zátěže, nebo zkrátka proto, že pracoval nad své fyzické a duševní možnosti.
V současné době se s termínem únavový syndrom přece jen trochu šetří, zlepšily se diagnostické metody i účinnost léčby této vážné zdravotní poruchy, která se dostala až do kategorie chronických onemocnění.
Jestliže je člověk (a to především ženy) vystaven dlouhodobější zátěži, dostavuje se extrémní únava a třeba i další příznaky vyčerpání, jako např. bolesti hlavy, zad, nenálada až deprese, přílišná spavost nebo naopak nespavost. Nemusí to být pokaždé symptomy únavového syndromu, často stačí vzít si dovolenou, pořádně se vyspat, zabývat se svými oblíbenými aktivitami, zvýšit dávku vitamínů (zejména C a skupiny B), magnézia, a svět se zase zdá přívětivý a srozumitelný.
Lidé (a je jich asi 3 % v populaci) trpící chronickým únavovým syndromem však s takovou radou nepochodí. Léčba této nemoci si žádá trpělivost, čas, změnu životního stylu a často i změnu dosavadního povolání.
Naše babičky říkávaly „tělíčko si řekne, co potřebuje,“ a přidávaly nám na talíř další hromádku kyselého zelí nebo další borůvkový knedlík zasypaný tvarohem. Nevěděly mnoho o zdravé výživě, a přesto nikomu nechyběly vitamíny, bílkoviny ani energie. Těmto dobám odzvonilo s tzv. vyspělejší civilizací. Tělíčko nám častokrát napovídá úplné nesmysly. Místo kvalitní a jednoduché stravy požíváme potraviny, které by naše babičky hodily slepicím nebo vepříkovi.
Když nám rozum naopak říká, vypni, vyspi se, jdi mezi lidi, zaběhej si nebo zaplav, narovnej si záda, nekuř, dej si páteční půst, málokdo poslechne. Pak přijde chřipkové období nebo nadměrný stres, něco se stane v rodině nebo nás vyhodí z práce – a je tady! Co? Prostě únavový syndrom.
Ano, únava je jistě námět k zamyšlení, ale nám se nehodí do mlýna. Tak si v lékárně koupíme paralen a hlívu ústřičnou v tabletkách a myslíme si, že jsme se zachránili, a jedeme dál na plný plyn. Jenže přestáváme zvládat úplně normální aktivity – společenský život, sport, sex. Když se přinutíme k obvyklému chování, většinou nás to složí. Následují další virózy, deprese, migrény, bolesti kloubů i svalů. Spíme 15 hodin denně, ale spánek nám žádnou úlevu nepřináší. Naopak, po nějaké době máme paradoxně potíže se spaním.
Jestliže obtíže trvají přibližně půl roku, je opravdu na místě přestat si hrát na furianty a navštívit lékaře, který nejspíš označí tento stav za chronický únavový syndrom (odborně benigní myalgická encefalomyelitida). Když lékař vyloučí onemocnění (např. roztroušenou sklerózu nebo onkologický nález), které by mohlo primárně únavu způsobit, je pravděpodobné, že doporučí pacienta do péče imunologického nebo psychiatrického pracoviště. Donedávna se totiž usuzovalo, že toto onemocnění je psychického původu. Může to tak být, nikoliv však jednoznačně.
Další teorií je porucha imunitního systému. K tomuto předpokladu vede odborníky zkušenost, že velká část postižených dobře reaguje na antivirotika. Kromě předepsaných léků bývá velkou pomocí i psychoterapie, pokud je pravděpodobnost onemocnění vázána na psychickou dlouhodobou zátěž. Jako podpůrná léčba bývá navrhována, kromě zásadní změny životosprávy, i nabídka relaxačních technik. Doporučuje se i poslouchání hudby, pobyt na zdravém vzduchu, srovnání si vlastní hodnotové orientace včetně zlepšení rodinného klimatu. Okolí nemocného by mělo být dobře informované o tom, že postižený není simulant, ale člověk trpící vážnou nemocí. Jakákoliv pomoc, která nemocnému usnadní život, je nejen vítaným darem, ale především nutným prostředkem psychické i fyzické podpory, kterou nemocný nezbytně potřebuje.
PaedDr. Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 21 Listopad 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH:
ÚVODEM
Mluviti stříbro
POZVÁNKY
Den otevřených dveří
Koncert SONS ve Španělském sále
STALO SE
Poznali jsme slepecké muzeum v Polsku
Proběhla sbírka Bílá pastelka
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Devatero řemesel – Vladimír Dvořák
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Zlín a Olomouc
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 11/2017
Nad zlato – Kudy chodím, tudy spím
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Přišel o oko. Navrhl 3D tisk očních protéz
Hmatám město veliké
SPORT
Černobílé problémy
Mezinárodní dáma – pravidla v kostce
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.