Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 12 Červen 2013

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Tmavomodrý festival
Čtyři hvězdičky pro Palatu
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 6
Pro výuku předškoláků
Stopy 6 – Daruj knihu, daruješ radost
Jedinečné zážitky
Pohádkový výlet mezi kapkami deště
Indiánská hmatová výstava v Praze
Bečovský zámek
Triumf opavských kuželkářů
Nejmenší výprava na „Evropu“

Jedinečné zážitky

V minulé Zoře jsme psali o tom, že součástí 42. ročníku mistrovství floristů ČR Děčínská kotva byl poprvé v historii Zážitkový den pro nevidomé a slabozraké. Pořadatelé zajistili pro šest desítek zrakově postižených účastníků a jejich průvodců ze severních Čech zajímavý program, dopravu i občerstvení. Jaké zážitky si účastníci odnesli?

Ivana Pelešková z Meziříčí u Kadaně:

Počasí se na nás jenom smálo, vlak do Ústí nad Labem přijel na čas. Skupinu mně podobných účastníků naložil autobus, co nás dovezl až na Děčínský zámek. Po úvodní řeči organizátorů jsme se rozdělili do skupin po dvaceti. Takovéto akce jsem se zúčastnila poprvé a tak nemám žádného srovnání a proto píšu, jak jsem to vnímala já. Skupinky mohly být menší, patřím k těm, co chtějí slyšet výklad a zároveň si to potřebuji osahat.
Soutěžní práce byly nádherné, na vysoké profesionální úrovni. Před lety chybělo tak málo, a mohla jsem se této soutěže zúčastnit i já. Tenkrát nebyl takový sortiment květin a trendy, vazby jiné. Všechno se mění, zrychluje, zjednodušuje, ale to neznamená, že to nemá svoje kouzlo a půvab. Hltala jsem každé slovo výkladu. Poněvadž o tom něco vím, ruce chtěly vědět víc. Bohužel od vystavených prací nás dělila z pochopitelných důvodů páska. Poznávání pomocí čichu, chuti bylin, zeleniny, která se dá vtipně využít k aranžování, mě pobavilo.
„A teď si vyzkoušíte vypíchat malé aranžmá na stůl.“ Moje soutěžní ego vystoupalo do třetího patra. U každého místa byla připravena nádoba s květinami, bylinami a listy k aranžování, miska s pijaflorem a nožík. Samozřejmě já jsem si věděla rady, ale myslím, že chyběl takový malý rychlokurz, dnešním jazykem manuál základů. Studentky vtipně v oranžovém, byly milé, ochotné, ale příliš ostýchavé, nebo příliš ohleduplné?
Nejvíce se mi líbily floristické kompozice, které vytvořili studenti lednické vysoké školy přímo pro naše ruce i uši. Jedna práce mě zaujala natolik, že bych si chtěla sama něco podobného vytvořit. Materiál, představu a velkou chuť mám.
Příjemným zakončením zážitkového dne byla prohlídka zámku s možností si sáhnout na historii. Jako dítě by mě ohromily velké plochy na klouzání. Ve věku dospívání romantické představy o hrdinských činech a věčné lásce. A dnes? Dotýkám se ornamentu na velké masivní skříni a mě napadá, jak bych utírala prach, když je tak ohromná; ty okna se určitě nešroubují. Jak přízemní a nehodné představy těmto prostorám, kde
kráčela dávná historie.
Nevhodné myšlenky zaplašil dobrý oběd. Na cestu domů jsme každý dostal voňavý citrónový muškát s malou beruškou.

Zuzana Chalupová z České Lípy:

Kamarád mi poslal nabídku na zážitkový den na Děčínském zámku. Nabídka nás zaujala a tak nás jelo z Českolipska asi 17. Vlakem do Děčína je to kousek, na nádraží na nás čekal autobus, který nás dovezl až na zámek. Není to sice daleko, ale pro naše starší se to hodilo.
Na zámku jsme si nejdříve vyzkoušeli aranžování květin. U toho nám pomáhaly slečny učnice, které byly zprvu trochu nesmělé, ale pak si zvykly. Prohlídka zámku byla také moc hezká, i když byl prohlídkový okruh z časových důvodů zkrácený.
Následovala ochutnávka toho, co se dá jíst z flóry. Nová věc pro mě byla rostlina stélie, vhodná jako sladidlo pro diabetiky; už jsem o ní slyšela, ale až teď jsem ochutnala lístek...

Roman Vaněk:

Když nás od zastávky linkového autobusu přivezli organizátoři autem na zámek, ujala se nás asistentka Pavla, která nás odvedla do sálu, kde nás čekala překvapení: rozpoznat vůni i chuť rostlin, vyzdobit si sami kytku. Ze začátku jsem byl v šoku, protože jsem to nikdy nedělal, ale byla to pro mě výzva. Ujaly se nás učnice zahradnické školy. Já měl při ruce devatenáctiletou Andrejku, která mi říkala, co je to za květinu, rostlinu... Nakonec se to povedlo a já jí svou kytku daroval. Andrejko, i tímto ti děkuji!
Na nádvoří se mě opět ujala má asistentka Pavla. Čekala nás prohlídka zámku s pěkným výkladem o jeho historii. Potěšilo mě, že jsme si my nevidomí mohli ohmatat některé exponáty, jako nábytek, čajový porcelán aj.
Pak se mi líbila spousta různých výtvorů, které vystavovali studenti, a pamatovali při tom na naše možnosti vnímání. Já osobně jsem si to užil a tímto bych chtěl poděkovat organizátorům akce.

Miroslav Kaiser z Varnsdorfu:

Bylo to moc zajímavé, hlavně když jsme aranžovali živé květiny. Byl jsem z toho paf, nikdy v životě jsem to nedělal ani jako vidící člověk.
Mě se při prohlídce zámku ujala Hanička Petrášová, která také špatně vidí. Je z České Lípy, kde jsme se poznali. Jezdíme tam totiž s Romanem do střediska pro nevidomé; je to tam super a taky proto chci upozornit, že jsou u nás dveře otevřené každému, kdo má problémy s očima.
Hanička mi vše podrobně popisovala, kde co je, dala mi ruku na věci, které jsem si mohl osahat. Akorát co mne docela štvalo, a to asi nejsem sám, že s námi na výstavě byli i občani Německa, kteří bohužel dost mektali a někdy nebylo slyšet, co nám paní průvodkyně povídá. Pro nás nevidomé je sluch jeden ze smyslů, které hodně používáme.
Závěrem taky trošku kritiky na oběd. Oběd byl celkem fajn: česnečka a knedlík s lázeňským gulášem, ale pivečko už měli jenom bez alkoholu a to já prostě nemusím. Ovšem sotva jsem dojedl, zazněla hláška, abychom opustili svá místa, že jsou tady další lidé, kteří se chtějí najíst. Tak jsme se s Romčou ani pořádně nenapili a šli jsme do zámeckého parku, kde jsem vyvenčil moji vodicí fenku Bailey, která byla rovněž pro mnohé atrakcí.

Ivana Rychnová z Děčína:

Páteční den byl opravdu zážitkový, užili jsme si to moc; velmi se mi líbila část, kde jsme si mohli podle své fantazie vytvořit květinovou vazbu a potom si ji odnést domů. Je pravda, že přítomné dívky tam stály a spíše se nudily, než by přispěchaly na pomoc. Ale chyba nebyla v nich, potřebovaly postrčit, byla to pro ně taky nová zkušenost. S lidmi našeho typu se nestýkají každý den. Ale mnou vytvořená kytička mi dělá radost ještě dnes.
K čtvrtečnímu galavečeru bych řekla asi toto: Bylo to, co se týká nevidomých, trochu nedotažené. Na zámek jsme se dostali bez potíží, hodinu a půl jsme poslouchali vyhodnocení jednotlivých soutěží, potom zazpívala tři písničky Petra Janů a potom byl raut, na který měli vstup pouze lidé označení náramkem. Kdybychom to věděli dopředu, s kým se zkontaktovat, asi by to vyšlo, ale po skončení oficiální části opravdu nebyl nikdo, na koho bychom se obrátili.
My jsme si s manželem prohlédli vystavené květiny, ale bylo mi to hloupé vůči ostatním třem párům, které z tohoto večera moc neměly. Těšily se na Petru Janů a ta potom zpívala v té uzavřené společnosti. No, ale v pátek se nám to myslím líbilo všem a za to moc děkujeme.

Vladimír Krajíček z Lovosic:

V změti počitků mě párkrát zarazila má vlastní neschopnost určit „známou“ vůni či chuť. Vysoce oceňuji nápady studentů pro podnícení našeho hmatu. Z dostupných soutěžních kytic se mi moc líbila ta z lučních travin a květin – jakoby plebejská, a přece zajímavá svou pestrostí a snadnou dostupností každému, kdo si od jara do podzimu vyrazí do přírody.
Také bych uvítal, kdyby se nám při prohlídce exponátů a v „tvůrčí dílně“ více věnovali přítomní odborníci nebo studenti zahradnické školy, kteří byli v oranžových vestách, úmyslně podobných těm, co nosí někteří naši vodicí psi (jak jsem doporučil při přípravě akce). Zato na cestu domů nám naložili neuvěřitelné množství voňavých citrónových muškátů jako přívažek k jedinečným zážitkům.
red.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 97 Číslo 12 Červen 2013
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Tmavomodrý festival
Čtyři hvězdičky pro Palatu
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 6
Pro výuku předškoláků
Stopy 6 – Daruj knihu, daruješ radost
Jedinečné zážitky
Pohádkový výlet mezi kapkami deště
Indiánská hmatová výstava v Praze
Bečovský zámek
Triumf opavských kuželkářů
Nejmenší výprava na „Evropu“

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.