Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 4 Únor 2013

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Podpora aktivnímu životu
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 2
Operace očí v Etiopii
Mé vzpomínky
Slepý Francouz úspěšně podniká
Kampaň chodící lidé
Stopy 2 – Mrkev a černé brýle
Chytrý a mluvící mobil
Počítadla na látce
Země nevidomých
Cesta za úplné tmy
Dvě akce
Pozvání na zahraniční dovolenou
Z nabídky Tyflo Vysočina Jihlava

Stopy 2 – Mrkev a černé brýle

„Postavíme mu sněhuláka na uvítanou,“ oslovila jsem manžela rozvalujícího se na kanapi před bednou. Pak jsem šla do sklepa pro mrkev, z koše na třísky jsem vylovila dvě navlas stejné modřínové šišky, starý hliníkový hrnec jsem sprejovými barvami změnila na apartní klobouk. Povedená taškařice mohla začít.
„Nebudem ho stavět velikýho, aby na něj dosáhl,“ naplánoval sochařské dílo můj manžel. Že by byl takový cíťa a chtěl našemu malému hostu zprostředkovat realistickou postavu sněhuláka v životní velikosti dítěte, to si nemyslím. Odpoledne ale v televizi začínal druhý díl čehosi, a to se zřejmě nesmělo zmeškat.
Saša vyletěl z auta rovnou do závěje. Strašně ječel, nesnáší mokré ruce, ale brzy byl uvnitř chalupy a už začal tejrat svým obvyklým způsobem: „Už tady bude kakao a taky buchta,“ začal vesele, po autisticku.
„Jo, vydrž chvilku,“ na to já.
„A potóóóm ?“
„Potom si vezmeš kombinézu a půjdem ven.“
„A potóóóm ?“ ptají se ústa plná buchty.
„Potom se půjdeme podívat na sněhuláka, kterého jsme ti s Richardem postavili.“
„Sněhuláka chceš!“ zní jednoznačná odpověď.
Sněhulák stojí na rohu verandy a Saša dosáhne všude. Najednou vzkřikne: „Protézku nechceš!“ a šišky nahrazující oči letí někam do dáli. Jakkoliv Saša nezvládá mokré ruce, přejíždí drobnými prsty i dlaněmi po celé postavě sněhuláka a všechno bedlivě ohmatává. „Brejle chceš!“ zní další přání. Cupitám do chaloupky a ze šuplete vyndávám sluneční brýle. Richard střelhbitě vymodeluje uši, za které by se nemusel stydět ani sloník Dumbo. Saša obratně nasazuje sněhulákovi tmavé brýle a zdá se, že je spokojen. Pak ale objeví košťátko z větve a to také odlétá kamsi do prostoru. „Nemáš ani hůlku, ani hůlku, hůlku opravdu chceš a sněhulák rychle pryč!“ V překladu to znamená – chci hůl pro sněhuláka, aby mohl bezpečně odejít. Znovu do chalupy a hledám starou náhradní signálku, kterou mám ve skříni pro Strýčka Příhodu. Nebo pro sněhuláka? Běžím na verandu a skoro s omluvou přimodeluji slepeckou hůl ke sněhulákovi.
„Domů chceš, už tady bude teplo,“ dožaduje se Saša a bere sněhuláka za druhou ruku. Ta upadla a Saša má záchvat na krajíčku. „Sašo, nemůžeme vzít sněhuláka do tepla, on by se rozmočil, on nemá rád mokré a teplé věci.“ Dětská tvářička se krabatí a strnulá postavička hrozí upadnout v nezaměnitelném hysterickém záchvatu. Naštěstí je tu Richard, který pospíchá taky do tepla. „Počkej,“ povídá stařešina rodu. „Když vezmeme sněhuláka do tepla, Saša aspoň pozná, jak se voda mění ze skupenství pevnýho do skupenství mokrýho. To se mu může hodit ve škole.“ Jdu tedy do kůlny pro vaničku, do které posazujeme sněhuláka a triumfálně ho neseme do chalupy v improvizovaných nosítkách, jako kdysi nosili v průvodu Kleopatru. Ta ovšem neměla v ruce slepeckou hůl a možná ani sluneční brýle.
Sněhulák tedy chvilku bydlel s námi v kuchyni. Sašovi jsem pořád ukazovala, jak se mění ze skupenství pevného na skupenství mokré.
„A potóóóm?“ chtěl vědět Saša další díl domácího seriálu.
„Potom půjdeme spát.“
„A potóóóm?“
„Pak bude snídaně.“
„Už tady bude sněhulák!“ zněl návrh programu na ráno.
„Dobře. Nasnídáme se a potom bude zase sněhulák.“
Ráno byla v kuchyni vanička s vodou a se sněhulákovými atributy, kromě mrkve, kterou Saša v noci snědl. Má rád červená jídla, takže všechno, co dostane na talíř, je ozdobeno kečupem, malinovou šťávou nebo rybízovou zavařeninou. To podle druhu jídla. Takové libůstky prý patří k autistickým projevům. My už se nedivíme, my už si zvykli, protože Saša u nás není poprvé.
Uklidila jsem vaničku, otřela brýle, nachystala novou mrkev a hůl jsem ozdobila zbytkem sprejových barev. Je hodně do červena. Červenou má Saša rád, možná že ne tolik kvůli autismu, jako spíš proto, že ji vidí posledním zbytkem zraku ve svém zbývajícím očičku.
Ráno, jen co se rozednělo, stál Saša u dveří. Všimla jsem si, že má z nočního ohmatávání sněhulákovy metamorfózy úplně mokré rukávy od pyžama. Jo, tak to je dobrá psychoterapie, myslím si. Možná, že si kluk už bude umývat ruce pod tekoucí vodou, a ne jen žínkou. A třeba se i osprchuje bez záchvatu vzteklé hrůzy. Uvidíme, pravila jsem v duchu s ohledem na svou slabozrakost.
Nový sněhulák stál opět na rohu verandy nedaleko poleťáka. Rozumějte – obyčejné děti mívají houpačku, Saša má poleťáka. Rozdíl je na první pohled patrný, poleťák létá skoro až k nebi bez ohledu na roční období. Saša poletuje a sněhulák s obrovskýma ušima zírá do kraje. Vlastně nezírá, ale má tak velké uši, že může slyšet i pod sněhem trávu růst.
„Sašo, proč má sněhulák tak velké uši?“ ptám se chytrácky.
„Rychlík 12.45 Tanvald Praha, pomalík 16.15 Tanvald Turnov“ zní pohotová odpověď. V životě u nás žádné vlaky nejezdily, ale kdo ví, sněhulák je může klidně slyšet, s těma ušiskama. Jdu do místního koloniálu. Pár ženských stojí u pultu s uzeninami. Taky Věra Brožová. A hned je zvědavá, a hned komentuje: „Tyjo, tobě nestačí, že jsi skoro slepá, ještě si berete na prázdniny toho slepýho vzteklouna, fakt vás obdivuju. A hele, proč máte na verandě ještě slepýho sněhuláka? To jako že kdo vysoko sedí, daleko vidí?“ snaží se Věra o dobrý vtip.
„Ale ne, ty ničemu nerozumíš,“ uvádím tu běsnou ženskou do reality. „On totiž poslouchá, když jede vlak, víš?“
Věra vytvoří tak překvapený obličej, že mám co dělat, abych nevybuchla smíchy. „Tyjo, tobě asi hrabe, jakej vlak?“
Beru do ruky pytlík mrkve a postupuji k pultu. „Jakej vlak? No přece ten, kterej už ti dávno ujel, Věruš,“ upřesnila jsem a dál se věnovala nákupu. Věruš už ani nepípla. Chci věřit, že je to navždy.
Delicie Nerková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 97 Číslo 4 Únor 2013
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Podpora aktivnímu životu
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 2
Operace oči v Etiopii
Mé vzpomínky
Slepý Francouz úspěšně podniká
Kampaň chodící lidé
Stopy 2 – Mrkev a černé brýle
Chytrý a mluvící mobil
Počítadla na látce
Země nevidomých
Cesta za úplné tmy
Dvě akce
Pozvání na zahraniční dovolenou
Z nabídky Tyflo Vysočina Jihlava

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.