Smlouva o přistoupení obsahuje se všemi svými přílohami celkem 5000 stran.
16.4.2003 podepsala ČR v řeckých Aténách Smlouvu o přistoupení ČR k Evropské unii. Vláda svěřila tento akt do rukou prezidenta, premiéra a ministra zahraničních věcí.

Na textu smlouvy se začalo pracovat v březnu roku 2002. Vyjednavači Unie a kandidátských zemí se postupně museli dohodnout slovo po slovu na celém textu. Hlavním pravidlem bylo, že text nesměl jít za rámec výsledků přístupových jednání.

Nejnáročnější částí bylo sjednávání přechodných období a obecné části smlouvy, protokolů a deklarací. Tato jednání kladla vysoké nároky na koordinaci práce státních úřadů ČR. MZV muselo v poměrně krátké době získávat stanoviska k projednávané otázce od všech relevantních resortů azapracovat je do společného dokumentu. V závěrečném finiši před koncem roku 2002 často zbývalo na zpracování stanovisek jen pár dní, někdy se stávalo, že to byly i hodiny. Kdyby se ale nepodařilo dodat včas stanovisko naší země, hrozilo nebezpečí, že text bude přijat tzv. tichou procedurou (t.j. pokud nejsou v danou hodinu vzneseny připomínky, má se za to, že text je považován za odsouhlasený). Zárukou úspěšného jednání bylo vytvoření týmové spolupráce MZV se všemi resorty, které do budoucna připravilo ČR na systém práce s orgány Evropské unie.

Text smlouvy vznikal v angličtině a postupně byl překládán do českého jazyka. Anglická verze smlouvy byla dokončena na začátku února letošního roku. Konečná jazyková a právní korektura textu však skončila až o dva měsíce později.

Smlouva o přistoupení k Evropské unii je mezinárodní smlouvou, jejímiž smluvními stranami jsou stávající členské státy na straně jedné a deset přistupujících států na druhé straně. Tímto dokumentem smluvní strany projevují vůli rozšířit Evropskou unii k 1. květnu 2004 o deset nových států, a to za podmínek uvedených v této smlouvě.

Smlouva o přistoupení k Evropské unii je mezinárodní smlouvou, jejímiž smluvními stranami jsou stávající členské státy (Belgie, Dánsko, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie) na straně jedné a deset přistupujících států (Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) na druhé straně. Tímto dokumentem smluvní strany projevují vůli rozšířit Evropskou unii k 1. květnu 2004 o deset nových států, a to za podmínek uvedených v této smlouvě. 

Smlouva o přistoupení byla sjednána jako jeden smluvní dokument, upravující společné přistoupení všech deseti zemí. Smlouva o přistoupení kromě obecných ustanovení obsahuje zvláštní ustanovení pro každý jednotlivý stát. Tato ustanovení v případě České republiky odráží výsledky jednání o jejím přistoupení k Evropské unii, završených na summitu v Kodani v prosinci roku 2002. 

Základní části tvoří vlastní krátká Smlouva a tzv. Akt o přistoupení, který je nedílnou součástí Smlouvy. Ke smlouvě o přistoupení je připojen Závěrečný akt.

Smlouva o přistoupení stanoví, že deset přistupujících států se stává členy Evropské unie a smluvními stranami všech platných smluv, na nichž je Evropská unie založena, a to k pevně určenému datu 1. května 2004 za podmínky, že před tímto datem budou dokončeny ratifikace ve všech současných i budoucích nových státech Evropské unie. Česká republika rozhodne o ratifikaci přístupové smlouvy v referendu, které se uskuteční ve dnech 13.-14. června 2003. 

Akt o přistoupení stanovuje konkrétní podmínky, za nichž nové země k Evropské unii přistoupí, a řeší ostatní technické a jiné otázky související s rozšířením Evropské unie. 

Ke Smlouvě o přistoupení je připojen i Závěrečný akt, který shrnuje výsledky jednání, jež podpisu smlouvy předcházela a obsahuje výčet všech smluvních dokumentů, na nichž je přistoupení k Evropské unii založeno. K Závěrečnému aktu jsou rovněž připojena různá prohlášení stávajících členských i přistupujících států, mj. i prohlášení České republiky a Rakouska ohledně Závěrů melkského procesu z 29. listopadu 2001, prohlášení České republiky k dopravní politice - kabotáži a k volnému pohybu pracovníků.

Smlouva o přistoupení se všemi svými přílohami obsahuje celkem cca 5 000 stran. Její základní částí je relativně krátká vlastní Smlouva o přistoupení 10 zemí k Evropské unii, která odkazuje na nepříliš rozsáhlý Akt o přistoupení jako na nedílnou součást smlouvy. Akt o přistoupení stanoví podmínky pouze v základním rámci. Detailní úprava je pak obsažena v 17 již ve většině případů značně rozsáhlých přílohách k Aktu o přistoupení (Annexes) a dodatcích k nim (Appendices) a dále v 9 protokolech, na něž se Akt o přistoupení rovněž odvolává. 

Vlastní Smlouva o přistoupení obsahuje pouze 3 články, z nichž první dva mají po třech odstavcích.

Čl. 1 stanoví, že 10 států se stává členy EU a smluvními stranami všech platných smluv, na nichž je EU založena, podle podmínek sjednaných v Aktu o přistoupení, který je nedílnou součástí této smlouvy. Práva a povinnosti členských států jakož i pravomoci a jurisdikce orgánů EU stanovené v základních smlouvách se budou uplatňovat s ohledem na ustanovení Smlouvy o přistoupení. 

Čl. 2 řeší otázku ratifikace Smlouvy o přistoupení smluvními stranami a uložení ratifikačních listin, jejichž depozitářem je vláda Italské republiky, nejpozději do 30. dubna 2004. Dále stanoví vstup v platnost Smlouvy o přistoupení, a to k pevně určenému datu 1. května 2004 za podmínky, že před tímto datem budou uloženy všechny ratifikační listiny. V případě, že by ratifikační listiny včas neuložil některý z nově přistupujících států, smlouva by vstoupila v platnost pouze pro ty smluvní strany, které ji řádně ratifikovaly. V takovém případě by Rada EU vzápětí jednomyslně rozhodla o úpravách či zrušení těch ustanovení Smlouvy o přistoupení, která by nepřistoupením dané země byla dotčena. Tento článek rovněž stanoví, že orgány EU mohou přijmout ještě před rozšířením podle vyjmenovaných článků Aktu o přistoupení opatření, která však nabudou účinnosti až dnem vstupu Smlouvy o přistoupení v platnost. Bohužel do dnešního dne strana EU výčet těchto článků nedodala. ČR si v rámci technického odsouhlasení konsolidovaného textu Smlouvy o přistoupení vyhradila právo se k tomuto výčtu vrátit.

Čl. 3 stanoví, že smlouva je vyhotovena v jednom výtisku ve 21 jazyce (tj. všech úředních jazycích stávajících i nových členských států, resp. EU), přičemž všechna znění mají stejnou platnost, a že bude uložena v archivu vlády Italské republiky, která předá ověřenou kopii vládě každé smluvní strany.

Nedílnou přílohou Smlouvy o přistoupení je Akt o přistoupení, který má v pěti částech 62 článků. V první části - Principy jsou úvodem v čl. 1 definovány základní pojmy (např. původní smlouvy, stávající, resp. nový členský stát) a v čl. 2 je stanovena základní zásada, že dnem přistoupení se ustanovení původních smluv a aktů přijatých na jejich základě před přistoupením stávají závaznými pro nové členské státy a budou prováděna podle podmínek stanovených Aktem o přistoupení. Další článek se věnuje tzv. schengenskému acquis a odkazuje na přílohu I, která obsahuje výčet předpisů, které budou závazné a aplikovatelné ode dne přistoupení, zatímco ostatní předpisy (tzv. kategorie II) budou plně účinné až poté, co Rada EU po ověření, že daný členský stát splnil všechny podmínky nezbytné pro jejich provádění, o tom rozhodne. Nové členské státy budou ode dne přistoupení vázány smlouvami, které podle čl. 6 Schengenského protokolu před přistoupením uzavřela Rada EU, a přistoupí k těm smlouvám, které jsou otevřeny a doporučeny k podpisu členským státům EU. 

Podle čl. 4 obdrží nové členské země časově omezenou výjimku na zavedení jednotné měny euro ve smyslu čl. 122 Smlouvy o ES (zavedení eura až po splnění všech konvergenčních kritérií).

V čl. 5 je stanoveno, že Aktem o přistoupení přistupují všechny nové členské země k rozhodnutím a dohodám přijatým zástupci členských států EU v rámci Rady EU a zavazují se dnem přistoupení přistoupit k dalším dohodám uzavřeným stávajícími členskými státy, které se týkají fungování EU. V dalších odstavcích tohoto článku a v čl. 6 je pak řešen způsob přistoupení k dalším dohodám (v rámci EU, dohodám uzavřeným jménem ES nebo společně jménem ES a členských států) a otázky jejich případných úprav, které si vyžádá rozšíření EU.

Články 7 - 9 řeší způsob přijímání změn Aktu o přistoupení (pokud není v něm stanoveno jinak, procedurou změn původních smluv) a právních aktů přijatých orgány EU, na něž se vztahují přechodná ustanovení či opatření. 

Čl. 10 pak stanoví, že provádění původních smluv a právních aktů přijatých na jejich základě je v případech stanovených Aktem o přistoupení předmětem dočasných derogací (tj. odkaz na vyjednaná přechodná či trvalá opatření).

Část druhá Aktu o přistoupení se věnuje úpravám původních smluv. Pokud se týká Evropského parlamentu, bude ČR ve volebním období 2004 - 2009 zastoupena 24 poslanci. Při hlasování v Radě bude mít ČR 12 hlasů. V této části aktu jsou stanoveny i nové počty hlasů pro rozhodování prostou či kvalifikovanou většinou, přičemž kromě kvóra hlasů je zapotřebí dosáhnout i souhlasu nejméně dvou třetin členů EU a v případě, že o to některý stát požádá, je rozhodné i hledisko počtu obyvatel EU - hlasy pak musí reprezentovat minimálně 62 % obyvatel EU. Rovněž je řešeno, jakým způsobem by došlo k úpravě způsobu přijímání rozhodnutí Radou, pokud by některý přistupující stát Smlouvu o přistoupení neratifikoval. Další ustanovení se týkají zvýšení počtu a způsobu doplnění soudců Soudního dvora a Soudu první instance, počtu členů Hospodářského a sociálního výboru (ČR 12), Výboru regionů (ČR 12) a zvýšení počtu členů Vědeckého a technického výboru. Článek 17 pak upravuje statut Evropské centrální banky a výpočet navýšení jejího kapitálu a devizových rezerv. Na závěr této části je změněn čl. 299(1) Smlouvy o ES, kde jsou do výčtu zemí, na něž se smlouva vztahuje, doplněny všechny nové členské země.

Třetí část Aktu o přistoupení - Trvalá opatření - je věnována adaptacím právních aktů přijatých orgány EU. Obsahuje však pouze odkazy na přílohy II. a III., kde jsou tyto úpravy stanoveny. Dále odkazuje na přílohu IV., která obsahuje opatření, která budou prováděna odchylně od ustanovení původních smluv či právních aktů přijatých v jejich mezích, a to podle podmínek stanovených v této příloze (týká se oblasti kapitálu, práva /obchodních/ společností - zvláštního mechanismu z hlediska práv k průmyslovému vlastnictví pro paralelní dovoz léčiv, soutěže, zemědělství a celní unie). Tato část končí zmocněním pro Radu, aby mohla v případě změny pravidel společné zemědělské politiky upravit příslušná ustanovení Aktu o přistoupení, a to i před přistoupením k EU.

Část čtvrtá Aktu o přistoupení se zabývá dočasnými ustanoveními, a to nejprve přechodnými opatřeními, kde odkazuje na přílohy V. - XIV. V přílohách jsou zároveň definovány podmínky pro provádění v nich stanovených opatření. 

Další články této části řeší přechodné období od vstupu Smlouvy o přistoupení v platnost do začátku volebního období v EU a týkají se počtu mandátů pro nové členské státy v Evropském parlamentu (ČR 24 poslanců) a způsobu jejich obsazení novými členskými státy, jejichž poslanci budou pro toto období jmenováni národními parlamenty. V období od přistoupení do 31. října 2004 bude odchylně upraven způsob hlasování v Radě (ČR bude mít 5 hlasů). Článek 27 se týká Společného celního tarifu, daně z přidané hodnoty a výpočtu finanční korekce rozpočtu v důsledku derogace přiznané Velké Británii.

Články 28 - 36 se týkají rozpočtu Evropských společenství a odvodů do nich (v r. 2004 bude ČR přispívat 8/12 celoročního příspěvku, avšak bude mít nárok na čerpání např. ze strukturálních aj. fondů v plné výši, ale až ode dne přistoupení), finančních kompenzací, které vyjednaly ČR, Kypr, Malta a Slovinsko, a tzv. lump-sums (vztahují se na všechny nové členské země) a odvodů do Výzkumného fondu uhlí a oceli. Dále se týkají procesu ukončování předvstupní pomoci, k níž se vztahuje i příloha XV., přechodu na využívání strukturálních fondů a účasti v komunitárních programech, v nichž budou mít nové členské státy stejné postavení jako stávající členové EU, a to již od 1. ledna 2004 (k tomuto dni skončí platnost stávajících rozhodnutí Rady přidružení, resp. memorand o účasti v programech Společenství). Dále Unie poskytne novým členským státům v období od přistoupení do konce r. 2006 dočasnou pomoc na rozvoj a posílení administrativní kapacity ve vyjmenovaných oblastech, které nemohou být podpořeny ze strukturálních fondů. Těm novým členským státům, které budou tvořit vnější hranici EU, přispěje EU na implementaci schengenského acquis.

Články 37 - 39 obsahují tzv. ochranné doložky. Jedná se o tři typy klauzulí, z nichž první je obecná, druhé dvě se týkají oblasti vnitřního trhu a spravedlnosti a vnitřních věcí.

Článek 40 stanoví v zájmu zachování řádného fungování vnitřního trhu, že žádné národní opatření uplatňované v rámci přechodných období nesmí vést k hraničním kontrolám mezi členskými státy. 

Články 41 a 42 dávají možnost Evropské komisi přijmout přechodná opatření v případě, že by v nových členských státech bylo zapotřebí podpořit přechod ze stávajícího režimu na režim společné zemědělské politiky, resp. veterinárních a fytosanitárních pravidel Společenství.

Poslední, pátá část Aktu o přistoupení se věnuje zřizování institucí a orgánů. Obsahuje ustanovení týkající se povinnosti Evropského parlamentu, Rady, Evropské komise, Evropského soudního dvora a Soudu první instance upravit své jednací řády v důsledku rozšíření, práva každé nové členské země mít svého člena Evropské komise (opět je zde přechodné opatření ode dne rozšíření do volby nové Evropské komise) a dále řeší počty, jmenování a délku úřadu nových soudců Evropského soudního dvora a Soudu první instance, členů Účetního dvora, Ekonomického a sociálního výboru, Výboru regionů, Vědeckého a technického výboru, dále členů výborů, skupin a dalších orgánů vytvořených původními smlouvami a orgány EU, které jsou uvedeny v přílohách XVI. a XVII. Členství ve výborech uvedených v příloze XVIII. bude kompletně revidováno po rozšíření.

Články 53 a 54 stanoví, že od dne přistoupení budou nové členské státy považovány za ty, na něž se vztahují směrnice a rozhodnutí, které se v době přistoupení vztahují na všechny členské státy, a že nové členské státy, pokud není  Smlouvou o přistoupení stanoveno jinak, jsou povinny přijmout taková opatření, aby je byly ode dne přistoupení schopny řádně provádět.

Významným je čl. 55 a následující, které stanoví režim pro přijetí rozhodnutí o dočasných derogacích pro nové členské státy v případě právních aktů přijatých orgány EU v období od 1. listopadu 2002 (Smlouva o přistoupení vychází z acquis platného k 30. říjnu 2002) do podpisu Smlouvy o přistoupení, a to jednomyslným rozhodnutím Rady na návrh Komise přijatým do 30. dubna 2004, a způsob technických adaptací právních aktů nově přijímaných orgány EU (rozhodnutím Rady kvalifikovanou většinou na návrh Komise).

Pozn.: Informační a konzultační procedura pro přijímání určitých rozhodnutí a jiných opatření před rozšířením je sjednána formou  výměny dopisů přiložených k Závěrečnému aktu. Přistupující země mají možnost vyjadřovat se k nově přijímanému acquis a hájit si tak své zájmy prostřednictvím tzv. Prozatímního výboru, zároveň se budou jako pozorovatelé účastnit jednání všech orgánů, výborů a pracovních skupin od dne podpisu Smlouvy o přistoupení (budou se moci zapojovat do diskusí, však nebudou mít právo hlasovat).

Čl. 58 Aktu o přistoupení stanoví, že texty právních aktů orgánů EU, přijatých před rozšířením, budou v jazycích nových členských států (překlady připraví Rada EU nebo Komise) platné za stejných podmínek jako stávající jazykové verze a budou publikovány v Úředním věstníku EU.

Článek 59 se týká ochrany pracovníků a obyvatelstva před ionizujícícím zářením. 

V rámci závěrečných ustanovení je v článcích 60 - 62 stanoveno, že přílohy I - XVII a dodatky k nim a Protokoly (viz. poznámka na konci textu) 1 - 10 tvoří nedílnou součást Aktu o přistoupení a že vláda Italské republiky předá vládám nových členských států ověřenou kopii všech původních smluv (Smlouvy o ES, Smlouvy o EURATOM, Smlouvy o EU a všech smluv je měnících, jakož i všech předchozích přístupových smluv) ve stávajících oficiálních jazycích. Texty těchto smluv v jazycích nově přistupujících států budou přiloženy k Aktu o přistoupení a budou platné za stejných podmínek jako ostatní jazykové verze. Vládám nových členských států budou rovněž předány ověřené kopie mezinárodních smluv uložených v archivu generálního sekretariátu Rady. 

Ke Smlouvě o přistoupení je připojen i Závěrečný akt, který shrnuje výsledek jednání předcházejících podpisu Smlouvy o přistoupení a obsahuje výčet všech smluvních dokumentů, na nichž je přistoupení k EU založeno. K Závěrečnému aktu jsou rovněž připojena prohlášení, přijatá zplnomocněnci (společné prohlášení o Jedné Evropě a společné prohlášení o Evropském soudním dvoru), která jsou rovněž výčtem zmíněna v Závěrečném aktu, a dále volně následují ostatní prohlášení, kam jsou mj. zařazena i prohlášení ČR a Rakouska k Závěrům melkského procesu z 29. listopadu 2001, prohlášení ČR k volnému pohybu osob, k dopravě - kabotáži a k čl. 35 Smlouvy o EU, který se týká přijetí jurisdikce Evropského soudního dvora v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Dalším prohlášením, k němuž se ČR připojila, je prohlášení týkající se interpretace výrazu "závazky přijaté v kontextu negociací" v případě ochranné klausule k vnitřnímu trhu jako závazků vyplývajících ze základních smluv a Aktu o přistoupení. Soubor těchto ostatních prohlášení obsahuje i obecné prohlášení stávajících členských států, které vysvětluje, že žádné prohlášení nemůže být interpretováno nebo aplikováno způsobem, který by byl v rozporu se závazky členských států vyplývajícími ze Smlouvy o přistoupení. Toto prohlášení je reakcí na některá prohlášení zejména přistupujících států, k nimž měly stávající členské země určité výhrady. 

Protokol č. 1 o změnách statutu Evropské investiční banky
Protokol č. 2 o restrukturalizaci českého ocelářského průmyslu
Protokol č. 3 o výsostných oblastech Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na Kypru
Protokol č. 4 o Jaderné elektrárně Ignalina v Litvě
Protokol č. 5 o pozemním průjezdu osob mezi Kaliningradskou oblastí a ostatními částmi Ruské federace
Protokol č. 6 o nabývání vedlejšího bydlení na Maltě
Protokol č. 7 o umělém přerušení těhotenství na Maltě
Protokol č. 8 o restrukturalizaci polského ocelářského průmyslu
Protokol č. 9 o blocích 1 a 2 Jaderné elektrárny Bohunice V1 na Slovensku
Protokol č. 10 o Kypru - přiložen separátně, zatím není součástí CD-romu

Vývoj Smlouvy o přistoupení - od žádosti po podpis

V lednu 1996 Česká republika požádala o přistoupení k Evropské unii. Následně byla v březnu 1998 zahájena jednání o podmínkách členství v EU, která byla zakončena na summitu EU v Kodani v prosinci 2002. Celý proces vyjednávání byl završen přípravou Smlouvy o přistoupení, která do smluvně právního jazyka převádí výsledky jednání. Ke Smlouvě o přistoupení je připojen Závěrečný akt. Smlouva o přistoupení byla v anglickém znění připravena počátkem února 2003. Zároveň se stylistickými a gramatickými úpravami anglické verze jsou dokončovány překlady do všech jazykových mutací[1], neboť bude podepsána ve všech jazycích stávajících i nových členských států. 

Smlouva o přistoupení je sjednávána jako jedna smlouva o přistoupení všech deseti zemí, které se mají stát členskými státy EU dne 1. května 2004. Základním důvodem uvedeného přístupu, který byl použit i u minulých rozšíření EU, je umožnit navázání smluvních vztahů nejen mezi stávajícími a novými členskými státy, ale i mezi novými členskými státy navzájem. 

Text Smlouvy o přistoupení byl připravován v návaznosti na dílčí uzavírání jednání o přistoupení k EU po jednotlivých oblastech již od přelomu března a dubna 2002. Vedle formulování výsledků jednání do smluvně právního textu byly připravovány i úpravy jak základních smluv, tak sekundární legislativy ES/EU (tzv. technické adaptace). Účelem těchto úprav bylo zajistit znění všech právních aktů ES/EU v takové podobě, aby je bylo možné řádně aplikovat v rozšířené Evropské unii. V rámci dokončování textu Smlouvy o přistoupení již nebylo možné řešit nové otázky, v některých případech však došlo k zpřesnění závěrů z negociací, zejména ze závěrečného jednání v Kodani.

Česká strana vyjádřila souhlas s dohodnutým textem jako celkem dne 13. února 2003. Tento souhlas nahradil technickou parafu textu, ale nepředjímal výsledky schvalovacího řízení u žádné smluvní strany.

Následně probíhalo schvalovací řízení jak na straně EU, tak v jednotlivých přistupujících státech. Stávající členské státy se ke Smlouvě o přistoupení v této fázi vyjadřovaly prostřednictvím orgánů EU - text smlouvy byl odsouhlasen COREPERem (Výborem stálých zástupců), následně bylo přijato formální stanovisko Evropské komise a návrh Smlouvy o přistoupení byl postoupen Evropskému parlamentu, který 9. dubna vyslovil souhlas s rozšířením EU. Schvalovací proces před podpisem Smlouvy o přistoupení bude na straně EU ukončen dne 14. dubna 2003, kdy Rada EU rozhodne o přijetí žádostí kandidátských zemí o přistoupení k EU. 

Slavnostní podpis Smlouvy o přistoupení se uskuteční v Aténách dne 16. dubna 2003. Podmínkou vstupu Smlouvy o přistoupení v platnost je její ratifikace. Ratifikační proces musí proběhnout do 30. dubna 2004, což je nejzazší termín pro uložení všech ratifikačních listin u depozitáře základních smluv o Evropských společenstvích a Evropské unii, tj. u vlády Italské republiky. V případě, že by ji neratifikoval některý z přistupujících států, nenabyla by platnosti pouze ta ustanovení, která by se týkala daného státu. Pokud by ji neratifikoval některý stávající členský stát, Smlouva o přistoupení by nevstoupila v platnost a rozšíření by se podle této smlouvy v předpokládaném termínu neuskutečnilo. Smlouva o přistoupení, jak je v jejím textu uvedeno, vstoupí v platnost 1. května 2004. 

V ratifikačním procesu v případě České republiky bude poprvé v praxi uplatněn institut referenda, které nahradí rozhodnutí Parlamentu. Návrh Smlouvy o přistoupení obsahuje všechny podmínky členství ČR v EU tak, jak byly v přístupovém procesu dojednány na základě mandátu pro jednání delegace ČR o přistoupení k EU, schváleného a průběžně zpřesňovaného vládou ČR. 

Smlouva o přistoupení a Závěrečný akt by měla být ke dni vstupu do EU v souladu s ostatními mezinárodněprávními závazky ČR. V této souvislosti se přehodnocují dosavadní závazky ČR a mezinárodní smlouvy, jež jsou v rozporu se Smlouvou o přistoupení, se postupně vypovídají, resp. renegociují.

V rámci přípravy na členství v EU dochází k harmonizaci právního řádu ČR s acquis, přičemž udržování souladu mezi vnitrostátním právním řádem a acquis je jednou ze základních povinností členského státu EU.

Předkládaná smlouva bude mít vzhledem ke svému charakteru dopad na státní rozpočet, přičemž v letech 2004 - 2006 bude při porovnání odvodů a příjmů z rozpočtu ES čistý přínos pro rozpočet ČR díky dohodnutým kompenzacím 23,2 miliard Kč.

Když řekneme NE

Možné scénáře vývoje pro ČR, kdyby se nestala členem EU

Pokud občané ČR v červnovém referendu řeknou NE, smlouva o přistoupení nebude ratifikována a Česká republika nepřistoupí. Na otázku, co by se stane, kdyby ČR nevstoupila do EU, nelze dát jednoznačnou odpověď; stupeň volnosti je tu podstatně vyšší, než pro situaci, kdy ČR do EU vstoupí a bude se řídit společnými pravidly EU. 

Dále jsou popsány dvě spíše krajní varianty, které pak mohou nastat: 

- varianta A (optimistická), jejíž podmínkou je členství ČR v Evropském hospodářském prostoru (EHP) (nebo aspoň téměř úplné respektování jeho pravidel) 

- varianta B (pesimistická), která vychází z předpokladu, že se ČR od respektování společných evropských hodnot výrazně odchýlí

Nutno poznamenat, že volba mezi těmito krajními možnostmi je v rukou České republiky, resp. jejích občanů a jejich volených zástupců. Je nepochybné, že EU by činila vše pro to, aby se u nás realizovala varianta optimistická, neboť je to v jejím zájmu (už vzhledem ke geografické poloze ČR v Evropě). K variantě B (pesimistické) bychom mohli směřovat při výraznější změně rozložení politických sil v ČR, k čemuž by ovšem neschválení vstupu do EU v referendu mohlo být určitým impulsem.

Pro úplnost je třeba dodat, že ČR by se mohla též řídit švýcarským modelem: Švýcarsko opakovaně v referendu odmítlo vstup do EU i účast v EHP; přitom je tato země obklopena EU. S ES má Švýcarsko uzavřeno sérii dohod, které pokrývají většinu problematiky vnitřního trhu - zatím kromě volného pohybu kapitálu. Obsahově je tato možnost blízká variantě A,vyjednání dohod by však zřejmě bylo složitější a zdlouhavější než kdybychom přistoupili k EHP. 

Možnost znovu se pokusit o vstup do EU

Podle ústavního zákona se nové referendum v téže věci může konat nejdříve za dva roky. Pokud by se vývoj ubíral cestou podle varianty A, je pravděpodobné, že by se opakované referendum konalo. EU by - už vzhledem k poloze ČR uvnitř EU - měla zájem, aby se ČR stala členem. Nová jednání o vstupu v odloženém termínu by vzhledem k vysoké míře harmonizace práva byla poměrně krátká. Lze odhadnout, že ČR by v nejlepším případě mohla vstoupit do EU v roce 2007 spolu s Rumunskem a Bulharskem.

Pokud by ani druhé referendum nebylo úspěšné, zvýšila by se pravděpodobnost tendence k variantě B (opakované odmítnutí členství by bylo argumentem pro nacionalistické odpůrce členství) a ČR by zřejmě přestala být považována za vážného zájemce o to, aby se stala členským státem. Případná nová jednání by byla komplikovanější, ČR by musela vyslat zřetelné signály, že se situace změnila ve prospěch členství.