Sjednocením Evropy proti hrozbě třetí světové války
(Evropa konečky prstů)

Hana Bubeníčková
Takže, vážení přátelé já bych vás tady ráda a co nejsrdečněji přivítala, na již třetím brněnském semináři v pořadí, které je věnováno Evropské Unii v rámci našeho projektu, který se jmenuje Evropa konečky prstů. Tentokrát jsou našimi vzácnými hosty, hosté z Itálie: pan profesor Antonio Quatraro, paní Laura Corzi a tlumočit z Italštiny do Češtiny a naopak nám bude pan Quido Sandroni. A co nejsrdečněji bych tady chtěla také přivítat i viceprezidenta SONS pana Viktora Dudra, který mezi nás také zavítal. A dále bych vám chtěla popřát velice pěkné povídání a poslouchání o Itálii, doufám, že to pro vás bude poutavé. Zkuste si během tohoto povídání připravit i nějaké dotazy a pak bude také ochutnávka. Naši asistenti vám tyto věci budou připravovat a podávat, takže se nemusíte obávat, na všechny se dostane. Tímto bych předala slovo Quidu Sandronymu, který nám bude tlumočit a samozřejmě panu profesoru Quatrarovi. 

Quido: 
Takže já vás zdravím a samozřejmě se budu snažit tlumočit co nejvíce srozumitelně a doufám, že se mi to podaří. Nyní předám slovo panu předsedovi Florentské pobočky Italské Unie nevidomých profesorovi Quatraro. 

Pan profesor mluví. Zdraví po Česku. Dobry den.........

Quatraro:
Takže dobrý den, bohužel umím jenom to, a ne zrovna správně, ale bohužel česky více neumím. Velmi rád jsem přijal pozvání do Brna a věděl jsem, že určitě zde poznám spoustu zajímavých lidí a poznám určitě mnoho věcí, které jsem zatím neznal. Ale přesto jsem netušil, že se setkám s takovými věcmi, které přesvědčí, že fantazie a vynalézavost Českého národa je opravdu hodně široká(velká). A právě díky těmto vlastnostem, si myslím a jsem přesvědčen, že bude Evropa o to bohatší jakmile se stane Česká republika řádným členem Evropské Unie. Potom to bude významný příspěvek k EU od národa, který jistě hodně dokáže. Florencie je velmi staré město a už má staletou tradici mezi Evropskými zeměmi a v minulosti již měla jisté kulturní, společenské i obchodní styky s Českou zemí. Jak určitě víte Florencie se nachází ve střední Itálii v příjemném údolí mezi kopci a je bohatá na dary přírody, umění a umělců. Ve Středověku se ve Florencii přišlo na malebnou perspektivu, pak se zde přišlo na architektonické řešení velkých kopulí na stavbách a je to určité zvláštní řešení z hlediska statiky. Dále ve Florencii vznikla moderní Italština, díky básníku Dante Alighierimu. Dále je ve Florencii bohatá tradice řemesel, a také velké dobroty a laskominy, které budete mít možnost později ochutnat s námi, hlavně pít. A shodou okolností právě ve Florencii se v roce 1920 sešla skupina slepců. Většinou to byli slepci, kteří přišli o zrak během první světové války, a kteří se rozhodli vzít do vlastních  rukou svůj osud a díky tomu vznikla Italská Unie nevidomých. Hlavními cíly Italské Unie nevidomých jsou vzdělání, práce, důstojný život a samostatný život nevidomých. Proto Unie nejdříve sjednotila všechny nevidomé a pak kontaktovala a zaangažovala instituce, které měly řešit problémy nevidomých a v poslední době vytvořila síť služeb a kontaktů, která zaručuje dostatečně pružnou a aktivní odezvu na všechny problémy moderního života nevidomých. A právě pan profesor je rád, že viděl i tady v Brně takový systém, kde právě spolupráce více institucí zaručí vývoj možností v životě nevidomých. Po Italském vstupu do EU se stala Italská Unie nevidomých členem EU nevidomých a dokonce v této organizaci zastává docela velmi důležitý post. A také je Italská Unie nevidomých zastoupena v Evropské konferenci postižených. Právě už v padesátých letech přišlo politické vedení států v Evropě k závěru, že jediné co může zamezit vzniku třetí světové války, je sjednocení Evropy. Na rozdíl od Ameriky se Evropa skládá z různých národů, které mají různé abecedy, jazyky a kultury. Náš cíl nebo sázka na budoucnost je dodržet všechny kultury a národní bohatství. Právě tyto kultury a kulturní bohatství musí být bohatstvím všech národů a právě proto se musíme sjednotit. Abychom zdůraznili společné hodnoty, které jsou mír, pokrok, jak materiální tak duchovní a respekt vůči lidem, které jsou určitým způsobem postiženi. Nejenom abychom odstranily bariéry, ale taky abychom zdůraznily schopnosti každého. To může právě docílit sjednocená Evropa, pokud to nebude pouze měnové společenství, kde bude pouze společná měna, ale to musí být Evropa lidí. Co vlastně se pro Itálii měnilo od doby vstupu do EU. Určitě byly potíže v prvních letech a byly i ekonomické oběti, protože naše inflace byla vysoká. Ale právě díky vstupu do EU jsme dostali šanci dát do pořádku všechny sektory veřejného dění. Co se týká dotací, v minulosti jsme měli určené a dané dotace a nyní musíme vždy doložit projekty na určitou věc pro získání dotace. To samozřejmě neusnadní práci, ale je to trošku komplikovanější. Z druhé strany ta možnost pracovat ve skupině s jinými národy nás tlačí, abychom respektovali určitá pravidla. Evropa není něco co nás hned okouzlí, ale ve světě globalizace je to dobrý způsob, abychom zachránili naše kultury a abychom mohli zdůraznit naše schopnosti a potenciály. Dnes jsem právě mohl vidět některé vaše výrobky a velmi moc jsem se naučil. A věřím, že právě tyto vaše výrobky můžou být zajímavé pro řadu evropských zemí. Tak já vám děkuji za pozornost a velmi se těším na vaše dotazy.

Quido:
Já než položíte vaše otázky, tak se domluvím s panem profesorem na jistém doplnění. Chceme vám třeba dát nějaké informace, třeba konkrétně o nevidomých nebo o výši cen v Itálii, aby jste měli takový lepší přehled tzv. Italského světa, třeba i jako studenti, turisté nebo jako postižení.

Qatraro:
Takže nevidomý v Itálii znamená takového člověka, který samozřejmě zcela nevidí a nebo člověk, který má ještě max. desetinu zbytkového zraku vidícího člověka. Pak samozřejmě máme slabozraké a jako všude v Evropě je to většina postižených lidí. V Itálii je taky pět stupňů zrakové vady. Členství v Italské Unii nevidomých můžou získat zcela nevidomí pak ti, kteří mají dvacetinu celkového zraku až ti, kteří mají jednu desetinu zraku. Tyto tři stupně znamenají pak určité množství dávek nebo důchodů. Zcela nevidomí mají určitý důchod. Ti co mají jen dvacetinu zraku mají menší finanční podporu atd. Tak dvě promile celé Italské populace je zrakově postižena, buď zcela nevidomá nebo těžce zrakově postižena a dvě procenta z celé populace má složité a vážné zrakové problémy. Sedmdesát procent zrakově postižené populace jsou senioři. Zvyšuje se počet slabozrakých a počet lidí, kteří mají kombinované vady. Paradoxně to vyplývá z toho, že bylo dosaženo pokroku v medicíně, genetice a dalších souvisejících vědách. Právě tito lidi by v minulosti vůbec nedožili prvního roku života. V Itálii má zcela nevidomý nárok na tzv. doprovodný příspěvek, který nezáleží na příjmu. Tento příspěvek dělá asi tak 500 EURo měsíčně a když se to tak vezme, tak je to taková menší půlka běžného platu. Kdo vidí dvacetinu celkového zraku má nárok na 113 EUR měsíčně. Ale hlavně jsme pyšní, že jsme prosadili zákon, který chrání místa pro zrakově postižené a díky tomu zákonu mají jak soukromé tak veřejné firmy povinnost zaměstnávat zrakově postižené. Většina těch chráněných míst je masérská práce a telefonická činnost (čili telefonisté a maséři). Tato místa jsou vyhrazena pro nevidomé pracovníky. Pak je dost učitelů, někteří právníci. Někteří jsou podnikatelé a nebo řemeslníci, ale těch je již velmi málo. Samozřejmě z těch učitelů jsou někteří hudebníci. Pak máme programátory a když vezmeme severní a střední Itálii, které jsou nejbohatší části země tak můžeme říci, že máme nulovou nezaměstnanost. Takže zaměřením nebo spíše problémem Unie nevidomých v Itálii je teď rozšířit škálu pracovních příležitostí. Aby nebyly jenom ty klasické tradiční slepecké profese, ale některé nové. Už dávno v Itálii funguje školská integrace, ale nejsme úplně spokojeni, protože učitele nejsou moc připraveni přijmout do vlastních tříd postižené děti. A dotace na integraci nejsou dostačující. Bohužel pro Čechy je náročné se pohybovat v Itálii kvůli cenám, ale je to bohužel problém, který znáte ve všech tzv. západních zemích, ale pro vás mi můžeme zajistit, že delegace zrakově postižených z Brna by měla naši pomoc, aby získala nejlepší ceny na trhu ve Florencii. Teď tady se slečnou Laurou jsem tady připravil orientační přehled cen, teď aktuálních ve Florencii, aby jste měli určitou představu. Tak třeba doprava. Konkrétně z Brna do Florencie. Tak z Brna máme třikrát týdně přímý autobusový spoj. Je to bez slev pro postižené. A cesta dělá asi 2100 Kč jedna cesta, ale je to přímý spoj a nemusíme se tedy starat o přestupy. Jinak vlakem je také dobrý spoj, já bych to považoval za lepší spoj. Brno - Vídeň a z Vídně do Florencie přes noc, a je to vlak na úrovni, bohužel to stojí víc, ale díky tomu, že můžeme uplatnit ZTPčka z ČR tam a zpět tak můžeme říci, že to vyjde levněji, protože plná výše za jednu celou jízdu je asi 2900 Kč. Takže tam a zpět je to za takových 6000 Kč tzn. tak 3000 Kč na osobu. Ale pro dva autobusem to vyjde na 4000 Kč (osoba+průvodce), takže je to daleko dražší, protože není sleva na průvodce. Takže když to shrnu tak když jedete s průvodcem tak se vyplatí vlak. Letadlo není ani finančně ani časově a organizačně moc dostupné, protože letí jenom přímo z Vídně do Florencie a jak je známo tak Rakouské aerolinie jsou velmi drahé. Jinak by se muselo z Prahy letět do Říma a nebo do Milána a pak z Říma nebo Milána do Florencie buď vlakem nebo letadlem. Já to jednou zkoušel a moc toho lituji, protože to moc stálo a ještě to trvalo třináct hodin. Teď vám řeknu nějaké ceny ubytování a ceny vstupného do nejznámějších muzeí ve Florencii a galerií. Nyní vám k tomu nechám kolovat zmenšeninu Davida a zmenšeninu významné katedrály florentské tzv. Duomo. Všimněte si, že přesný název je Svatá Marie Květná, právě proto, že ten kostel má tvar květiny. Vedle kostela je zvonice a naproti kostelu máme katedrálu Baptistery San Giovanny. Takto to opravdu stojí vedle sebe a je to tzv. náměstí Dóma ve Florencii. Takže je to jestli se nemýlím třetí největší katolický kostel na světě. Teď se dostávám k cenám vstupenek: David je v galerii dell´Accademia Je to devět EURo tj. 270 Kč no možná trošku víc. Tam jsou veškeré sochy jako vězni od Michelangela, David od Michelangela a ještě některé další malby. Na některé věci si celkem, můžeme i sáhnout na tyto sochy, bohužel jsou to velké sochy (třeba já osobně jsem dosáhl po kolena sochy Davida, dál ne, protože je to opravdu velká socha), ale jsou ochotni nechat nás sáhnout na to co dosáhneme. Vstup do katedrály Dóm (mimochodem teď byla opravována tak se také musí ty náklady z něčeho zaplatit a to ze vstupného), takže vstup na zvonici, která je vysoká 80 metrů, stojí 6 EURo tj. 180 Kč, vstup do kopule je taky 6 EURo a do muzea Dóma je vstupné také 6 EURo, bohužel všude se platí a nejsou slevy pro nevidomé.

Pavel David:
Takže ani pro nevidomé Italy není sleva?

Quatraro:
Takže je to tak, že je to otázkou praxe té dané památky. Nikde není psáno, že mají nárok na slevu, ale často je na pokladně počítán pouze jeden lístek i v případě, že nevidomí jde s průvodcem. Obrazárna degli Uffizi stojí 9 EURo, kde vlastně jsou veškeré obrazy významných autorů. Bohužel pro nás nevidomé je tato výstava poněkud složitější, tak tam je také takovéto pochopení, že v případě když tam jdu s manželkou tak zaplatíme také jen jeden lístek pro manželku, protože stejně z toho prakticky nic já nemám. Protože jsou tam jen téměř samé obrazy. Co se týče pobytu tak to je asi ta nejbolestivější stránka. Tak za jednolůžkový pokoj bez koupelny a bez snídaně zaplatíte 36 EURo tj. 950 Kč. Za dvoulůžkový bez koupelny a snídaně 62 EURo tj. 1800 Kč. Ale právě bez sociálního zařízení a bez snídaně. Musíme si však uvědomit, že Florencie je poměrně drahé město a i pro řádného italského občana se ubytovat ve Florencii není laciná záležitost. Prostě cestovní ruch, který je zde zvedá ceny a když se člověk ubytuje mimo Florencii a pak třeba dojíždí vlakem tak určitě nějaké peníze ušetří. Tady vám nechám přehledovou knihu hotelů a druhá kniha je přehledem cen a otvíracích dob veškerých památek ve Florencii. Tyto knihy tady budou k dispozici tady v TyfloCentru a kdo bude mít zájem tak to zde může nalézt. Nyní než dáme prostor dotazům tak vám rozdáme čísla na tombolu. Je to bezplatná tombola. Každý si můžete vybrat tři čísla a pak se tyto čísla budou losovat.

Hana Bubeníčková:
Takže ceny jsou tři. První cenou jsou bonbónky italské originál. Druhá cena je italské stolní červené víno Da Pavola Roso a třetí cenou je víno Santo Mono, které tady i budete ochutnávat, takže výherce bude vědět co si odnáší domů. 

Quído:
Jestli máte zájem můžu vám přiblížit výrobu tohoto vína jménem Santo Mono. Hned po vinobraní se vybrané hroznové víno se suší ve vzdušných prostorách na takových slaměných sítích, aby bylo ve vínu méně vody a tím pádem je rovnováha mezi cukrem a vodou jiná než obvykle, je zde více cukru. Po třech měsících se hrozny vymačkají (teda téměř ty rozinky) a pak se to dává na tři roky do takových menších sudů. Kde pomalu kvasí až se uleží. Tím pádem má takovou aromatickou chuť a je i alkoholicky silnější než obyčejné víno. Má asi sedmnáct stupňů. Díky tomu, že je zde více cukru tak je sladší a aromatické a více alkoholické, proto je toto víno slavnostnější (sváteční) nebo je také označováno za mešní víno na mši. Takže pozor na zuby s těma sušenkama a dobrou ochutnávku. 

Hudba........ Andrea Boccelli.

Hana Bubeníčková:
Po skončení besedy až všechno skončí se prosím vás nerozcházejte, jednak všichni dostanete měřidlo na bankovky EURo. Navíc nám italští kolegové dovezli velice krásné plastiky. Tyto plastiky nám zůstanou. Takže budete první, kdo si tyto plastiky budete moci prohlédnout hmatem. Tyto plastiky budou na stolech po vaší pravici, takže si tyto plastiky budete po skončení moci prohlédnout. Bohužel popisky jsou italsky (i v braillu), ale předpokládám, že přece jenom ty názvy dómu a měst a kostelů přečtete, i když je to tam jen italsky.

Quido:
Takže na závěr vám říká pan profesor, že vám velmi rád přiblížil typická jídla s Florencie a že se těší také na česká typická jídla.

Pavel David:
Jak vám chutnaly na oběd tvarůžky?

Quido:
Je to zajímavé jídlo a dobré a člověk na toto jídlo jen tak nezapomene.

Viktor Dudr:
Může pan profesor něco říci o sobě?


Quatraro:
Jsem zcela nevidomý od narození. Studoval jsem ve slepeckém ústavě v Římě, pak hudbu a filosofii, poté jsem učil hudbu jak nevidomé tak vidící lidi. Nyní se věnuji evropským projektům a činnosti Italské Unie nevidomých.

Poddotaz:
Takže jestli jsem rozuměl dobře tak členy italské Unie nevidomých mohou být jen zrakově postižení, ale nikoliv vidící přátelé a příznivci, ti ne? 

Qautraro:
Ano přesně tak, jen zrakově postižení. Ti ostatní můžou spolupracovat, ale nemůžou být členy, protože politicky musí nevidomí rozhodovat pouze sami za sebe a nejde, aby za ně rozhodoval někdo jiný. Samozřejmě přátelé nevidomých mohou být členové, ale nejsou to už řádní členové. Nemají nárok ani volit a nemůžou být voleni.

Poddotaz:
Máte prosím vás přehled jaké procento zrakově postižených chce být členy a jsou členy Unie nevidomých a jaké procento zůstává mimo?

Quatraro:
Můžeme říci, že asi 80 procent zrakově postižené populace je členem Unie, zbytek je v méně uznávaných a známých organizacích a pak někteří jsou úplně mimo veškeré organizace.

Hana Bubeníčková:
Tzn. , že Unie nevidomých, kterou zde zastupujete není jedinou organizací pro nevidomé v Itálii?

Quido:
Není jediná, ale je jediná, která je uznaná vládou jako morální, právní a materiální zástupce zájmů nevidomých.

Dotaz:
Jak se Unii nevidomých daří komunikovat a spolupracovat s ostatními organizacemi zdravotně postižených? Jestli ta spolupráce funguje nebo naopak jestli tam jsou nějaké problémy?

Quido:
Samozřejmě v Itálii je hodně menších místních organizací, ale jsou třeba případy, kdy lidi v těchto místních organizacích jsou členy nějaké národní asociace. Těchto národních historických asociací je pět, Unie nevidomých, Unie neslyšících, Unie tělesně postižených, atd. Tyto unie spolu spolupracují a je z nich taková národní federace, asociace postižených.?. Třeba konkrétní případ je, že ve Florencii je 800 členů Unie nevidomých a celkem je 7000 postižených ve městě, které má 500 000 obyvatel. Jsou to tělesně postižení, neslyšící, postižení díky práci (postižení v práci) a postižení díky službě (třeba vojáci, policisti).

Hana Bubeníčková:
Quido co si teda máme představovat pod pojmem postižení kvůli práci? Mohou to být nevidomý a stejně tak vozíčkáři?


Quido:
Třeba tyto případy můžou figurovat u obou organizací. Právě jsme pozorovali, že když se věnujeme nějakému příliš specifickému  problému, tak ten počet zájemců je tak malý, že nemají šanci něco ovlivnit. Naopak třeba těch pět organizací dokáží třeba doložit nějaký problém vládě a pak když se tento problém řeší tak poté třeba nebudou mít problémy postižení, ale také třeba se ještě usnadní život starším lidem a i třeba maminkám s dětmi a pak ta odezva je pružnější a rychlejší a ještě tím ukážeme jak postižení nemyslí jenom na sebe, ale i na společný vývoj v celé společnosti. Samozřejmě musíme vyhovět všem otázkám a najít nějakou rovnováhu. Třeba dělat nějakou solidní osvětu o nevidomých mezi lidmi, aby se třeba vědělo, o nevidomých, že mohou běžně pracovat, ale taky se musí hlídat, aby byly vždy dotace třeba na braillský řádek, pro lidi, kteří jej potřebují. Chtěl bych dodat, že podle zákona nevidomý člověk není nijak zdravotně omezený, že třeba někde je nějaký konkurz a čteme si požadavky tak je tam třeba vzdělání středoškolské a zdravotní způsobilost. Tak žádný lékař nemůže napsat, že ten dotyčný nevidomý uchazeč nemá zdravotní způsobilost. Prostě můžeme podle zákona všechno dokázat a záleží to jenom na nás a v případě, že to neumíme tak to je bohužel naše smůla. Takže podle zákona nás nemůžou vyřadit z konkurzu jenom kvůli tomu, že nevidíme. Takže hypoteticky můžeme dělat klidně konkurz na profesionálního řidiče.

Hana Bubeníčková:
Já bych se chtěla zeptat na to jak jsme zde mluvili o té nulové nezaměstnanosti. Je možné, že se vám stane, že těch pracovních míst máte více než žadatelů o tyto místa? A nemáte toto chráněné pracovní místo kým obsadit? A jak se to poté řeší?

Quido:
Takže vezmeme si třeba pro příklad telefonní ústřednu. Může se stát, že nějaká ústředna nemá nevidomého operátora, a v tom případě si daný podnik nebo instituce může vzít vidomého člověka. Ale jakmile se o tuto práci uchází nějaký nevidomý žadatel, tak je tato instituce nebo podnik dle zákona povinna, přemístit vidomého, vidícího člověka na jiné místo a ponechat jeho místo nevidomému uchazeči. 

Dotaz:
Já jsem se prosím vás chtěl zeptat na tu stoprocentní zaměstnanost, jestli se to týkalo jenom těchto vyjmenovaných profesí a nebo jestli ne, a když tak, aby nám to pan profesor objasnil jak to zabezpečují.

Quido:
Samozřejmě nikdo není bez práce, tím že samozřejmě musí dělat ty tradiční profese. Třeba kdyby chtěl mermomocí dělat ředitele banky, tak samozřejmě, že bohužel zůstane bez práce, protože takové místo není.

Hana Bubeníčková:
Takže tyto místa jsou garantovány jenom na těchto tradičních zaměstnáních jako je telefonista a masér?

Quido:
Od roku 2000 se tyto chráněná místa stále rozšiřují. Například je možné být operátorem prodeje - telemarketing nebo pracovat ve styku s veřejností a nebo třeba pracovat na místě operátora s databázemi. Samozřejmě, že slabší stránkou Italského systému je, že tyto výhody jsou pouze pro zcela nevidomé lidi. Jak důchody tak chráněná místa. Slabozrací a ti, kteří mají kombinované vady nejsou až tak chráněni, neboť zákony zatím nebyly dostatečně zpracovány do této míry. A právě doufáme, že tím rozšiřováním EU každý národ může něco nového navíc přinést a tak chceme postupně dosáhnout vyšší úrovně všude a pro všechny.

Dotaz:
Jak je to s asistenční službou, osobními asistenty a průvodcovskou službou pro nevidomé?

Quido:
Pan profesor říká, že toto se řeší velmi různě a jsou velké rozdíly v řešení, podle toho v jaké oblasti v Itálii se nacházíte. Podle zákona by teoreticky každý nevidomý měl mít nárok na osmi hodinovou asistenční službu. Bohužel na toto nejsou dostatečné dotace, takže tento zákon se v praxi nemůže řádně uplatnit. Pak se snažíme dle našich možností vyhovět požadavkům jak nejvíc jen můžeme a záleží to hlavně na počtu dobrovolníků. Třeba tam kde je menší koncentrace populace, třeba na venkově nebo menších městech, je pak celkem složité a těžké vyhovět všem požadavkům nevidomých. Pan profesor říká, že Italům nikdo nic nedaruje zadarmo a musí se teda bojovat za získání nějakých nových služeb, a když ji získáme tak nemůžeme jen sedět a radovat se z této služby, ale musíme dávat pozor, abychom o tuto službu nepřišli, ale to je asi všude na světě stejné.

Dotaz:
Kdo tuto službu organizuje, jak už službu z titulu zákona nebo službu dotovanou či dobrovolnickou službu? Kdo ji organizuje?

Quido:
Tak co se týká Florencie tak v Unii je jeden člověk, který se stará o řádný chod a organizaci těchto služeb. Konkrétně tyto služby pak uskutečňuje takový spolek obdoba o.p.s, který se jmenuje Spolek dobrovolníků ve prospěch nevidomých. Jsou to především veškeří tzv. kamarádi a přátele, kteří dříve vždy pomáhali a dělali doprovody (lidově se říká na vlastní triko). Teď podle zákona se museli sdružit do nějaké o.p.s společnosti, aby byli krytí jak právně tak pojišťovnou a také hlavně kvůli dotacím. Aby se vědělo pro koho jsou ty dané dotace určeny. Pak ta daná osoba předává ty jednotlivé služby daným dobrovolníkům. 

Dotaz:
Prosím pěkně v úvodních slovech pana profesora byly vyřčeny velmi vážné filosoficko-sociální problémy, které čekají zdravotně postižené, protože zejména nárůst zrakově postižených  má být v průběhu nastávajících dvaceti letech velmi vysoký. Samozřejmě nejsem v této oblasti odborník, ale tak hovoří statistické údaje.. Jak se na toto dívá a v čem vidí tu příčinu v rámci Evropy, protože v odborných kruzích se o těchto otázkách velmi hovoří.

Quido:
Podle údajů které zná, tak určitě klesne počet zcela nevidomých díky pokroku medicíny a zároveň stoupne počet slabozrakých, díky tomu, že právě medicína zastaví progresivní proces nevidomosti, ale díky tomu se i zvýší průměrný věk populace a tím pádem se zvýší pravděpodobnost, že se zhorší natolik zrak, že ten starší člověk bude špatně vidět. Také určitě stoupne počet lidí, kteří mají kombinované vady, právě díky tomu jak už jsme říkali před tím, že medicína dokáže zachránit děti, které by se dříve nedožili třeba ani jednoho roku života.




Dotaz:
Hovořil jste o dvou promilech těch, kteří jsou těžce zrakově postižení nebo nevidomí. Jaké asi náklady vynaloží společnost v současné době na zabezpečení života těchto lidí, vůči národnímu hrubému produktu?

Quido:
Bohužel žádné statistické údaje momentálně nemám, ale když se to tak vezme konkrétně, je to asi tak 100 000 lidí a určitě to není velká položka když se vezme v úvahu, že italských důchodců je asi 4 000 000.

Hana Bubeníčková:
Já si myslím, že toto je poměrně těžká otázka, protože si myslím, že v České republice by na tuto otázku nedokázal odpovědět také téměř nikdo, a není to vinou organizace jako takové, ale je to vinou státu, že neumí tyto kvantifikátory určit. Vezměme si např., že dodnes není žádná řádná klasifikace zdravotního postižení, nedovolují nám ani zákony, abychom ty zdravotně postižené sčítali, aby se někde evidovalo, že jste zdravotně postižení. Když byla při sčítání lidu provedena snaha dostat nějaké takovéto informace, tak z listiny základních lidských práv se toto nedoporučilo. Takže ty počty osob zdravotně postižených se odvozují z lékařských statistik a nikdo neví kolik těchto lidí ve skutečnosti je. A tím pádem těžko budeme odhadovat kolik ta jejich péče, vzhledem k hrubému domácímu produktu stojí, konkrétně na zrakově postižené. Obávám se, že to neví žádná země v Evropě.

Quido:
Já jsem chtěl ještě něco dodat. Vždy, když se setkáme na setkáních o EU, tak je tak nějak takový trend říci "No jo my Češi, no jo, musíme se schovat, sehnout atd." takový ten negativní přístup. já si však myslím, že si musíme uvědomit, že nemůžeme zase až tak nadávat na současný stav, protože do určité míry u vás zde existují určité služby a výhody, které by si Ital ani nikdy nedokázal představit, že můžou existovat v Itálii. Například vaše průkazka ZTP/P v Itálii samozřejmě něco takového také existuje, ale ty slevy nejsou tak markantní. Když v Itálii jede nevidomý sám vlakem po Itálii tak má slevu jen 20 procent. Takže platí osmdesát procent plného jízdného. A když jede s někým, tedy třeba s průvodcem tak nevidomý platí plnou výši a průvodce jede zadarmo. Samozřejmě, že si to potom mezi sebou můžou rozpůlit. Autobusem, městskou dopravou nejede zadarmo a v místě bydliště (v jeho kraji) platí roční poplatek, který je celkem levný, ale platí pouze v tomto kraji. Mimo tento kraj nemá žádnou slevu. V Itálii je dvacet krajů. Takže potom si člověk musí dávat pozor v jakém je kraji a případně si kupovat další jízdenky. Takže to jsou ty vaše výhody, které bych třeba já pozoroval u vás a hlavně bych si je hlídal a vážil bych si toho, aby nějaký chytrý politik nepřišel a nechtěl se přizpůsobit Evropě, protože je někdo vzor a my musíme jen běhat za ním. Tak třeba by řekl, že příští rok budeme platit jako v Evropě. Takže je třeba si v podstatě hodně hlídat tyto dobré české vlastnosti.

Hana Bubeníčková:
Takže já budu mít asi poslední dotaz, no možná předposlední. Chtěla bych se zeptat, co pro Itálii znamenal vstup do Evropské Unie? Jaké tam byly výhody a nevýhody?

Quido:
Já bych sám k tomu rád dodal ještě to, co pro Italy znamenal vstup do Evropské Unie a co znamenal přestup na jednotnou měnu, protože toto je také velmi zajímavé.


Quido:
Samozřejmě, že to nebylo bez bolesti. Samotný vstup do Evropské Unie a hlavně pak přechod na EURa. Každý to poznal v každodenním životě. Určité rozdíly, protože něco se zdražilo, nějaké sociální výhody byly omezeny, ale na druhou stranu to přineslo určitou měnovou stabilitu, a když už jsme splnily ty parametry, abychom se dostaly do EU tak už to musíme dodržet a díky tomu je tato měnová stabilita zaručena. Máme větší výběr zboží, protože neexistují hranice v EU, takže nemusíme počítat nějaké další clo, když se nám líbí něco kvalitnějšího mimo hranice. A díky EURu můžeme mít vyšší kupní sílu mimo Evropskou Unii. Je to taková jakási záruka kvality. Teď je otázka jaká je alternativa té Evropské Unie, protože samozřejmě, že Evropská Unie neznamená nějaký ráj na zemi, ale musíme si uvědomit, že pokud by každý zůstal sám v takovém světě, který se rychle sjednotí a přece je vždycky někdo silnější než ten druhý tak nakonec by to lépe nedopadlo než když budeme v Evropské Unii a měli by jsme určitě akorát daleko větší problémy. Měli by jsme to brát tak, že krátkodobě to není žádné terno, ale dlouhodobě to přináší určité výhody.

Hana Bubeníčková:
Takže slíbila jsem poslední otázku před losováním a nedá mi to, abych se nezeptala našeho hosta slečny Laury, co ji přivedlo k nevidomým a co ji ta práce přináší?

Laura:
Blížila jsem se tomu světu nevidomých díky tomu, že mám bohužel v rodině nevidomého bratra, kterému je 26 let. Tak samozřejmě už 26 let znám tento svět. 13 let již pracuje v Unii, takže jsem se naučila všechno, co se týká nevidomých a vždy jsem se učila velmi důležité hodnoty od nevidomých lidí a její největší zážitek je, že v loni absolvovala kurz pro instruktory prostorové orientace a jsem velmi spokojená, když pozná, jak nějaký nevidomý člověk dělá pokroky v tom samostatném pohybu, kde může opravdu cítit, že je užitečná.

Losování tomboly:

Hana Bubeníčková:
Vážení přátelé, já bych teď vyhlásila zlatý hřeb večera, a to je vylosování dárečků. Myslím si, že vzhledem k tomu, že jsou tři ceny tak bychom losování mohli svěřit třem významným nevidomým lidem. 

Viktor Dudr vytahuje číslo 48.
Paní Bažantová: To je mé číslo.

Hana Bubeníčková: Takže předáváme cenu v podobě italských bonbónů paní Bažantové.

Quido:
Já bych rád řekl něco k této bonboniéře. Tyto bonbóny se jmenují Pussi, je to čokoláda s oříšky a v každém bonbónu je určitá milostná básnička v Italštině, Němčině a Angličtině.

Hana Bubeníčková: Druhou cenu nám vylosuje pan Quido a je to číslo 64.

Paní Bažantová: To jsem zase já. 

Mohutný potlesk a smích.

Hana Bubeníčková: Takže paní Bažantová má šťastnou ruku.

Quido: V Itálii se říká, že neštěstí je slepé.

Mohutný smích

Hana Bubeníčková: A nyní jsme u poslední ceny a tu nám vylosuje pan profesor Quatraro a prosím ne číslo paní Bažantové. Takže to číslo je ....

Pavel David:
Ať je to číslo 97 !

Hana Bubeníčková: Takže to opravdu číslo je 97.

Pavel David: Fakt? To mám já (je velmi překvapený)

Přítomné obecenstvo: Mohutný smích.

Hana Bubeníčková: 
Takže já bych chtěla popřát všem, kteří vyhráli a těm, kteří nevyhráli bych chtěla říct, že neštěstí ve hře štěstí v lásce. Takže  si myslím, že to je také naše výhra, abychom se měli rádi. Dále bych chtěla velmi poděkovat našim italským přátelům, kteří vážili velkou a dlouhou cestu do České republiky, panu profesoru Quatrarovi, slečně Lauře Corzi a tlumočníku panu Quidovi Sandronimu, který jak možná někteří z vás poznali je Ital, který se narodil v Praze, po mamince Čech a po tátovi Ital. A možná na závěr ta otázka co v Italštině znamená čeko čeko?

Quido: Čeko čeko znamená - slepý Čech.

Přítomné obecenstvo: Mohutný potlesk a smích.

Hana Bubeníčková:
Takže děkujeme moc. Chviličku ještě vydržte a seďte a my vám sem nachystáme a připravíme ty plastické mapy a můžete ještě než odejdete si tyto mapy prozkoumat a prohlédnout. Jinak kdo bude chtít nějaké další informace tak je zde Quido k dispozici. Nashledanou.