Seminář 5 (Brno, 10.6.2003) Evropa konečky prstů (projekt SONS) Úvod - moderátor (Hana Bubeníčková - ředitelka společnosti TyfloCentrum Brno, o.p.s. - partner projektu Evropa konečky prstů): RNDr. Hana Bubeníčková: "Já vás vítám v tomto velmi horkém odpoledni, jsem ráda, že jsme se tady sešli na semináři věnovanému Evropské Unii. Myslím si, že všichni víte, že o tomto víkendu, konkrétně v pátek a v sobotu, budeme rozhodovat o tom, jestli Česká republika přistoupí k Evropské unii či nikoliv. A já jsem velice ráda, že se nám podařilo uspořádat druhý brněnský seminář k tomuto tématu tady v prostorách bílého domu - kulturního informačního centra. Tento seminář je součástí projektu, který se jmenuje Evropa konečky prstů a realizátorem tohoto projektu je SONS a na tomto projektu v Praze spolupracuje obecně prospěšná společnost TyfloCentrum Praha a tady v Brně semináře spolupořádá TyfloCentrum Brno. Já bych vám chtěla dneska říct, že budete za vaši účast odměněni, dneska to bude s ochutnávkou francouzských vín a francouzského sýra, určitě to zahájíme hned na začátku, aby jste byli dobře naladěni. Dostanete dále ještě každý minerálku k tomu vínu, aby jste přece jenom mohli to dobré vínko zapít. Dalším překvapením, které si myslím, že už bylo avizováno je publikace, která se jmenuje velice stručně Evropská unie, vytiskli jsme ji v Braillově písmu i ve zvětšeném černotisku, takže kdo budete mít zájem tak si tyto materiály můžete vzít. Kromě těchto materiálů nám ještě knihovna Jiřího Mahena v Brně, která je regionálním evropským informačním střediskem, poskytla další materiály, ovšem ty už jsou v běžném tisku, takže budete-li mít zájem, můžete si je vzít třeba pro vaše rodinné příslušníky domů. Je tam také materiál k Evropskému roku zdravotně postižených, můžete si také tento materiál vzít sebou, aby se třeba i vaši příbuzní mohli leccos o této problematice dozvědět. Ve speciálním materiálu, který jsme pro vás připravili v Braillově písmu a ve zvětšeném černotisku, se dozvíte, jak vlastně EU vznikala, dále se dozvíte o institucích EU a pravomocích EU a další informace. Velice vzácným hostem, který bude dnes přednášet, je pan Mgr. Ing. Jan Přenosil z Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity la já si myslím, že nebudu dlouho již mluvit, předám jemu slovo a poprosím, aby řekl něco také o sobě a o tom, jak se třeba k problematice EU dostal. Takže nyní předávám slovo panu Přenosilovi a přeji vám příjemné poslouchaní." Mgr. Ing. Jan Přenosil: "Dobrý den, mé jméno je Jan Přenosil. Já děkuji za pozvání a možnost promluvit zde s vámi ohledně tohoto projektu. Kromě toho, že jsem asistentem, tedy odborným asistentem na této univerzitě na provozní ekonomické fakultě, tak jsem také členem občanského sdružení Euroregion, které právě spolu s regionálním evropským informačním centrem pořádá takovéto besedy. Co je cílem těchto besed? Nic jiného než poskytnout vám tzn. občanům možnost zapojit se do diskuse či získat informace. Já se přiznám, že pro takovéto publikum jako jste vy, jsem ještě nikdy nepřednášel, tedy je to má premiéra a nedokáži si představit diskusi, třeba jak vás budu vyvolávat neboť si nedokáži sám sebe představit jako nevidomého alespoň zatím. Ale doufám že diskuse následně vznikne. Nyní se pokusím vám představit jakýsi organizační model. Slyšeli jste, že zde máme francouzské víno a sýry, které doufám, že už v průběhu besedy budete moci konzumovat a já se na začátku pokusím o nějaký úvod řekněme nějakých 10-15 minut. A následně bych se rád přesunul do jakési fáze debaty. Myslím si, že toto téma je poměrně aktuální, jak jste již slyšeli, 13. a 14. června bude referendum o vstupu České republiky do Evropské unie, tedy za necelé 4-5 dní a ještě bych také upozornil, tedy předpokládám, že ta diskuse vznikne tak, že ve chvíli, jak budete mít nějaký dotaz, tak se ptejte, je vás tady poměrně omezený počet, takže by tento způsob diskuse neměl být problematický. Také ve chvíli, kdy bych příliš odbíhal od tématu tak jsem požádal kolegy, aby mne zastavili a vrátili mne zpět k danému tématu. K tomu dnešnímu tématu: původně jsem se měl věnovat jenom jedné zemi z EU tj. Francii jako takové. Já vzhledem k tomu blížícímu se referendu i vzhledem k tomu, že mám dobré znalosti francouzského systému, nicméně jsem Čech a nezapírám to a moje znalosti se přeci jen více opírají řekněme k té evropské úrovni, tak se budu spíše držet na té evropské úrovni s tím, že když budu ukazovat nějaký případ tak to budu vztahovat a ukazovat na francouzském modelu, který je nejtypičtějším státem v EU. Dostáváme se tedy od těch organizačních aspektů a přejdeme k samotnému úvodu. Evropská unie - já tedy na začátek uvedu, že toho 13-14.6 2003 budeme hlasovat trošičku o něčem jiném než přímo o přistoupení k EU. Ten dotaz, který je vlastně nám všem občanům ČR položen, je definován ústavním zákonem o referendu a ten dotaz přesně zní takto: Souhlasíte s tím, aby se ČR podle smlouvy o přistoupení ČR k EU stala členským státem EU? - tedy tady poněkud paradoxně to novináři pojali trochu jinak - ta otázka se neptá zda-li chceme nebo nechceme do EU. Prioritou České vlády je vstoupení do EU už asi 8-10 let, ta otázka která je nám občanům ČR v referendu položena zní: Zda-li ty podmínky tzn. ta mezinárodní smlouva, která je uzavřena nebo byla navrhnuta v současné chvíli mezi EU a ČR vyhovuje a jestli mi jako občané s těmito podmínkami souhlasíme. Co to znamená? Znamená to minimálně znát obsah této přístupové smlouvy. Předpokládám, že sledujete masmedia, takže víte, že ČR vlastně už 4 roky zpět jednala intenzivně o tzv. kapitolách, které se postupně definovaly a uzavíraly. Přesně tyto kapitoly definují přechodná období, dále různé výjimky, vztahy mezi ČR a členskými státy EU v jednotlivých oblastech. Těch kapitol bylo 31, jednalo se o 29 a jsou rezortně členěny, tzn. např. kapitola zemědělství, finanční rámec, instituce atd. pro běžného člověka řekněme poměrně nezajímavé. avšak dosti podstatné." Dotaz: "Je tam i kapitola sociální oblast"? Odpověď: "Kapitola sociální oblast tam není z toho důvodu, ke kterému se dostaneme za chvilku. EU je možná trochu méně mocná než žurnalisté nám podávají. Sociální oblast a sociální systém jako takový zůstává na úrovni členských států. EU v tomto okamžiku řekněme zasahuje do sociální sféry jen minimálně a sporadicky pouze stanovováním určitých minimálních limitů a dále řekněme podpůrnými programy. Stejně jako koneckonců tento projekt je částečně financován z evropských peněz i řada dalších projektů usilujících právě o znovuzapojení jakkoliv znevýhodněných občanů do běžného života, vlastně je podporována z EU. Otázka zní, proč tomu tak je, proč EU jako ten superstát není schopna a nevěnuje se sociálním otázkám, ten důvod je skutečně prostý, EU je spolek států v současné chvíli je to 15 států. Řekněme si potenciálně po rozšíření příští rok k 1.5 2004, pokud vše půjde dobře, pokud referendum u nás proběhne úspěšně, tak jak to zatím proběhlo u předchozích pěti států tak se rozšíří na potenciálních 25 států. Není to tedy struktura států, tak jak si ji představujeme mi v našem státu. Je to nějaké soustátí, kde se pouze těch 15 členských států dohodlo na tom, že něco místo nich bude dělat nějaká nadnárodní instituce. Co to znamená, proč vlastně tyto státy spolu spolupracují? Jsou prostě otázky, kdy nadnárodní spolupráce je chtěná. Takovým příkladem je třeba otázka životního prostředí. Asi se mnou budete souhlasit, že ve chvíli kdy ČR bude vypouštět nějaké velké množství škodlivin tak jako vypouštěla před rokem 1989 do ovzduší, od nás fouká vítr do Rakouska a pak vlastně znečisťujeme Rakouské životní prostředí, proto z těchto důvodů vznikla a existuje EU. Žádný jiný důvod alespoň dlouhodobě vlastně není smysluplný a ospravedlňující tuto existenci. Když to vztáhnu zpátky na tu sociální úroveň jsou dvě otázky ono za a) je nutnost spolupracovat v nějaké nadnárodní úrovni podmíněna tím, že ty výsledky jsou prostě efektivnější viz. životní prostředí a já si třeba myslím, že i v oblasti sociálních věcí by byla chtěná určitá spolupráce na nadnárodní úrovni, ale zde do toho vstupuje ta druha proměnná a tou je řekněme nějaká politická únosnost. EU dělá pouze to k čemu je zmocněna členskými státy nic víc. Členské státy zmocní EU k tomu, aby konala něco v daných oblastech pouze ve chvíli, kdy to buď nejsou schopny dělat samy a nebo ve chvíli, kdy jsou schopny opustit tuto oblast na nějakou nadnárodní úroveň. V případě sociálních systémů a zde můžeme vzít dohromady jak sociální zabezpečení tak i zdravotní systémy a zabezpečení, jsou systémy tak finančně náročné a komplikované, že prostě členské státy se to dosud nerozhodly nějak výrazně kooperovat. Je to problém ať už pro vás zrakově postižené tak pro mne jako běžného člověka mladého studenta člověka, který by chtěl cestovat do zahraničí. Proč, když já jako občan ČR pojedu do Francie, tak ve chvíli kdy mam nějaký zdravotní problém tak po mně bohužel ve chvíli kdy mám připojištění bude francouzský lékař požadovat platbu přímo penězi. Ve chvíli kdy se mi to stane v ČR mám zaplacené zdravotní pojištění není problém stejně tak s dalšími dávkami sociálního zabezpečení. Takže tenhle problém, který by ospravedlňoval nějakou vyšší spolupráci nějakou vyšší úroveň je zřejmý a je do budoucna nutný, bohužel doposud na této úrovni je vykonáno poměrně málo kroků. Já se vrátím k ČR. ČR jako taková tak jak ji známe se nějakým způsobem změní po předpokládaném vstupu do EU i v případě, že tam nevstoupí. Já se pokusím rozebrat dva aspekty vnímání ať už vstoupením nebo nevstoupením do EU, které by jsme měli mít na mysli přesně toho 13-14 června kdy bude na nás zda-li se rozhodneme pro přistoupení k EU či ne. Dva základní aspekty jsou ekonomické a politické. Vládne poměrně výrazná obava, že vstupem ČR do EU se zvednou ceny snad všeho. Otázka zní bude draho? To je relevantní obava, podívejme se jak to bude vypadat, my jsme se s kolegy dívali na tuto problematiku ano víme, bavíme se o budoucnosti a řekněme si reálně, že nikdo neví jak to ve skutečnosti bude. Ve chvíli kdy někdo řekne, že to ví tak je buď blázen a nebo bůh a ani jedno z toho nejsme. Je však dobré se podívat na srovnatelné země-země podobné ČR, které prošly stejným procesem srovnatelně jako ČR. ČR je malá otevřená ekonomika, máme asi 10 mil. obyvatel. Při poměrném porovnání s EU je ČR méně ekonomicky výkonná. Podíváme se na státy, které vstupovaly v jiném časovém horizontu, dále jsou jinde geograficky položené, ale pro naše porovnání jsou relevantní např. Portugalsko - je malou okrajovou zemí, Rakousko, které je sice poměrně vyspělé nicméně geograficky či historicky a velikosti poměrně blízké či např. Finsko, které vstupovaly v r.1995 do EU. Jsou to země, které byly ať už většinou ekonomicky slabší, ale ČR je na tom ještě o něco hůře, ale vstupovaly do EU se stejnou obavou. Jaká byla situace po vstupu? Řekněme si že rozhodně lze tvrdit že růst cen tak jak se ekonomicky měří tzn. inflací-růstem inflace není nějak prokazatelně vyšší v žádné z těchto zemí. Naopak např. přesně v Portugalsku byla před vstupem běžná úroveň inflace asi na úrovni 22-25% v případě ČR dnes máme inflaci pod 1% jsou to skutečně podprůměrně vysoké hodnoty. Po vstupu se postupně snižovala tato hodnota až na úroveň dnešních 2-3%. Podobně v Rakousku nastal určitý krok z důvodu změny např. daňových systemů, ale ta změna inflace byla asi o 1-1,5%. V případě Finska, které je ač se nám to nezdá poměrně blízko ČR - byla to země, která se před rokem 1989 výrazně orientovala na východní trhy. Stejně jako ČR po roce 1989 řekněme rozpadly se nám východní trhy, tak i Finsku se rozpadly tyto trhy. Stejně tak jako v ČR tak i ve Finsku byly výrazné transformační náklady. Podíváme-li se jak na tom bylo Finsko po vstupu do EU, tak inflace se zde udržela pod úrovní 2%. Tato úroveň je vnímána jako udržitelná. Nicméně inflace je statistická konstrukce, znamená to že vezmete celý spotřební koš, sečtete hodnoty v roce 1988, 1989, 2000 a srovnáváte. Nikdo z nás není statisticky průměrný člověk. Já si pamatuji stále ještě, že jsem si v roce 1988 koupil rohlík za 80 haléřů. Dnes když přijdu do obchodu tak si jej koupím za 1 - 1,50 Kč. Ale zase když se podíváte na ledňáčky tak jsem si koupil běžně ledňáček za 1 Kč a dnes si jej za méně než 10 Kč nekoupím. Co tím chci říct: Na každého člověka může ta změna cen dopadat jinak, proto je potřeba a podstatné se dívat nejenom na celkovou úroveň, ale i na sektory kde se ceny zvýší či sníží. Někteří tvrdí, že ceny základních potravin se zvýší zcela minimálně a to spíše z důvodu současného stlačení cen obchodními řetězci. Kde nastanou strukturální změny tzn. změny daňového zařazení jsou ceny stavebních prací a ceny služeb, jestliže dnes jste vy konečným spotřebitelem tzn. platíte DPH. V současné době jsou jak stavební práce tak služby obecně daněny 5% DPH. Plánuje se, a je to i součástí těch přístupových smluv a je to i součástí naší vlády a její reformy veřejných financí, je přeřazení některých - většiny služeb do té vyšší vrstvy daně. Je zřejmé, že ve chvíli kdy dnes platíte na telefonu 5% daň z přidané hodnoty v roce 2004, 2005 ono to nebude skokové tak v r. 2008 se ta hodnota bude blížit 22% DPH. Teď je zase relevantní jestli to znamená zvýšení ceny nebo ne, to necháme na Českém Telecomu. Podíváme-li se na mobilní operátory myslím, že je prostor pro snižování cen. Kde se pravděpodobně zvýší cena a přímo dopadne na spotřebitele jsou spotřební daně a komunity, na které dopadá spotřební daň. Co to znamená? Cigarety, alkohol, lihoviny obecně a také pohonné hmoty. Nicméně zase otázka zní jestli je to špatná věc zdaňovat více tyto nenutné statky, jestliže někdo kouří tak ať si připlatí. U piva se neplánuje zdražení získána vyjímka. U slivovice vyjímka na maloobjemove - malopěstitelské pálení. Nyní opustíme fáze zdražování a přejdeme na fázi zlevnění. V EU se zcela odstraní bariéry obchodu, které a to dnes je také nutno zmínit, dnes prakticky neexistují, existují pouze v vlastně řekněme v zemědělských produktech a v několika málo vyjímkách, ale řekněme že dnes je zemědělská produkce je stále omezována. Po našem vstupu a to je možná i charakteristika, kterou si někteří moravští vinaři neuvědomují nastane poměrně tvrdá konkurence i v takových oblastech jako je dovoz vína. Já třeba tvrdím, a není to pouze moje tvrzení, ale je to podloženo ekonomickými fakty. Lze tvrdit že například přesně červené víno, ale bohužel z důvodů které jsou spojeny s klimatickou polohou České republiky bude to originální moravské červené víno bude mít podstatně sníženou konkurenci, protože u nás prostě toho sluníčka moc není. A je zase na nás jako na občanech ČR zdali se rozhodneme že budeme podporovat to moravské víno nebo zdali dáme přednost nějakému jinému francouzskému, portugalskému, španělskému, italskému. Nicméně a to je skutečnost u těch řekněme levnějších produkcí, český producent, moravský producent nějakého méně kvalitního vína bude velmi těžko konkurovat prostě z klimatických důvodů. Pro nás jako spotřebitele to může být na jedné straně pozitivní, máme větší možnost výběru, máme řekněme levnější a kvalitnější výrobky, na druhou stranu pokud jste výrobcem speciálně červeného vína a neuvědomil jste si tuto skutečnost už v průběhu těch devadesátých let tak ono vysazení nové vinice a přeměna, přechod z jednoho druhu vína na druhý je docela dlouhodobou záležitostí. A jiný sektor který pro nás jako pro spotřebitele bude pozitivní co se týče cenového vývoje je spotřební elektronika. A ČR stále ještě je v oblastech spotřební elektroniky i elektroniky obecně a to už máme ať už počítače, rádio, televize nebo jiné věci stále dražší než srovnatelné země v západní Evropě. To co se netýká pouze elektroniky ale prakticky všeho spotřebního zboží a i takových oblastí jako je třeba nábytek, člověk pokud to neviděl, tak nevěří, ale obchodní dům IKEA, který máme tady za Brnem a který existuje po celé Evropě, tak když půjdete do toho našeho českého, brněnského a srovnáte si ceny po přepočtu na Euro s obdobným, řekněme prakticky identickým obchodním domem, který leží kousek na předměstí Bruselu, zjistíte že naše ceny toho úplně stejného zboží jsou o 30 - 40% vyšší. Zase není důvod proč by tomu tak muselo být tak i po vstupu do EU, v té chvíli ta konkurence přesně v těchto oblastech se zvýší. Nicméně toto je první věc, kterou musíme mít na mysli, budou oblasti, kde se cena nějakým způsobem pohne nahoru, nebo oblasti, kde se pohne dolů, nicméně v tom průměru v tom statistickém průměru nelze předpokládat nějaké výrazné zvýšení. Což si myslím, že je poměrně pozitivní zpráva pro nás jako pro všechny občany ČR. A ještě se vrátím k jedné, takové poměrně problematické oblasti a to je otázka bydlení, protože je politická volba že nám cizinci vykoupí českou zemi, vykoupí nám naše bydlení, vykoupí nám naše nemovitosti. Já se přiznám, že jsem měl možnost pobývat na výukovém školním zájezdu. Měli jsme výjezd do Bruselu a přesně tento dotaz jsme kladli na !!!*(4:20)*!!!(DJ Enlargement) tiskovému mluvčímu, on říkal Ano, to je obava, politická obava na úrovni těch kandidátských zemí, že například z Německa, Rakouska ti bohatí němečtí a rakouští podnikatelé skoupí nemovitosti v těch nových členských zemích, řekněme si tady v Brně. Skutečnost je taková, že bohužel pokud už někdo něco chtěl koupit, tak už to koupil a to je realita tržního hospodářství na druhou stranu a to si myslím že je podstatné pro nás ve chvíli kdy se díváte na současný vývoj cen nemovitostí v České republice v Brně. Já třeba se přiznám, že hledám nějaký malý byt, už asi půl roku a zjistil jsem že za toho půl roku cena takového malého bytu 1+1 vzrostla z nějakých 700 000, což nemám na nějakých 1 200 000, což taky nemám. A otázka zní, jestli ta cena musí nadále postupovat dále, protože ta obava proč ta cena roste je v současné chvíli spojena s potencionálním vstupem ČR do EU a tedy s tím očekáváním vzrůstu cen. Já tvrdím a to je zkušenost kterou jsem v debatě s jedním rakouským profesorem získal, on říkal, jste hezká zem, jste skutečně velmi pěkná zem, nicméně Vaše obava z toho že by jsme Vám ji celou vykoupili je možná trošku neoprávněná. Když se podíváte po Evropě například oblast !!!*Bodamského*!!! jezera či italské Alpy, či vlastně Španělsko-Francouzská hranice, či Francouzsko-Provincie jsou oblasti které minimálně jsou konkurence schopné co se týče krásy přírody, společenského zázemí. Tedy já tvrdím že není důvod proč by měly ceny nemovitostí nějak výrazně stoupnout po vstupu, Já tvrdím, že ta současná horečka je umělá a nepředpokládám, že by nějaký německý podnikatel přijel po vstupu do ČR do EU a skoupil panelákové byty, má prostě lepší byt v Německu, proč by jezdil do ČR. CO to znamená. Já jsem v současné době zastavil svoje hledání bytu, protože nemám ani těch 700 000 ani ten 1 200 000 a očekávám že buď rapidně vydělám, nebo si ho koupím ve Francii. Ale je tu zajímavé zmínit jednu skutečnost, kterou si možná neuvědomujete je rozdělení cenové úrovně. A zůstaňme u toho bydlení. U nás jsme zvyklí, že ta cenová úroveň je daná. Že za těch 700 000 seženeme byt 1+1, nic víc. Ta skutečnost je taková, že to skutečně není pravda, vždycky na té nemovitosti závisí jejich kvalita, její poloha, její okolí a ty rozdíly cenové můžou být několikanásobné. Co to znamená: panelákový byt 1+1 se prodává za cenu 1 000 000 v 20 let starém paneláku, který se těžko rekonstruuje, jehož okolí není nijak úžasné, jehož infrastruktura je taky problematická, nevím proč by se měl prodávat za tu cenu. Na druhou stranu, máte-li byt, kvalitní byt v centru města, v novostavbě, tam lze očekávat, že ta cena tohohle bytu zase ještě může i výrazně stoupnout, samozřejmě záleží na nabídce. Tedy to co by jsme měli mít na mysli, že se výrazně rozliší cenová úroveň. Mluvili jsme o inflaci, říkal jsem celkově stoupne o 1 - 2 % víc je velmi nepravděpodobné, i ceny nemovitostí nepředpokládám nějaký výrazný vzrůst, naopak předpokládám spíše pokles optimisticky, budou zase oblasti kde cena ještě vzroste více. Tedy to spektrum, které dnes nevnímáme, všichni jsme zvyklí, že rohlík stojí jednu korunu. To do budoucna nebude platit. Za kvalitní věci, ať už potraviny, bydlení, oblečení, za kvalitní výrobky se prostě bude podstatně větší suma než za ty nekvalitní a to i násobně. Kde na to vezmeme? To je dobrá otázka. Já jsem student doktorandského studia, pobírám stipendium a také je dobrá otázka jak se budu mít v té Unii. Já tvrdím, že v tuto chvíli je potřeba tu odpověď rozdělit na dvě části. Doposud jsme se bavili o těch výdajích, tzn. kolik za něco zaplatím. Dostali jsme se k tomu, že v průměru se to nebude lišit, maximálně se to spektrum rozšíří, kvalitní výrobky budou dražší horší výrobky budou levnější. Dostáváme se k té druhé stránce, k té příjmové, kolik peněz budu vydělávat, kde je na to seženu a jestli budu mít víc nebo méně. Rozdělme si tu skutečnost zase na dvě části buď na soukromé firmy, pokud člověk je zaměstnancem či vlastníkem soukromé firmy a na ten veřejný sektor. Říkám jsem stále student doktorandského studia a jsem součástí veřejného sektoru. V soukromé firmě a je to tak, že ve chvíli kdy budete schopna pracovat tak abyste prodala dostatečné množství těch rohlíků za korunu, tak ve chvíli kdy jich za den uděláte 1000, tak Váš příjem je 1000 korun a ve chvíli kdy jich uděláte 1500 Váš příjem je 1500. Nicméně to je ta soukromá část ekonomiky. Podívejme se na tu veřejnou sféru a to se týká ať už státních zaměstnanců, ať už zaměstnanců ve veřejném sektoru jako takovém, tady zahrnujeme například zdravotní systémy, tak lidi závislé na státu ať už důchodců či mě studentů. Zde je to a to je třeba vědět skutečně záležitostí našeho státu. Žádná úroveň z Unie, žádný z úředníku Unie nemá pravomoc nařídit naší národní vládě aby zvýšila důchody. Žádný úředník Unie nemá ani pravomoc nařídit vládě aby zvýšila stipendium studentům, úspěšným studentům. Říkáte, že je to škoda, na jednu stranu je to možná škoda, ale já si myslím, že je to stále dobře, protože je na našem státu a to je to co já bych chtěl předat, že je to náš problém, jak se náš Český stát bude chovat do budoucna, zdali přizná, že je nesmyslné investovat do některých oblastí, typu řekněme například ocelářského průmyslu. Pumpovat obrovské peníze do rekonstrukce a obnovy bank, když bylo lepší na začátku tyto banky řekněme jiným způsobem řídit. A že je možná smysluplné a možná prozíravé podívat se na budoucnost české společnosti z pohledu např. penzijního systému. Já se přiznám že jsem na toto téma dělal i diplomovou práci, takže myslím, že aspoň nějaká data ještě stále v hlavě mám a mohu říct že rozdíl mezi např. českou vládou a řekněme německou či francouzskou je v tom, že ačkoliv v jak Německu, Francii i v ČR víme a to lze poměrně statisticky jednoznačně dokázat, že v průběhu nějakých 20i let tu bude značný schodek v rámci důchodového systému, bohužel česká vláda s tím stále nic nedělá. Když se podíváte do Německa, když se podíváte do Francie, tak ano, mají tam pouliční demonstrace, kde občané protestují proti navrhovaným změnám, ale ty změny se navrhují už dnes. A ty změny budou bolet, to budou bolet vždycky, ale já můžu říct že nebudou bolet Vaši generaci, ale budou bolet přesně tu generaci ke které patřím já řekněme v nějakém horizontu 50i let, ale to v čem vidím ten rozdíl a to v čem vidím pozitivum našeho vstupu do EU je, že u nás se tyto změny neřeší dnes, u nás se budou řešit až za dalších dvacet let. Tím se dostávám do té druhé oblasti, jestliže jsem říkal, že jsou dvě části ta politická a ekonomická, tak se dostáváme k té úrovni politické. Co pro nás znamená potenciální vstoupení nebo nevstoupení do EU na té úrovni politické. Víme že na úrovni ekonomické to nebude zas alespoň nijak výrazné alespoň ne krátkodobě na úrovni politické já tvrdím že v případě vstoupení do EU se v horizontu jednoho roku nestane nic výrazného z toho důvodu, že ta politická úroveň a to politické členství v EU nám umožní něco možná poměrně drobného, nicméně podílet se na tom rozhodování toho celku. V této chvíli je zase relevantní otázka jak velký ten náš podíl bude. Potenciálních 25 členů a z nich ČR je poměrně malým státem. Jenom pro upřesnění, on není zas tak malý, z těch potenciálních 25 členů je ČR co se velikosti týče, co se počtu obyvatel týče na deváté příčce, tedy jsme poměrně vysoko. Avšak je asi zřejmé že ve chvíli nás je tady asi 25, 30, představte si že by jsme se všichni měli shodnout na nějaké otázce. Tak vždycky se uvádí takový klasický příklad když se podíváte na příklad na český parlament, tam sedí 200 poslanců, tak těchto 200 poslanců se jednohlasně dokáže dohodnout na otázce že si zvýší plat žádná jiná otázka není asi možná. Stejně tak v případě těch 25 členských států a skutečně tam finálně sedí ministři nebo velvyslanci těchto států se musí v případě strategických otázek shodnout. Je asi zřejmé že váha ČR je v tomto celku poměrně malá. Nicméně ČR nebude jediná, která nebude jediná která bude takto malá a v rámci EU se ukazuje že spíše než je nemožné prosazovat prostě vlastnosti a názory pouze jednoho státu, vždy musíte najít nějakou koalici, nějaké koaliční partnery a to dělení je mezi velkými a malými státy. V současné chvíli je ten poměr 5 velkých států vůči 10 malým. Těch 5 velkých jsou Anglie, Francie, Německo, Itálie Španělsko a těch 10 malých jsou těch zbývajících 10 zemí. Po rozšíření a to je zajímavé zmínit pokud se tedy povede rozšířit o všech těch 10 zemí se novou velkou zemí stane pouze Polsko. Polsko, které má nějakých 40 000 000 obyvatel se stane součástí té ligy velkých a ono se ukazuje že velké státy mají obdobné zájmy a zase ta skupina malých mají taky obdobné zájmy. A v té chvíli bude ta rovnováha šesti velkých proti devatenácti malým. ČR tedy v této chvíli musí hledat své spojence mezi těmi devatenácti malými a zase můžeme si uvést, že ČR má několik tradičních spojenců se kterými spolupracovala doposud a pravděpodobně s nimi bude spolupracovat i nadále. Lze zmínit že pravděpodobně s ČR do EU vstoupí i Slovenská republika, kde už proběhlo úspěšné referendum a stane se něco takového, co jsme úspěšně rozbili před několika, desíti, jedenácti lety tedy zde budou v rámci jednoho celku jak Češi, tak Slováci a existují také země které, např. Maďarsko nebo Slovinsko, které mají velmi podobné ať už historické nebo geografické souvislosti. Takže já bych spíš chtěl ukázat, že když se bavíme o EU je potřeba ukázat dvě roviny - ekonomickou a politickou. Co tedy fakticky se na té evropské úrovni dělá? Proč tam ta česká vláda tak chce a proč je to prioritou české vlády už deset let. EU doposud není žádným federálním státem, jak už několikrát současný pan prezident zmínil, EU je pouze sdružením států, které se sdružilo za účelem ekonomické spolupráce, Nic jiného původní společenství která vzniklo v padesátých letech, měla za cíl liberalizaci mezinárodního obchodu, původně v nějakých úzkých sektorech, dál jsme se rozšířili až na celé hospodářství dnes už můžeme říct na celou společnost. Proč se snažili o tuto ekonomickou spolupráci? Snažili se o ekonomickou spolupráci z jednoho prostého důvodu. Když se podíváte zpátky do historie dvacátého století a Vy si pamatujete více než já, já jsem to pouze četl, Vy jste to někdy i zažili, víte že ve dvacátém století byli dvě Světové války a válka je špatná věc a ukázalo se bohužel že politické řešení těch válečných konfliktů je neefektivní. Prví Světová válka byla strašná bohužel její vyústění bylo ve Druhé světové válce, protože se po První sv. válce řešila politicky. Ta myšlenka, která je skryta za vznikem EU a která taky vysvětluje ty její dnešní její omezení a ty její dnešní silné stránky je přesně to, že ve chvíli kdy není možná politická spolupráce kdy není možné politicky předcházet budoucím válečným konfliktům na to půjdeme jak se říká od lesa, ve chvíli kdy propojíme národní ekonomiky a vezměme si příklad z Německa A Francie, odvěkých nepřátel, ve chvíli kdy jejich ekonomiky propojíme natolik, že bude neekonomické aby Francie útočila na Německo a Německo na Francii, tak prostě žádná válka nebude. A když se podíváme na ten současný celek těch 15 členských států, tak ačkoliv to není úplně dokonalé, já tvrdím že v tomto aspektu se ten projekt zdařil. A jestliže bylo po Druhé sv. válce poměrně běžné uvažování průměrného francouzského rolníka v případě nějakého problému s Německem, válečný konflikt s Německem, tzn. řekněme zabíjení jak německých občanů, tak i bohužel francouzské ztráty v současné době to ani běžný francouzský občan nepovažuje za dobré řešení. A jestliže to vztáhneme na ČR. ČR bohužel, možná bohudík, ale spíš bohužel žila celou svou novodobou historii na tom pomezí se tvorili ty dějiny a kde bohužel všechny válečné konflikty které větší kde byli a můžeme začít bitvou u Slavkova se odehrávaly a která byla tedy tou bitou zemí bohužel, tak si myslím že v tomto směru to členství v takovéto organizaci je pozitivní. Nicméně je má spolu spojeno i ta negativa, která jsem zde zmiňoval a to je ať už negativa sebeomezení sebe samého to znamená že nebudeme moci rozhodovat úplně o všem, budeme pouze jedni z 25, nebudeme sami o sobě ať už i omezení z toho důvodu že se bohužel staneme součásti byrokratické struktury a ta byrokratická struktura je poměrně pomalá, nicméně je to skutečně relativní pojetí a i přes všechny tato negativa si myslím že se jedná o pozitivní projekt a celkové znění pro ČR je pozitivní. Dotaz(pan Jelínek): Mě zaujala taková věc, ČR po vstupu do EU bude ročně jenom Velké Británii odvádět dvě miliardy korun. Je to z důvodu, kdy VB vstupovala do EU si dala podmínky. Je to možné? Odpověď: Pokusím se to uvést na pravou míru. Máte pravdu v tom, že Velká Británie ve chvíli kdy vstupovala do EU si vymohla určité speciální podmínky, tzv. Britský rabat. Margaret Thatcherová tehdy řekla, že pokud jim to nedají, tak nevstoupí a řekla to ve středu večer a ve čtvrtek ráno se to mělo podepisovat. Já si myslím že jsou i relevantní důvody proč. Ty důvody jsou ekonomické. Řekněme si, EU je celní unie což znamená že má nějaké vnější podmínky, které omezují vnější obchod s těmi členy, které nejsou součástí této celní unie. Velká Británie tradičně obchodovala se svými koloniemi, které nejsou součástí. Takže tam byl i relevantní důvod proč ty podmínky nějak opravit. Přiznám se že od té doby se diskutuje o tom, že by se to mělo zrušit, protože například Amsterodam, který je největším přístavem, také importuje největší množství zboží ze třetích států a platí to největší DPH, ale to číslo je přehnané. Spíše je zajímavé podívat se kolik bude ČR odvádět do toho Unijního rozpočtu a kolik z něj získáme. Zase je to hádání z křišťálové koule, protože to bude záviset na více faktech, na tom, jak budeme schopni ty zdroje z Unie získat, protože a to je důležité zmínit, nejedná se o dotace. Unijní prostředky můžeme získat pouze když budeme mít dostatečně dobrý projekt na využití těchto peněz, který bude reflektovat priority stanovené v rámci toho přístupového procesu. Nebudu rozebírat ty priority, znamená to jednoduše to, že pokud budeme mít relevantní projekty, které jsou stanoveny smysluplně, tak peníze získáme, ve chvíli kdy nebudeme toto schopni a nebudeme schopni tyto projekty zadministrovat, tak tyto peníze nezískáme. To je stránka příjmová a stránka výdajová je že ty peníze se od někud berou a i my jako členský stát budeme muset nějakou část těch peněz odvádět do Unijního rozpočtu. Dotaz(p. Černík): Jaký to bude mít konkrétní dopad pro vysoké školy? Jestli z EU i projektu, který by zadávaly vysoké školy, jestli by to mělo podstatný vliv na příjem vysokých škol, když naše ministerstvo školství Vás považuje za takového levobočka. Odpověď: Ano, to je pěkný dotaz. Já jenom upozorním, že všechny ekonomiky, které se začaly rozvíjet, tak jejich rozvoj v průběhu 20. století byl založen na velkých investicích do školství a do vzdělání a do vývoje a do výzkumu. ČR si zatím příliš neuvědomila, např. lze přímo zmínit to vládní prohlášení, kdy ČR zavázala, že zvýší vládní výdaje do výzkumu vývoje na 0,54 % HDP. A to nejsou až tak velké peníze, i když se jedná o miliardy korun. HDP je 2200 miliard korun a že stejně tak zvýší výdaje do vysokého školství jako takového. Zde je jedna věc, která u nás není tak vnímaná, že vysoké školství má být výrazně propojeno s výzkumem a vědou jako takovým. Vysoké školství musí mít nějaký výstup. Kromě toho, že produkuje např. ekonomy, právníky, biology, tak ten aplikovaný výzkum, protože univerzity jsou centry vzdělanosti, musí mít dopad na ekonomiku. Vy jste zmiňoval Evropské prostředky. Já se k tomu dostanu přesně tady tím obloukem, který jsem zmiňoval. Evropské prostředky zase neslouží k ničemu jinému, než zapojení těch vysokých škol přímo do výzkumu a vývoje a k propojení konkrétních firem s konkrétní vysokou školou, Co se týče toho objemu, mohu říct a to třeba plánujeme i na naší univerzitě, že se jedná vždy o přilepšení. EU sice disponuje nějakými prostředky, ale to nikdy nenahradí tu národní úroveň. Jenom když si srovnáme jenom tak pro představu, úroveň národního rozpočtu a rozpočtu Unie, jenom abysme byli schopni srovnat české veřejné rozpočty, tzn. státní rozpočet, rozpočet obcí krajů, jsme na úrovni asi 48 % HDP. A ve chvíli kdy se podíváme na EU, tak rozpočet EU má v současné chvíli stanovený strop 1,27 % HDP těch všech členských států. To znamená v relativním srovnání jsme na nějaké padesátině. V té chvíli je zřejmé, že ty evropské projekty mohou být významým přilepšením, zvláště v těch počátcích, ale nikdy nenahradí to národní financování. Tady je potenciál pro české univerzity např. ekonomického směru, tady skutečně vím o čem mluvím, např. rozvíjet spolupráci s těmi zeměmi, které nevstoupí v rámci té první vlny, např. Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko. To budou země, které budou mít problémy jako měla ČR a bude se podporovat výrazná spolupráce mezi zeměmi, např mezi ČR jako zemí první vlny, která si prošla tím procesem přístupu k EU a rumunskými vysokými školami, které se budou připravovat a budou připravovat odborníky schopné vyrovnat se s budoucím členstvím v EU. Tady budou např. prostředky velmi zajímavé, ale uvědomme si že vždycky se bude jednat jen o nějaké doplnění, nikdy to nebude na úrovni 50, 80 % toho rozpočtu dané vysoké školy, ale řekněme si na rovinu, jakékoliv peníze navíc jsou dobré peníze. Takže je to spíše doplnění. Dotaz: Mě by zajímalo, každý z nás občas zavítá na vietnamskou tržnici, jestli v zemích Unie existují levné dovozové věci, kde tenisky koupím za 50 Kč, jestli v zemích Unie toto trpí. Oni se ohání, že to jsou padělky, pak se to ničí, nikomu se to nedá. Odpověď: Ono těch padělků co se ničí, nikomu nedají je jen zlomek toho celku. Je to dobrá otázka, ale zase má dvě strany toho meče, jako jakákoliv jiná. V té chvíli, kdy Vy jste spotřebitel, tak je na Vás, jestli si koupíte levnou čínskou napodobeninu, nebo originální výrobek. A prostě bohužel, kdyby tady nebyla ta poptávka, tak sem nikdo ty čínské výrobky nedováží. To je první věc. Tedy je to situace, která je faktem, poptávka po tomto zboží je. A druhá situace je, že např. jsou tu porušována známkoprávní práva a to je věc, která není legální. Toto a to ve skutečnosti je podstatně lépe chráněno v rámci Unie, pokud dovážíte výrobky, které zneužívají nějaké známky, to jsou takové ty Reboky, místo Reebooky a Addidas místo Adidas, tak tohle jsou výrobky, které jsou podstatně lépe chráněné. A to je mimochodem také jeden z aspektů, proč např. čeští výrobci bot vítají pozitivně vstup ČR do EU. Poddotaz: Takže tam existují? Pododpověď: Existují, ale v podstatně menší míře. Dotaz: Rád bych tři takové poznámky: Zda si umíme vyhodnotit problémy a přínos toho 20. století. V roce 58 mluvil Bruselské výstavy, světové výstavy po té strašné válce otevřela ten problém, bylo hlavním heslem společnou prací k společnému prospěchu. Byl to symbol atomia, byl to vlastně symbol toho začátku, tzn. EU. V současné době porozumět dobře, tzn. využít přednosti jednotlivých států, které mohou ve prospěch společné věci něco dělat, samozřejmě to je nezbytně nutné a dělat to cílevědoměji než doposud. A to je myslím si jedna z největších bariér, poněvadž když něco nejde, tak se řekne je to politické rozhodnutí a přes to nejede vlak, je to lidské, je to odborné, je to sociálně přínosné rozhodnutí, to které se dělá? A myslím teďka, jako prevence. Vy určitě jako mladý člověk a zejména odborný asistent studujete zprávy našeho nejvyššího kontrolního úřadu. Vždyť si uvědomme co tam proher se zobrazuje jenom proto že se nepochopilo správně vztah mezi vzděláním, vědou a praxí. A to jsou ty bariéry, které buď se podaří, a teď to řeknu společně by se měly lépe dařit. A ty vlastní, za nás je nikdo nevyřeší. Vlastní musíme sami si vyřešit. Tzn. jedině když se podaří úspěch skutečně úzce propojit vzdělání, vědu a praxi, pak může být ten pohyb dopředu. A to platí pro všechny okrsky. Omlouvám se že jsem rušil. Mgr. Ing. Jan Přenosil: Samozřejmě máte velmi přesný postřeh máte dokonce přesnější postřeh než někteří čeští politici ona u nás je vzívaná EU jako modla, že buď se to podaří nebo děláme to kvůli EU. Skutečně platí spíše to heslo co jste říkal velmi pěkně společnou prací ke společnému prospěchu. Za nás nikdo naše problémy nevyřeší oni nám maximálně trošku pomohou případně ukážou nic víc nic méně a je na nás a to je poměrně hezká věta kterou nebudu tedy přesně citovat současného rektora Masarykovi univerzity pana Zlatušku, který řikal jeden hezký fakt, že v současné době spíše existujeme ve společnosti znalostí a tady taková ta tvrdá práce se musí provádět s určitým cílem. To že vozíme hlínu z jednoho kopce na druhý je sice hodně tvrdá práce, ale ve chvíli kdy výsledkem je pouze vytvoření toho druhého kopce tak je to asi opravdu málo. Naopak ta spolupráce a řekněme nějaké plánování a strategické plánování to je a to si myslim že je jedina uspěšná budoucnost ČR. A zase v tomto směru ve chvili kdy budem součástí nějakého celku a budeme schopni spolupodílet se na vytváření těchto cílů tak tp je to pozitivum. Otázka: Faktická poznámka, prosím vás v roce 1985 vyšla publikace Umění vládnout mohl by jste alespoň ve strukčnosti jestli je tato publikace v povědomí našich mladých lidí. Odpověď: Příznám se že já nejsem politolog a nezmám tuto publikaci ale kdyby jsme se bavili o umění vládnout tak já si myslím, že už Michiaveli v 16. století vytvořil stejnou publikaci a tu znám. Reakce: Ale tato je daleko lepší a škoda že se tato publikace nestává jedním zdrojem informační politiky v oblasti našeho vzdělání. Tato publikace je ve zvukové stopě. RNDr. Hana Bubeníčková: Dobrá má někdo ještě nějaký dotaz? Ano prosim Maruško. Maruška: Ja bych se chtěla zeptat jestli víte jako třeba v té Francii jak jsou na tom naši lidi nejenom zrakově postižení prostě lidi s nějakým zdravotním postižením - invalidní lidé. Jaké jsou např. příspěvky, dávky atd. Odpověď: Já se přiznám, že jsem si četl ten dokument je velmi pěkný, (jsem Čech), ve Francii jsem byl velmi sporadicky až nyní bych měl jet na rok do Francie. To kde já mám informace a kde vím přesně je důchodové zabezpečení obecně, přiznám se že neznám sociální zabezpečení ale co zase vím že důchodové a sociální zabezpečení je velmi blízko sebe a Francie kdyz se na to podíváte obecně- bojím se použít slova vědeckého přístupu tak jsou dva extrémy jeden extrém je že se reflektují nějaký předchozí charakteristiky klasicky příjmové u normálního důchodu to takhle funguje to jsme např. v Britském modelu. Pak je druhý extrém původně Německý klasicky také Český systém před rokem 1989, že se nereflektuje kolik jste do toho systému odvedla ale spíše se zdůrazňují jiné charakteristiky typu jaké jste měla zaměstnání, jak dlouho jste pracovala jak dlouho jste odváděla ty dávky. V této chíli ve Francii je takový zajímavý systém a skutečně to se bavíme skutěčně jenom o klasickém důchodu. Oni mají asi 5 důchodových systémů a oni jsou vždy vázáni na typ vašeho polování. Ve chvíli kdy jste státní úředník tak máte velmi dobré důchodové zabezpečení asi 2-3 násobek normálního průměrného důchodu. Ve chvíli kdy jste živnostník tak je jen na vás jestli odvádíte do jakéhosi fondu na důchodové zabezpečení. Protože živnostníci většinou neodvádí odvody peníze na zabezpečení tak potom je ten jejich důchod velmi malý. Pak jsou zaměstnanci a ti se dělí ještě na 3 další skupiny. Na management má svůj systém a pak na kvalifikované a nekvalifikované pracovníky. Takže když jsme tady u toho tak Francie má tedy velmi komplikovaný systém a víceméně se v něm nikdo pořádně nevyzná pokud jde o modelování této soustavy do budoucna. Nicméně toto je penzijní systém. Ja se musím přiznat, že nemám relevantní znalosti co se týče invalidních důchodů. Nicméně ve všech zemích kde jsem to já studoval a to je Anglie, Německo, Francie, Itálie a i Česká Republika jsou vlastně invalidní důchody spjaty s penzijním systémem různými výpočty, v podstatě je to velmi podobné výpočtům u nás. Takže předpokládám, že i v te Francii to bude nejakým způsobem podobné, ale nejsem relevantně informován bohužel. RNDr. Hana Bubeníčková: Já bych jenom v tuto chvíli řekla, že na podzim v září v druhé polovině září budou ty semináře pokračovat a ten projekt je plánován do konce roku a v září budeme tady mít Italské hosty budou to přímo z Italské organizace nevidomých a jestli vám někomu říká jméno Kvído Sandrony tak Kvído sandrony bude hostem spolu s některým z představitelů jejich Unie. Kvído Sandrony je Ital, který tady dlouho žil a umí dobře Česky tak Italsky takže to bude myslím velmi zajímavé a určitě výborně tlumočené takže pozvánky vám určitě zase přijdou poštou domu a je to plánováno na druhou polovinu měsíce září a tam bude možné se konkrétně zeptat na tu Itálii. Dotaz: Pan JELÍNEK: Poznámka tady k těm záležitostem toho sociálního zabezpečení. Před 6 nebo 7 roky byl v Bratislavě takový seminář kde se o těchto problémech hovořilo, byli tam zástupci všech těch západních vyspělích zemí a řekli nám velice stručně a jednoznačně zapomeňte na to co jste měli za minulého režimu. To nikde ve světě resp. v západní Evropě neexistuje. Takže buď výdělek a nebo důchod a takové ty různé drobné, které my jsme považovaly za samozřejmé to taky ne čili to opravdu, ti po nás to budou mít tedy opravdu mnohem těžší. A jěště jednu věc na závěr bych chtěl říct nám totiž EU ano nebo ne nám kteří vlastně jedeme uz nadoraz tak nás už se to nedotkne ať uz tak nebo tak, ale kdybychom prostě v referendum odmítli vstup do EU tak těm našim mladym, kteří začínaji by jsme to ztížili oni by si řekli co to dělali ti naši předchudci. Dneska musíme do EU jinak by jsme už zůstali osamoceni čili musíme do EU. Není se tomuto vstupu jak vyhnout. REAKCE: Ja s vámi souhlasím ale pokusil bych se reagovat na ten první bod. Vy jste říkal, že vám řekli je to váš problém, skutečně bude to problém Českého státu, ale když se podíváte na ten model sociálního zabezpečení jak funguje tak jsou zase dvě situace. Jeden který byl preferován u nás řekněme ještě za socialistického státu - ten vám zaručuje určitou jistotu tedy určitě víte že ty jistoty postupně upadaly nicméně věděl jste že nebudete spát na ulici. Ten model řekněme západní evropy je postavený trošku jinak a je postavený na tom , že vám zaručuje určitou úroveň příjmů popřípadě dorovnání těch příjmů do této úrovně a je jen na vás co si z těchto peněz dokážete obstarat. A to je vlastně přesně to co říkal ten pan Zajer ten Rakouský představitel, že přesně z těhle vlastně peněz co dostáváte z veřejných prostředků, to nejsou nějaké dary ale slouží to přesně k dorovnání toho vašeho znevýhodnění, třeba tedy např. na ty taxíky, které musíte používat více zvlášť v prostředí které neznáte a nepohybujete se v něm deně. Nicméně samozřejmě když tyto peníze použijete např. jak se v Česku používají tyto dávky a koupíte si třeba 30 litrů rumu tak je to váš problém, v podstatě je to na vás co s těmi penězmi uděláte. Nicméně ne že by za vás v případě, že máte nějaké objektivní problémy tak stát v té chvíli nedá ruce pryč. Ten problém ve kterém se v současné situaci ČR nachází je že mi jsme stále zvyklí že řada věcí je zadarmo např. včetně vysokoškolského vzdělání. Ve chvíli kdyby se začlo přecházet na ten druhý model sociálního zabezpečení- tzn. stát bude garantovat určitý příjem- to bude za chvíli bohužel nutné tak tyto služby které jsme v současné době měly zdarma tak zdarma nebudou, ale zase bude se garantovat určitý příjem který dneska je také podstatně nižší, proto také České platy jsou řádově nižší než Německé, protože zase řada služeb je zase zadarmo. A to je poměrně relevantní říct. Jaký bude ten přechod ta revoluční změna tedy jestli nám napřed zvednou platy a pak ty služby budou postupně odpadávat či opačně. To je otázka politická politické prezentace, bohužel současná situace veřejných rozpočtů je tragická a je přesně tragická z toho důvodu že nikdo netlačí veřejné zástupce k odpovědnosti bohužel. DOTAZ: Existuje v zemích EU určitá kostra v oblasti sociálního zabezpečení, na kterou potom jednotlivý stát každý prostě když na to má nebo nemá navazuje svými prostředky? ODPOVĚĎ: Skutečně systémy sociálního zabezpečení jsou zatím stále čistě na národních státech čili není prakticky cokoliv. Co já vím a co se už udělalo, samozřejmě eurobirokrate by chtěli působit ve vsech oblastech zase propagatori národního státu by je zase nejradši omezili tak tam kde EU nějakým způsobem vstupuje do té sociální oblasti zatím tak jsou skutečně nějaké okrajové podmínky týkající se bezpečnosti práce či maximálního pracovního týdne a to jsou skutečně okrajové informace či okrajové body a ta situace je taková že ve chvíli kdy se stanovil na evropské úrovni maximální pracovní týden 42 hodin. Tak podíváteli se na ustanovení jednotlivých zemí členských tak mají tyto země ustanovení nižší. Čili neexistuje nejaká evropská kostra je to čistě na každém evropském státu. A proč? Protože zase když se podíváte na těch současných 15 členských států potenciálně 25 tak jsou tyto státy tak odlišné ve svých sociálních systémech že je problematické najít nějakou společnou kostru. Od Velké Británie kde jsou veřejné důchody velmi nízké a kde vlastně 90% populace má soukromé penzijní připojištění dokonce někteří dvě až tři po Německý model který je nám poměrně blízký kde je ten stát dosti mocný až po skandinávské zeme, kde je sociální zabezpečení velmi výrazné ale také zdanění je velmi výrazné. Když se dostaneme až na jich tak třeba Italsko Španělsko výdaje na sociální zabezpečení jsou poměrně nízké domovi důchodců a tyto veřejnoprávní instituce tam již neexistují ale z toho důvodu že zde existuje ta původní instituce, ktera zajišťuje tuto funkci a to je rodina, taková ta velká rodina, která už v našich podmínkách neexistuje. Ta situace je skutečně natolik rozdílná že doposud se nedospělo kromě nějakých minimálních standardům k nějakému společnému koncenzu. PAVEL:Právě k tomu jsme se nedopracovali kdo jste byli na minulé přednášce s panem Zeyenem, že jsme nakonec se nezeptali jak to vlastně s těmi rentami v Rakousku je jestli je to záležitost EU nebo státu. Jak je vidět tak je to záležitost státu. Takže myslím že naše myšlenky černé a chmurné jsou dost dopředu trošičku černé. Záleží na nás jak se potom k tomu postavíme až nám zase dají něco prostě... ale když nic nevíme tak šíříme poplašné zprávy mezi sebou a v podstate bouříme se a nadáváme dopředu. HANKA: Já bych chtěla jenom v této souvislosti říct prostě to jaké sociální zabezpečení v tomto státě budou mít lidé se zdravotním postižením není tak ani otázkou EU ale toho jak náš stát bude hospodařit s veřejnými prostředky. Asi víte, že se chystá reforma veřejných financí pravděpodobně se dá očekávat že úřady čili stát bude přísněji posuzovat veškeré naše žádosti týkající se různých dávek příspěvků na pomůcky, různé služby to je jedna věc, ale tato otázka se netýká EU. CHtěla bych vás ale ubezpečit že SONS ať se to některým nemusí zdát protože se jich to nedotýká v tom každodením životě úplně bezprostředně stojí pevnýma nohama na zemi a hájí vaše zájmy. A to z důvodu čistě pragmatického, ve vedení sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých jsou jedni z vás. Já npř. vím že zrovna dnes pan prezident Pešák prezident SONS referoval o už dlouhá léta připravovaném zákonu o sociálních službách senátu a zdůvodňoval tam z jakého důvodu tento zákon nám zrakově postiženým lidem nevyhovuje jak tam nejsou zohledněny tyhle věci. Myslim si že tyhle záležitosti nechme stranou, tyká se nás právě ten vstup do EU tak jako každého občana, kromě toho že jsme zrakově postiženi tak jsme také občané této republiky. Určitě se o těchto věcech budeme bavit s panem Kvido Sandronym a s jeho italskym kolegou z té unie jejich takže si určitě připravte na podzim myslim si že to bude velice zajímavé povídání jak to vypadá v Itálii. A zkusím se zeptat jestli někdo nemá dotaz ohledně EU obecně. dotaz (pan Černý): Chtěl jsem se zeptat, jestli máte nějaké povědomí, jakým směrem třeba je například Finsko v oblasti prodlužování důchodovýho věku, protože mě osobně se to zdá kontraproduktivní, když někdo dělá dlaždiče nebo nějaké vysoce fyzicky namáhavé povolání a je nucený dělat do 65 roků a mladí lidi, kteří vycházejí ze středních a vysokých škol, tak musí být třeba 4- 5 let doma po ukončení školy v důsledku toho, že tyhle místa jsou obsazovány lidmi, kteří už by si měli odpočinout. Přenosil: Rozumím tomu, to Vám můžu říct přesně, protože toto si myslím, že vím poměrně dobře. Jsou dva aspekty: Původně ten důchodový systém jako takový řekněme za Bismarka ještě byl konstruován trošku odlišně než jej máme dnes. Byl vlastně zkonstruován jako presumpce invalidity. Koncem 19. století byl ten systém postaven tak, že ve chvíli, kdy vy jste byl dělník, tak asi v 72 letech jste mohl získat penzi. V té chvíli abyste se dožil 72 let to bylo poměrně neobvyklé a skutečnost byla taková, že v té chvíli už ten fyzicky pracující člověk byl natolik nemocný, že byl spíše přítěží pro ten daný podnik než že by mu skutečně získával nějaké další prostředky. To je ta původní myšlenka důchodového systému, který se pak výrazně změnil a řekněme za toho socialistického režimu byl vnímán důchod spíše jako dar společnosti tomu kterému občanovi. Což je vlastně obrácení toho původního významu. A ted zpátky k tomu, co jste říkal vy. říkáte prodlužování důchodového věku do 65 let věku. To vlastně souvisí s tím, že důchodový systém jako takový je nějaký fond, kam se dávají peníze, dokud vy vlastně fyzicky pracujete nebo skutečně pracujete a po vašem odchodu do důchodu se z tohoto fondu nějaké peníze berou. Proč se posunuje ten důchodový věk? Ta myšlenka je prostá. Prostě prodlužuje se lidský život. To je pozitivní skutečnost. To že, žijeme déle v průměru je velmi pozitivní a řekněme si, během 20. století se ten věk v průměru prodloužil od nějakých 42 let do 70 - 80 let v závislosti - v severských zemích skoro až 80 let. To je poměrně velmi pozitivní zpráva. Nicméně, ve chvíli, kdy máte takto konstruovaný penzijní systém, jak byl, tak je to problém. Pokud byste odcházeli do důchodu v šedesáti letech a pak ještě 20 let žili, tak jste poměrně velkou zátěží. Naopak to, že už v současné chvíli - a po Evropě už skoro všude - platí ten důchodový věk 65 let je zřejmé, že vlády naopak tomuto už v předstihu věnují nějakou pozornost. Česká vláda ne. Nicméně zrovna Finsko je zemí, která k tomuto přistoupila ještě řekněme inteligentněji a vytvořilo něco jako pružný systém odchodu do důchodu. Vy si vlastně můžete zvolit - to optimum pro vás je 65 let - nicméně ve chvíli, kdy pracujete déle, tzn. do toho systému do toho fondu přispíváte déle, dáte tam více peněz, tak ve chvíli, kdy se rozhodnete odejít do důchodu, třeba například v 67 a ve chvíli, kdy nejste skutečně ten kameník, ale jste například sekretářka, tak to zas není takový problém, skutečně nejsteprostě fyzicky tak opotřebován, tak máte větší důchod. A je zase na vás, že se můžete takhle rozhodnout odejít do důchodu - například myslím, že ten minimální věk je 58 - už v 58 a zase se vám ten důchod relevantním způsobem krátí. Proč? Protože vlastně o 7 let méně přispíváte do toho jakéhosi fondu a o 7 let více z toho fondu vybíráte. Ale je vyloženě na vás a také každý rok, a to je podstatné, každý rok na konci roku dostanete jakýsi účet - jakýsi výpis - z toho státního fondu sociálního zabezpečení - ten překlad je nepřesný - kde vidíte, jaké máte de facto úspory v tom fondu a jaké by vám přináležela penze v případě, že už můžete odejít do penze, tzn. v těch 57 nebo 58 letech. A je vyloženě na vás, zdali jste fyzicky řekněme natolik nemocný, opotřebovaný, že se rozhodnete jít do penze či zda-li chcete pokračovat a zda-li je to také možné. Nicméně skutečnost je taková, že pro řadu lidí, kteří aktivně pracují, je ten současný systém, tak jak je nastaven v České republice, kdy prostě musíte de facto odejít do důchodu spíše psychologickým traumatem než nějakým poklidným přechodem k poklidnému staří. Takže ta situace je taková, že je to flexibilní. A je to na vás. Můžete si poměrně výrazně zvolit. A také v případě, že odejdete do důchodu a zjistíte, že nejste spokojen, že chcete dále pracovat, můžete ještě nějakou dobu nastoupit zpátky do práce. dotaz: A u nás toto není možné. Přenosil: U nás toto doposud není možné. Já si myslím a přiznám se, že toto je třeba přesně ta oblast, ve které se snažím působit a není to technicky nemožné a já se snažím právě vědecky pracovat na tom, abychom to prosadili. dotaz: Já bych potom chtěla s vámi mluvit. Přenosil: Není problém, dohodnem se. Ale je to skutečně vize a vize jsou od toho, aby se naplňovali. dotaz: Tenhle stát chce ale, abysme dělali do 65, ale co když ta práce nebude. Co když ji neseženu. Oni ty ústředny telefonní ruší všude. Takže já to řeknu tady na rovinu před všema. Já mám rok do důchodu, děcka obě, jedna se chystá na vysokou školu, kluk jde prvním rokem do školy. A přitom rektor podepsal to, že jsem pro podnik nadbytečná. Co já si už seženu za práci. Přenosil: Plně s vámi souhlasím. Proto tvrdím, že flexibilní ... Já prostě si myslím, že to není technický problém a je to pouze neschopnost našeho státu, že to takhle už dávno nefunguje. z pléna: A vy nemáte změněnou pracovní schopnost nebo nějakou ochranu. odpověd: No nemáme. Protože já jsem byla rok nezaměstnaná. To je právě chyba toho, že právě z důvodu zrušení pracoviště a takový nás, kteří už máme před *** (důchodem???), Ti mladí, ti mají dnes možnost počítače a všeho. Ale co my máme. Přenosil: S tím samozřejmě plně souhlasím. Ale to je přesně problém toho, že náš ... To je koneckonců náš problém, že si volíme takové zástupce, kteří vytváří takové podmínky. Já jsem psal nebo to ve chvíli, kdy jsem se tomu výrazně věnoval byl rok 1999 - 2000 a v té době byla přesně reforma důchodového systému poměrně aktuální téma a současný pan premiér Špidla - v té době ministr práce a sociálních věcí - byl a myslím si, že se snažil poměrně o progresivní myšlenky, ale za a) je nebyl schopen prosadit, což podíváme-li se na západní strukturu to funguje tak, že ve chvíli, kdy to ten (*polo*)tým neprosadí, tak prostě skočil - tak to nefunguje u nás - proto se pak i trošku jinak snaží a za b) nemyslím si, že ta reforma, kterou prosazoval, byla dostatečná. Ale můžu vám říct jednu věc. Skutečně ten problém reformy důchodového systému není problém vaší generace. To je problém mojí generace. V horizontu dvaceti let to ještě nebude takový problém. To ještě bude udržitelné za těch současných podmínek. Bohužel. Nicméně čím dřív se tomu začneme věnovat, tím ty náklady na tu reformu budou menší. A zase podívejme se na západní Evropu, tam už dnes se o tom hádají. Skutečně hádají. Ale hádají se dnes, ne jak my se budeme hádat za deset let. Bohužel. moderátor: Já vím, že nás tyhlety věci velice trápí, ale náš čas se pomalu naplnil, blíží se půl šestá, takže dávám prosto na poslední dotaz, je-li nějaký. Já bych vám popřála šťastnou ruku při vhazování toho lístečku do urny Evropské unie, zda či ano nebo ne je na vašem zvážení, skuste si o tom ještě přečíst ty materiály, které jsme pro vás připravili a zvu vás co nejsrdečněji po horkém létu v druhé polovině září na třetí brněnský seminář v rámci projektu Evropa konečky prstů, abychom mohli spolu debatovat o tom, jak se mají v Itálii, jestli je to tam lepší nebo horší nebo srovnatelné a těšme se na to, že bude líp. Děkuju za pozornost. Přenosil: Já bych také poděkoval a přeji vám všem úspěšný vstup do referenda, děkuji za pozvání sem a přiznám se, omlouvám se za trošku jiné podání, než bylo původně vnímáno, tzn. ten francouzský pohled, ale přiznám se, že ho přenechám radši rodilým Francouzům či Italům. Myslím si, že s tím blížícím se referendem doufám, že jsem alespoň částečně uspokojil vaše dotazy týkající se Evropské unie. Děkuji a přeji vám pěkný týden. Pěkný víkend. komentátor: Poděkujeme i panu Přenosilovi a popřejeme mu hezké studování.