10. seminář: Dr. Jan Dr. Dr. Stejskal - o Dánsku

Bubeníčková:
Já vás tady co nejsrdečněji vítám na posledním semináři týkajícím se projektu Evropa konečky prstů. Vítám tady pana Jana Dr. Dr. Stejskala, který určitě o sobě prozradí, proč zrovna Dánsko a proč ho Dánsko tak okouzlilo. Já doufám, že pro vás bude přínosem i mé povídání o tom, jak jsme také Dánsko navštívili v loňském roce a že takto dohromady dáme pěkné povídání o Dánsku. O zemi, která do Evropské unie vstoupila, sice nevstoupila do měnové unie a možná, že pan Dr. Dr. Stejskal bude vědět proč a co je k tomu vedlo. Takže já mu předávám slovo. 

Dr. Dr. Stejskal:
Ano, takže děkuji, děkuji za pozvání a navazuji na vaše semináře pod názvem Evropa konečky prstů. Doslechl jsem se, že mí předchůdci byli spíše z krajin jižní Evropy, konkrétně z Francie, Itálie a z Rakouska. Dánsko se nachází na úplně opačném konci Evropy, ne teda na tom nejvzdálenějším zeměpisném, ale patří k severní Evropě, ke komplexu zemí pod názvem Skandinávie. Dánsko, konkrétně ta nejjižnější část Skandinávie je nejmenší co do rozlohy a i počtu obyvatel. Konkrétně Dánsko má 5 miliónů obyvatel, je tedy srovnatelné s našimi východními sousedy, Slovenskem. Území Dánska je obklopeno ze všech stran mořem a mořskými zálivy. Vlastní krajina má ráz plochý, nízký, mírně zvlněný. Největší hora v Dánsku dosahuje nepředstavitelných 152m a nese název "hora Oblak", přeloženo do češtiny. Dá se přes ni přejet i autem a člověk si ani nevšimne, že právě tohle území, tohoto "obra" přejel. Hlavním městem je Kodaň, počet obyvatel je kolem 1 miliónu a jazykově se Dánsko nebo dánština řadí mezi germánské jazyky, tak jako němčina, holandština, angličtina. Ještě v užším smyslu patří do skandinávské skupiny jazyků, které jsou si podobny třeba jako slovanské jazyky: čeština, polština, slovenština a ruština. Bohužel, dánština neměla to štěstí co do vlastního znění a tónu řeči. Je do slova, bych řekl, pro naše zde uši dosti muzikální, řečí takovou nevýraznou, hodně polykají koncovky a nevyslovují jasně písmena. 

P. David:
Můžete nám kousek říct něco dánsky? Nějakou větu? 

Dr. Dr. Stejskal:
Dobrý den se řekne "gudej", dobrou noc se řekne "gonad" a řeknu vám, že nejlepší snad, kde se pozná ta nezřetelnost, je hlavní nádraží, nejlepší by však bylo vidět slovo napsané a potom si poslechnout, jak se vysloví. 
Zajímal by někoho takový přehled dějepisný nebo historický? Já bych jenom uvedl, že pod Dánsko spadá největší ostrov světa, což je Grónsko. Grónsko a dále Faerské ostrovy, které mají samosprávu. Jazykově jsou Farské ostrovy stále podobné nebo příbuzné dánštině a ostatním skandinávským jazykům. Grónsko už vůbec ne, eskymáci a původní obyvatelé Grónska, jak rasově, tak i jazykově se řadí do úplně jiné skupiny obyvatel. Kdybych ještě stručně šel do historie Dánska, každý asi již slyšel slovo "vikingové", byli ještě ve starověku takovými dobyvateli jiných končin, nejenom v Evropě, ale byli již tak vybaveni, že na svých lodích podnikali cesty třeba do zámoří, konkrétně přes Atlantik a dokonce jsou nějaké záznamy o tom, že ten tzv. Erik Zrzavý nebo červený, jak mu říkají Dánové, byl objevitelem Ameriky a ne Kolumbus, jak je oficiálně uváděno. Vikingové byli velmi ostrý a tvrdý národ, to se ještě v té době vůbec nedělili na Dány, Nory nebo Švédy. Byly to prostě kmeny, kteří společně dobývali svět. Když přejdeme do středověku, tak konkrétně Dánsko se do středověku dosahuje rozmachu své říše, dnešní podoba Dánska, teda nejmenší, jak už jsem se zmínil. Ve středověku mělo Dánsko vybudovanou velmi silnou námořní flotilu a dobývali okolní země, zvlášť teda jižní Švédsko patřilo pod Dánsko a prakticky celé Norsko bylo pod správou Dánska. V té době ve středověku měli Dánové nebo teda Dánsko svou kolonii zámořskou na úplně vzdáleném konci, tzv. západní Indii a tady tyto ostrovy, asi 3, byly prodány do slova, spojeným státům, někde v roce 1911. Teď přejdu dál, to období mezi světovými válkami, , kdy byla ještě nějaká tahanice o jižní hranici Dánska, na poloostrově Jutském a ta tvoří právě hranici s Německem. Ta původně byla ve prospěch Německa, to znamená, že sahala dál na sever, ale stanovila se tato hranice jednáním v místě jižněji, to znamená, zase na úkor Německa. V minulém, respektive v předminulém století Dánsko mělo charakter země, kde se lidé věnovali především zemědělství, rybolovu, a drobnému nebo i většímu řemeslnictví. Nedá se mluvit o nějaké průmyslové výrobě v této zemi, ale podmínky byly vždy ideální pro zemědělství, velmi úrodná půda a taktéž pro rybolov. Velká změna nastala v Dánsku po 2. světové válce, kdy začíná zavádění moderních technologií a tedy i budování průmyslu, především průmyslu, jak u nás říkáme, lehkého. Konkrétně radiotechnika, elektrotechnika, potravinářství, zpracování dřeva i nábytkářský průmysl a dá se i mluvit o různých a různých dílčích výrobních procesech pro komponenty nebo dílčích komponentů složitých v jiných světových nebo národních systémů. Takto to vlastně potrvává až do dnešní doby, takže se dá říct, že charakter země je vyrovnaný mezi zemědělstvím a rybolovem i v lehkým průmyslem. Z takového těžšího průmyslu bych pouze mohl uvést a to je dáno vlastně podmínkami jak se Dánsko nachází, se jedná o loděnice. A složitý přístavní manipulační systém spojený s loděnicemi a rejdařstvím, což se dá říct, že v Dánsku bylo vždy na vysoké úrovni. Nejbohatší člověk v Dánsku je právě jistý rejdař, který ovládá nejenom tuto společnost, ale zasahuje i do dalších dílčích průmyslů v Dánsku. Mám uvést i jakési své osobní údaje?

Bubeníčková:
Určitě, jak jste se do Dánska dostal atd. 

Dr. Dr. Stejskal:
Já jsem se do Dánska dostal, řekl bych, elegantním způsobem. V době, kdy zde byl, jak se říká, totalitní režim a to v roce 1967, tedy ještě rok před tím osudným rokem pro nás a to tak, že jsem léta znal jistou dívku dánského občanství a národnosti, několikrát jsme se sešli, viděli, udržovali jsme písemný kontakt a dokonce jsem i překonal vojenskou povinnou službu, která byla tehdy 2 roky a navzdory všem překážkám, jsme se po vojně domluvili, že se vezmeme. Já jsem odcestoval v roce 1967 do Dánska na svatbu se 100% schválením a povolením našich úřadů, ale už jsem se nevrátil, i když jsem teda poctivě hlásil, že se budeme vracet a žít v tehdejším Československu a během roku, potom teda přišel rok 1968 a situace byla u nás liberální, teda mám na mysli v období Dubčeka se mně podařilo si vyjednat tzv. legalizaci svého pobytu v Dánsku a to mně umožňovalo, že jsem se mohl vracet sem na návštěvy, ovšem vždy hlášené předem a téměř na úrovni víza, že jsem musel žádat o vízum, respektive o povolení k jízdě, zde jsem se musel přihlašovat jak dlouho se zde budu zdržovat a pobývat a co zde budu v té době podnikat. V Dánsku jsem tedy žil od roku 1967 nepřetržitě až do roku 1990, kdy zas došlo k těm velmi razantním politickým změnám u nás a v té době jsme už byli rozvedeni a já jsem přímo toužil po tom, zažít nových politických systémů zde a hospodářství se všemi změnami a se všemi problémy s tím spojenými. Napřed jsem měl v úmyslu zde pobývat jen určité období, ale dopadlo to tak, že jsem nakonec zůstal na stálo, protože jsem se znovu i oženil, takže od roku 1990 trávím většinu času zde, konkrétně v Brně. 

Bubeníčková:
A když jste se s tou paní seznámil, s tou z toho Dánska, tak Vy jste uměl dánsky nebo jste se domlouvali přes jiný světový jazyk? 

Dr. Dr. Stejskal:
Bylo to přes němčinu. Poznali jsme se v tehdejším východním Německu při prázdninovém pobytu. Já jsem byl s nějakou studentskou nebo mládežnickou organizací asi týden u Baltského moře a tato dívenka tam také trávila prázdniny, takže od té doby. 

Bubeníčková:
Takže, když jste se potom přestěhoval do Dánska, tak jste se musel učit dánsky?

Dr. Dr. Stejskal:
Ano, nic jiného nezbývalo, protože i když se dá dorozumívat světovými jazyky, konkrétně angličtinou, němčinou, Dánové teda raději angličtinu, je jim to přirozenější, je jim to milejší na poslech. Němci, jak všichni víme, nejsou nikdy nikde v oblibě, ale já jsem teda volil nejrychlejší cestou se učit dánsky. Tím, že mám hudební uši, tak mně to šlo zvlášť po fonetické stránce lépe a snadněji než jiným, kteří tyto vlohy nemají a dá se říct, že přes 30 let pobytu tam ještě dnes nemluví dobře dánsky. Profesně jsem se zabýval pojišťovnictvím, ale ne jako obchodník, spíš jako likvidátor škodních událostí, hlavně se zaměřením na zahraniční škody, protože jsem to kombinoval tento obor s mými jazykovými znalostmi, zvlášť teda němčinou, do které se Dánům zase tak nechtělo. 

Bubeníčková:
V čem jsou ti Dánové jiní a v čem jsou stejní? myslím jako lidé povahově. 

Dr. Dr. Stejskal:
To je široký pojem, těžká otázka, ale dal bych příklad nebo srovnání, že se Dánové diametrálně liší od němců i když to jsou jejich sousedé a konkrétně mám na mysli, že němci nebo německý národ byl vždy poměrně snadný se nechat manipulovat nebo vést někým, něčím a u Dánů je pravý opak. Dánové jsou tzv. samorosti, jestli se dobře vyjadřuji, jestli mi rozumíte. Každý je svým pánem, nenechají si nikým, samozřejmě respektují pracovní nařízení, společenská apod. , ale do jisté míry, jen tam, kde je toho potřeba tzn. V pracovní začlenění. Ve svém volném čase jsou opravdu svobodní. Svobodou se netají a dokonce touto jejich svobodou reklamují a inzerují kde se dá. Nejsou i třeba co se týká oblečení běžného, nejsou tak uniformováni jak sousední národ německý, jsou velmi volně, ve všem volnost, volnost a volnost. Jinak je to jediný ze skandinávských národů, kde se v běžných obchodech prodávají alkoholické nápoje, což tedy není ani v Norsku ani ve Švédsku tzv. prohibice a tím je dáno i takový charakter národa, že v Dánsku, stejně jako u nás, je plno hospůdek, vysedává se, popíjí se, užívá se života po práci bez nějakých ohledů a bez omezení. 

P. David:
Takže tady vzniklo pořekadlo, že pije jak dán, jo?

Dr. Dr. Stejskal:
U nás, ale když tohle někdo řekl Dánům, tak to neznali. Nevím teda, ale možná to pramení z toho, že třeba neznali hranice. Při pití alkoholu a často popíjí pro nás, takovým nekulturním způsobem. Kdo jste byli nebo já jsem zaslechl, že jste byla minulý rok v Dánsku, tak je běžné vidět i v restauraci, že si nepřelijí pivo do skla, ale pijí přímo z flašky. 

Bubeníčková:
Ano, to je pravda. Vraťme se ještě k tomu vstupu Dánů do Evropské unie, Vy jste to asi zažil, zkuste něco málo o tom a hlavně proč ti Dánové nepřijali euro. 

Dr. Dr. Stejskal:
Takže vstup Dánska do Unie bylo v té tzv. druhé vlně přijímání nových členů. Původními byli myslím Holandsko, Belgie, Lucembursko a v 2. vlně byly přijímány země jako Dánsko, Anglie a Německo, mám dojem. Teď si bohužel nejsem jist a dnes s kolegou, také Dánem, jsme se o tom přeli, zda to bylo začátkem 70. let, což tvrdil on a já tvrdím, že to bylo začátkem 80. let. Pokud by to bylo nutné, tak by se to dalo určitě někde zjistit přesně. Dánsko vstoupilo do EU hlasováním, referendem, které co do počtu rozdělení hlasů nebylo úplně jasně přesvědčivé pro vstup do Unie, bylo, jak se říká, velmi těsné. Tento stav se vlastně udržuje do dnes. Dánové jsou velmi, velmi na pokraji ano nebo ne. Před vstupem Dánska do Unie to byla země, která byla ve volném hospodářském obchodu co se týká okolního světa a co se týká Skandinávie, byla ve spolku tzv. Nordek, kde byla užší spolupráce, užší obchodní vztahy a podmínky vzájemného obchodu. Tento spolek dále trvá a je aktivní. Nordek je stále aktivní. Vstup do unie nebyl v prvních letech příliš radostný neboť bylo slíbeno asi více než bylo dodrženo. Chtěl bych uvést při této příležitosti jeden příklad, který jsem zažil, jak se říká, na vlastní oči. Dánští rybáři, kteří byli ostří hoši, kteří se ničeho nebáli a kteří byli úzce spjatí s přírodou a přírodními podmínkami si lovili od pradávna, tam, v tu roční dobu, kde byli zrovna podmínky, kde prostě ryby táhly, protože pro ně to byla životní existence. Evropská unie ovšem tomuto udělala definitivní tečku, protože stanovila tzv. kvóty pokud mohou dánští rybáři lovit a kam již nesmí dál, do kterých vod, protože tam už byli sousedé Norové, Britové, Němci nebo Holanďané a ti zase měli také víc možností a šancí. Ovšem rybář, který byl zvyklý a generace lovil tam, kde byl zrovna lov a podmínky viděli, že toto je pro ně jakýsi úřednický diktát už tehdy z Bruselu a dále přímé omezení a narušení jejich životní existence. Následovala celonárodní stávka tím způsobem, že v té době ještě nebyla tak velká technika, ale ty dřevěné rybářské kutry, malé loďky, ale i větší třeba, kdy už byla jistá technika připluly ze všech částí Dánska do hlavního města do Kodaně, kde z kanálů mořských a některé kanály jdou bezprostřední blízkostí parlamentu a zde před parlamentem loděmi zablokovali provoz kanálů. Stávka trvala něco přes týden, kolem 10 dnů a upoutala pozornost okolních zení, protože byla velmi razantní a neústupná. Nicméně si dánští rybáři nic nevyjednali, nebylo jim v ničem postoupeno, museli se pouze podřídit nařízením kraje. 

Bubeníčková:
Jak to bylo se zdražováním?

Dr. Dr. Stejskal:
Zdražování nebylo ani tak razantní nebo neprojevilo se hned nebo v těch prvních letech po vstupu unie a dá se říct, že ani do dnešní doby nenastalo zdražování. Jiný příklad a to vlastně přetrvává do dnešní doby jsou tzv. dotace, o kterých jsme už slyšeli a využívání těchto dotací především pro zemědělce. Můj bývalý švagr, je již profesorem na gymnáziu ve vedlejším zaměstnání, farmář, a využívá perfektně jistých dotací pro chov dobytka a a pokud jsou výhodné tyto dotace, tak se rozhodne pro třeba chov stáda o velikosti 20ti až 30ti kusů aniž by měl jakési ruční znalosti v tomto oboru. Pokud se změní dotace zase k negativnímu konkrétně pro tady takové stádo a je a je lepší zas pro jistou třeba živočišnou výrobu využije této, zaměstná někoho a a vlastně takto kombinuje svou vlastní profesi s touto profesí, která v konečném výsledku jemu i jiným podobným lidem přináší profit nebo jinými slovy zisk. Tyto zemědělské dotace jsou tedy zvláště patrné co se týká průmyslových dotací je to složitější. Dále je změnou oproti době, kdy Dánsko nebylo členem unie, že veškeré větší stavby, rekonstrukce, nové větší projekty, je nutno provádět licitací, veřejnou. 

Bubeníčková:
Něco jako výběrové řízení?

Dr. Dr. Stejskal:
Výběrové řízení, ano, do kterého se mohou přihlásit i jiné firmy, jiné tedy národní firmy i multinárodní. Tyto jsou potom vyhodnocovány, tyto nabídky jsou vyhodnocovány a samozřejmě, že nejlepší nabídka dostane zakázku. Dánsko několikrát narazilo na tento problém, kdy se snažili být vstřícní vlastním lidem, vlastní výrobě, zaměstnancům a ne zrovna správnou cestou a teda legální cestou zvolili národní firmu pro zadání této zakázky, což mělo neblahé následky v tom, že byli silně pokutováni a práce zastavena a celý projekt posunut. Konkrétně se jednalo třeba v Dánsku o stavbu nových mostů, mostů mám na mysli, které překlenují vzdálenosti kolem. Ten, který jde na západ na Jutský poloostrov, má délku asi 7 - 10 km a před asi 2ma lety byl otevřen další most, který spojuje Dánsko se Švédskem s městem Malmë a ten je v délce asi 5 km. Jsou to obrovské mosty, nejsou tedy největší na světě, ale myslím, že, ten prvně jmenovaný je asi hned na druhém místě jako největší na světě. 

Bubeníčková:
Jeli jsme přes něj, byl to zážitek. Dlouho, dlouho, člověk jede a má vlastně pod sebou to moře, musím říct, docela stísněný pocit. 

Dr. Dr. Stejskal:
A nejen pro silniční dopravu. Je to i pro vlakovou, buď nahoře nebo dole, většinou vlak jede dole a nahoře je automobilová doprava. 

Bubeníčková:
My jsme to vždycky jezdívali buď brzy ráno nebo spíš hodně na večer, takže jsme právě ty mosty přejížděli, když právě zapadalo nebo vycházelo slunce, takže to dostávalo takový zvláštní ráz, bylo to zajímavé. A ještě nám zkuste říct o té koruně. Proč ti Dánové nepřijali euro?

Dr. Dr. Stejskal:
Zatím hlasováním neprošlo, že by chtěli přijmout euro. Obecně je mezi lidmi názor, že dřív nebo později k tomu dojde, ale brání se. Brání si svou starou, zaběhlou korunu, také v Dánsku jsou koruny. 

Z publika:
A mají s tím nějaké problémy ve společnosti s tím společenstvím?

Dr. Dr. Stejskal:
Ne, nemají. Nemají, nejsou omezeni nebo poškozeni někým nebo na úkor toho, že by třeba jiná země, která již zavedla euro byla třeba upřednostněna. Nic takového není, pouze v přepočtu jsou některé ty poplatky teda zbytečné, prodlužují, ale i navyšují náklady. 

Z publika:
Dobře, samozřejmě u nás je ta ekonomika trochu jiná, ale tady se říká, čím dříve přistoupíme na euro, tím lépe pro nás. . My si zřejmě nebudeme bránit tu naši korunu

Dr. Dr. Stejskal:
Asi u nás se nemusíme bránit. V tom vztahu, v jakém my se nacházíme, je jakási přízeň. 

Z publika:
Euro, tak jak je vysoko proti koruně, nebude tam skok někam jinam?

Dr. Dr. Stejskal:
Bude určitě, protože už jenom v podstatě si u nás zaměstnanec toho eura nebo těch euro vydělá míň, jak si vydělá jeho kolega v Německu nebo Rakousku. A o tom zatím nikdo z našich ekonomů nebo politiků nemluvil, zda by úroveň mezd se přiblížila nebo dokonce vyrovnala mzdám našich kolegů v těch, už zaběhlých zemích. 

Z publika:
Tu jde o to, aby nezvedli ceny na úroveň těch německých nebo Rakouských a nenechali nám naše platy v eurech, že? Co s tím budeme dělat?

Dr. Dr. Stejskal:
Ano, přesně tohle jsem měl právě na mysli. Nemusí se to stát právě takto, protože naše mzdy i ceny výrobků, finální ceny, si můžeme určovat sami. Nám nebude a to není v žádné zemi unie diktováno nebo předepisováno, že musí mít takovou a takovou cenu. 

Z publika:
Jenomže ten trh nás donutí. 

Dr. Dr. Stejskal:
Ano, dříve nebo později nás donutí. 

Bubeníčková:
Já bych teda teď udělala takovou vložku, jestli dovolíte a přečetla bych vám něco o dánské asociaci nevidomých, což vás možná bude zajímat. Já jenom: Dánů je asi zhruba 5miliónů a tento údaj říkám z toho důvodu, abyste si to zasadili do toho, co vám budu s dovolením číst, protože přece jenom jsem sáhla k materiálům, které jsem o Dánsku psala asi před tím rokem do Zory. Je to zavěšeno na internetu atd. Takže: Dánská asociace nevidomých byla založena v roce 1911 a má 12 tisíc členů, proto ten údaj ve srovnání s Českou republikou, kde se chlubíme také zhruba s těmi 12 tisíci členy, ale je nás dvakrát tolik. 

Z publika:
Je tam více zdravých lidí. 

Bubeníčková:
Ale tam uvidíme, ještě i dále, jak budu číst, že ty podmínky pro vstup do dánské unie nevidomých, jsou daleko přísnější. Jen asi 2500 členů je v produktivním věku, zbytek (až 70%) členů je starší 70 let. Asi 1200 členů každoročně přibývá, ale také vzhledem k věkové skladbě ubývá. Tomuto obrovskému počtu členů i každoročnímu přírůstku Dánská asociace nevidomých vděčí velmi dobré spolupráci s očními lékaři, kteří sami svým pacientům doporučují členství v této organizaci. Tomuto věkovému složení je přizpůsobena činnost spolků a jejich služby a aktivity. Podmínkou členství je vízus 6/60 a horší. Dánská asociace nevidomých je tvořena 23 oblastními spolky. Jen na území Kodaně jich působí 7. Tyto spolky kromě dalších funkcionářů si jedenkrát ročně volí předsedu, který je z titulu své funkce členem jejich národní rady. Protože samosprávných okresů v Dánsku je 14 a je potřeba s těmito okresy udržovat kontakt, má Dánská asociace nevidomých pro každý takový správní okres speciálního konzultanta. Mzdové náklady na tyto konzultanty dříve hradilo jejich ministerstvo sociálních věcí a nyní financování jejich mezd přechází na okresy a právě v současné době nevidomí v Dánsku bojují nejen o to, aby tato podpora okresů brzy neskončila, ale také o to, aby tuto práci mohli nadále vykonávat osoby se zrakovým handicapem. V Dánsku dnes takto působí 11 konzultantů specialistů. Tito pracovníci jsou prvními kontaktními osobami a stanovují, jak bude novému zrakově postiženému, na kterého byli upozorněni, pomoženo: zda se jedná o seniora, kterému pomůže oblastní spolek nebo zda se jedná o klienta v produktivním věku, kterému činnost spolku nemusí dostačovat. Doporučují také nejzákladnější pomůcky, třeba kazetové magnetofony či diktafony nebo slepecké psací stroje, ale ne optoelektronické pomůcky nebo počítače. Kvůli nim musí klient do regionálního rehabilitačního centra. Konzultanti zajišťují pomoc např. s formalitami na úřadech nebo s vyřízením důchodu či pečovatelské služby. Každý takový konzultant specialista spolupracuje v daném regionu s několika sociálními pracovníky, kteří pracují v rozsahu jednoho dne v týdnu a jsou odměňováni Dánskou asociací nevidomých. Sociální pracovník dokončuje dílčí služby, které konzultant specialista již nestíhá poskytnout. Těchto sociálních pracovníků v Dánsku pracuje asi 50. V Arhusu, kde jsme byli na návštěvě, pracuje na místě tohoto konzultanta specialisty nevidomý právník Jorgen Back a má k dispozici 4 sociální pracovníky. 

Je zajímavé, že nevidomí v Dánsku neorganizují celostátní shromáždění. Národní rada, složena z předsedů oněch 23 oblastních spolků nevidomých, se schází čtyřikrát do roka a volí si svůj čtyřčlenný výkonný výbor. Členové tohoto výkonného výboru mají na starosti určité okruhy problematiky podobně jako u nás v SONS. K výkonu některých dílčích činností si Dánská asociace zaměstnává další pracovníky a to i z řad zrakově postižených. My jsme se setkali s vedoucím zahraničního oddělení, s Johnen Heilbrunnem, který celý náš program pobytu v Dánsku připravil. 
Tak to bylo první povídání o dánské asociaci nevidomých 

Z publika:
Netušíte zda-li tam může postižený pracovat a pobírat důchod zároveň nebo dostane na vybranou?

Bubeníčková:
Já mám takový pocit, že tam ten souběh není možný. Tam buď ten člověk pobírá tu rentu, která ho zabezpečí v tom životě a nebo pracuje, rehabilituje se. Tam ten souběh, podívám se na to, ale mám pocit, že tam ten souběh není možný a bohužel se obávám, že nás to čeká taky. 

Z publika:
A tak už to je myslím i v tom Rakousku. Potom se teda zeptám ještě na jinou věc: Stane se vám teda, že pracujete a práci ztratíte. V tu chvíli vás teda platí stát jako nezaměstnaného nebo vám dají důchod do té doby, než si práci najdete? 

Bubeníčková:
Do takových podrobností to samozřejmě nevím, já se to pokusím tady v těch materiálech najít, abych vám pak odpověděla. 

Z publika:
A co se tam tak jí nebo třeba pije?

Bubeníčková:
Já musím říct, že mně tam strašně chutnalo. Ti Dánové jedí, řekla bych hodně zdravě. My jsme se tam setkali hodně se sýry, hodně zeleniny tam jí, takových těch našich těžkých salámů je tam minimálně a když, tak je to něco jen velmi lehkého. Tam jsme si teda opravdu dávali a užívali si. Musím říct, že to byly velmi bohaté stoly, ale přitom zdravé jídlo. 

Dr. Dr. Stejskal:
Největší nebo nejznámější rozdíl je v tom, že Dánsko je známo studenou kuchyní. Oni vždy byli ve světě známí tím, že obědy probíhaly právě v tomto duchu. Studená mísa, jsou to v podstatě chlebíčky. Chlebíčky a nekonečná fantazie ingrediencí, kterými se tyto chlebíčky pokládají, samozřejmě i se zeleninou a až teprve třeba večer je teplé jídlo, když se rodina sejde, tak se jí teplé jídlo. Dánsko je úplný opak proti našim zvykům a tradicím. Já dnes, když jedu do Dánska, a přijde na toto téma řeč, tak bez obav tvrdím, že v poledne má být teplá strava a raději lehčí a studená večeře. Velká změna nastala v Dánsku v tom, že dříve se popíjelo nejvíce pivo a v 80. letech už výhradně víno. Začíná převládat víno na dánských stolech i když nejsou výrobci vína, Dánsko svou polohou a přírodními podmínkami, se do Dánska dováží víno téměř z celého světa a dnes je již situace taková, že se při návštěvě pivo vůbec nepodává, pouze víno, je to sympatické. 

Z publika:
Jsou tam i nějaká moravská vína?

Dr. Dr. Stejskal:
Jistě, já nabídnu i naše moravské a zatím se mi nestalo, že by někomu nechutnalo. 

Z publika:
A to se jí k večeři i polévka?

Dr. Dr. Stejskal:
Ne, polévka ne, polévku oni vůbec nejedí. Je několik typů polévek, dalo by se to spočítat snad na prstech jedné ruky. V tom je velký rozdíl, to my jsme dominantní národ, co se týká polévek, kombinací a fantazie. 

Z publika:
Oni přes ten den stejně konzumují hod dogy, já jsem po prvé v životě jedla hod dog v Dánsku, v Kodani a tenkrát mě to šokovalo, protože jsem za něj dala 50 korun v 68. roce a jablka stála 120 korun na naše prachy tenkrát, takže bude sranda, jestli my se k těm cenám dostaneme. 

Dr. Dr. Stejskal:
Teplá kuchyně není v Dánsku nějak bohatá nebo plná fantazie. Mám na mysli třeba srovnání s francouzskou, španělskou, italskou kuchyní se vůbec nedá srovnávat. Ta je velice jednoduchá , přílohy jsou převážně brambory, rýže, těstoviny už méně a zvláště posledních asi 20 let i ta normální klasická dánská rodina zachází spíše do těch cizích kuchyní a čerpá náměty z Francie, Itálie apod. 

Z publika:
Dělají tam řízky? A jak moc jí ryby?

Dr. Dr. Stejskal:
Ryby jedli dříve, dá se říct, během týdne byla ryba na stole i třikrát, ale i ryba podražila a dnes už je ryba cenově na úrovni vepřového nebo hovězího masa. Takže už i ryba, kterou oni sami mají jako bohatství a to bohatství veliké, je pro ně drahá. 

Bubeníčková:
Takže já bych to zase chviličku doplnila, třeba vás napadnou věci, ať se dostaneme k těm vašim otázkám. My jsme tam navštívili Solgaven, domov pro nevidomé seniory ve Walle. 

Dr. Dr. Stejskal:
Tam bydlí můj syn. 

Bubeníčková:
Mě to teda velice překvapilo, jak krásný domov tam pro ty seniory mají. K našemu domovu důchodců se to naprosto nedá přirovnat a oni mají vlastně těch domovů víc. Znamená to vlastně sluneční dar to "Solgaven" a oni tam těch takových domů mají hodně. Jeden z nich je v tom Vejle a potom je to všechno dost soustředěno na tom ostrově, který se jmenuje Sjaalen. My jsme navštívili ten, který je na tom Jutském poloostrově a tady ten domov pro nevidomé seniory si udržuje nebo teda zbudovala dánská asociace nevidomých a když jsme se ptali, jak to financují, tak denní provoz tohoto zařízení jim hradí úřad ve Vejle a náklady na to ubytování a stravu si hradí ti klienti sami. To znamená, že tam je vlastně ta spolupráce s tím úřadem. Podmínky pro přijetí do takového domova seniorů jsou ale zase dost tvrdé, protože ti lidé musí mít visus 6/60 a horší + nějaký další handicap, jedině v takovém případě příjmou toho člověka do toho domova. Druhým zařízením, které jsme ten první den navštívili, bylo to regionální rehabilitační centrum pro nevidomé v Odense a tady ta regionální rehabilitační centra financují ty okresy. Takže to s tou dánskou asociací nemá co do činění, nicméně ta dánská asociace s nimi spolupracuje. Právě tam končí obvykle ti lidé, kteří jsou v produktivním věku, kterým nestačí jen ta péče té odbočky. Tam jsem si skutečně připadala, jako kdybych přijela k nám do Tyfloservisu a mají to tak propojené, jako ta naše zařízení v podstatě dohromady. No a ta okresní odbočka dánské asociace vtom Arhusu, tak ta se ničím nelišila od naší, aspoň když jsem se tam rozhlédla, tak to vybavení měli velmi podobné našim odbočkám. Mají tam 900 členů jenom v té odbočce v Arhusu, což teda je úžasné a oni tam skutečně poskytují ty nejzákladnější služby, které můžou těm seniorům poskytnout tzn. Takové ty různé dovednosti, navlékače jehel, různé jednoduché pomůcky a pomáhají jim řešit takové ty nejzákladnější věci toho jejich života. Zajímavý byl institut pro nevidomé v Kodani, to je obrovský institut. To je jednopatrová budova, takový obrovský čtverec a uprostřed atrium. Koneckonců to uspořádání... Toto je odbočka té dánské asociace nevidomých, kdežto ten institut, ono je státní zařízení a kdybychom prošli celou budovu, nachodili bychom 4 km a v letech 1968 - 1987 zde byla škola pro nevidomé a v roce 1987 tam proběhla transformace tady na tento institut. A co se mi tam líbilo a viděla jsem to i v Rakousku, oni mají ve zvyku tam tu budovu nevidomým přiblížit na dřevěném modelu. Takže když tam přijedete, tak dříve, než vás vůbec provedou tím areálem a je to i pro nevidomého výhodné, že si vlastně osahá celý ten model, jak vlastně vypadá, takže se pak ten člověk i lépe orientuje. Ten Institut má 3 velká oddělení. 
Oddělení pro později osleplé, v jehož rámci se starají i o nevidomé z Faerských ostrovů, Islandu a z Grónska. Přijímají klienty s vízem 6/60 a horším. Oddělení má 20 - 25 klientů, kterým je poskytnuta komplexní rehabilitace. Nově osleplí klienti se mohou rozhodnout mezi invalidním důchodem či rekvalifikací. A teď, to vás možná bude zajímat, jaké pracovní kurzy se zde pořádají. Pořádají se zde kurzy hlasového vysílání (zvukař), kurzy hudby (konzervatoř), kurz pro telefonisty (i prodej po telefonu), tkalci a jiné ruční práce, maséři. Součástí jsou i tzv. JOB kluby, kde se klienti učí telefonovat, psát žádosti a životopisy, pracují s konzultantem přes pracovní uplatnění. My jsme to tady nedávno zavedli, tak nás velice zajímalo, jestli to jsou ty naše job kluby nebo něco jiného. Kurzy jsou intenzivní, tj. každodenní. Příklady délek kurzů: masér 1, 5 roku, tkalci až 6 let, učitel hudby 1 rok absolvuje zde, pak pokračuje ve studiu na běžné škole (konzervatoř). Kurzy jsou ukončeny zkouškami a klient obdrží certifikát o absolvování. Je to tam asi velice přísné, takže ono na té naší přísnosti asi něco je, když jsme přísní. Já vám ještě přečtu počítače pro nevidomé, to by nás mohlo zajímat, protože někteří z nás počítače vlastníme, tak jak to tam mají s počítači? 
Před 6 lety si Dánové prosadili používání jednoho programu pro nevidomé - odečítač Jaws a jednoho programu pro slabozraké - softwarová lupa ZoomText. A mají po problému. Tvrdí: "jsme malá země". Při představě, co naši instruktoři musí zvládat, jsme si museli alespoň v duchu přiznat, že na tom něco je. U nás těch programů je asi 5 a ty softwarové lupy jsou asi 3, takže když to ten instruktor musí všechno zvládnout, tak je to opravdu velice náročné. Když jsme se zajímali o braillské terminály, znají je v Dánsku, ale nejrozšířenějším zařízením tohoto typu je Braille Lite 40 od Blazie Engineering, který samostatně slouží jako přenosný zápisník a s připojením na počítač jako braillský terminál. Takže tam na to šli velice chytře, pravděpodobně tam dánská asociace nemá žádnou konkurenci, takže ti si mohli dovolit takhle velice striktně předepsat co si tam chtějí prosazovat. Tento způsob zde zvolili kvůli příspěvkům na tyto pomůcky. Starají se o to, aby se tu nešířily jiné SW a jiná zařízení, tak to jsou opravdu dobří. Neustrnují ale, testují jiné pomůcky, ale než se začnou doporučovat, musí být tyto pomůcky opravdu výhodné. Žadatel přispívá 50% na samotný počítač, na speciální software a skener obdrží příspěvek. To znamená, že se dá předpokládat, kdyby to tak bylo u nás, tak z faktur vím, že by to znamenalo příspěvek 20 tisíc. Klient si může vybrat dodavatele samotného počítače, ale jak v Institutu tak v regionálních rehabilitačních centrech využívají služeb jedné ověřené firmy. Do počítače, který si klient vybere je nainstalován ten speciální software a existují pro ně 3 skupiny žadatelů, pracující, studenti a ostatní. Pracující a studenti mohou žádat o počítač s tím speciálním programem dle potřeby, žádné omezení co se týká pětiletých lhůt na získání dalšího počítače a ostatní a to je zase krutá podmínka, jen jedenkrát na celý počítač, na celý život. Existuje však nový zákon, ale ještě nevědí jak bude aplikován. Pro opakované žádosti studentů a pracujících, takže o něm se nám nechtěli příliš mnoho zmiňovat a existence nové verze programu nebo potřebná repase není důvodem dalšího příspěvku. Nutné je nové zdůvodnění a doporučení, proč tu novou pomůcku, ten příspěvek, ten žadatel chce. Existuje zde také ten problém s rozdílnou úrovní klientů, to jsme si tam ověřili. 

My jsme tam tu dánskou asociaci navštívili, my jsme tam přímo byli  v té Kodani, takže návštěva v té dánské asociaci nevidomých byla velice příjemná, přijali nás členové výkonného výboru té národní rady. To bylo velice hezké, protože oni seděli na jedné straně prostoru, my na druhé, bylo to šíleně oficiální, pak nás po té oficiální části pozvali  do toho zábavního parku v Kodani, do Tivoli. Velmi podrobně nám popsali situaci nevidomých v Dánsku a v mnoha směrech jim máme opravdu co závidět. Nejsou totiž závislí na státních dotacích jako u nás, rehabilitace zrakově postižených a provozy zařízení jsou buď státní a nebo jsou finančně kryty regionálními samosprávnými orgány. 

Z publika:
A mohou oni závidět něco nám?

Bubeníčková:
Ano, také o tom budu mluvit. Dánská asociace nevidomých má peníze z členských příspěvků, z darů, od sponzorů, ale pozor, Z dědictví. To nás tam velice fascinovalo, protože to dědictví u nás opravdu tak ještě není zavedeno, jako příjem z dědictví a to dědictví jim přináší do rozpočtu, záleží vždycky na rozsahu 5 až 25 miliónů dánských korun ročně. To jsme teda z toho byli vyvaleni. Jediným jejich pravidelným zdrojem je loterie, která přináší do rozpočtu ročně 4 milióny korun, ale ty dánské úřady, které povolily tu loterii, to považují jako za dotaci toho státu, takže oni tam musí být tomu státu za tu loterii vděční. Zajímavé je, že ta dánská asociace nevidomých, peníze investuje do fondů, takže oni normálně podnikají na tom ekonomickém trhu. Podle velikosti členské základny se část peněz přerozděluje mezi oblastní odbočky, takže tam je asi velice výhodné mít velkou základnu, protože podle toho počtu dostanou peníze. Mezi zajímavé aktivity Dánské asociace nevidomých patří celoroční kampaň zaměřená na sponzory a dárce, která vynese každoročně až 1 milion korun. Celkový příjem se pohybuje mezi 30 až 40 miliony dánských korun.
Centrála Dánské asociace nevidomých zaměstnává asi 30 až 40 zaměstnanců, což je odpovídající té naší Krakovské co se týká celé republiky, tak u nás je to třeba něco kolem 100 - 150 zaměstnanců, v přepočteném stavu nevím, protože u nás hodně lidí dělá  na DPČ a podobné úvazky. Prezident Dánské asociace nevidomých se jmenuje Paul Lüneborg, jako člen výkonného výboru národní rady Dánské asociace nevidomých má na starosti sociální otázky, zaměstnanost, oftalmologii a reprezentaci. Viceprezident Kurt Nielsen má na starosti vzdělávání, kulturu, knihovnu, sport, organizace setkávání s jinými postiženými, takže tam funguje něco takového, jako to setkávání s jinými vadami, Rehabilitační a rekreační středisko ve Fredericii, tam jsme byli a to je nádherné středisko. Vodící psi jsou financováni z místních úřadů, výcvik probíhá u vybraných 13 cvičitelů, obdobnou školu jako máme my, v Dánsku nemají. V Dánsku se ročně vycvičí asi 30 psů, výcvik trvá 5 měsíců, což je podle mě dost málo, u nás to trvá déle, vybírají se až mladí psi pro výcvik v třítýdenním testovacím programu. Žadatel musí splňovat 3 podmínky. Jeho zraková vada neumožňuje se samostatně pohybovat, je proškolen v mobilitě, tak to je správně jako u nás, má schopnost se o psa postarat. Vodící psy musí být majitelem pojištěni, platí stravu a dostávají příspěvky na veterináře. Další člen toho výboru se jmenoval Else Nielsen, člen výkonného výboru má na starosti technické pomůcky, PC, odstraňování bariér a to je to, co nám ti Dáni mohou závidět, protože tam jsme žádný tikací semafor nebo vodící linie neviděli, nicméně ti Dánové mají na taxíky, tak proč by to dělali, že? Takže myslím si, že tam je to spíš dáno tímto a jestliže není kladen důraz na zpřístupnění venkovního prostředí, tak co se mně líbilo v těch zařízeních, která jsme navštívili, tak se mi líbilo to zpřístupnění interiéru. Ty budovy byly všechny téměř nové nebo rekonstruované, takže bezbariérovost byla automaticky samozřejmá, takže k těm nevidomým mohl klidně dojet i vozíčkář, nebyl problém a když, tak se mi líbilo barevné odlišení. Oni všechno v těch místnostech mají  barevně odlišeno. Zvukově to bylo velice zajímavé, protože oni třeba v té Fredericii mají takové 4 věže, mezi tím je to pospojováno do takového čtverce, ve vnitř je atrium, tam dokonce mají zahrádky a dělají si tam i tyhle záležitosti, a v každé z té věži, z těch rohů té obrovské budovy je klec s ptákem. Takže to je úplně ideální na orientaci. Vím, že se blížím k nějakému švitoření, to se mně opravdu líbilo.

Z publika:
U nás máme klepače. To by bylo zajímavé, kdyby ptáci říkali, tady věž A...

Bubeníčková:
Ne, ne, to ne, ale to, že se blížím k tomu bodu, kde budu asi zahýbat do prava nebo do leva, to tam bylo úplně perfektní. Dánská asociace nevidomých vydává časopisy pro své členy (jednou za 14 dní), takže tohle je tam podobné jako u nás, ale co mě tam docela šoklo, tak oni vydávají časopis pro veřejnost a to je speciální časopis, oni jej zasílají do parlamentu, ministerstva, na města, do různých vydavatelství a médií, vydávají to 6x do roka v úctyhodném nákladu 8 tisíc.

Z publika:
Tak to by mělo být i u nás a ještě k lékařům a do velkých nemocnic. 

Bubeníčková:
Co bylo pro nás velice zajímavé, tak Dánská asociace nevidomých vlastní domy v Kodani a pronajímá je svým členům, dokud nezískají své bydlení a tam nám i mimoděk vysvětlovali, že tak získávají bydlení pro své členy, třeba v těch větších městech, protože oni je přijmou v těch svých domech, oni je tam dokonce trvale přihlásí, pak si tenhle človíček požádá o vlastní byt a takhle dostane bydlení v Kodani.  Prodejnu kompenzačních pomůcek mají v Dánsku jen jednu, je umístěna v Institutu pro nevidomé v Kodani, to znamená, že to bylo otázkou té státní organizace, protože ten institut byl státní. Asi nejvíc na mě zapůsobilo to rehabilitační a rekvalifikační středisko ve Fredericii. Ta Fredericie je také známá tím, že tam je takové malé městečko. Tam jsou domečky, které vám sahají jen po kolena.

Z publika:
Liliputáni tam bydlí?

Bubeníčková:
NO, on je to model toho města z nějaké historické doby a tam mi největší kostelní věž dosahovala k pasu. Bylo skvělé, že ty domečky byly udělány z pálených tašek, protože to bylo venku, to bylo opravdu z cihliček, bylo to opravdu úžasné. Bylo fajn, že si to ti nevidomí, co jeli s námi mohli ošahat. V té Fredericii nám dokonce nabídli, že si můžeme zaplavat v tom jejich bazénu, takže ten pobyt tam byl opravdu velice příjemný. Ta Fredericie má nevidomou paní ředitelku, to byla taková noblesní dáma. Mám pocit, že tam by se asi nemohlo stát, jako u nás, že by jí někdo udělal něco naschvál, využil nebo zneužil její slepoty, protože když šla paní ředitelka, tak tam všichni stáli v pozoru a ti vidomí zaměstnanci, tam si asi nikdo nedovolil, takže ta dáma byla opravdu ve velké vážnosti. 
A co Vy nám přečtete z těch knížek?

Dr. Stejskal:
Já jenom takový malý doplněk, protože pan zde zrovna není, se na něco tázal, tak jsem si našel odpověď na to, týkalo se to volby, zda pobírat důchod nebo se začlenit do pracovního procesu. V textu tohoto článku je psáno, že pokud je nevidomý  začleněn do nějaké práce nebo pracovní činnosti a může ji vykonávat třeba jen v polovičním čase, tak mu příslušné sociální oddělení té obce doplácí mzdu nebo výdělek, který by se rovnal plnému zaměstnání. 

Z publika:
Minimální mzdě nebo co by pobíral v té firmě?

Dr. Stejskal:
 Plnému  zaměstnání u té firmy. Zajímavá věc je ještě možná jenom pro ilustraci, že pokud nevidomý má své vlastní podnikání a jeho roční výdělek nebo tržby nepřesáhnou 170 tisíc dánských korun, což je u nás asi přes půl miliónu, nemusí platit DPH, je zbaven DPH.

Z publika:
Mohu ještě do toho vstoupit? Když třeba se, jak jste říkali, že se rozhodne třeba pro tu rentu nebo pracovat, když teda o to zaměstnání přijde, tak co potom? Jestli se může vrátit zpátky k té rentě, ano?

Dr. Stejskal:
Ano může, za pevný poplatek.

Z publika:
Nevíte náhodou, jaký je rozdíl mezi tou průměrnou mzdou a důchodem?

Dr. Stejskal:
Není, téměř není rozdíl. Mezi důchodem a tou minimální, řekl bych minimální mzdou.

Bubeníčková:
Tak to u nás také není rozdíl, ale co je to minimální mzda? Oni znají pojem minimální mzda? 

Dr. Stejskal:
Ne, tady tato terminologie tam nezaznívá.

Bubeníčková:
Takže nevíte, jaké ty důchody jsou vzhledem k nějakým dělnickým profesím?

Dr. Stejskal:
Nejsou zde nikde uvedeny tyto výše, ale troufám si odhadnout, že čistého měsíčně činí asi kolem 8 tisíc dánských korun, mluvím o rentě, o důchodu  

Bubeníčková:
A na kolik jste si tam přišel Vy, jako ten pojišťovací agent, nebo ten likvidátor?, abychom si to srovnali, abychom srovnali tu úroveň.

Dr. Stejskal:
Já jsem v té době, už uběhlo asi 12 let od té doby, já jsem se pohyboval někde mezi 15 - 16 tisíci dánských korun. 

Bubeníčková:
Takže je tam určitý rozdíl, ta renta není zas až tak vysoká 

Z publika:
Tak, oni říkali, že to je jako 50% důchodu. Tak tady taky, ale co za to tam koupí oni a co my? A jaké tam jsou náklady na bydlení?

Dr. Stejskal:
Jsou vysoké. Ony jsou celkem ceny v té západní Evropě vysoké, ale v Dánsku jsou hodně vysoké. Taková rodinná ekonomie, když už mluvíme o financích a penězích, již od nějakých 50. let a stále to tak přetrvává, je založena na úvěru, na hypotékách, všeho co se týče domácnosti, včetně bytů, domů, aut. Dokonce poslední dobou se i koupě zahraničních zájezdů pořizuje na úvěry. Ovšem je zase zákonem schváleno, že úroky plynoucí z půjček nebo hypoték si každý odepisuje na daních, čili si vylepšuje daně, tou výši úroků.

Z publika:
Jak je to tam s drogama?

Dr. Stejskal:
Nejsou povoleny, třeba jako v Holandsku, kde jako jediná evropská země jsou povoleny. V Dánsku nejsou, občas jsou a to v Kodani konkrétně je město v městě, tzv. Kristiánia, která už má trvání asi 30 let, bývalé kasárny vylidněné před těmi 30. nebo už to možná bude před 35. lety obsadili mladí lidé, kteří neměli v té době kde bydlet a původně to byl jen takový experiment, ale do dnešního dne se nepodařilo žádnými prostředky toto městečko zlikvidovat nebo zrušit, rozprášit, ani přes policejní zákroky. Zde je obecně známo, že je prováděn obchod s drogami. Řekl bych, že nejvíce to jsou ty lehké drogy. Zrovna minulý týden, když jsem tam byl, tak jsem četl v novinách, že tam byl nějaký zátah a bylo tam uvedeno, kolik zabavili drog, ale městečko ve městě stále přetrvává a žijí si dál svým životem. 

Z publika, 
Ještě by mě zajímala taková věc, jak hodně se podílejí pacienti na léčbě. Nebo vůbec na lékařských výkonech

Dr. Stejskal:
Nepodílí se vůbec, daně jsou vysoké myslím nejvyšší, snad ve Švédsku jsou na stejné úrovni. Zhruba kolem 50% z hrubého platu se odvádí na daních a v tom je zdravotní a sociální pojištění, takže pobyty, hospitalizace, návštěvy lékaře jsou zcela zdarma. Pouze zubní ošetření je částečně, asi ze 75% pokryto zdravotní pojišťovnou, zbytek si doplácí pacient. 

Z publika:
Takže tam se dá o té solidaritě jako takové, mluvit v pravém slova smyslu, jo?

Dr. Stejskal:
Ano, tohle téma by bylo na samostatnou diskusi, protože solidarita, co se týká ochrany práv zaměstnanců jsou ne odbory, ale spíš bych to nazval cechy podle odbornosti a zde jsou právníci, zde jsou poradci a každý konflikt např. na pracovišti třeba s nadřízeným, nemusí ten dotyčný řešit sám, nýbrž se obrátí na svůj ceh, právníka, vysvětlí a ten už jedná se zaměstnavatelem nebo tím dotyčným šéfem, se kterým konflikt vznikl. Nevím, kdy u nás něco takového bude možné.

Z publika:
A má to váhu ten cech?

Dr. Stejskal:
Má to obrovskou váhu, zaměstnavatel se třese, pokud si je vědom, že někde přestřelil, tak má z těchto lidí obavy. 

Z publika:
No tak proč nám tady politici říkají, že jsou u nás daně vysoké, že v okolních státech mají ještě nižší daně když třeba konkrétně tato země nebo vůbec ty severské země mají daleko ještě vyšší.  

Dr. Stejskal:
Ano,  a to bez další úvahy opravdu mají. Prosím, najdou se země např. Rakousko, Itálie, Španělsko, kde nejsou v té výši, nevím jak ve Francii, tam jsou ale taky poměrně vysoké, Holandsko má také nižší.

Z publika:
No ono je lepší, si raději trošku připlatit a nemuset doplácet na každé kapky a prostě na všechno.  

Bubeníčková:
Jestli vás ještě zajímá, tak vám něco přečtu o národní knihovně pro nevidomé 

Z publika:
Mají tam slepecké muzeum?

Bubeníčková:
Ne, nenarazila jsem na nic takového. 
Národní knihovna pro nevidomé má uzavřený provoz a výpůjčky lze realizovat pouze na telefonické objednání. Knihovna má 4 oddělení: oddělení péče pro čtenáře, hudební oddělení, informatiku a expedici. Audionahrávky namlouvají profesionálové - herci a každoročně přibývá 450 titulů. Braillských knih mají kolem 4 tisíc a každoročně přibývá asi 120 titulů. Od roku 1997 pracují s tzv. e-knihami v html formátu, které zájemcům rozesílají na disketách nebo e-mailem. Disponují 6 tisíci braillských notopisů. Jedenáct tisíc čtenářů odebírá zvukové knihy, 400 čtenářů slepecký tisk a 50 čtenářů se zajímá o braillský notopis. Zpracovávají 70 titulů časopisů, které jsou běžně v prodeji, čtenáři je mají za stejnou cenu jako v prodeji, Dánská asociace nevidomých zde zadává k výrobě 3 časopisy, za které platí jen symbolicky. Knihovna vydává 1 časopis svůj. Zajímavá návštěva byla v tom oddělení informatiky, protože to zase zajímalo nás, zde mimojiné učí zájemce, jak vytvářet přístupný web pro nevidomé. Mají vlastní hodnocení, tak jako máme my to hodnocení internetových stránek, ale vzhledem k tomu, že se to děje na půdě knihovny, tak vlastně testují weby ostatních knihoven a tato služba je pro ty knihovny placená a přesto je o testování zájem. Vyhlašují soutěž Odkaz měsíce a naše propagace Blind Friendly Web by se dala přirovnat k jejich kampani "Co říká web". Velice nás zajímalo, co nevidomí a ty stovky kol v ulicích dánských měst, kde si to kolo můžete půjčit jak nákupní vozík v supermarketu, což mě tam fascinovalo. No, dánští nevidomí hodně jezdí na tandemech, existuje tam 20 tandemových klubů, to pomáhají propagovat kampaň zaměřenou na právě cyklisty, letos se té kampaně zůčastnilo 69 tandemistů a rýmovaný slogan v té dánštině zní: "Ser du stokken, ring med klokken!" V doslovném překladu slogan zní "zazvoň, když uvidíš bílou hůl". Cílem kampaně je upozornit cyklisty, aby zazvonili, pokud uvidí nevidomého s bílou holí a tím na sebe upozornili. A tak jsme po dlouhých cestách po Dánsku vymýšleli slogany, které by se rýmovaly v češtině: 
Když ti slepec cestu zkříží, zazvoň, to ti neublíží.(Jirka Majer) 
Když uvidíš slepce hůl, zazvoň, ušetříš mu strastí půl.(Karel Kurland) 
Aby mohl slepec chodit, nezapomeň řádně zvonit.(Květa Nejezchlebová) 
Když se vidí bílá hůl, nezvoní jen velký vůl.(Honza Příborský) 
Když uvidíš slepce, zazvoň aspoň lehce. (Karel Kurland)
Slepce bez hole jsem tam neviděla i když paní Karen, nevím teď dál, jak se jmenovala, paní ředitelka z Fredericie, ta tam nevidomá špacírovala po tom domě bez hole.

Dr. Stejskal:
Já zde mám ještě takový dodatek k tomu tandemu, jestli jste na to nenarazila nebo jestli o tom nebylo zmíněno, že proběhlo 1.200km za 14 dní. To byl takový Toor the francz, kdy jeli od města k městu, bylo to teda perfektně připravené, ale i pro veřejnost, třeba to vítání dojezdů těch tandemů na jednotlivá místa  

Bubeníčková:
U nás něco takového také existuje, protože jestli berete Naši Šanci, tak tam v nějakém srpnovém nebo některém čísle Jirka Majer, redaktor toho časopisu, měl reportáž právě o tandemové cyklistice nevidomých, ale teď si nevzpomenu, odkud kam jeli, ale vím, že to bylo strašně moc kilometrů. Někde ze středních Čech až někam na severní Moravu. 

Z publika:
Z Prahy do Opavy to bylo.

Bubeníčková:
Ano, myslím, že se jelo z Libře u Prahy do Opavy, takže také u nás se tyto tandemové dálkové výlety dělají. Nevím s jakou parádou, ale Vy to máte určitě z těch jejich nějakých novin, že?

Dr. Stejskal:
Ano, to je vlastně nějaký výpis přímo z té asociace

Z publika:
No, tak až na ty majáčky a ozvučené přechody......

Bubeníčková:
Jak říkám, oni asi nejsou nuceni se tam tomu věnovat, když se ti nevidomí klidně svezou taxíkem. Mě třeba fascinovalo, že to jedno oblastní rehabilitační centrum, když jsme se ptali jak to dělají s klienty, kteří do toho místa dojíždí a třeba netrefí, "tak pro ně zajedeme taxíkem". Tak pokud má rehabilitační středisko na taxíka, tak jsem si říkala, že tam ty taxíky nejsou asi tak drahé jako u nás a není to taková zátěž, možná je tam ta služba relativně dostupná, nevím.  

Dr. Stejskal:
Ne, není to tak. Taxislužba je poměrně drahá, ale já si myslím, že tam dochází k nějakému vyrovnání nebo částečnému vyrovnání toho účtu za taxislužbu přes obec, tu konkrétní. Existuje také nárok na příspěvek, zde také nikde není o tom pojednání, ale myslím si, že to tak je, že je na to pamatováno.

Bubeníčková:
Co mě fascinovalo a co mě velmi inspirovalo, že třeba s hapateliérem, kdo ho navštěvujete, jsme udělali velmi dobře. Bylo pochopení, že nevidomí potřebují manuálně pracovat. To bylo opravdu skvělé, protože ať jsme byli u těch seniorů nebo ať jsme byli v jakémkoli zařízení, všude byly dílny, oni tam snad netrpí nedostatkem prostoru, protože tam ty objekty pro nevidomé byly velmi rozlehlé s velkými parky kolem, takže tam ti nevidomí měli i velkou možnost pohybu a všude byly dílny, takže když se podíváte na naše internetové stránky, tak tam to Dánsko je i s fotkami, takže ty dílny i pro pány, tzn. Nějaké dřevařské, lehké kovářské práce tam ti zrakově postižení muži mohli dělat a koneckonců mám v plánu, protože existují plány na rekonstrukci této budovy, tak mám v plánu nechat tohle celé přízemí zastavět a postavit tady takové rukodělné dílny, aby nevidomí, kteří rádi pracují, zde mohli docházet, protože oni tím žijí.

Z publika:
Dobré by bylo, když by si to mohli ještě někde prodat, při nějaké akci.

Bubeníčková:
Samozřejmě, ale po pravdě řečeno, na toto můžeme myslet až ve chvíli, kdy tady budeme mít nějaký prostor, kde bychom mohli ty výrobky skladovat. Koneckonců, nevím, jestli jsi byla Maruško u toho na Rehaprotexu, když tam přišla nějaká paní nám nabídnout, že bychom mohli být na vánočních trzích a někde prostě ty výrobky prodávat na Moravském náměstí. Já jsem teda řekla, že letos ještě asi ne, protože si nedovedu představit, že byste tam někde měsíc mrzli, protože ono to začíná 1.prosince a končí někde 23.prosince, tak to si opravdu nedovedu představit, že byste tam dobrovolně mrzli a prodávali své výrobky. Spíše se na toho pána, na kterého máme kontakt, nakontaktujeme a pokud by se za ten rok podařilo něco udělat, tak by se to dalo zpeněžit tak, aby se ty, co se na tom podíleli  a čí výrobky to byly, tak aby se je mohlo odměnit. Takže zkuste se ptát, abychom věděli, jestli by bylo co prodávat.

Z publika:
Já bych ještě požádal pana Dr. Stejskala, jestli by mohl ukázat takové to národní bohatství dánské. 

Bubeníčková:
Aha! Tak, když se řekne dánsko, co si představíte?

Z publika:
Sýry.

Bubeníčková:
Tak sýry tam mají dobré, to musím pochválit. Já vím, že když jsem se do toho Dánska chystala, tak mě napadalo: Hans Christian Andersen - pohádky, potom jsem si vzpomněla samozřejmě na Hamleta - prince dánského a tam je v podstatě i ten hrad a po pravdě řečeno na to třetí, až jste mě upozornil. 

Dr. Stejskal:
Tak ono to je z té modernější doby.

Bubeníčková:
Necháme kolovat.

Pavel:
Neříkejte to nahlas, kdo to bude vědět a až si to prohlédnete všichni, tak si to řekneme.

Pavel:
Zdeni, poznáš?

Bubeníčková:
A neříkej to, pokud to budeš vědět.

Pavel:
Mě by teda v životě nenapadlo, že to je odtud.

Z publika:
Je to k jídlu, že je to takové kulaté?

Pavel:
Pozor, není to na jídlo, neolizovat, jo?

Bubeníčková:
My potom uděláme takovou velkou nápovědu pro ty, co to neví. Já mám takový pocit, že oni to všichni řadí spíše někam do Ameriky 

Pavel:
No, já jsem to také řadil spíše tam.

Majka:
Tak to by mě fakt nenapadlo.

Z publika:
Jaká je koncentrace obyvatel nebo klientů v tom domu Slunce?

Bubeníčková:
Jo, to bych mohla najít, kolik je tam tak asi lidí.
V tom "Slunci" ve Fredericii mají 60 dvoulůžkových pokojů.  Mě fascinovalo, že my jsme v té Fredericii spali v nějakém rekreačním středisku a oni nám nenabídli to ubytování tam, tak to bylo velice zajímavé. 

Pavel:
Už víš co to je?

Z publika:
Ne.

Pavel:
Ne? Kdo si hraje, nezlobí, tak to nějak bylo.

Bubeníčková:
Takže ten domov, který jsme navštívili, tak tam žilo 54 těžce zrakově postižených lidí a řekla bych, že mně to přišlo hodně takové naplněné. 
Tak kdo ví, co to je, ať zvedne ruku. Tak vy víte, co to je, tak mlčíme a pro ty co neví: "Děti"

Z publika:
Stavebnice.

Bubeníčková:
No a jak se jmenuje ta stavebnička?

Z publika:
Lego.

Bubeníčková:
Ano, je to legoland.

Pavel:
Rozhodně bych to nedal do Dánska, kdyby to bylo v milionáři, tak na tom vypadnu.

Bubeníčková:
Já jsem na to teda s úspěchem za ten rok zapomněla, úplně mi to vypadlo.

Dr. Stejskal:
V Kladnu u nás teda vyrostla filiálka tady tohoto lega, velká výrobní hala, nevím teda kolik lidí zaměstnává, ale snad kolem tisíce, kde je řízena architekty z Dánska, ale s jinými tvary, než se dostávají k nám. 

Bubeníčková:
Kdyby jste se chtěli někdo něco dovědět o tom Dánsku a přečíst si to, z čeho jsem to já tady vytrhávala, tak to máme na internetu, na těch našich brněnských stránkách www.tyflocentrum-bm.cz  odkaz aktivity a tam se už k tomu proklikáte, ostatní, aktivity, návštěva Dánska.

Pavel:
A je to přístupné nevidomým?

Bubeníčková:
Samozřejmě! Takže tam si to můžete přečíst, kdo máte zbytek zraku, tak jsou tam i fotografie, když si na ty fotografie kliknete, tak se vám otevře stránka s velkou fotografií, takže je možnost nekoukat jen na ty malé. 

Pavel:
A mají popisky ty fotografie?

Bubeníčková:
Ano.

Pavel:
Skvělé.

Bubeníčková:
Bez toho by to snad ani na našich stránkách nešlo. Musím říct, že mě Dánové překvapili, že jsou milí, že jsou pohostinní. Dělala jsem si o nich takovou představu, že budou studení jako germáni, takoví ti studení psí čumáci a nebyla to pravda. Byli jiní. 

Dr. Stejskal:
S tím musím jedině souhlasit.

Z publika:
A ti slepci vypadají jako my?

Bubeníčková:
Ano, naprosto se neliší. Jsou to pánové, ti co vedou tu dánskou asociaci, tak jako když si představíte Milana Pešáka nebo Viktora Dudra, prostě úplně to samé, úctyhodní pánové vědomí si postavení, ve kterém jsou.
Mě třeba fascinovalo v tom rehabilitačním ústavu, v tom státním, který platil ten okres, že my jsme přijeli a buď jsme přijeli pozdě i když se mně to nezdálo, protože to bylo nějak po 16hod, což u nás je po 16hod ještě plno lidí v baráku a tam už v tu dobu bylo mrtvo.   Tam jsme neviděli jediného nevidomého, kuchyňka zela prázdnotou, učebny zely prázdnotou, nevím. Zatímco v tom institutu a v těch domovech, tam jsme ty nevidomé viděli a říkám, já jsem neviděla rozdíl. Chodili tam, orientovali se. Je vidět, že ten, kdo ty domy navrhoval, tak že musel mít nějaký cit pro to, jak ti nevidomí ten svět vnímají to prostředí, protože to bylo velmi prosklené, světlé, takže když se tam objevil člověk, který nebyl úplně nevidomý, ale měl zbytky zraku, tak to měl všechno velice pěkně prosvíceno, nebyla tam tma, že by to bylo úplně zadušené. Většinou do toho atria, do toho prostředního čtverce, tak bylo sklo od vrchu až dolů. Bylo to tam samozřejmě všechno pořádně označené, takže se nemohlo stát, že by do té skleněné vitríny ten nevidomý narazil nebo něco podobného. Všude bylo značení, v těch interiérech se mně zdálo, že ty bariéry mají vyřešeny.

Dr. Stejskal:
To prosklívání je velkým trendem už z důvodů těch podmínek, které v Dánsku jsou, protože zimní období je dlouhé a tmavé, takže světla je potřeba, takže to řeší všemi možnými způsoby.  

Bubeníčková:
Ty pokoje v těch domovech nebo v těch zařízeních, byly velice útulné, maximálně dvoulůžkové, v drtivé většině, třeba v té Fredericii, kde jsme byli mají ty pokoje naplněny pouze na půl, že tam žije ten zrakově postižený, když tam jede na nějaký ten rehabilitační pobyt a on si tam může třeba na ty víkendy pozvat toho rodinného příslušníka a on tam může tu sobotu, neděli nebo prostě ten víkend trávit s nimi. Vzhledem k tomu, že je tam ta rodina, tak procházky, mají tam hodně bazénů. Ta Fredericie je není velké město, ale měli nádherný bazén. My jsme tam museli trávit nějakou dobu před odjezdem, aby si řidiči trošku oddychli, v sobotu se nám už nikdo nechtěl věnovat, tak jsme si šli s kolegou zaplavat.  

Z publika:
A může tam být s tím nevidomým ubytovaný také pes?

Bubeníčková:
Ano, vím, že jsem tam i pejsky viděla. Je to tam velice čisté. V té Fredericii, v tom rekreačním a rehabilitačním středisku, tam ti zaměstnanci chodili v uniformách. To bylo velice hezké, hned se tam na první pohled takového návštěvníka, jako jsme byli my poznalo, kdo je zaměstnanec a kdo klient. Ti pracovníci v těch terapiích měli takové slušivé oblečky, tam byla třeba uvítací recepce a tam si to nezadalo s nějakým slušným hotelem. Recepční, taková děvčátka, sukýnečky, prostě nic podřadného nebo nic chudobného. Rozhodně to nebylo chudé zařízení. 

Z publika:
Já bych se ještě chtěl zeptat, jak je to v Dánsku s pejskama, ale myslím všeobecně. Nemyslím vodící, protože tady je v paneláku běžně 20 pejsků, tak jak je to v Dánsku?

Dr. Stejskal:
Už jsem chtěl na to zareagovat před chvilkou, když byla o pejscích zmínka. Důležitý faktor je, že v Dánsku je povinné pojištění odpovědnosti psa. Za to, co pejsek může způsobit. Vychází se z praxe, částečně se to týká mého oboru, protože jsem se zmínil o tom, že jsem pracoval v pojišťovnictví a vycházelo se z praxe, např. nehod v dopravě, kde příčinou nehody byl pes. Tohle už nevím, kdy bylo zavedeno, ale už od té doby, kdy jsem tam byl, je povinné pojištění psů, u nás se o tom zatím jenom uvažuje.   

Z publika:
A jaká je tam koncentrace? Je tam hodně psů? Ve srovnání s námi, třeba. S městem, kde vlastní už psa těch lidí opravdu moc.

Dr. Stejskal:
Já si myslím, že u nás je ta koncentrace už vyšší a mám takový dojem, že je to otázka už takového trendu a že to přejde. V Dánsku dřív bylo více psů a teď je méně. 

Z publika:
Mohla bych k té pojistce něco říct? U nás je už možné připojištění domácnosti i doplnit o tu pojistku na tu odpovědnost za psa, pro toho, koho by to zajímalo, je to takové vylepšení.

Dr. Stejskal:
Tak už to je to rozšíření, jo? . 

Odpověď:
My už to máme několik roků.

Z publika:
Ale asi ne, jako samostatná pojistka, ale jen rozšíření odpovědnosti domácnosti.

Bubeníčková:
Tak, máte ještě nějaké dotazy, někdo?

Pavel:
Já bych ještě prozradil na pana Dr. Stejskala, že velice dobře hraje na kontrabas, chodí hrát country a on má rád jazz, tak on tu country hraje takovým jazzovým stylem, takže to country je... Já, když jsem ho někdy střídal, tak já to hraji tak ustrnule pim-pim a kdežto on když hraje, tak je tam toho všude plno.   takové plné. 

Dr. Stejskal:
Děkuji.

Pavel:
My bydlíme naproti sobě, kousek od sebe teda a já už jsem na kontrabas dlouho necvičil. Pan Dr. Stejskal, když se tam přestěhoval a začal chodit na ty sleziny, tak on cvičil a cvičil a cvičil.   

Bubeníčková:
My jsme se tam v tom září dokonce koupali i v moři, teda ti otužilci chlapi se tam šli vykoupat, já jsem tam radši nelezla. Tak my jsme tam byli 2. - 8. září a co je teda příšerné, tak je ten přejezd z Německa.

Z publika:
A jak jste tam jeli? Auty?    

Bubeníčková:
Nejeli jsme tam auty, měli jsme takový mikrobus a jelo nás tenkrát 8. Z Ostravy Karel Kurland a Petra Černošková, z Olomouce Honza Příborský, Květa Nejezchlebová a Tomáš Ševčík, za nás jsme tam byli já s Radkem Pavlíčkem, byl tam ještě Jirka Majer a jestli si někdo vzpomínáte, tak o tom natočil i reportáž v Naší šanci, takže někde na podzim, asi před rokem touto dobou jste to mohli slyšet a ten řidič s námi jel, byli dva a střídali se. My jsme tam právě potom čekali, v tu sobotu jsme si byli prohlédnout to malé městečko.

Z publika:
Jak dlouho se tam jede?  

Bubeníčková:
My jsme odtud vyjížděli nějak dopoledne a byli jsme tam až druhý den brzy ráno, to znamená asi 20 hodin. A to právě bylo zajímavé, protože když jsme přijeli do té Fredericie a hledali jsme to místo, kde budeme spát, tak jsme zajeli na benzinku v domnění, že tam teda bude někdo vzhůru a bude znalý té Fredericie a tam jsme potkali prvního opilého, tak jsme říkali: "Á, ožralý jako Dán", to bylo hezké teda. Takže jsme i zavřeli to auto, protože on se tak k nám nějak klátil, tak aby se nám něco neztratilo dřív, než se ubytujeme.   

Z publika:
Jak je to tam: Alkohol a řidiči?

Dr. Stejskal:
Je povoleno myslím, 0,3 promile, jedno pivo, sklenička, dvě nebo tři vína.

Bubeníčková:
Já jsem tam okoštovala jejich pivo, nemají ho nejhorší. I když takoví ti naši skalní pivaři, kteří mají rádi Staropramen, Starobrno, tak by jim asi nechutnalo, ale mně tam docela šmakovalo.   

Z publika:
A je tam velký výběr piv?

Dr. Stejskal:
Ne, tam jsou dva velké pivovary Tubork a Kaursterg. 

Bubeníčková:
Měli jsme krásné počasí, to nám vyšlo. Nevím, jaké typické počasí  pro dánsko je?

Dr. Stejskal:
Léto je krátké, takové vyloženě teplé letní počasí tam trvá maximálně tak měsíc a půl až dva měsíce a zbytek roku se dá říci, že je počasí nevýrazné. Zima není příliš tvrdá tím, že kolem celého Dánska je hora, která zmírňuje celkové klima, takže zima nevýrazná, jak se říká, mraky až na zem, a profukují větry.

Bubeníčková:
Ano, tak to větrno, to mohu potvrdit.

Z publika:
A lesy tam teda nejsou?

Dr. Stejskal:
Jsou lesy, jsou, ale ne zase v tom rozsahu, jak je známe tady.

Bubeníčková:
My jsme asi museli mít opravdu štěstí na počasí, protože začátek září jsme tam byli a tam bylo opravdu velice krásně. Sluníčko a jak říkám, tak kluci se koupali. 

Dr. Stejskal:
Poslední dva roky si všímám, že se to mění.

Bubeníčková:
Ale abychom udělali ještě i ten košt, tak nám řekněte, co jsme dovezli a čím mám začít.

Dr. Stejskal:
Je to opravdu jenom minimální košt. Jedná se tedy o sýr, který je takový zaležený, ale tvrdý.

Pavel:
On je opravdu dovezený z Dánska minulý týden. 

Dr. Stejskal:
Minulý týden jsem měl tu příležitost a na tom tmavém chlebu, celozrnném by měl být takový výrazný a k tomu sýru, teda jak kdo chce, takový dánský výrobek šnaps tomu říkají dánové, 
45%, něco jako na způsob naší borovičky.

Bubeníčková:
A ten nápoj, to je co?

Dr. Stejskal:
Už tu někdo řekl, že to je jak kmínka. Bohužel se mně nepodařilo dovézt dánské máslo, které je s přísadou soli na rozdíl od našeho.  

Pavel:
Mně to připadá takový kvasnicový ten sýr, ale je dobrý.

Z publika:
To je jenom slané máslo? Tam se jiné nekoupí?

Dr. Stejskal:
Nekoupí, není to nijak výrazně slané, ale jen mírně..

Bubeníčková:
Tak a ještě je tu nějaká mlska sladká.

Dr. Stejskal:
Je to dánský výrobek odpovídající našemu biskupskému chlebíčku.

Probíhá košt.

Bubeníčková:
Dobrá, já se zeptám, jestli máte ještě někdo nějaký dotaz

Z publika:
Já bych ještě měla, ale to je tak už od věci, jestli je v nějakém státě, jako je kuřák, drogista někdo, kdo si takhle poničí své zdraví, jestli je léčen také na pojišťovnu nebo jestli se musí podílet.

Dr. Stejskal:
Ne, nepodílí se finančně na léčení.

Bubeníčková:
Já si myslím, že to je tak těžko prokazatelné, že člověk onemocní právě díky cigaretám i když některé ty rakoviny plic jsou už dneska průkazné, ale nedovedu si představit, že by kuřáka, který dostane rakovinu plic  někdo obvinil z toho, vy jste si to sám udělal, tak se vyléčte sám nebo zaplaťte si to.    

Z publika:
To kouření bereme trochu jinak, ale ty drogy fakt jsou hrozné.

Bubeníčková:
A tam si myslím že je to velice těžko prokazatelné, že třeba zničený nějaký orgán nebo já nevím, imunita nebo co ty drogy způsobují, že to zrovna udělala ta droga.

Z publika:
On onemocní člověk, který třeba vůbec nekouřil.

Bubeníčková:
No právě, myslím si, že je to na tolik neprokazatelné, že by se tady toto mohlo tak nějak dělat. 

Z publika:
Já třeba narážím na to, kdy potom se třeba našinec se zrakovým postižením dostane k tomu, že musí ošetřit sítnici jiným laserem, než tím běžným, teď nemám na mysli ten klasik, jo? Ale existuje už lase, máme tady ženu, která si musela za zákrok zaplatit 48 tis. Kč a nikdo jí na to nedal ani korunu. Při tom to je nutnost, to nebyla kosmetická záležitost. To bylo skutečně ošetření očí, aby se to postižení nerozšiřovalo dál. My třeba, jako že léčíme za peníze lidi, kteří si svévolně ničí zdraví a na druhou stranu si musíme zaplatit nutná ošetření.

Bubeníčková:
Já si myslím, že tam šlo o zákrok, který ta pojišťovna prostě nehradí. Je to nastaveno samozřejmě špatně, ale s tím asi nenaděláme nic. Otázka je, jak to je třeba v jiných zemích. Dobře, ještě nějaký dotaz na pana Dr. Stejskala týkající se Dánska, Evropské Unie?     

Z publika:
Máme se tam těšit?

Bubeníčková:
Dle Vašeho názoru.

Dr. Stejskal:
Tuto odpověď vám asi budu dlužit. 

Bubeníčková:
Já si také myslím, že ta cesta do té unie je nevyhnutelná, že to bude cesta trošku bolestná, je jasné.

Dr. Stejskal:
Slyšel jsem dobré vyjádření na to, že tím, že jsme hlasovali ano, tak to bude menší zlo než jako by byl výsledek opačný. 

Bubeníčková:
Zajímavý názor zazněl tady od těch Italů, kteří tam unii nevidomých poskládali vlastně kdysi z válečných veteránů, kteří ve válce oslepli a oni chápou unii jako ochranu před možným  válečným konfliktem v Evropě. 

Dr. Stejskal:
Nedávno jsem viděl statistiku, kde všude hrozí, z kterého konce světa nebo ze kterého světadílu hrozí největší nebezpečí procentuálně seřazeno a Evropská Unie je na tom posledním místě s nějakým minimálním procentem. Nevím vůbec, kdo to odhadl, ale země  na prvním místě jako Izrael, USA, Korea, Arabský svět, ty byly na prvních místech.

Bubeníčková:
Já si spíše myslím, že ta Itálie to spíš cítí, že přece jen přes tu louži Jardanského moře tam měla ty válčící země na tom Jadranu, takže to spíše berou z tohoto pohledu. Od nás to bylo přece jen kapánek vzdálenější, ale po pravdě řečeno, uvidíme. Doufejme, že i když se to třeba dočasně podepíše na našich peněženkách nebo na zpřísnění určitých pravidel, tak že snad do budoucna, jak také na jednom z těch seminářů zde zaznělo , že to vlastně děláme pro své děti, pro ty budoucí generace, protože těm tam bude lépe, nám už asi ne.

Z publika:
Každý začátek je těžký.

Bubeníčková:
Takže jestli není žádný jiný dotaz, tak já bych moc a moc panu Stejskalovi poděkovala, byl to zajímavý pohled do velmi tajuplné země, protože když já jsem tam cestovala, tak jsem o tom Dánsku nic nevěděla, prostě nic, tam nebyla představa a když jsem z ní odjížděla, tak ta představa už jakási byla, neříkám že ideální, protože Vy jste tam žil tolik let a já jsem tam byla pár dní, takže to je trošku nesouměřitelné, ale měla jsem pocit, že v tom Dánsku se nežije špatně.  

Dr. Stejskal:
Ano, to máte pravdu. Já bych ještě trošku ty statistické údaje, že Dánsko je na 4-6 místě, co do výše životní úrovně vyplývající z hrubého národního produktu. 

Bubeníčková:
Ano a jedině bohatá země může potom podporovat takové sociální skupiny, jako jsou nevidomí lidé. Nezastírejme si to, je to tak, jedině v bohaté zemi, která produkuje velký hrubý domácí produkt, má potom i náklon na ty sociální věci.  

Dr. Stejskal:
Oni mají možná stejný pocit u nás. 

Bubeníčková:
Já jsem měla pocit, že opravdu na nás koukají, z které že země jsme to vlastně přijeli do té dánské unie nevidomých a až jsme ukázali fotografie, co se tady u nás dělá, těm koukavějším, tak přece jenom si asi o nás nemysleli, že jsme spadli z višně.  

Dr. Stejskal:
Setkal jsem se s Dány, kteří začali podnikat, ale už i za bývalého režimu a vesměs tito lidé byli názoru, že u nás jsou obrovské možnosti. Teď už je situace jiná, protože se bohužel hodně ztratilo nebo přesunulo nebo jak to nazvat. 

Bubeníčková:
Ráda bych vás informovala o tom, že budou texty o těch seminářích, bude text o Evropské Unii. Ten text už mám v mailu, takže budou potom tady k dispozici v braillově písmu, bude se to údajně snad nahrávat i na kazetu a bude to i ve zvětšeném černotisku, takže tím bude celá ta publikace nebo celý ten projekt Evropa konečky prstů završen. Rozhodně si myslím, že to bylo velice podnětné, protože ať už jsme tady měli přátelé z Itálie nebo toho Rakouska, kteří tady byli cizinci fyzicky, tak jsme se o těch jejich zemích něco dověděli a možná by pro nás mělo být to, že važme si výhod, které máme a nezáviďme ty výhody, které mají jiní, spíš o ně usilujme a žijme aktivně, nepoddávejme se, nevzdávejme se.       

Pavel:
Já ještě, když už jsi u toho, tak bych také ještě něco chtěl. Jelikož jsem to měl jako krajský koordinátor na starosti tady ty přednášky, byly dohromady 4, tak bych chtěl všem poděkovat a obzvlášť paní doktorce bubeníčkové a jejím spolupracovníkům, protože já jsem to měl koordinovat a já jsem to opravdu koordinoval jen tak z povzdálí a Bubeníčková to tady vždycky perfektně zařídila, finančně to pohlídala, aby to bylo všechno v pořádku. Takže jí patří velký dík a všem jejím spolupracovníkům, kteří vlastně dělali potom ty doprovody, nahrávky, Radek na internet. Takže já moc děkuji za spolupráci.

Bubeníčková:
Tak jo, takže děkuji moc za pozornost a doufám, že na nějakém našem pořadu, třeba na vánoční dílně, na shledanou.