Jaké jsou pro nás obecné výhody vstupu do EU? 
Větší bezpečnost, stabilita, zlepšení mezinárodního postavení ČR
ČR společně s ostatními členskými státy bude navenek vystupovat jako jeden kompaktní celek států se společnými zájmy, jimiž je především zajištění bezpečnosti státu, ekonomická stabilita a prosperita a pevné zakotvení demokratických principů. 
Právní prostředí, demokratické jistoty, vymahatelnost práva
Přijetí právních norem EU je pro občany zárukou, že v ČR budou plně respektována jejich lidská práva společně s ochranou jejich majetku, hospodářských zájmů atd. Tlak EU by měl zlepšit i situaci ve státní správě a zajistit lepší faktickou vymahatelnost práva. 
Zkvalitnění legislativy, urychlení reforem
Mnohá opatření, která byla přijata v rámci slaďování norem s právem EU, by ČR byla nucena dříve či později ve svém vlastním zájmu přijmout. Díky zkušenosti EU však tato reforma proběhla výrazně rychleji a ČR se mohla vyvarovat případných omylů při vytváření vlastní legislativy.
Ekonomická prosperita, výhody plynoucí ze společného trhu
Jednotný trh je klíčem k ekonomické prosperitě EU. Díky jeho základním pravidlům, jimiž jsou volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu, jsou odstraněny vzájemné překážky obchodu. ČR plyne z účasti na tomto trhu mnoho výhod a obchodních příležitostí, včetně přístupu k veřejným zakázkám, zvýšení důvěry zahraničních investorů atd.
Zvýšení životní úrovně
Vzhledem k účasti na společném trhu se bude postupně zlepšovat výkonnost české ekonomiky a s rostoucí prosperitou poroste i životní úroveň. Podobným vývojem prošly dosud všechny země, které vstoupily do EU s ekonomickou úrovní nižší než stávající členové (Irsko, Španělsko, Portugalsko, Řecko)
Volný pohyb osob, pracovních sil
V EU jsou zrušeny vnitřní hranice, občané se mohou pohybovat bez jakýchkoli překážek z jednoho státu do druhého. Mohou se také libovolně usazovat či stěhovat za prací do jiného státu, aniž by přišli o sociální zabezpečení a jiné výhody.
Možnost studia v zahraničí, uznávání kvalifikace
Mladí lidé mají možnost studovat v kterémkoli státě EU za stejných podmínek, jaké jsou poskytovány občanům daného státu. Univerzitní diplomy a další dokumenty dokládající odbornou kvalifikaci jsou vzájemně uznávány všemi státy EU.
Možnost čerpání finančních prostředků ze fondů EU
EU ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti poskytuje pomoc odvětvím či regionům, jejichž ekonomická situace je výrazně nevýhodná oproti ostatním. Současné kandidátské země již získaly významnou finanční podporu z fondů předvstupní pomoci, což je v dosavadní historii EU bezprecedentní. 
Zlepšení životního prostředí 
Oblast životního prostředí je jednou z priorit EU. Zavedení přísných norem na ochranu životního prostředí je sice nákladné, ale výrazně zlepšuje kvalitu života občanů. Již dnes je stav životního prostředí v ČR lepší v porovnání s období před deseti lety.
Schengenský systém, boj proti organizovanému zločinu
Tzv. Schengenský prostor je území bez vnitřních hranic, o to více střežené jsou však hranice vnější. Jednotná vízová a azylová politika pomáhá řešit situaci žadatelů o azyl, zatímco společný informační systém a policejní spolupráce napomáhají účinné spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, pašování, terorismu apod.

Jaké jsou nevýhody vstupu obecně? 
Nevýhody jako takové prakticky neexistují, to co se obvykle pod tímto pojmem uvádí jsou spíše obavy občanů. Některé tzv. nevýhody, jako například zvýšené náklady pro výrobce, kteří se musí přizpůsobit normám EU, jsou výraznými výhodami pro občany, jimž je jako spotřebitelům zaručena vyšší kvalita a bezpečnost. Při zkoumání "nevýhod" je tedy vždy třeba pamatovat na možnou relativitu, závisející na úhlu pohledu.
Jako nejčastější nevýhody, pramenící z obav občanů, jsou citovány následující body:
Nárůst cen potravin, snížení životní úrovně určitých rizikových skupin
Po vstupu rozhodně nedojde ke skokovému zvýšení cen potravin, nárůst bude postupný a měl by být kompenzován růstem mezd. Vývoj cen nelze s jistotou předpovědět, pravděpodobně však hrozí negativní dopad na skupiny závislé na příjmech ze státní podpory (důchodci, nezaměstnaní...)
Přílišná regulace, zkomplikování administrativy, byrokracie
Nutnost zajistit fungující státní správu schopnou účinně spolupracovat se státními správami ostatních členů klade zvýšené nároky na administrativu, je však nezbytné k zajištění práv občanů EU (viz volný pohyb osob apod.)
Zdražení služeb
Podobně jako u nárůstu ostatních cen půjde o pozvolný proces, během něhož se budou zatím nižší ceny služeb v ČR přibližovat úrovni v zemích EU. Opět se předpokládá kompenzace díky růstu mezd (sektor služeb je nejdynamičtějším sektorem, který bude zaměstnávat stále větší část populace).
Snížení dostupnosti bydlení, nárůst cen nemovitostí
Nárůst cen nemovitostí a nájmů bude postupný, kompenzovaný růstem mezd. Dostupnost bydlení v ČR závisí ve velké míře na dokončení deregulace nájemného a na výkonnosti ekonomiky jako takové. 
Částečná ztráta suverenity 
Díky svému postavení je ČR do značné míry nucena respektovat pravidla stanovená svými obchodními partnery, zejména EU. Díky členství bude mít zároveň možnost tato pravidla spoluvytvářet a prosazovat do nich své zájmy. Ztráta suverenity je tedy relativní v porovnání s možností ovlivňovat rozhodování EU jako celku.
Odchod odborníků ze země, migrace obecně
V ČR obecně není rozvinutá tradice migrace za prací, ale v období, kdy členské státy nabídnou našim odborníkům výrazně lepší podmínky, lze určité riziko "odlivu mozků" očekávat. Zároveň hrozí příliv méně kvalifikované pracovní síly z ostatních nových členských zemí, jemuž se však ČR může v počátečním období účinně bránit (tzv. český model).
Vysoké finanční náklady vynaložené na rozšíření
Reformy přijaté v rámci přípravy na rozšíření mají zásadní dlouhodobý pozitivní dopad na českou ekonomiku i společnost, a bez tlaku EU by jejich provedení trvalo výrazně déle. Díky předvstupní pomoci bylo také možné významnou část těchto reforem financovat z peněz EU. 
Větší konkurence
V konkurenčním prostředí jednotného trhu nemusí obstát všechny firmy. Konkurence je však jednoznačně pozitivní pro občana-spotřebitele, tlačí dolů ceny a zvyšuje kvalitu. 

Kdy vstoupí ČR do EU a je jisté, že tam vstoupíme? 
Přístupová smlouva bude podepsána 16.4. Konečné rozhodnutí zda ČR vstoupí do EU záleží na referendu, které se v ČR uskuteční 15-16. června 2003. Pokud se občané v referendu vysloví pro vstup do EU, bude přístupová smlouva postupně schválena v parlamentech všech členských zemí. ČR by se pak měla stát plnohodnotným členem EU pravděpodobně od 1.5.2004.

Porostou po vstupu ČR do EU mzdy a jak? 
Mzdová úroveň v ČR je výrazně pod úrovní členských států ČR, především z důvodu rozdílu cenových hladin (životní náklady jsou u nás výrazně nižší než v EU) a nižší výkonnosti české ekonomiky.
Rozdíl se bude postupně snižovat, a to zejména díky zvyšování produktivity práce posilování koruny vůči euru a následnému zvyšování mezd[1]. 
Rychlost sbližování nelze v současné době přesněji odhadnout. V ideálním případě by měla průměrná reálná mzda růst asi o 2 - 5 % ročně. 
EU také věnuje velkou pozornost zajištění rovných příležitostí a stejných pracovních podmínek pro ženy a muže, a zejména odstranění mzdové diskriminace žen.
Vyšší mzdy v podnicích s účastí zahraničního kapitálu zůstanou v nejbližších letech zachovány, s postupným sbližováním úrovně české ekonomiky se zahraničím bude docházet k vyrovnávání.

Kdy bude v ČR zavedeno euro? 
Česká republika se bezprostředně po svém vstupu do Evropské unie stane členem Hospodářské a měnové unie (HMU) s tím, že hned po vstupu u nás euro ještě nebude v oběhu[1]. Pro členství v měnové unii je především nutno splnit tzv. konvergenční kritéria:
nízký rozpočtový deficit (do 3% HDP),
nízká míra celkového veřejného dluhu (do 60% HDP),
cenová stabilita (inflace nesmí překračovat o více než 1,5 % míru inflace za posledních 12 měsíců ve třech členských státech, které v této oblasti dosáhly nejlepších výsledků)[2],
stabilita dlouhodobých úrokových sazeb (úroková sazba nesmí o více než 2 % převyšovat úrokovou sazbu ve třech zemích s dlouhodobě nejnižší sazbou)[3],
schopnost udržet kurs měny alespoň dva roky před zavedením eura ve stanoveném rozmezí.
Kdy bude euro v České republice zavedeno, lze pouze odhadovat. Nejčastěji se hovoří o období 2007 - 2012. Dá se předpokládat, že v počátcích členství se vzhledem ke sbližování cenových hladin bude měnit kurs koruny k euru, popř. dojde k určitému zvýšení inflace a konvergenční kritéria tak nebudeme splňovat. Neméně důležitou podmínkou je, aby se deficit veřejných financí snížil na přijatelnou míru.
Zavedení eura nebude znamenat měnovou reformu. Kurs eura ke koruně bude pevně stanoven. Ceny, platy, důchody i peníze na účtech a vkladních knížkách se přepočtou stejným koeficientem. Úspory se tedy neznehodnotí.

Jak to bude s daněmi po vstupu do EU? 
Daňová politika je oblastí, která zůstává v rozhodovací pravomoci členských států (žádná evropská daň Bruselu neexistuje), přesto i v rámci EU dochází ke koordinaci přístupů k daňové politice. Rámcově jsou upraveny jen nepřímé daně, tedy DPH a spotřební daně. Daně z příjmů právnických a fyzických osob jsou a zřejmě dlouho zůstanou mimo proces harmonizace. Jejich podíl na celkovém zdanění však v zemích EU klesá a ani u nás tomu v dlouhodobé perspektivě nebude jinak.
U zdanění zboží různá výše zdanění narušuje rovný přístup na společný trh[1], proto je úroveň zdanění třeba sladit. Mezi cíle proto patří snaha o daňovou harmonizaci, tzn. vzájemné slaďování daňových sazeb u zboží. Minimální základní sazba DPH je 15 %, zpravidla je však vyšší - naše 22 % sazba není žádnou výjimkou. Vedle toho mohou existovat jedna či dvě nižší sazby DPH - minimálně na úrovni 5 %[2]. Tyto nižší sazby mohou být použity jen pro určité druhy zboží nebo služeb, kde jsou pro to vážné důvody - např. tam, kde by vyšší sazba měla nepříznivé sociální dopady.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že od 1. 1. 2004 budou zrušeny tzv. bezcelní obchody na hranicích, které svým majitelům poskytují neoprávněnou obchodní výhodu tím, že se v nich zboží prodává bez připočtení DPH.
Významný přínos pro zjednodušení vnitřního trhu mělo opatření v oblasti DPH, z něhož rovněž státy odvádějí dávky do společného rozpočtu . Výrobky jsou nyní zdaňovány podle sazeb v zemi, kde byly zakoupeny, díky čemuž odpadly kontroly na hranicích. 
U spotřebních daní došlo k dohodě o minimální spotřební dani pro alkohol, tabákové výrobky a minerální oleje (pohonné hmoty). 
Z příslušných směrnic EU vyjednala ČR pět přechodných období a trvalých výjimek, převážně v oblastech s největšími sociálními dopady:
5 % sazba DPH u tepla do domácností,
5 % sazba DPH u stavebních prací za účelem bydlení do roku 2007 (pak bude muset sazba překračovat 15 %). 
Tři roky po vstupu do EU bude přechodné období na výši spotřební daně z cigaret (požadavkem EU je 57% ceny nejběžnějšího druhu cigaret). 
Trvalé osvobození od nutnosti registrovat se jako plátci DPH budou mít samostatní podnikatelé, kteří ročně vydělávají méně než 35.000 eur (asi 1,15 mil. korun). 
Další trvalá výjimka se týká pěstitelského pálení ovocných destilátů a spočívá v možnosti nadále platit spotřební daň ve výši 90 Kč z litru namísto předepsaných 235 korun z litru (týká se 175 000 pěstitelů).

Jak náš vstup do EU ovlivní ceny nemovitostí a pozemků? 
Byty a nemovitosti
V oblasti cen nemovitostí existují pouze hrubé odhady, které se velmi liší.
Ceny nemovitostí ve městech jsou přibližně dvojnásobné než na venkově, po vstupu se rozdíl zřejmě ještě zvýší. Rozhodující bude tak jako dosud nabídka a poptávka na trhu; přitom není důvod očekávat v prvních letech po vstupu nějaké zásadní změny oproti současnému vývoji. Ceny nemovitostí se však poněkud zvýší po roce 2007, kdy vyprší přechodné období na DPH ze stavebních prací pro účely bydlení[1].
Nájemné 
Podobně jako u cen nemovitostí budou s rostoucí prosperitou, vyššími mzdami a s vyrovnáváním cen mezi ČR a EU postupně vzrůstat ceny nájmů. Dosud je však výše nájemného regulována; případné uvolnění regulace bude mít na výši nájemného mnohem větší vliv než vstup do unie.

Jak to bude s nabýváním majetku v ČR pro občany EU? 
V oblasti volného pohybu kapitálu byla na ochranu českých občanů, jejichž kupní síla je prozatím nižší než v současných členských zemích, přijata dvě přechodná období, která mají zabránit spekulativním nákupům nemovitostí:
Přechodné období pro nabývání zemědělské půdy a lesů v délce 7 let. Během třetího roku přechodného období bude na základě zprávy Evropské komise provedena revize. Případné zkrácení či zrušení přechodného období musí být odsouhlaseno Radou jednomyslně, tzn. nemůže k němu dojít bez souhlasu ČR. V případě, že před vypršením přechodného období dojde k vážnému narušení trhu se zemědělskou půdou v ČR, máme právo na jeho prodloužení až o tři roky.
Přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení (tj. chat a chalup) pro občany ostatních států EU v délce 5 let. Toto opatření se však nevztahuje na osoby, které do České republiky přijdou pracovat (tzv. migrující pracovníky).

Jaká jsou základní práva spotřebitele v EU? 
Mezi základní práva spotřebitele, která už byla promítnuta do české legislativy, patří např.:
možnost do 14 dnů odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku. To znamená možnost vrátit zboží zakoupené podle katalogu či televizní reklamy bez udání důvodu,
možnost do 7 dnů odstoupit od smlouvy uzavřené mimo stálou provozovnu (týká se např. zboží zakoupeného na reklamních zájezdech),
povinnost výrobce informovat o materiálech použitých v hlavních částech obuvi, 
možnost vymáhat náhradu škody způsobenou výrobkem přímo na výrobci (např. pokud by závada elektrického spotřebiče způsobila požár),
poskytování předepsaných informací o spotřebitelských úvěrech.
Přitom platí zásada, že při pochybnostech o výkladu spotřebitelské smlouvy platí takový výklad, který je příznivější pro spotřebitele.
Od 1.1.2003 vstoupila v platnost další opatření, vyplývající z evropské legislativy:
záruční doba u spotřebního zboží vyrobeného od 1. ledna 2003 se prodlužuje na 2 roky,
rozšíření práv uživatelů bankovních služeb: bankovní převody budou prováděny maximálně do dvou pracovních dnů (uvnitř jedné banky během jednoho dne), zlepší se bezpečnost při užívání platebních karet.
Pokud stát českým občanům nezaručí ochranu, na jakou mají v rámci evropských norem nárok (např. při nepřesném převzetí norem nebo jejich nerespektování), mohou postižení občané žádat na státu náhradu škody, která by jim v takovém případě vznikla. 
Harmonizace právních norem zajišťuje stejné podmínky a stejnou míru ochrany pro spotřebitele ve všech členských zemích. Evropané tak mají jistotu, že si mohou zboží, které znají z domova, koupit pod stejným názvem, ve stejné kvalitě a za stejných podmínek třeba ve Skandinávii, v Řecku nebo v Belgii.

Změní se po vstupu do EU starobní a invalidní důchody? 
Důchody, sociální dávky (sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci EU)
Každý stát má svůj vlastní systém sociálního zabezpečení. Rozdíly v systémech sociálního zabezpečení jsou značné, závisí zejména na historických tradicích, ekonomické a politické situaci v jednotlivých státech apod. Obecně lze však říci, že země EU se v sociální oblasti řadí k nejvyspělejším na světě.
Ačkoli EU ponechává obsah systémů sociálního zabezpečení (druhy dávek, jejich výši nebo valorizace) na jednotlivých členských státech, snaží se o koordinaci systémů jednotlivých členských států, neboli o jejich bezproblémové propojení. Proto byla v EU vytvořena pravidla pro sociální zabezpečení občanů, kteří se pohybují v rámci EU (postupně pracují nebo bydlí ve dvou či více státech unie či v nich přechodně pobývají jako turisté nebo v nich studují). 
Na občana EU se vztahuje sociální systém toho státu, ve kterém pracuje, minimální standardy jsou definovány zejména na základě Charty základních sociálních práv pracovníků.
Všeobecně platí základní princip nediskriminace - občané kteréhokoli jiného členského státu mají stejná sociální práva jako občané státu poskytujícího sociální zabezpečení. 
Základním principem je zásada, že na každého se vztahuje systém sociálního zabezpečení toho státu, ve kterém pracuje, a to i v případě že bydlí, nebo se přestěhuje do jiného členského státu. Předpisy pro tyto "migrující" občany zasahují do oblastí starobních, vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodů, dávek v nemoci a mateřství (a to jak peněžitých dávek tak i zdravotní péče), zabezpečení při pracovních úrazech a nemocích z povolání, pohřebného, dávek v nezaměstnanosti a rodinných dávek a přídavků. Netýkají se dávek, jejichž vyplácení závisí na sociální potřebě občana - v ČR jsou dávkami tohoto typu dávky sociální péče.
Přizpůsobení EU se tedy bude týkat pouze koordinace se systémy ostatních členských zemí tak, aby byla zajištěna návaznost sociálního zabezpečení pro české občany, kteří budou odcházet za prací do zahraničí a pro občany ostatních států, kteří se budou stěhovat do ČR.
Stanovení kritérií pro nárok na různé sociální dávky včetně důchodů zůstává plně v kompetenci členských států, vstup do EU nebude mít vliv na situaci v ČR. 
Důchody budou valorizovány v závislosti na výši inflace jako doposud rozhodnutím Parlamentu ČR. 
Sociální systém ČR se nezmění, bude nadále založen na dvou pilířích: povinném důchodovém pojištění (průběžné financování) a dobrovolném důchodovém připojištění (kapitálové financování). 
Neexistuje důchod poskytovaný Unií, nárok na důchod vzniká zvlášť z každé země, kde byl občan důchodově pojištěn (za splnění podmínek platných v dané zemi).
Doby odpracované v různých státech se pro účely zjištění nároku na důchod sčítají. Důchod se pak skládá z jednotlivých položek, vypočítaných podle délky pojištění v každé jednotlivé zemi. 
Důchod je penzistovi zasílán na jakoukoli adresu v EU, na které právě pobývá. 
Důchodový systém může být rozšířen i o zaměstnanecké penzijní připojištění.
Přestěhováním do jiné země tedy nárok na důchod nezaniká.
Zachování práv během jejich nabývání (sčítání dob pojištění): pojistné doby strávené v různých státech se pro účely posouzení práva na nabytí dávek sčítají.
Invalidní pojištění
Systémy invalidního pojištění se v jednotlivých zemích liší. Pro koordinaci mezi jednotlivými systémy platí 4 základní principy: 
Aplikace právního řádu jediného státu - každá osoba je pojištěna pouze v jednom státě.
Obecně se uplatňuje vždy legislativa, kde zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba pracuje, bez ohledu na její trvalé bydliště.
Rovné zacházení - zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti.
Zachování nabytých práv - invalidní a další důchody jsou vypláceny i v případě přesídlení do jiného členského státu.

Dojde k výrazným změnám v důchodové politice? 
Každý stát má svůj vlastní systém sociálního zabezpečení. Rozdíly v systémech sociálního zabezpečení jsou značné, závisí zejména na historických tradicích, ekonomické a politické situaci v jednotlivých státech apod. Obecně lze však říci, že země EU se v sociální oblasti řadí k nejvyspělejším na světě.
Ačkoli EU ponechává obsah systémů sociálního zabezpečení (druhy dávek, jejich výši nebo valorizace) na jednotlivých členských státech, snaží se o koordinaci systémů jednotlivých členských států, neboli o jejich bezproblémové propojení. Proto byla v EU vytvořena pravidla pro sociální zabezpečení občanů, kteří se pohybují v rámci EU (postupně pracují nebo bydlí ve dvou či více státech unie či v nich přechodně pobývají jako turisté nebo v nich studují). 
Na občana EU se vztahuje sociální systém toho státu, ve kterém pracuje, minimální standardy jsou definovány zejména na základě Charty základních sociálních práv pracovníků.
Všeobecně platí základní princip nediskriminace - občané kteréhokoli jiného členského státu mají stejná sociální práva jako občané státu poskytujícího sociální zabezpečení. 
Základním principem je zásada, že na každého se vztahuje systém sociálního zabezpečení toho státu, ve kterém pracuje, a to i v případě že bydlí, nebo se přestěhuje do jiného členského státu. Předpisy pro tyto "migrující" občany zasahují do oblastí starobních, vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodů, dávek v nemoci a mateřství (a to jak peněžitých dávek tak i zdravotní péče), zabezpečení při pracovních úrazech a nemocích z povolání, pohřebného, dávek v nezaměstnanosti a rodinných dávek a přídavků. Netýkají se dávek, jejichž vyplácení závisí na sociální potřebě občana - v ČR jsou dávkami tohoto typu dávky sociální péče.
Přizpůsobení EU se tedy bude týkat pouze koordinace se systémy ostatních členských zemí tak, aby byla zajištěna návaznost sociálního zabezpečení pro české občany, kteří budou odcházet za prací do zahraničí a pro občany ostatních států, kteří se budou stěhovat do ČR.
Důchody
Stanovení kritérií pro nárok na různé sociální dávky včetně důchodů zůstává plně v kompetenci členských států, vstup do EU nebude mít vliv na situaci v ČR. 
Důchody budou valorizovány v závislosti na výši inflace jako doposud rozhodnutím Parlamentu ČR. 
Sociální systém ČR se nezmění, bude nadále založen na dvou pilířích: povinném důchodovém pojištění (průběžné financování) a dobrovolném důchodovém připojištění (kapitálové financování). 
Neexistuje důchod poskytovaný Unií, nárok na důchod vzniká zvlášť z každé země, kde byl občan důchodově pojištěn (za splnění podmínek platných v dané zemi).
Doby odpracované v různých státech se pro účely zjištění nároku na důchod sčítají. Důchod se pak skládá z jednotlivých položek, vypočítaných podle délky pojištění v každé jednotlivé zemi. 
Důchod je penzistovi zasílán na jakoukoli adresu v EU, na které právě pobývá. 
Důchodový systém může být rozšířen i o zaměstnanecké penzijní připojištění.
Přestěhováním do jiné země tedy nárok na důchod nezaniká.
Invalidní pojištění
Systémy invalidního pojištění se v jednotlivých zemích liší. Pro koordinaci mezi jednotlivými systémy platí 4 základní principy: 
Aplikace právního řádu jediného státu - každá osoba je pojištěna pouze v jednom státě. Obecně se uplatňuje vždy legislativa, kde zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba pracuje, bez ohledu na její trvalé bydliště.
Rovné zacházení - zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti.
Zachování nabytých práv - invalidní a další důchody jsou vypláceny i v případě přesídlení do jiného členského státu.
Zachování práv během jejich nabývání (sčítání dob pojištění): pojistné doby strávené v různých státech se pro účely posouzení práva na nabytí dávek sčítají.

Změní se nějak sociální politika ČR po vstupu do EU? 
Předpisy, upravující tuto oblast, jsou plně v kompetenci členských států. Žádné zásadní změny v souvislosti se vstupem nenastanou. 
Základní sociální práva občanů EU jsou obsažena v Chartě základních sociálních práv pracovníků, která má sice jen deklarativní ráz, který po právní stránce není závazný, je však uznávaným východiskem při přijímání konkrétních opatření.
Charta základních sociálních práv pracovníků zaručuje svobodu pohybu po celém území ES spojenou s právem být zaměstnán v kterékoli zemi, bez zvláštního povolení a za rovných podmínek. Každé zaměstnání musí být spravedlivě odměňováno. 
Zaměstnavatelé i zaměstnanci mají právo svobodně se sdružovat. Obě strany mají právo uzavírat kolektivní smlouvy. Právo na stávku je však upraveno národním zákonodárstvím. Každý pracovník v zemích ES má právo na přístup k odbornému vzdělávání, a to během celého produktivního věku. Muži a ženy mají mít stejné možnosti při získávání zaměstnání, odměňování, odborné přípravě i postupu v zaměstnání. Za přesně definovaných okolností mají zaměstnanci právo být předběžně informováni a konzultováni. Zaměstnanec má právo pracovat v bezpečném a zdravém prostředí. Zvláštní články formulují práva mladistvých, starších a zdravotně postižených osob. Členské země mají za povinnost uplatnit tato sociální práva ve vlastní legislativě a prosadit je ve své sociální politice.
Mnohé prvky evropské integrace působí v sociální oblasti nepřím jednotný vnitřní trh vede nejen ke zlepšování životních a pracovních podmínek, ale také k jejich postupnému sbližování. EU vyvíjí tlak na dodržování zásad Charty základních sociálních práv pracovníků také proto, že nízká úroveň sociálního zabezpečení zlevňuje náklady na výrobu a ten, kdo by sociální chartu nerespektoval, by tak získával neoprávněnou výhodu na trhu.
Konkrétní úprava sociálních dávek a opatření sociální pomoci a péče zůstanou v kompetenci ČR. 
EU má navíc (kromě obvyklého národního sociálního zabezpečení) pravidla pro zabezpečení občanů, kteří postupně pracují nebo bydlí ve dvou či více státech unie. Rozhodující je zásada, že na každého se vztahuje systém sociálního zabezpečení toho státu, ve kterém pracuje. Pokud se občan přestěhuje do dalšího státu, dostane se do sféry sociální legislativy "nového státu". Předpisy pro tyto "migrující" občany zasahují do oblastí starobních důchodů, nemocenských a mateřských dávek, zabezpečení při pracovních úrazech a nemocích z povolání, vdovských důchodů, příspěvků při úmrtí, podpor v nezaměstnanosti a rodinných příspěvků. Netýkají se dávek, jejichž vyplácení závisí na sociální potřebě občana.

Co je a proč se slaví Schumanův den? Proč se mu říká Den Evropy? 
9. květen roku 1950 se zapsal do evropských dějin jako počátek sjednocené Evropy. V tento den přednesl tehdejší francouzský ministr zahraničí Robert Schuman mezinárodnímu tisku prohlášení, ve kterém navrhl vytvoření organizace, jež by dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl evropských zemía koordinovala jeho aktivity. Právě Schumanova deklarace se stala impulsem k poválečné spolupráci evropských vlád a základním stavebním kamenem pro pozdější vznik Evropské unie.
Evropští představitelé rozhodli o zavedení svátku Dne Evropy na Milánském summitu v roce 1985. tento svátek symbolizuje, že každá země, která se demokraticky rozhodla vstoupit do Evropské unie souhlasí s jejími základními hodnotami.