Co mi přinese vstup do EU - jako studentovi

Výběr zahraničních univerzit, které oslovíte a požádáte o přijetí, založte na důkladném studiu všech dostupných informací. Tyto informace lze vyhledat na Internetu, lze se poradit s vyučujícími nebo studenty, kteří se z ciziny vrátili, je možno navštívit oddělení pro zahraniční vztahy domácí vysoké školy nebo některé informační centrum, případně se obrátit na příslušné velvyslanectví.
Nepodceňujte výběr škol, na které se přihlásíte. Kontaktujte příslušné katedry a zjistěte si, zda nabízené studijní a výzkumné programy korespondují s Vaším dosavadním studiem a také s Vašimi plány do budoucna. Je to důležité zvláště pro ty z Vás, kteří se hlásíte na postgraduální studium**. Postgraduální studenti mají totiž možnost žádat zahraniční univerzitu o finanční pomoc. Aby se o ni mohli ucházet, musí být schopni nabídnout univerzitě své vědomosti a schopnosti v daném oboru, které získali během svého studia na domácí vysokoškolské instituci. 
Nepodceňujte sami sebe. Hledejte kvalitní školu. Buďte cílevědomí. Ukažte, že Vám nejde o to studovat za každou cenu v zahraničí, ale že Vám jde o Váš obor. Nenechte se také při výběru školy odradit vyšším školným - "dražší" školy mají více prostředků, které mohou rozdělit na stipendia, než školy "levnější". 


Co mi přinese vstup do EU - jako spotřebiteli

Spotřebitelskou politiku Evropská unie formulovala poprvé v roce 1976, a to těmito slovy: "sjednocením ochrany umožnit, aby spotřebitel působil na jednotném trhu jako faktor tržní rovnováhy". Uplynulo čtvrt století, ale naznačený cíl zůstává i nadále v platnosti. Co je smyslem uvedené věty?

Otevření hranic a odstranění cel a jiných omezení samozřejmě přináší spotřebiteli rozšíření nabídky nejrůznějšího zboží. Na československém trhu se v roce 1988 dalo sehnat snad deset nebo patnáct typů ledniček. Jestliže si dnes bez shánění můžete vybrat z padesáti nebo šedesáti typů, je to jen proto, že český trh je otevřený. Rozšířený trh znamená také větší objemy výroby pro podnikatele a tudíž možnost nabídnout spotřebiteli zboží za nižší cenu. Na druhé straně široká nabídka pro zákazníka znamená daleko obtížnější rozhodování, a to i tenkrát, když se omezí na dvě základní otázky: "Co se mi líbí? Na co mám?"

Jestliže k těmto otázkám přibudou další, spojené s původem zboží, jako "Bude to vůbec fungovat?", "Co si s tím u nás počnu, když se to rozbije?", "Je to, co mi v tom prospektu tvrdí, vůbec pravda?" a "Jak mám zjistit, kde se to zapíná?", zákazník to pravděpodobně vzdá. Zůstane věrný svým tradičním důvěryhodným značkám, svému jazyku, právním zárukám, na které je zvyklý, bude prostě dál raději nakupovat domácí zboží.

Společný trh by tak na dlouhá léta zůstal nákladnou iluzí, protože přes všechny volné hranice by byl spíše konglomerátem mnoha volně propojených národních trhů. Náskok Spojených států a Japonska před Evropou by se dále zvyšoval, náskok Evropy proti Číně nebo Malajsii by se dále zmenšoval... Jedinou cestou, jak čelit nedůvěře zákazníka, je budování důvěry. Evropská společenství vznikla také jako nástroj k překonání nedůvěry mezi evropskými národy, nedůvěry, která byla jednou z příčin světových válek. V překonávání nedůvěry má Evropské společenství zkušeností spoustu. Má-li mít spotřebitel důvěru v cizí trh, musí mu být jasné, že má na cizím trhu stejná práva jako doma - nebo prozatím alespoň skoro stejná. Spotřebitelé by samozřejmě cítili jako újmu, kdyby v důsledku sjednocování evropského spotřebitelského práva přišli o nějakou ochranu, na kterou jsou již po generace zvyklí. Většina evropských směrnic pro ochranu spotřebitele má proto minimální doložku - tedy sdělení, že stát může své spotřebitele chránit více, než požaduje příslušná směrnice. Spotřebitel musí mít jistotu, že všude v Evropské unii je jeho zdraví a bezpečnost chráněna stejně jako doma - nebo alespoň skoro stejně. Domácí tradice je totiž také třeba respektovat, a tam, kde by striktní dodržování evropských směrnic způsobilo zánik významných domácích tradic, je zpravidla možné si vyjednat výjimku. Jak se zdá, budeme podobnou výjimku potřebovat pro udržení výroby syrečků a utopenců - ostatně Francie má v oblasti výroby sýrů nebo produkce husích jater také nějaké výjimky.

Jak ukazují předchozí dva odstavce, je ochrana spotřebitele v Evropské unii založena na kompromisech. Vždy se hledá cesta, jak vyhovět specifickým potřebám a zvyklostem toho či onoho státu, a vždycky se hledá společné jádro problému, společné řešení, to, co má ochrana spotřebitele ve všech členských státech společného. Obvykle se ukáže, že kompromisy jsou možné, že společné jádro zahrnuje téměř vše, co je pravděpodobně pro spotřebitele opravdu potřebné a že zdánlivě nepřekonatelné rozdíly mají původ spíše ve snaze některých výrobců chránit si své trhy mimotržními prostředky.

Co mi přinese vstup do EU - jako občanovi

Pobývat a usazovat se na celém území EU

Každý občan Evropské unie má právo svobodně cestovat a usazovat se na území Evropské unie - článek 8a Smlouvy o založení ES 

Pokud se občan Evropské unie dnes rozhodne cestovat z jedné členské země do druhé, ať již jako turista, nebo jako podnikatel, nebo jako student, nemůže mu v tom nikdo bránit. Každý občan Evropské unie má právo se usadit - krátkodobě nebo dlouhodobě - v jiné členské zemi Evropské unie. Až na určité výjimky se toto právo uplatňuje automaticky - občan prostě pouze oznámí, že někde pobývá, a o víc se nestará. 

Zajímá vás jak to vypadá ve skutečnosti? Přečtěte si příběh Daniela a Moniky.

Udělení povolení k pobytu v jiné členské zemi EU

V souvislosti se změnou pobytu mají občané Evropské unie právo přestěhovat věci ve svém vlastnictví, a to bez celních kontrol a bez asistence daňových úředníků. Dá se tedy říci, že svobodnému pohybu podléhají veškeré movité věci s výjimkou například zbraní nebo munice. Další výjimku tvoří registrační poplatky, které jsou majitelé aut nuceni zaplatit v rámci přeregistrování svého automobilu do jiné země Evropské unie.

Podobná situace jako s poplatky, jež se vztahují k řidičskému oprávnění, platí i v oblasti daní. Daňové systémy v rámci Evropské unie nejsou sjednoceny a je tedy na občanovi samém zjistit, ve které zemi je povinen platit daně a jaké. V rámci Evropské unie platí pouze pravidlo zákazu dvojího zdanění, což platí ostatně i v mezinárodním styku.

Co mi přinese vstup do EU - jako podnikateli

Trh bez vnitřních hranic
Od února 1995 má Česká republika platnou Evropskou dohodu s ES. Od března 1998 vede ČR s EU jednání o plném členství a prochází tzv. předvstupním obdobím, kdy na sebe ve všech oblastech hospodářského a sociálního života postupně přebírá závazky vyplývající ze záměru být v roce 2003 připravena ke vstupu do EU. 
Z pohledu české firmy je vstup České republiky do Evropské unie především začleněním do jejího jednotného trhu.Domácí právní prostředí se krok za krokem srovnává se standardy EU, existující hranice jsou stále prostupnější pro zboží, služby i kapitál. Již za několik málo let bude ČR patřit k velkému prostoru bez vnitřních hranic. Pro obchod a podnikání mezi nynějšími a novými státy EU včetně ČR pak budou platit jiné skutečnosti a principy.
Z povahy jednotného trhu EU a z úsilí ČR přizpůsobit se jeho harmonizovaným podmínkám vyplývající pro české podnikatele nároky dvojího druhu.
Podnikatelé pocítí i ty právní změny, které nebudou bezprostředně spojeny s novými náklady, neboť dodržování všech ustanovení práva ES ( a práva vůbec ) bude muset být v ČR daleko efektivněji kontrolováno a vynucováno. Nelze rovněž zapomínat, že nové právo ES se rozvíjí před našima očima, jeho pohyb k propracovanějším formám regulace je neustálý. Čeští podnikatelé by se měli naučit tento legislativní vývoj nejen bedlivě sledovat, ale podle možností ho i ovlivňovat. Prezentace oprávněných podnikatelských a odvětvových zájmů legálním lobbyingem v bruselských institucích EU je také úkolem, před nímž čeští podnikatelé stojí. 
Jednotný trh EU 
Vstup do EU bude stimulem pro další rozvoj obchodu se zeměmi EU i s třetími zeměmi. Půjde přitom hlavně o obchod uvnitř odvětví. To předpokládá důkladnou znalost trhů Unie, které by mělo přivést k nalézání toho místa na tomto trhu, jež by mohly obsadit a udržet české firmy. Není třeba dodávat, že jde o nikdy nekončící proces hledání.
Zapojení do vnitřního trhu podnítí další příliv investic ze zemí Unie i z třetích zemí. Bude to s největší určitostí doprovázeno spojováním podniků a jejich růstem, který by měl dát vznik podnikům, které svou kapacitou i technologickou úrovní jsou srovnatelné s evropským průměrem.
Cenový vývoj lze na základě zkušeností Unie odhadnout: půjde o sbližování cenové úrovně, i když dlouhodobě a především u obchodovatelného zboží.
Sílícímu účinku konkurence se nelze vyhnout. Lze pouze reagovat inovacemi v technologiích, organizaci výroby a marketingu.
Otázky zaměstnanosti jednotný trh sám o sobě nevyřeší. Toho je si Unie vědoma. S přijetím Amsterodamské smlouvy přechází ke společné strategii v otázkách zaměstnanosti. 
Jednotný trh může, tak jako tomu bylo v případě Portugalska, Španělska a Irska, přispět ke snížení rozdílu ekonomické úrovně mezi ČR a průměrem Unie. Rozhodující úlohu však nehraje finanční pomoc Unie, ale rozumná a osvícená domácí hospodářská politika orientovaná na růst a strukturální reformy.
Liberalizace služeb 
Plné přistoupení k jednotnému vnitřnímu trhu přinese českým poskytovatelům i konzumentům služeb zisk z již uvedených důvodů: větší efektivita díky využití celoevropského prostoru, možnost většího výběru, zvýšená konkurence snižující ceny na trhu atd. Pokud se má za to, že potencionál plného využití služeb v rámci současného jednotného vnitřního trhu v EU není zcela naplněn, tím spíš to platí i pro Českou republiku.