Základní informace o Evropské unii Chronologie 1946 - předseda vlády Velké Británie Winston Churchill vyzývá v Curychu k založení Spojených států evropských. 1948 - Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko a Velká Británie podepisují v Bruselu smlouvu o založení Západoevropské unie. 1949 - Dohodou pěti účastnických zemí Bruselské smlouvy vzniká Rada Evropy, otevřená všem zemích Evropy. 1950 - Z iniciativy Rady Evropy je v Římě podepsána Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod. 1951 - Smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) podepsala tzv. Šestka - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko. 1952 - V Bruselu zahajuje činnost Vysoký úřad a Rada ESUO, v Lucemburku je zřízen Soudní dvůr ESUO, vzniká rovněž Společné shromáždění delegátů parlamentů členských zemí ESUO. 1957 - Šestka podepsala Římské smlouvy o založení EHS a Euratomu. 1958 - V Lucemburku vzniká Evropská investiční banka a v Bruselu Hospodářský a sociální výbor. Mezivládní konference v italském městě Stresa položila základy Společné zemědělské politiky EHS. 1960 - Úmluvou sedmi evropských států (Dánska, Norska, Portugalska, Rakouska, Velké Británie, Švédska a Švýcarska) vzniká Evropské sdružení volného obchodu, známé jako EFTA. 1965 - Francie přerušuje Jednání o financování Společné zemědělské politiky, její zástupci bojkotují zasedání Rady ministrů EHS. Po sedmi měsících Francie opět své místo v Radě ministrů EHS zaujímá, a to výměnou za získání dohody o jednomyslném rozhodování v záležitostech dotýkajících se významných národních zájmů kteréhokoliv členského státu (prakticky šlo o zavedení práva veta). 1968 - V platnost vstupuje celní unie šestice členských států ES. 1970 - V Lucemburku je rozhodnuto o finanční soběstačnosti Společenství (vlastní zdroje jsou vytvářeny příjmy ze cla na dovoz průmyslových výrobků, z poplatků za dovoz zemědělských produktů a z odvodu části daně z přidané hodnoty). 1973 - První rozšíření: Dánské království, Irská republika a Spojené království Velké Británie a Severního Irska se stávají členy Společenství -vzniká Devítka. 1975 - Evropskému parlamentu jsou předány širší rozpočtové pravomoci, zřizuje se Účetní dvůr (se sídlem v Lucemburku). 1976 - Společenství podepisuje Barcelonskou úmluvu o ochraně Středozemního moře před znečištěním. 1979 - První přímé volby do Evropského parlamentu v zemích Devítky. 1981 - Druhé rozšíření: Řecká republika se stává desátým členem Evropského společenství. 1983 - Altiero Spinelli předkládá Evropskému parlamentu návrh smlouvy, zakládající Evropskou unii. 1983 - Návrh Smlouvy o Evropské unii prošel Evropským parlamentem. 1984 - Grónsko opouští Společenství, ale zůstává přidruženo jako jeho zámořské území. 1985 - Schengenská dohoda: Německo, Francie a státy Beneluxu podepisují samostatnou dohodu o odstranění hraničních kontrol. Dohoda nebyla součástí práva ES,k nabytí účinnosti musela být ratifikována účastnickými zeměmi. 1986 - Třetí rozšíření: Ke společenství se připojují Portugalská republika a Španělské království - vzniká Dvanáctka. 1987 - Jednotný evropský akt vytyčuje cíl - do konce roku 1992 vybudovat Jednotný vnitřní trh jako prostor pro volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Z Evropského parlamentu činí demokratický protějšek k Radě a Komisi. 1989 - (16. července) - Program Phare: hlavy států západní Evropy a Severní Ameriky se na summitu rozhodly podpořit hospodářské reformy, zahájené v některých zemích střední Evropy. Evropská komise byla pověřena koordinací hospodářské restrukturalizace v Polsku a Maďarsku - odtud název programu PHARE (Poland, Hungary -Aid for Restructuring Economy). 1990 - Francie, Německo a země Beneluxu podepsaly Schengenskou dohodu o odstranění hraničních kontrol. 1991 - V Londýně je zřízena Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), jejím cílem je také poskytovat finanční podporu zemím střední a východní Evropy. 1991 - V Maastrichtu zasedá Evropská rada - dochází k dohodě o návrhu budoucí Smlouvy o Evropské unii. 1993 - Dánsko v druhém referendu souhlasí s ratifikací Smlouvy o Evropské unii -1. listopadu nabývá Smlouva o EU účinnost. 1995 - Čtvrté rozšíření: Finská republika, Rakouská republika, Švédské království se stávají členy EU - vzniká Patnáctka. (Norové v referendu vstup do EU odmítli.) 2002 - (28. února) - Národní bankovky a mince jsou v oběhu nahrazeny eurem (netýká se švédské a dánské koruny a britské libry). 2002 - (23. července) - po padesáti letech končí platnost smlouvy, zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Unie může jednat jen v rámci pravomocí, které na ni delegovaly členské státy vyjádřily souhlas ve svém procesu - buď v referendu, anebo při hlasování v národním parlamentu. Instituce * Evropská rada sestává z hlav států nebo vlád a z předsedy Komise (schází se dvakrát ročně). * Rada EU (Rada ministrů) sestává z jednotlivých ministrů členských vlád a rozhoduje v jednotlivých resortech. * Evropská komise navrhuje legislativu EU, na základě zmocnění vydává normy administrativního charakteru. Skládá se z předsedy a dalších 19 komisařů jmenovaných dohodou členských států na 5 let. * Evropský parlament je volen přímo (získal nové pravomoci). Dnes se skládá z 625 "europoslanců". Volební období je 5 leté. Další volbu budou v roce 2004 a volí se podle poměrného zastoupení. Evropský parlament má především funkci kontrolní a doporučující, vyslovuje souhlas s volbou předsedy a členů Evropské komise . * Evropská investiční banka je důležitým finančním zdrojem hospodářského rozvoje. * Hospodářský a sociální výbor potvrdil význam diskuse a spolupráce mezi sociálními partnery. * Výbor regionů reprezentuje regionální zájmy. * Evropský ombudsman dozírá na činnost institucí EU. * Evropská centrální banka pečuje o měnovou stabilitu. * Soudní dvůr řeší spory. Pravomoci EU 1. výlučné * Společná obchodní politika (vůči třetím zemím) * Společný celní sazebník (vůči třetím zemím) * Měnová politika pro 12 zemí Eurozóny * Vnitřní trh (do velké míry) V těchto oblastech má EU právo přijímat a určovat pravidla - členské státy mohou v těchto oblastech zasahovat jen s povolením Unie. 2. sdílené V následujících oblastech mohou členské státy vydávat legislativu za předpokladu, že tak neučinila Unie: * občanství * zemědělství a rybolov * čtyři základní svobody * vízová, přistěhovalecká a azylová politika * doprava * hospodářská soutěž * daně * životní prostředí * ochrana spotřebitele * hospodářská a sociální soudržnost 3. doplňující Ve vyjmenovaných oblastech se aktivita EU omezuje jen na podporu členských zemí: * politika zaměstnanosti * hospodářská politika * celní spolupráce * vzdělání * kultura * zdraví * věda výzkum 4. v kompetenci členských států plně zůstává: * vnitřní organizace státu * národní identita * organizace ozbrojených sil * veřejná správa * veřejný pořádek a bezpečnost * organizace justice * mzdy * organizace zdravotnických služeb, lékařská péče * sociální politika Poslední mezivládní konference (byla zahájena 12. února 2000 a skončila na zasedání Evropské rady v Nice 11. prosince 2000) měla odpovědět na rozhodující otázku: Za jakých podmínek může Evropská unie fungovat efektivně, když se počet členských států zdvojnásobí? Ke Smlouvě z Nice byla připojena Deklarace o budoucnosti EU, jež podtrhla nezbytnost diskuse o budoucnosti Unie. Deklarace z Laekenu (přijatá Evropskou radou v Bruselu-Laekenu 15.-16.12.2001) má 3 kapitoly: 1. Evropa na křižovatce (analýza současného stavu, úloha EU v globalizovaném světě, očekávání evropských občanů) 2. Úkoly a reformy (další demokratizace a zprůhlednění EU, lepší rozdělení a stanovení kompetencí v EU, cesta k ústavě evropských občanů) 3. Konvent o budoucnosti EU (předsedou se stal Giscard d'Estaigne) Konvent, který sestává z 15 představitelů hlav států a vlád členských zemí, z 30 poslanců národních parlamentů, 16 poslanců Evropského parlamentu a dvou zástupců Komise, se poprvé sešel v únoru 2001. Kandidátské země jsou zastoupeny stejně jako státy členské - jeden představitel vlády a dva poslanci národního parlamentu, nemohou ovšem zabránit případnému konsensu členských států EU. Další mezivládní konference se sejde v roce 2004, posoudí závěry a provede nezbytné úpravy Smluv. Rozpočet EU Zatímco v roce 1970 činil rozpočet Společenství 3,6 miliardy ECU a téměř zcela ho tvořily výdaje na zemědělství (spojené se společnou zemědělskou politikou), v současnosti činí 98,6 miliardy EUR a pokrývá škálu širší - vedle výdajů na zemědělství pomoc rozvoji regionů, investice na výzkum, vzdělání, prostředky na mezinárodní pomoc i spolupráci s třetími zeměmi. Finanční podpora EU: Program Phare Rozpočet Phare na léta 1990-2001 přesáhl částku 24 miliard Kč Nejvíce financí šlo v ČR na přes hraniční spolupráci (6,75 mld. Kč), dopravu (2,17 mld. Kč) a do regionálního rozvoje (1,66 mld. Kč) Pro rok 2003 bylo pro ČR vyčleněno 2,4 miliardy Kč ročně (plus mimořádné dotace) Program ISPA Zajišťuje finance na projekty zajišťující rozvoj infrastruktury v oblasti dopravy a životníhoo prostředí ČR získává v posledním období z tohoto programu průměrně 2,1 miliardy Kč ročně Program SAPARD Kandidátským zemím pomáhá připravit se na problémy Společné zemědělské politiky a strukturální změny v zemědělských odvětvích Do konce roku 2002 bylo v ČR čerpáno 0,7 miliardy Kč Strukturální fondy Mají za cíl omezit rozdíly mezi různými regiony a členskými státy (a podpořit hospodářskou a sociální soudržnost) Komunitární programy Vznikly s cílem podpořit spolupráci mezi členskými státy v různých oblastech. Původně byly určeny výlučně pro členské státy EU, nyní jsou rozšiřovány i na země kandidátské. ČR bude muset jako každý členský stát do rozpočtu EU přispívat, částka však nesmí přesáhnout 1,27% HDP. Co nás čeká: 1. Čtyři základní svobody Volný pohyb zboží znamená zrušení celních bariér a zavedení jednotných technických, bezpečnostních a hygienických předpisů. Výhodou volného pohybu služeb je, že firmy mohou nabízet své služby bez omezení ve všech státech Unie (a bez problémů si založit pobočku i v cizině). Díky volnému pohybu osob se lidé mohou rozhodnout, kde chtějí pracovat, studovat či žít (a to za stejných podmínek jako občané dané země). Čtvrtá svoboda - volný pohyb kapitálu - znamená, že si lidé mohou otevřít konto, převádět peníze, investovat anebo spořit v kterékoliv zemi EU. Přechodná ustanovení: V kapitole volný pohyb osob EU požadovala zavedení přechodného období. Pro ČR bylo určeno na maximální dobu 7 let, a to ve formátu 2+3+2, což znamená, že po uplynutí 2 let bude další přechodné období znovu přehodnoceno. (Některé země - například Velká Británie, Nizozemsko, Irsko, Švédsko a Dánsko ovšem oznámily, že na přechodném období trvat nebudou - v jejich zemích budou moci občané ČR pracovat bez omezení ihned po vstupu ČR do EV.) Stane-li se ČR v roce 2004 členem EU, neocitne se okamžitě v "schengenském prostoru" - nejprve totiž musí na svých hranicích vybudovat stejně moderní informační systém, jakým disponují signatáři Schengenské úmluvy. Vláda ČR předpokládá, že by měl být 1. 1. 2006 připraven k nezbytnému dvouletému zkušebnímu provozu. Několik přechodných období bylo dohodnuto v oblasti životního prostředí (týkají se například nakládání s obaly nebo kvality vody - ČR zatím není schopna do těchto sfér investovat desítky miliard korun a dostat se okamžitě na úroveň vyspělých zemí). Další přechodná období se týkají například nabývání zemědělské půdy cizinci - 7 let po vstupu (tj. do roku 2011) bude právo kupovat půdu omezeno osobám, které nemají trvalý pobyt v ČR. (Ochrana našich zemědělců před bohatými kupci ze zahraničí.) Podobně si u nás nebudou moci cizinci bez trvalého pobytu v ČR (po dobu 5 let po vstupu ČR do EU) volně kupovat rekreační obydlí, chaty, chalupy. 2. Euro Datum zavedení jednotné měny bude určeno společným rozhodnutím EU a ČR. Pro přistoupení k eurozóně bude muset ČR minimálně po dva roky plnit tzv. konvergenční kritéria, stanovená Maastrichtskou smlouvou pro všechny členské státy EU. Klíčovými oblastmi jsou kontrola inflace, schodku státního rozpočtu, celkového zadlužení státu a stability směnných kurzů. (Pravděpodobné datum zavedení eura v ČR hovoří o roku 2008.) 3. Vliv v EU bude úměrný velikosti ČR, zastoupení srovnatelné například s Nizozemskem či Portugalskem. ČR bude rovnoprávná se všemi členskými zeměmi - bude mít svého komisaře, své poslance v Evropském parlamentu, úředníky v evropských institucích. Čeština se stane jedním z jednacích jazyků EU, do českého jazyka budou překládány veškeré důležité dokumenty . Připravila společnost TyfloCentrum Brno, o.p.s. - partner Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v projektu "Evropa - konečky prstů".